199 odpovědí na “Tvrz”

  1. Nějakého Jaroslava nebo snad Jaromíra Tvrze mám spojeného s československým rozhlasem, ale jen mi to tak vytanulo na mysli a vůbec nic bližšího si nejsem štont vybavit. Holt možná se mýlím, možná se mýlím, snad mi to dojde léty…

  2. Ale Jaroslave, to by ta tvrz musela být ze šlehané smetany! Měkká tvrz – to je zajímavá inovace, snad tuto myšlenku brzy rozvinou i vojenští stratégové.
    Jirkovi potvrzuji, že jsem pana Tvrze slýchával převážně z ostravského rozhlasu.

  3. Mám za to, že nositelka pořádného poprsí profičí sebetvrdší tvrzí jako zelňačka drobnou stařenkou (autorem příměru je T. Prattchet).

  4. To je ovšem tvrzení proti tvrzení, ne-li prsení proti prsení. Jak rozsoudit jedince, z nichž jeden je zjevný racionalista a druhý skrytý relativista s poněkud avanturistickými sklony? Avšak Zelí všem!

  5. Jarolave, symolické poprsí mne nenadchne, dávám přednost něčemu hmatatelnějšímu, třeba i v zelí.

  6. Mám kliku, že nejsem drobná stařenka. Měřím metr šedesát osm. Možná proto mnou zelňačky neproficí. Mým exmanželem prorčelo zelí v jakékoliv podobě. Asi se ten citát vztahuje pouze na dámy.

  7. Milá stařenko, stejně váš nick pokládám za captatio benevolentiae, mám za to, že ve skutečnosti jste šarmantní dáma nejvýš středního věku a do pozice stařenky se stylizujete ze strachu před Gabrielem (toho se obávám i já). Takže Nichts fuer inguat, vás jsem rozhodně na mysli neměla. Stálé ZELÍ!

  8. Ale napadá mě, že pořádná zelňačka by obměkčila i nejzatvrzelejší tvrzníky, zejména po delším obléhání.

  9. Sice ešče není po dvadvacáté, ale rád bych se přece jen netrpělivě optal jestli po tom páně Pavelkově ňahňání dostaví se též vrz skrz prs ?
    Rozpoložení tytyty je mi pak zcela neznámé.
    Jinak o Nanynce mám toto …

    KOŠÍČKOVÁ

    Šla Nanynka
    do lupení
    upravit si
    ochlupení

    Okamžitě za ní
    vlez
    z blízké fary mlsný
    kněz

    Nadržený byl on
    celý
    a taky rád měl velmi
    zelí

    Jmenoval se
    Jeníček
    a

    No co ten jí s tím košíčkem
    udělal …

    / Pokud to někoho zajímá … /

  10. V diskusi na blogu Honzy Buriana jeden z přispívajících zmínil, že když když cvičně opisoval básně českých klasiků, objevil u S.K. Neumanna výraz KAVÁRENSKÝ DŘEPIČ.
    Neznaje přesný postup zadání, aby se to mohlo objevit jako heslo, píšu sem, neboť veřím, že leckoho se slovodníků zaujme

  11. Milá Věro Diblíková,
    dík za již třetí mne se týkající laskavý komentář. Máte recht, jsem šarmantní sedmasedmdesátiletá dáma středního věku. A Gabriela se nebojím, já totiž na Gabriela držím. Dost velmi.
    A jsem ráda, že píšete „šarmantní“ – dnes je daleko užívanější výraz „šaramantní“ – patří k išiasu, datumům a šématům (někdy také šémám, ev. šemátkům).

    Jirko, u S.K. Neumanna se toho dalo objevit fakt hodně.

  12. Ale, Věro Diblíková, proč se bojíte Gabriela? Mně s největší pravděpodobností zase něco uniklo. Někde. Nebo co.

  13. Gabriel si svou příkladnou péčí o jazykovou dokonalost Slovodníků kdysi vysloužil čestné přízvisko Velký Jebátor, uváděné, jako každý hrdý titul, ve zkratce před jménem, tedy VJ Gabriel.

  14. Vyslovení jména pana Tvrze musí být vážným oříškem pro příslušníky mnohých národů. Včetně těch, v jejichž rodném jazyce se některé souhlásky vymlaskávají (nebo jak bych vyjádřila ten zvuk, vzniklý prudkým přilepením jazyka na patro a prudkým odlepením prvého od druhého). V takovém případě možná jeho příjmení obnese pouhé čtyři různé mlasky. Vzpomínky na školní ruštinu mi evokují přepis do azbuky: Tbpз To by ho v určitých zemích ještě dnes zavřeli jako špióna.

  15. A Věro, ještě ke Gabrielovi: proč právě Vy? Pokud si vzpomínám. do Vaší češtiny si ještě nehrábl. Ani do latiny, o němčině nemluvě. Já nemluvíc. U nás, mnohých z ostatních, měl a má příležitostí víc než dost a vysoké procento z této kvantity vynehcal (to je fajn překlep, ten tam nechám). Prostě se na nás, chybující, často vykašlal. Zbaběle vykašlal – bojí se čelit dalším titulům před jménem.

  16. Stařenko, Gabriela si samozřejmě – jako všichni tady – velice vážím a vzbuzuje ve mně hrůzu téměř posvátnou – opakovaně mě pro nějaké (už ani nevím jaké) nepravosti právem s(z?)pucoval (víc se mi líbí S), že jsem byla celý den táákhle malinká. Trochu mi připomíná pana tchána, učitele matematiky, kterého se obával celý Lanškroun i s okolím, ale bývalí žáci s vděčností říkají, že s jeho matematikou přežili celou vejšku. Tak ať jen nad námi hříšníky Gabriel bdí neúnavně, potřebujeme to jak prase drbání (já jsem teda nikdy žádného pašíka nechovala, on kromě chování se musí taky drbat? a kde – teda kromě v chlívku? a není nakonec na chování už velký?)!

  17. Věra většinou, jak všichni víme, v dobré vůli přehání a (kromě jiných neřestí) personifikuje abstrakta. Gabriel, jak všichni víme, je nanejvýše sofistikovaný program Ústavu pro jazyk český, uzpůsobený k infiltraci internetových diskusí s cílem je kultivovat.

  18. Pokud tvrz obléhali zatvrzelí dobyvatelé a nedařilo se jim tvrz ztéci, nezbývalo jim než čekat, až zatvrzelí obránci tvrze změknou.

  19. Račte prominout, jste samá legrácka a já zatím řeším, zda má irreverzibilní příčinnou souvislost tvrdnutí jater a měknutí mozku.

  20. Cabrieli, při sledování pochodů stárnutí je lepší vše přijímat s nadhledem, než se utápět v sebelítosti. Legrácky jsou kořením života a činí život poživatelnějším.

  21. Jožine, kdo z Vás se utápí v sebelítosti? Já, nenašlať tuto takého, opět tápu. A dále: lze poživatelnější život považovat za život spucovatelnější? (Se „s“.)
    Jaroslave Pavelko, Vaše druhé souvětí mi připadá vpravdě krásné. Ale kvůli tomu jsem Vás tentokrát neoslovila. Mě zajímá, jak je možné, že znáte Věřiny neřesti. Říkáte-li, že „kromě jiných“ …
    Mně jsou cizí neřesti často útěchou.
    Gabrieli, předem se velice a úpřímně omlouvám, ale je to silnější než já: cítíte se donucen k řešení daného problému nějakými okolnostmi, vzniklými ve Vašem blízkém okolí, nebo jde o současnou obecnou situaci u nás či jinde?

  22. Věřiny neřesti:
    1. Jsou dohledatelné v předchozích příspěvcích – příklady neuvádím; jsem líný pátrat.
    2. Už samo Věřino příjmení, ať už občanské, nebo pseudonymní, vybízí k nesčíslným dedukcím. Pak už nezbývá než rozpoutat bouři fantazie, představovat si a snít…

  23. No, no, no! Nenechte fantazii cloumat vaším majestátem!

    neřestnice Věra

    (hernajs, to to zní, drobátko jako z prvorepublikové druho- i víceřadé literatury, skoro jak od Marie Majerové)
    BTV -manžel je z východních Čech, ze Sudet, a Diblíků je tam jak naseto, příbuzných i nepříbuzných. To, že se neskrývám pod vtipným pseudonymem, není proto, že by mi to bylo proti mysli, ale když jsem objevila Slovodne, byla jsem internetově téměř panna a netušila jsem, že je něco takového vůbec možné.

  24. „hernajs“ je také chvályhodně stylový prvorepublikový výraz. Dnes jsou používány jiné citoslovce; příklady neuvádím, nevzpomínám si na jediný slušný.

  25. Potvrzuji tvrzení zatvrzelých prznitelů prsti, drzé prsty strkané skrz tvrdnoucí vrstvy srsti stvrdí prsní drsnost strdí. Nestrpím drcení zdrži trhem, trh zbrklé krtky strhl. Trpce vrzl zmrzlý brhlík, smrdí prk, brnkl zkrat, frnkl z Brd, vrkl vrkodlak. Kokrkrdák

  26. To je, pane Pavelko, jako v kartách: Moje teta, tvoje teta. Symptomy jsou různé. Mrkněte třeba na svůj příspěvek s „jinými citoslovci“ a osvěžte si shodu podmětu s přísudkem.

  27. Copak Trvz, ať Jaromír či Jaroslav, z hlediska výslovnosti jedno jsou, ale máme daleko větší a v širším zahraničí poměrně známou TUPLOVANOU lahůdku – bratři SMRŽové jsou oba na naše poměry velice úspěšní motocykloví závodníci. Oba jsou angažováni v SB lize (nebo něčem takovém – manžel by vám to vysvětlil) v Anglii.

  28. Jiřulko, bravóóó!! krkající vrkodlak bude zahrnut do mravoličných pohádek, kterými častuji vnoučata.

  29. Přemýšlím nad výrazem „téměř panna“ (viz Věra Diblíková o pseudonymech). Chápu, že znamená „téměř nedotčena“ (či tak nějak). Ve skutečnosti však jí nelze být, je to tedy blbost, ale ten výraz jako takový mi připadá krásně vymyšlenej.
    Jaroslave Pavelko, třeba citoslovec „kurník šopa“ je přece úplně slušný. V tomto hojně užívaném spojení slov „kurník“ a „kůlna“ nic neslušného nenalézám. A i takový citoslovec zřejmě mnohým uleví při jeho vyslovení. Ale stejně furt nevím, proč vlastně klejeme přesto, že tím žádné nápravy dané situace nedosáhneme. Je nějaká vzájemná souvislost mezi stupněm úlevy zaklením dosažené a drsností vyslovené kletby? Rovněž kleju („kleji“ taky nezní špatně), úlevy však nedocházím. Není to tím, že mi většina neslušných slov činí potíže? To mám po matce. Po otci rozhodně ne.

  30. Stařenko, ve starších románech se vyskytují POLOpanny – ženy, co si se sexem nedělaly moc velkou hlavu (i když o tu vlastně vůbec nešlo, tím spíš o její rozměry), ale nedopustily poškození hymenu, který byl pro řádný počátek manželského života potřeba asi proto, aby mladá paní měla důkaz, že nemá s čím srovnávat. Ale pořádné zaklení, člověku v kritické situaci uleví, zejména když obsahuje jadrné R. Jako snad jediní Slované klejeme análně jako Němci a ne sexuálně jako většina (?) světa a vynecháváne z nadávek příbuzné, což dost omezuje. Vlastně zaklení je něco jiného než nadávka, prokletí nemusí obsahovat urážku, zaklení není zakletí a vůbec je to dost komplikované, žejo? Zaklejete téměř intuitivně, krátce, rychle, výrazně a je to reakce na něco, co vás zaskočí. Nojo, ale zakletá princezna je zase něco jiného, kletba nebo klatba? Nadávání je výraz nespokojenosti s něčím, co nějakou dobu trvá – dítě páše nepravosti, zlobí, neučí se, manžel jaKbysmet, ta baba odvedle to stejně dělá schválně atd atd., někdy je to ventil nespokojenosti s něčím jiným, na co si nadávat nedovolíme, a odnese to nevinný veselý psík nebo kocour, který se připlete pod nohy. Prokletí je ovšem jiný kalibr, to ale většinou nefunguje, takže už se moc neprovozuje – škoda, bylo to jistě kdysi vzkvétající odvětví. Byla to jistě záležitost nákladná a pro profesionály. V současnosti to nahrazují PR a media obecně, ale to se týká jen osob veřejně zajímavých, na nevěrného milého si je zjednat jeden (v 96 % jedna – a vice versa) nemůže, ale zato nepotřebujete DNA dotyčného, která byla nezbytná, zřejmě aby nedošlo k nějaké záměně – z toho je vidět, že to byla dosti exaktní věda. Na druhou stranu – k tomu, aby někdo z někoho udělal vola, není potřeba čarodějnice a zaklínání. Což mi připomíná – už jste se dívali na ty volební lístky? máme všichni stejné, tak se mrkněte – věk – i pouhých 21 jar!, státní příslušnost – dokonce nás chce zastupovat v Bruseli i nějaký Talián! (o Slovácích nemluvě), vzdělání, povolání – v jedné osobě astrolog a myslitel, nebo chovatel koní a country zpěvák, o dědouškovi – recitátorovi nemluvě, též vyřazený havíř má zato, že by co poslanec EP nepotřeboval rekvalifikaci, manageři a týmlídr – no, dost jsem se zasmála,i když to k smíchu vůbec není.
    P.S. Jirko, myslíte, že říct ŠVEC by při přiměřené verbální zdrženlivosti mohlo stačit, a je to jen pro tu konkrétní profesi? Připadá mi to dost nejisté , navíc je to genderově nejspíš nevyvážené. Asi bude lepší na to nespoléhat.

  31. Díky za cenné rady stran klení. V posledních letech jsem se úspěšně naučila vyslovovat některá účinná kletebná slova, zejména výrazy obsahující „r“ (kromě „sakra“, „krucinál“ a „hergot“ – ty jsem už uměla), ale moc toho asi už nestihnu – nevěnuji se učení s potřebnou pílí, intenzitou a pravidelností. Koneckonců, nemám ostatně v úmyslu věnovat se v budoucnu klení profesionálně.
    Na volební lístky jsem se dosud nedívala. Ale kdyby byl Petr Cibulka lídrem nějaké strany občanů zralých až přezrálých pro uzavřená psychiatrická zařízení se zvýšenou ostrahou (místo Pravého bloku), volila bych jeho, ať je taky nějaká sranda zase už konečně, Paroubek už mi nefunguje. Cibulka (nezaměňovat s Alešem Cibulkou – toho mám ráda, ale ten nekandiduje) má teď svůj mírně kadeřavý vlas umytý a mozeček zcela vymytý – kdo z vás to má?

  32. Ale zato má Cibulka (Petr) nejdelší název strany, přes celej lístek! Kam se Les, Lev, Ano, Top a jiné hrabou.

  33. P.S. Paní Diblíková, pokud si přečtete příspěvek pana Pavelky a můj, přijdete na to, že jsem rozhodně nemyslel slovo švec jako zaklení.

  34. Klít prostřednictvím ševce je ovšem velmi nezvyklé. Podpoříme-li ale ševce jinými vhodnými výrazy, stane se takový obyčejný švec navýsost kompatibilní ke mnohým inovativním kletbám. Příklad ze života: nejmenovaný kamarád proslul znalostí alternativních textů snad ke všem táborákovým a hospodským písním. Toto je část textu k písni Jaroslava Ježka Nebe na zemi:
    ***** pes
    ***** žid
    ***** ****
    ***** svět
    ***** švec
    ***** drát…atd

  35. Mně nešlo tak moc o toho konkrétního ševce, ale o ty okolnosti (příslib jakýchsi erotických aktivit), a ejhle-on ten švec byl jen zaklinadlo, nebo divadelní narážka, nikoliv tedy jaksi činitel. Taky – dnes aby ševce pohledal. Navíc – ten zájem byl spíše vědecký – mohu-li použít to slovo, nebo teoretický – konkrétně dnes nalézám potěšení spíš v informaci, že starý člověk je zdráv, pokud ho bolí každý den něco jiného.

  36. Já myslel zcela abstraktního ševce. Nebo švece, jak říkala jedna babička v Divákách, která pamatovala bratry Mrštíky.

  37. Na slovu trvz jsem zmrz
    smršť hlásek se třpí
    jak prst zmrz skrz tvrz
    teď hřmí mi lbí
    Též smrž uvržen v plť
    vzplývá v plsť
    a v ní se skví
    A prs skrz prst se mění v prsť
    To trpká smrť….
    Trpká?!? či … sladká?

  38. Co je trvz?
    Dále nevím, proč byl smrž uvržen v plť. Potažmo nevím, proč bylo nutno smrž uvrci a proč právě do pltě. Nešlo-li ovšem o Smrže. Čeština je fakt těžká. Je-li kdo kam uvržen (do temnice třeba), měl by přece infinitiv toho slovesa znít „uvrznout“ a ne „uvrhnout“ – to by ten člověk v té temnici měl být uvrhlý.
    A že se vracím k volbám: Ve čtvrtek před volbami jsem šla vyvenčit nemocné sousedce psíčka. Proti mně šel pán a když nás uviděl, zpomalil. Psíček je to velice krásný, plemene vzácného, šel se šmrdolit v trávě a pán se vedle nás zastavil a koukal se mnou na ten trávník. Mlčel, tak jsem myslela, že aha, milovník pejsků, vstřícně jsem se tedy poněkud usmála, mikrotenový pytlík připravený v ruce. Okamžitě vytáhl z brašny svazek prospektů z napucovaného křídového papíru, uspořádal si je do vějíře a povídá „Měla byste volit Brusíka, eši ´ste aspoň trochu moderní“. „Kohože, prosím?“ „No Brusíka, to je mladá progresivní strana“. „Nemyslíte Bursíka?“ „Jááá, Bursíka, ´sem se přeřekl“. „Nebudu ho volit“. „Ale měla byste si to aspoň nechat projít hlavou“. „Tak jo, nechám. Půjčíte mi jeden ten prospekt? …… Koukám, máte tu poměrně vysoké procento dam“ „Nooo, my ´sme takoví progresívní …“ „A tahle paní – mně to jméno nic neříká, co mi o ní řeknete?“ „Ukažte? … No, o té akorát nic, tu teda neznám“.
    Kus přeskočím, brala jsem to jméno po jménu, neznal akorát žádné. … „A už jste někoho přesvědčil?“ „No to né, já chodím teprv myslím tak tři hodiny“. „A Bursíka znáte?“ „No teho ja, ale né osobně, osobně se neznáme“.
    Doma jsem tedy konečně vytáhla z koše tu modrou obálku, že si nechám letmo projít hlavou všechny ty kandidáty, i když je jich neúrekom. Nevyhodila jsem je ještě, začal se mi ten seznam zdát být zábavným počtením, byť jde o humor černočerný. Hodně důchodců vpravdě seniorních. z nichž hodně invalidních (proboha, nic proti, jen jsem se dosud domnívala, že poslancování na tak významném postu je aktivita náročná a namáhavá). Jeden pracující důchodce. Zaujal mne rovněž bohatý sortiment povolání. Od mladinkých studentů blíže neurčeného zaměření přes pedagogy, techniky, odborníky, členy atd. různých nejmenovaných organizací a stupňů, někteří s označením „bývalý“. Zalíbilo se mi povolání / zaměstnání „ředitel“. Prostě ředitel a šlus. Hotovo. Možná autobusu? Dále také: vyřazený havíř (zarazil mne nikoliv ten havíř, to vím kdo je /víc/, ale to, že se klasifikoval jako vyřazený); třiaosmdesátiletý astrolog-myslitel; tvůrce hlavolamů; recitátor, atd. Víc si takhle zplacu nepamatuju. Spousta povolání, pod jejichž názvem jsem si nic neuměla představit a mnoho těch, jež jsem dosud neznala. Třeba stromolezec. Zástupkyně vedoucí prodejny rovněž nezní špatně. U nás na rohu je bezvadný obchůdek potravinami, mají do sedmi, dopoledne jedna příjemná paní, odpoledne druhá. Jedna z nich je určitě a logicky zástupkyně vedoucí. Ale jedenatřicetiletá právnička – odbornice na rovnost žen a mužů, to mi zní hrdě. Konečně je tu někdo, kdo to sakra už jednou provždy vyřeší. I když … za koho vlastně v takové oblasti činnosti lobují travestité?

    Slibuji, že zas dlouho budu SlovoDne jenom číst.

  39. A omlouvám se, teprve teď jsem zaregistrovala, že Věra Diblíková má ty kandidáty perfektně přečtený a že jsem tedy mlela zbytečně o tomtéž. Vrátit už to nemůžu. Jsou holt věci, jež již napraviti nelze, omluvou pak již tuplem ne.

  40. Milá stařenko, nezaměňujte slova uvrhnout a uvrznout, byť se liší jediným písmenkem, každé znamená něco jiného. Když si uvrznete na recepci po čočkové polévce a zelném salátu, můžete za to být uvržena do vězení. Pokud nemáte ráda luštěniny a zelný salát, mohla byste si na té recepci i uvrhnout, ale každý ten děj by měl svoje specifiká

  41. Ano, i každá recepce má svoje specifiká.
    Ale, Jirko, býváte hostem na recepcích, kde se podává čočková polévka a/či zelný salát? Zažila jsem, že hosté sežrali pohoštění (připravené v přilehlém sále) dřív, než bylo vysloveno pozvání ke stolu, koukávala jsem na intenzivní tlačenice směrem k oblíbeným mísám, zažila jsem účastníky s celými láhvemi (neotevřenými) v kapsách, i účastnici pod vlivem na zem spadlou, jíž se vysypaly (a většinou rozbily) skleničky z kabelky, jež kvůli těm skleničkám nešla zavřít … a jiné. Ale na čočkovou polévku jsem nikdy neměla štěstí. Ani na fazolovou.

  42. Pozvání na recepce se mi důsledně vyhýbají, ale byl jsem na několika rautech a z nich mám podobné zážitky jako vy. Přiznám se, že čočkovou ani fazolovou polévku jsem nevyhledával.

  43. Domnívám se, že se podobné lahůdky, zakusované tlačenkou, v poslední době podávají v sídle českých králů. Taková Martička G. by si jistě ve své době taky raději pošmákla na zelňačce, než na paté (jak se dělá circonflex?) de foix gras. I když – v té době se chudinky husy krmily na játra docela běžně, takže to zase tak vtipný příměr nebyl. Pamatuju doby, kdy se u nás na neděli pékala husa dost často. Babička ji kuchala na kuchyňském stole, ty barvy – modrý žaludek se zlatým penízkem uvnitř, smaragdová žluč ve vínových játrech, světle růžová střeva – jako dítko jsem byla fascinovaná, ale u oběda bylo zle, protože jsem nechtěla jíst maso, jen knedlíky se šťávou, a druhý den bylo mastné risotto z drůbků, a to už bylo vážně o výprask. Nojo, vzpomínky – kdepak dnes husa s tučnými játry přes celý talíř, a i kdyby, kdo na to má žlučník?

  44. Na oficiálních recepcích se zcela pravidelně objevuje Holubí letka, která se věrna názvu střemhlav vrhá na občerstvení dřív než oficiální hosté. Je to parta penzistů, vybavených novinářskými průkazy, vedená mikrobiologem básníkem Miroslavem Holubem (jeho Tři kroky po zemi jsem kdysi zbožňovala) a ochranka má jako hlavní úkol je nedopustit, nevpustit nebo aspoň nenápadně odstranit, protože co nes..nědí, to rozhrabou, nacpou si předem upravené kapsy a jiné schránky, a pak od poloprázdných stolů odletí zlikvidovat další společenskou akci nebo aspoň způsobit náběh na infarkt myokardu jejím pořadatelům. Nutno podotknout, že většina „holubů“ je ve věkové skupině 70+ a nemá daleko do nějaké psychiatrické diagnosy, takže jakákoli domluva s nimi je velmi, velmi obtížná.

  45. Ten Holub mne rozesmutnil, a to ze dvou důvodů: já básníky nerada, na poéziji holt nejsem, ale jeho jsem četla ráda i když raději nebásně. Tak nejsem ráda, že umřel. A zadruhé mne převezlo, že si taky nosil z recepcí a rautů dom. Člověk se zkrátka nemá hrabar v životech osobností, zejména ne v životech osobností oblíbených – mně se z nich pak stávají osobnosti oblíbené pouze původně. Furt si říkám, no tak co, zapomeň, dyť to byli taky jenom lidi, ale nedám si říct. V tomhle u mě básníci vedou, nějak mi vadí ten rozdíl mězi jejich básnění a konáním.

  46. Nojo, mně to na něj strašně mrzí, ale myslím si, že to bylo stářím, lidi se kstáru občas pošetí. Že je, chudák, už po smrti, jsem nevěděla. Je strašně smutné, že jeho jméno přežívá v takovéhle spojitosti. No, třeba Nezval psal dřív krásné věci, a pak Zpěv míru – a co teď? Nebo Mozart – líbezná hudba, on sám příšerný spratek. Lidé krásného ducha jsou často oškliví, Máchův Máj je horor, ale protože to málokdo četl dál než po pár líbezných prvních veršů, je pokládán za milostnou poezii. To jsou paradoxy.

  47. Miroslav Holub, bývalý redaktor časopisu Zemědělec a ideový vedoucí neformálního sdružená Holubova (Holubí) letka není totožný s básníkem Miroslavem Holubem.

  48. Pane Pavelko, vřelý dík za to, že jste vše uvedl na pravou míru. Tahle může Anděl na kolečkách odpočívat v pokoji.

  49. Poslední příspěvek nese datum 23. června. Co se děje? Slovodníci, slovodníci, ach, kdeže jste? Taková sranda to je a nikdo nepíše. Mne se to netýká, já jsem slíbila, že zas nějaký čas nebudu, neboť délkou textů výrazně vedu a kdo to má potom číst. Kvalitu kvantitou (slov) prostě nenahradíš.

  50. Táži se hlasem velikým: KDE JE WBG?, aby podotkl, že on by byl raději přece jen o kousíček vedle.

  51. Netřeba zoufati drahá Di, wbgarden žije, ale s blížícím se závěrem předkremačního stádia je čím dál tím víc pohlcován svými koníčky.
    Teda spíš už koni koněmi.
    Takže pokud je ctěná libost najdete mě kdykoli i s okolím na facebůčku či pinterestíku.
    Slovíčkaření je docela fajň, ale fotočka je přece jen realitě blíž …
    https://www.facebook.com/photo.php?fbid=10204349822174104&set=a.10200795356914694.1073741825.1486265823&type=1&theater
    Hřibečci letní pak tu.
    http://www.pinterest.com/pin/555209460285298868/
    A kdyby toho náhodu měl někdo málo, tak zítra, v sobotu, v poledne prý na regionech čt
    http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10122978233-udalosti-v-regionech-ostrava/414231100030704-udalosti-v-regionech/obsah/336562-3500-caroveniku-v-jedine-zahrade
    Pokud to někoho zajímá …

  52. Já jsem to, Jaroslave Pavelko, nemyslela celostátně.
    A milá Věro Diblíková, jež mi býváte laskavě nakloněna: včera mi bylo 78 středního věku. Moc šarmantní si teda nepřipadám. Mohu se ovšem mýlit, velmi (ale opravdu velmi) špatně vidím a celkový pohled v zrcadle mi tudíž uniká.
    Hurá, povedlo se mi přispět krátce.

  53. Stařenko, dodatečně všechno nejlepší
    Paní Diblíková, WBG se v mezidobích potuluje po jiných blozích (např. u Jana Buriana nebo Radkina Honzáka, kde přeje veselé krizování a udává svoje dvou- až xverší a to občas i pod svým skutečným pseudonymem Jan Sláma Ostrava Hrabová Šolcová.
    Po poslední mělo být -a, ale napsal jsem dlouhé krzevá onomatopoe

  54. Díky onomatopoi jsem se zprvu domnívala, že je pánskou obdobou Jákl Vítkové, Konvalinky Průšové (obé je příjmení, byť i omylem milou představu vzbuzující), Emy Smetany a Vaněček-Šauerové. Stařence Zweimal Hoch! „Hoch! Hoch!“ a pořádného hobla. Já jsem nikdy jako žádnej rys či sokol neviděla, ale i ten kousek, co jsem uzřela v malém zrcadle dnes ráno, a na kterej bych měla už být zvyklá, mě šokoval natolik, že jsem se zmalovala jak houpací kůň i na procházku s čoklem Lucinkou. Moc to nepomohlo, a ten liják, který jsme během procházky několikrát absolvovaly, to taky nijak nevylepšil.

  55. Onomatopové, wbgarden již před několika hodinkami reagoval na drahou Di.
    Jenže vrchní dohližitel je patrně jako obvykle jiného názoru a zatím jsem nebyl připuštěn. Bo obrazky přísně neanonymní a s tím je v česku dycinky problem neb většina tzv diskutujících nemá co ukázat.
    Jenom kecají ….
    Jinak potulování po okolí drahý Jirko – blogy atd při pití kafíčka či jiných životobudičů jak antialchajmer cvičení nemá chybu.
    A těch inspirativních mouder co jeden načerpá.

  56. Problém není s obrázky ale s odkazy („linky“ 😉 ) abychom se pokud možno bránili spamům… vrchní dohližitelé (nebo povrchní nahlížitelé ?!?), pokud nejsou neustále přilepení ke klávesnici a obrazovce, občas nestihnou reagovat obrátkou 🙂 ) a pak se stane že komentář se pozdrží a po „připuštění“ se objeví v čase svého vzniku, což může být za několika (mnoha 😉 ) jinými… níže v časové posloupnosti… takže se jakoby ztrácí… Omlouvám se za (po)vrchní (do/na)hlížitele – tak to je a bylo původně nastavené… změna by ale znamenala zaplavení SlovaDne spamy, což doufám nikdo nechce. Jarek

  57. Samozřejmě, že rozumím a vím to, i když na druhé straně při návštěvnosti, která tu panuje, bych se až tak spamu příliš neobával.
    Jinak samozřejmě existují systémy, které před spamem víceméně spolehlivě blog ochrání, jenže ty ve většině případu vyžadují neanonymitu, a neanonymita znamená ve většině případů drastický úbytek diskutujících a všelikýma ideologiama postiženi jedinci zmizí úplně
    Dobré ráno.

  58. Když jsem na Slovodne přišla, vůbec jsem netušila, že je možné psát názory (byť sebepitomější) a pamyšlenky anonymně, nebo dokonce pod cizím jménem (a tak někoho mazaně znemožnit), takže jsem tu sama za sebe a ztráta anonymity mě ohrozit nemůže a mé pověsti už taky neuškodí, neb už nikoho nezajímá. Navíc těch pár nás vytrvalců, co se tu setkáváme, se zná už téměř důvěrně, tak se mi zdá, že půlnoční odmaskování by nemuselo být nijak zničující, i když ještě bližší seznámení by vlastně mohlo zredukovat pár ideálů – třeba WBG na té fotce nevypadá jako Don Juan, ale spíš jako Hej Slovan! od Mikoláše Alše. Ale to taky není špatně, jen jinak.

  59. Mne se přímo osobně dotklo, že WBG o svém věku píše jako o předkremačním.
    Je ovšem možné, že takováto stupnice obsahuje ještě i věk kremační.

  60. No jistě, stařenko, mnoho žen žije i ve věku postkremačním (po smrti svého manžela). Ve starověku to u spousty národů neplatilo, tam pálili současně s manželem i manželku. Nejdéle se tato hrůza udržela v Indii, prakticky až do novověku. Když si to uvědomím, tak ještě dnes mi naskakuje husí kůže.

  61. Díky za poučení, Jožinku. Je vidět, že rád čtete. Ale domnívám se, že ani ve starověku nešlo o „spousty“ národů. A jen tak trošku mimochodem: uvědomil jste si to teď, nebo k tomu dochází častěji?
    A to moje dotčené připodotknutí nemělo znamenat nic víc než to, že WBG hovoří ve SVÉM věku o věku předkremačním. I když je pravda, že délka života se i v našich podmínkách prodlužuje, štve mne, že se prodlužuje v tom nesprávném životním období, kterému říkáme zdvořile podzim života. Kdyby sakra aspoň léto!

  62. Teda – dědků (a bab) je jak naseto, ale lidský věk se prodlužuje i v průběhu života – děti nedospívají duševně (fyzicky ovšem naopak až moc brzo), nemají potřebu osamostatnit se, převzít zodpovědnost za sebe i případnou rodinu v přiměřeném věku, takže mladé matky jsou dnes ve věku dřívějších babiček (kolem čtyřicítky mají děti stěží do školy), zato dámy kolem padesátky jsou prakticky teflonové, elegantní, štíhlé až moc, úhledné, na pohled od 35 výš. Když si vzpomenu na staré kolegy a kolegyně, když jsem začínala pracovat, tak vidím v duchu lidi OPRAVDU staré, a taky se nedožívali většinou nijak závratného stáří. Nebo mám jen nějaké brýle mámení, které mi nalhávají, že stáří se vzdaluje (i mně)?

  63. Pro WBG: Stáří začíná tehdy, když se nám všechny ženy zdají být hezké. (Julian Tuwim)
    Pro ostatní: Blbé není stáří, ale ty blbé kecy těch druhých o tom! (Miloš Kopecký)
    Pro mě: Mladá generace si i dnes váží stáří. Ovšem jen pokud jde o víno, whisky a nábytek. (Truman Capote)

  64. Drobounké adhocnutí k Pavelkovým páně citacím.
    Nejsem starý, anóbrž a pouze jenom delší dobu mladý.
    A trápit šeredky mě nikdy moc nebavilo …

    KROK ZA KROKEM

    Já od Mirky
    mám
    trenýrky

    A od Pípy
    slipy

    Od Božky zas
    ponožky

    A od Alenky
    plenky

    Časem dojdu k Hátě
    i pro gumové
    gatě …

    /pokud to někoho zajímá a nedotýká /

  65. Ále, to víte, že ve skutečnosti se mne to nedotýká. Ani nesmí – já už jsem se v průběhu svého života až do tohoto požehnaného věku šeredně dotkla kdekoho. A pesimismus mi napovídá, že už tak budu teď činit čím dál častěji i neúmyslně. Ovšem – zase na druhé straně – optimismus mi říká, že už čím dál častěji nebudu vědět, co mluvím a bude mi to tím pádem fuk, neboť mi patrně bude dělat potíže udržet myšlénku. Nebo meč … Kristejéžiši, některé věci snad udržím.
    Pro Jaroslava Pavelku: Co máte proti mladé generaci? Vzpomeňte si na sebe! (Aniž bych se vás chtěla dotknout.) Připadali vám věčně nadávající staříci (a stařeny) tak váženíhodni/y? Truman Capote rád vymýšlel líbivostě, on byl se sebou naprosto spokojený.
    Věro Diblíková, jsem zbabělec (zbabělka? zbabělkyně? – podle vzoru umrlec, taky nemá ženskou), já se neodmaskuju, já se bojím.

  66. P.S. Mně se teda stáří nevzdálilo (viz výše Věra Diblíková). Tuhle jsem doháněla tramvaj (nějak jsem si se neuvědomila, ještě nedávno mi to přece nedělalo potíže). Dohonila jsem, sklidila jsem potlesk vestoje, všichni mi nabízeli místo k sezení, musela jsem dávat strašně pozor, abych na někoho nevyplivla plíce … a pak jsem zjistila, že jsem dohonila nesprávnou tramvaj a bylo mi blbé hned na další zastávce vystoupit. A zase jsem přišla pozdě – to se tedy s přibývajícím věkem nezměnilo.

  67. Stařenko, já že bych měl něco proti mladé generaci? Zhola nic. S případnými reklamacemi se prosím obraťte na Juliana Tuwima, Miloše Kopeckého a zmíněného Trumana Capoteho.
    Stíhání nesprávné tramvaje je roztomilá příhoda; mě se zase podařilo stihnout vlak, který se rozjel opačným směrem. Dovoluji si Vás dle regulí zákona č. 121/2000 Sb. o právu autorském a právech s ním souvisejících požádat, zda bych mohl při příštím vyprávění přidat i standing ovation.

  68. Byl kdysi na základce takový vtípek. Pan přiběhne na peron a vidí, že vlak mu už ujíždí. I rozběhne se za tímto.
    Výpravčí nechápavě kroutí hlavou a zmizí v kanclu. Když po chvíli opět vykoukne, vidí dotyčného běžce na lavičce orvaného a špinavého.
    Tak co nechytil jste, že.
    Co bych nechytil, chytil, ale vysmek se mi, potvora.
    No a s opačným směrem mám též drobounkou zkušenost.
    Když jsem se v šedesátém šestém vracel po dvouměsíční praxi z ruska, teda z kijeva, tak doma na nádraží a jsem nastoupil do tramvaje a místo domů jsem jel na opačnou stranu.
    Doma je na dědině a opačná strana bylo tenkrát dobudovávané sídliště. Vystoupil jsem a vůbec jsem nevěděl kde jsem.
    Ale za to mohla asi táňa nebo ninočka a možná taky šura…
    Kdo ví, bylo mi tehdy dvacet a tam tenkrát, teda v cccp, chybělo prý dvacet milionů chlapů ….

  69. Standing ovation beru; já jsem se ostychla a výrazu nepoužila, chtíc se vyhnout výtce, že všechno lze přece říci hezky česky, což stejně není pravda. Na tom trvám.
    Do vlaků jedoucích směrem, lišícím se od mnou kýženého, vlezu vždy tenkrát, kdy před nástupem nevyhledám s dotazem příslušnou/ného průvodčí(ho); nepodaří-li se mi takovou povolanou osobu najít, nebo v případech, kdy odpověď zní „pani, máte to napsaný na vlaku“, táži se až cestujících uvnitř, což vede k dobrým koncům vždy tenkrát, kdy vlak ještě nejede plnou rychlostí, ovšem za předpokladu, že se mi podaří otevřít dveře. Vtip o pánovi, jemuž se vysmekl vlak, samozřejmě znám – sem-tam mi ho někdo vypráví.
    Pokud jde o sídliště (všechna), tam se můj výrazný orientační nesmysl projeví naprosto bez výjimky, bez ohledu na to, kdy bylo předmětné sídliště dobudováno a po kolikáté tam bloudím. Oproti tenkrát mladinkému wbg se dnes mohu nechat navigovat mobilem: zavolám tam, kde je můj cíl, řeknu jméno ulice na ceduli nade mnou a jdu podle návodu nalevo, nalevo, rovně … až po „výborně, teď se podívejte přímo před sebe, uvidíte chlapa, který vyskakuje a mává oběma rukama nad hlavou. To jsem já.“

  70. A to zase ne! Česky lze říci všechno, někdy i ve vícero variantách. Příkladmo „fuck“ a jeho deklinace. Sázím Trávníčkův Slovník jazyka českého proti Stručné mluvnici Vietnamštiny, že objeví-li se v knize nebo zazní-li ve filmu dvacetkrát, vytvořím překlad, kde se nebude opakovat ani jednou!

  71. Já se vsadit nemůžu, já neumím vietnamsky. A že je čeština bohatá, o tom žádná. A vůbec, já se hrozně nerada hádám, tak čert vás vem, ať máte recht, do češtiny lze přeložit všecko. Akorát že někdy blbě. Ale s tím filmem tomu nerozumím. Holt zase nechápu. Zopákne-li Vietnamec ve flimu dvacetkrát, že má hlad (třeba kupříkladu), napadají mne pouze dvě alternativy překladu: mám hlad a jsem hladov(ý) – a jsem v koncích (nebo v čem). Osmnáct obměn mi chybí. Takže, Jaroslave Pavelko, holt smekám. Ovace vstoje. Na „fuck“ já dvacet variant nedám, tolik českých slov v této oblasti neumím. Pravda ovšem je, že znám lidi, kteří by právě tohle zvládli hladce. Překládáte filmy často?

    A stručnou mluvnici vietnamštiny bych stejně nechtěla.

  72. P.S. Koukám, Jaroslave Pavelko, že rovněž nechodíte spát se slepicemi. A nehledejte v tom prosím, vícesmysl.

  73. Co se dvaceti variant týče, měl jsem na mysli právě a jen “fuck” v anglicky mluvících artefaktech. Filmy nepřekládám, ale na ty obsahující “fuck” bych si troufl.
    Vícesmysly nemusím hledat, vyskakujou na mě všude jako čertík z krabičky, respektive Sobotka z televize.

  74. No, ono i v našich českopitomých (v naší rodině douho, dlouho využívané označení) filmech zjistíte, že, byťi my, starci, jsme schopni vyjádřit jistá slova v mnoha více či méně neslušných variantách, dnešní zaskočený hrdina umí říci pouze „do pr….!“, což mi připadá (já vím, že jsem drobátko neskromná) trochu jednotvárné. O překladech nemluvě, to bychom diskusí o překoktávání či nepřekoktávání mohli zahltit internet.

  75. Stařenko,přísahám,že pan Pavelka nechodí spát se mnou,ani s mými družkami. To by se mi dokdáklo,neboť by to některá vyslepičila.

  76. Kdysi za dávmého jindy byl u nás v městečku též klub nenažraného diváka, tedy přesněji řečeno klub náročného diváka.
    Mluvím o filmu. A náš tenkrát pan inženýr klubový vedoucí, vynikající znalec světové kinematografie, sedával s mikrofonem v koně v první řadě a překládal nám filmečky, které většinou byly přivezeny v rámci družebních vztahů ze sousedního polska. A tam jak je možná všeobecně známo daboval skoro celosvětovou filmovou tvorbu svým nádherným hlasem pan Lucjan Szolajski – jinak nůj učitel polštiny skrz televizi katowice.
    Technicky pak původní filmový zvuk byl lehce ztlumen a pan Szolajski tento přetlumačil do jendzyka polskiego, takže bylo slyšet obojí podání.
    U nás pak v kině náročném když např pan Belmondo pronesl své pronikavé merde, tak seriozní pan Lucjan přes to řekl s grácií sobě vlastní – pša krev – a hned vzápětí na to náš pan vedoucí z první řady do mikrofonku svým klidným vyšším hláskem poznamenal – zatraceně.
    Filmy té doby byly pro mě mnohovrstevné skoro multidimenzionální.
    Jinak nostalgia mama mia, se slepičkama jsem přece kdysi na slovudne před léty začínal. A nebylo to o spaní, neb první dámou jsem nebyl, nejsem a ani doufám nikdy nebudu.

    XXX

    Kvoká kvoká
    slepice
    v vzpomíná
    velice
    jak se kdysi hrozně
    bála
    než se z vejce
    vyklubala

    Teď však má problém
    jinačí
    bojí se co
    vytlačí ….

    Dokvokáno, pokud to někoho zajímá …

  77. Tak to čtu podruhý a ještě pořád mi to nedává smysl, zejména v souvislosti se Slovemdne (Slovodnem?). Ad čeština a její schopnost vyjádření – nevím, bylo-li to tady, nebo na Neviditelném psovi, kdy nějaká paní argumentovala (rozplývajíc se) nemožností přeložit „kulaťoučké červeňoučké jablíčko“ a jakýsi sprosťák kontroval „a proč bych to, sakra, měl dělat?“. Kak sládko vzpaminať.

    1. Smysl je prostý – byl to spam 🙁 Adminové částěčně zaspali a částečně nebyli na síti 😉

  78. Fajn, tak Werich – beru. Ale – byl by Shakespeare (nebo kdo to byl) nesmrtelný (byť bez kulaťoučkého červeňoučkého), kdyby psal česky? Dozvěděli by se Holanďani něco o Komenském, kdyby svá moudra presentoval česky? Kam by v širém obojím Německu přišli Lužičtí Srbové, kdyby jejich haťmatilku pracně a draze nepodporovala kdejaká kultůrní instituce? I naši nepřizpůsobiví spoluobčané jsou veleOCHOTNI se naučit většinovému jazyku, aby si mohli říct o dávky, i když jinak se učit nepokládají za potřebné.

  79. Co je zas, prosím? Proč vůbec nikdo nic? Já si SlovoDne čtu ráda, můžu si zvětšit písmo a s trochou námahy pak radostně čtu a radostně se směju každé hovadině. Vyhledávám je ihned po webových zprávách, těsně před započetím práce, jíž si stále ještě vydělávám na maso a na cigarety; SlovoDne mi tak pomáhá snížit nechuť, kterou odjakživa k práci pociťuji. Velmi děkuji předem.

  80. Mám takový neodbytný pocit, že kdysi, dříve, se vydělávalo na chleba 🙂 Že by pokrok? Ad hovadiny: přibývá jich všude kolem, leč sem málo sublimují 🙁 Škoda

  81. Externí hovadiny, chovajíce se konsekventně hovadně, nejsou disponovány k infiltraci do Slova Dne. Musíme generovat hovadiny vlastní. Ani hovadiny nazmar! Včera rekord, zítra norma!

  82. Obávám se, že jsme tady, na Slovu, davově zaspali. Celá země žije slovem, ještě k tomu nespisovným, už asi 14 dní. Dnes to p. Doležal pojmenoval BOJ O K….U. Pravda, z takových výšin to slovo až dosud nezaznělo, ale vulgarizace nejen všedního života, ale i kultury, probíhá již od sametové revoluce – censoři dbali na (socialistickou) morálku stejně pečlivě, jako na čistotu politických úmyslů. Dosud jsem si myslela, že užívání opravdu sprostých slov (i projevů) v (placené) kultuře vadí jen mně, zásluhou dosti puritánské výchovy, a ejhle! kdo všechno se probudil a pohoršil, i tvůrce tureckého záchodu jako symbolu jedné východoevropské země! Ale bez ohledu na politiku – jak jste (jsme) na tom s vulgarismy? Je třeba Tankový prapor salonfaehig?

  83. U Miloše Zemana (ve funkci prezidenta) mi vulgarismy vadí ze všeho nejmíň. Osobně užívám vulgarismů v mluveném i písemném projevu relativně hojně, avšak vždy jako ozvláštnění promluvy nebo zdůraznění příslušné myšlenky. Jinak to prostě kurva nejde.

  84. Tankový prapor je salonfähig, neboť pravdivě zobrazuje vojenské prostředí. Vulgarismy používali i Čapek, Hašek , Hrabal nebo Olbracht co mě jen tak napadlo. Tam je důležitá snaha o pravdivost, ne o použití sprostého slova an sich

  85. Opětovně velmi děkuji.
    Když já, Jarku, na chleba moc nejsem. Lépe řečeno, na chleba nejsem skoro vůbec.
    Hovadinami pak jsem nemyslela smutné nesmysle, slyšené a čtené všude vůkol a pocházející často až přímo z Brusele (to umím od Věry Diblíkové), nýbrž smysle, jichž jsem se zde dosud dočetla a jež jsem shledala srandovními u pevném přesvědčení, že jejich autor/ka nebo interpret/ka je tu pokaždé uvedl/a s jasným úmyslem vyjádřit se nevážně. Mimochodem, jestli se nemýlím, slovo „sranda“ bylo před Werichem rovněž považováno za velmi neslušné, a – jakkoliv je můj sprostý slovník chudičký, „to je legrace!“ jsem snad ani nikdy neřekla.
    A aniž bych sem chtěla zavléci debatu o výrazivu, používaném „čelnými představiteli této země“ (taky fajn fráze), souhlasím velmi s Jaroslavem Havelkou, že to prostě někdy jinak nejde, protože by bezesporu utrpěla výstižnost předmětného vyjádření. Obvyklé je rovněž v těchto případech užití úlevné pomůcky „kurva drát“. A souhlasím velmi i jeho s komentářem K Miloši Zemanovi, včetně poznámky, uvedené v závorce. Zdá se mi, že mezi Zemanem dneška a Zemanem-Komárkem-Klausem-(možná i)Dlouhým dávných dob je rozdíl přímo hrůzný.
    Ale Tankový prapor sem, myslím, nepatří. Moji rodiče se v šestačtyřicátém ujali kluka ze zmateného početného příbuzenstva mé matky, tenkrát necele osmnáctuletého (tedy tehdy nezletilého – to byl až v jednadvaceti, on v šestnácti zdrhl na frontě do anglického zajetí)), čímž mu pomohli z bláta do louže a on byl pak u pétépáků, takže si tankového praporu užil. Ale to je zase jiná pohádka, slibuju, že si zase budu nějakou dobu jenom radostně číst.

  86. A já pro vás něco mám! Policejní mluvčí: “ …. ale muž i nadále prchal po pozemní komunikaci. Strážníci následně provedli jeho dostižení a omezili ho na osobní svobodě“.

  87. Ad zaspání na SlovuDne 😉 Když ono to vlastně se SlovemDne nesouvisí 😉 Kdybychom se tu měli rozčilovat nad kdejakým sprosťákem (další atributy laskavě doplňte podle potřeby), nemluvili (vlastně nepsali) bychom o ničem jiném, a k SlovuDne vlastním hovadinám 🙂 bychom se vůbec nedostali 🙁

    Nicméně jsem (jako jistě mnozí jiní) zaznamenal vyslovení Josefa Klímy (v Lidových novinách, nedávno, odkaz se mi bohužel nepodřilo vyhledat), že jistý zemánek, takto současný hradní pán kotliny české, není jeho prezidentem, a naprosto s ním souhlasím, což jsem projevil i podepsáním dvou petic – jedné za jeho odstoupení, druhé za jeho odvolání. Můžete tak případně učinit i vy 😉 Bohužel se obávám, že kromě toho, že někteří lidé tím projeví svůj názor a nesouhlas s onou osobou, to na věci nic nezmění 🙁 což ostatně potvrzuje i Petr Pithart (rovněž nedávno v rozhovoru v Lidových novinách, dtto – omlouvám se, jsem líný prolistovávat LN v knihovně, abych odkazy upřesnil, resp. uvedl přesnou citaci).

  88. No jo, to se snadno řekne, odvolat. Jenomže např. já vůbec nevím, koho teda, sakra už, tam chci mít místo toho odvolaného. Protože např. já, při mém vzdělání, nevím, kde mám hledat zdroj nebo sortiment nebo nějaký nabídkový seznam vhodných (podle mého byť laického názoru) kandidátů na předmětné uvolněné místo. Např. já přesně vím, koho tam mít nechci, ale mé ponětí o tom, koho tam mít chci, je velmi – velmi – velmi nepřesné, ba méně než mlhavé. Určitě u nás žije člověk (nebo dokonce snad žena), splňující (např. má) přísná kritéria, a je dokonce i nesamolibý, nesebestředný, nestarý… a možná i nesprostý. Jenomže takový ojedinělý jedinec, krucinálfagot, nabeton ten bezvadnej flek neveme, i kdybychom my – lid – nakrásně následně přistoupili k provedení realizace přímé volby za účelem poslání ho na hrad. Ani taková ojedinělá jedinka. Leda, snad, Jarmila Šuláková…? V kroju.
    Ale stejně je sranda, že takovou bouři protestů vyvolala ausgeréchnet až ta sprostá hláška, vyslaná národu v Hovorech z Lán. Mně připadá jako pouze jedna z kapek. V poháru ještě místa dosti.

  89. P.S.
    A to jsem slíbila, že zase nějakou dobu budu SloDne jenom číst. Tak ten slib platí až od teď. Jenom ještě maličká oprava k policejní mluvčí, kterou jsem si teď pro potěchu našla ještě jednou (viz já výše a ještě výše). Neřekla ” …. ale muž i nadále prchal po pozemní komunikaci“, nýbrž ” …. ale muž přesto i nadále pokračoval v prchání po pozemní komunikaci. …“ Takhle je to ba i hezčí. Z mého pohledu.

  90. Milá Stařenko, jste ozdobou tohoto skomírajícího fóra, přesto se musím pozastavit nad stylistickou nedbalostí i pravopisným pochybením v předchozím příspěvku. Pravopisná výtka se týká skloňování zájmena já, tedy mém-svém vzdělání. Za stylisticky neobratné pokládám v kontextu celé věty spojení „méně než mlhavé“ .

  91. Milý Gabrieli, abych oživil toto fórum, dovolil bych si upřesnit, že skloňování osobního zájmena já nemá nic společného se skloňováním přivlastňovacího zájmena můj

  92. Už se perou!!! (omlouvám se, neodolala jsem), Mně se „méně než mlhavé“ docela líbí, připomíná mi to „množství méně než malé“. Dnes jsem cestou v autě zaslechla část povídání jakéhosi pána, z nějž se vyklubal ředitel Ústavu pro jazyk český, a tomu prakticky vadilo jen „Hlinka memoriál“ a „Gambrinus liga“, jinak se – z jeho hlediska – o osud naší mateřštiny není třeba obávat.

  93. “Gambrinus” v tomto kontextu – narozdíl od Hlinky – bych s lehkým srdcem a hledím otevřeným prohlásil za substantivum nesklonné. Pak bude vše v pořádku.

  94. Kdo, nebo co, je, nebo byl, Gambrinus (kromě piva)? Navíc si ňák nejsem jista počtem čárek. Je lepší mít o kolečko víc nebo míň? a o čárku?
    Denně mi chodí Word of the day z jakési americké university – oni to zřejmě dělají leckde, a je to moc fajn, ale semtam je to napováženou – včera tam bylo pojednání o slovu „matka“ – že jako je to všeobecně celosvětově ňáké mat-, mac-, mot-, mad-, až na pár zjevně pravidlo potvrzujících výjimek, a to czech(!): abatyse(!!) a pak ještě jedno další cosi jednoslabičné odkudsi z křoví či močálů na druhé straně zeměkoule, co si vzhledem k pokročilé sklerose nepamatuju, zejména pod vlivem té abatyše, ta mě sklátila témeř ze židle. Věřím, že si na ní taky pošmáknete.

  95. Mimo kontext pivního produktu byl Gambrinus bájný král, který dle pověsti, zaznamenané roku 1543 v bavorské kronice Burkarta Wallise, jako první vařl pivo, když se tomu naučil od Isis, staroegyptské bohyně úrody a hodokvasu. Historie vaření piva je ovšem mnohem starší a sahá až do starověké Mezopotámie a v souvislosti s Isis samozřejmě i do Egypta. Gambrinus má zdánlivě latinské jméno, ale je zkomoleninou titulu Jean Primus – Jan První, tedy ve skutečnosti Jan I. Brabantský. Při bitvě u Worringenu nedaleko Kolína nad Rýnem dne 5. června 1288 porazil se svými spojenci lucemburského hraběte Jindřicha III., a tím definitivně připadlo vévodům brabantským Limbursko. Na prosbu bruselského sladovnického cechu se poté stal jeho čestným předsedou (patronem), a od té doby býval v cechovních místnostech vyobrazen jako usměvavý muž s věncem z chmelových ratolestí na hlavě a s pohárem pěnícího piva v ruce. Stal se tak důstojným nástupcem římského boha Dionýsa a novověkým patronem pivovarnictví, nejprve v Brabantsku, tj. na území dnešní severní Belgie a jižního Nizozemí (Brusel, Lovaň, Antverpy, Breda, Hertogenbosch, Tilburg), od doby barokní také v ostatních zemích.

  96. Bych přeruši pí. Diblíkovél konání o zaspání dám postaktualní a hlavně prepubertání ptákohovězinu asi tak padesát let starou.

    XXX

    Po té bábě škaredé
    jinoch hned tak
    nejede

    Však u třetí sklenice
    je už zajímavá
    velice

    A po páté rundě
    zas hrabe se jí
    v …..

    Pokud to někoho zajímá.
    Citlivý odkaz pak tu.
    http://ateo.cz/f/images/z/ZemanInGallery.jpg

  97. Rozhodně se distancuju, poezie p. WBG mi nijak edukativní nepřipadá! Moje díky za osvícení patří p. Pavelkovi. WBG jsem jen s lehkým pobavením přečetla, abych konstatovala, že – jako obvykle – nezklamal.

  98. Omlouvám se, ale když jsem příspěvek psal, vypadalo to normálně. Jinak ještě k tématu zkrásňování protějšků po konsumaci alkoholu pojednává Honza Vyčítal v písni Pití je věc přijemná

  99. Paní Věro děkuji za dištanc. V rámci neplýtvání pochopitelně.
    Jsem zvyklý.
    Na druhé straně pak musím lehce adhoucnouti, že vzhledem k šíření všelikého poučení jsem většinu toho needukativního v rámci všeobecného vzdělání kdysi pečlivě na vlastní tenkrát mladá a dychtivá ouška od starších kamarádů i nekamarádů, odposlouchal.
    Takže nebojte, jsem spolehlivý.
    Nezklamu.

    KLUCI ŘÍKAJÍ

    Héra příšera
    napadá chlapy
    za šera

    Kdyby to dělala
    za dne
    i slepec před ní
    zvadne …

    Pokud to někoho zajímá …

  100. Milý WBG, chraňpámbu, abych Vám udělovala dyštanc – jednak nejsem kompetentní a druhak byste chyběl, jak jsem již opakovaně konstatovala. Distancovala jsem se naopak já, ne však od Vás, ale od adminova vmezeření Vaší testosteronem (nebo vzpomínkami na něj) oplývající poezie mezi páně Pavelkovu vyžádanou lekci z pivní mytologie a mé díky za ni. Zároveň musím konstatovat (opět), že – byť mytologie a mýty an sich mě velmi zajímají, ty Vaše pociťuji (jakož i pí Šiklová) jako poněkud genderově zaměřené.

  101. To je škoda, že „Tvrz“ skončila – ještě pár komentářů a dozajista mohla aspirovat na top v soutěži o nejdéle udržované (i když bohatě rozvětvené) téma v historii SlovaDne (taky nevím, jak se to skloní). Tak jen přidám, že jsem ještě 13. listopadu kajícně odpověděla (se vší možnou dbalostí) na Gabrielovu oprávněnou výtku (kterou, mimochodem, považuji za velmi laskavou a poklonu obsahující). Jenomže jsem svoji odpověď neodeslala a počítač zavřela. Holt i stařenky mají své dny. Spěchala jsem na vlak a pak na autobus, abych dorazila včas (musela jsem do potřebného času započítat své obvyklé bloudění) a odsvědčila tak jeden sňatek o desáté hodině uzavíraný. Požádala mne o to pohlednicí panna nevěsta, což jsem si jednak považovala za čest, jednak mne hnala zvědavost, protože jsem vůbec nevěděla, o koho jde, ačkoliv se podepsala plným jménem. Adresu neuvedla – zřejmě předpokládala, že ji znám. V uplynulách patnácti nebo šestnácti letech jsem od ní dostávala pravidelně blahopřejné pohlednice o vánocích i o velikonocích, ale znala jsem pouze lokalitu na štemplíku přes známku oraženém. Zkrátím to – pátrávala jsem po ní občas přes internet i přes hledání telefonního čísla, marně však.
    Nemohla jsem tedy nejet a nechat ji ve štychu – chyběla by svědkyně. Nechci laskavé slovodníky unavovat, ukázalo se (ale až dost posléze, to už jsem spáchala ostudu popsanou níže), že když byly panně nevěstě čtyři léta, stála na náměstí Svobody plném lidí a strašně řvala, neboť se ztratila rodičům, kteří přijeli do Brna na veletrh. Šla jsem tehdy kamsi přes to náměstí. Konec lze uhodnout – policie tenkrát sídlila na začátku jedné přilehlé ulice, tak jsme se tam uchýlily, ale holčička tak srdceryvně řvala a usedavě vzlykala, že už jí nebylo rozumět jediné slovíčko. Naštěstí se mě držela jako klíště za sukni (ruku už jsem měla tak usoplenou, že jí to kouzalo), tak jsem se tam řádně ztotožnila včetně telefonu a dostala jsem povolení odvést si ji domů, aby se mohla vysmrkat, vyčurat a rozveselit. Šťastný konec je nasnadě. Rodiče moji adresu měli, já jsem tu jejich pochopitelně k ničemu nepotřebovala a jméno jsem pustila z hlavy. No, pustila … prostě odešlo. Ale proto to nepíšu, jen jsem chtěla potvrdit, že i stařenky mají své dny: Jak jsem tam tak konečně („Prosím vás, nevíte, kde se tady dnes vdává slečna XY?“) šťastně stála přede dveřmi obřadní síně a ještě pořád nevěděla, padl mi zrak na velký nápis na těch dveřích: CHOĎTE PO DVOU!!! Duševní zrak mi bohužel funguje bezvadně. Ten jo, ten funguje! A tak jsem jím spatřila, jak se – nebýt toho nápisu – bystře pohybuju tou obřadní síní po čtyřech. A vlastně i ten průvod. Zejména velmi baculatá maminka jedné z obou hlavních postav. A konec – byla jsem k nepotřebě. Já v takových situacích obvykle předstírám dojatý pláč včetně vzlyků (pouze slzy jsou nepředstírané), ale do toho pitomýho malýho papírovýho kapesníku tvář neskryjete, zvlášť když je promočenej! Jak říkám: i stařenky mají … Často i týdny. A ano, nejhorší ze všeho jsou trpaslíci. Tvrpaslíci.

  102. S tvrzí a tvrzením jsem si ještě vybavil vzpomínku z dětství. Byly mně asi 4 roky a obědovali jsem v Havlíčkově Brodě, myslím, že se ten hotel jmenoval U černého orla. Po žluté limonádě jsem si slyšitelně odříhl, a když mě tatínek napomenul, odpověděl jsem hlasitě na celou jídelnu: Kdo krká a prdí, zdraví si tvrdí. Rodiče urychleně zaplatili.

  103. ale to se nám to tvrzení hezky vrátilo – kdysi můj dělkádr šéf tvrdil, že se to vrací jak buzerant – asi mu to bylo bližší než nějaká australská exotika, ale rád píval balatenis whisky, opovrhoval protistudkami atd atd – bývala to smutná legrace. Protože tvrzení už jednou proběhlo, jedná se teď o po-tvrzení?

  104. Jako zatvrzelá ctitelka Krhútů připomínám zdinec s hlubincem a se samotrčí, který bylo možno v Ejčí pod Mejknínem zakoupit za jeden střibuch rzivý.

  105. Teď jsem si přečetla pár irských nadávek, a strašně se mi líbí „milý jak hnůj, ale zdaleka ne tak užitečný“ – ti Irové jsou taky bezva ukecaní.

  106. Jaroslave Pavelko: Dobře, já teda nějakou knížku napíšu. Ale běda Vám, nepůjde-li na odbyt! Berete?
    Věro Diblíková, nadávka je to nádherná. Nepřidáte ještě nějakkou?

  107. P.S. Já vážně vím, že „nějakou“ se píše s jedním „k“.
    A omlouvám se a zase slibuju: já si zas budu nějaký čas jenom číst. Fakt.

  108. Milá stařenko, neomlouvejte se, nikdo vám doufám 😉 nebude 2K omlacovat o hlavu 🙂 A raději pište s několikanásobnými K než vůbec ne!

  109. Milá stařenko, ráda bych přidala, leč počitač mi začal nevybíravě vyhrožovat, že mi odchází harddisk (zdá se, že spíš prchá do neznáma) a nová taková ta bedna – teda ne nová, ale poněkud novější – je zatím kdesi ve slíbenu, a tak kvapem zálohuju vše, co lze (můj púočitač, kdyby byl zevnitř k nahlédnutí, by vypadal jako byt té paní, co v upoutávce na pořad o neskutečných bordelářích vypráví o tom, že má nádhernou sbírku bižuterie, příborů a kdečeho každého zvlášť a navzájem se prolínajícího), takže jsem článeček z irských novin, kde byl top ten kleteb, někde zabordelila v USB (?) útrobách a načatej překlad na papírku (jako Holzmann – takovej jemnej papírek – jo, už vím) taky zmizel v nenávratnu v tratolišti poznámek na psacím stole, takže – O (nula, zero, NIC!), vae victis, běda, rusalko – ale na druhou stranu – nejspíš od té nuly zase, nepoučena minulem, vesele začnu, dokud mi, jako již opakovaně, technika nedá zaracha.

  110. Jen se znovu přihlašuju. Vnuk mi zmodernizoval počítač, čímž smazal všecky mé pomůcky, jež jsem si léta pracně budovala ke svému povolání / zaměstnání, tak začínám od nuly. Věro Diblíková, pošlu Vám ho (tedy vnuka), chcete? Je odborník přes počítače, rád mi občas připravuje radostná překvapení.

  111. Jo, jo, to žnám – odcházel mi harddisk, můj počitačový guru mladší (syn) mi poradil, jak a kam co honem nahrát, a instaloval kompletní (staro)nový komp – no, co vám mám povídat, nahrálo se mi (kromě (naštěstí rodinného fotoarchivu) pár blbinek, ale ten grund – odkazy na recepty, návody, domácí lékárnu, zahradu a jiné pro mě zajímavé informace je v čudu a chlácholení, že to přece se dá na internetu všechno snadno najít, mi nepomůže, páč nové informace se valí, pečlivě sestavená virtuální kartotéka je v nivči, ono by se to dalo (ňák), ale chtělo by to nejspíš nějaký money – to by zas takový problém nebyl, ale hlavně čas (bohužel ne můj), který je mi stydno na synech chtít, ať jsou radši s rodinami, a když pozvu, navařím, napeču – tak se k tomu pro samá vnoučata (7, 5, 2) nedostanem. Další vnuk maturuje, takže když nestuduje, není na mejdanu, nemá kocovinu (mladí jsme byli všichni a na zlatá šedesátá stejně nemaj) mi taky není k ničemu, navíc jsem co dva, tři týdny zase znovu nemocná (CHOPN), tak mi ňák to letošní jaro utíká pod rukama a nikde nic. Na Slovudne taky!!! Ještě že jste se objevila, stavím na virtuální kafe a štrůdl si dám i za Vás.

  112. Paní Diblíková, ten štrůdl je taky virtuální nebo skutečný? To já abych věděl, jak moc mám želet

  113. To víte, Jirko, že je to protimluv, já samozřejmě ve skutečnosti nevím, nakolik je můj vnuk odborník na počítače, ale to víte, rodina je rodina, a když to sám říká …
    Každopádně u toho počítače tak vypadá, odborně zní i jeho komentáře. Např.: Aháááá, tak tudy cesta nevede, tak to prostě zkusíme jinak. Nebo: Tohle přece, babi, na nic nepotřebuješ, a když, tak si to snadno najdeš znova.
    Ale – zase na druhé straně – jsem si výrazně obohatila svůj slovník úlevného klení o mnoho neslušných slov.
    Věro, prosím, já jablkovej štrúdl nerada, nedala byste si za mě ořechovej? Kafe si za mě nedávejte, to si dejte za sebe jaký chcete, protože já piju jenom rozpustný, studený, smíchaný s coca-colou, a to několik kbelíků denně. I nočně.
    Přeju Vám, abyste všechny choroby zdárně porazila. Háček je v tom, že – pokud mám zjištěno – má přání zásadně nefungujou.

  114. Pozdě, byl sice jen jablkovej,ale už je po něm. Kafe s colou, to bych neusnula asi ani na věčnosti. Jo, a není k čemu přát, už se mi sakra zase přiitížilo, teď budou zkoumqat, jestli mám mít doma takovou tu bednu s kyslíkem, jak mají ti nejstarší a nejpadoušnější padoušii v amerických detektivkách (a taky perskou kočku, ale tu mi zatím nenabídli).

  115. Tak se znovu přihlašuju. Ten opravený počítač úplně umřel a mrtev leží na gauči. Pryč je nenávratně příliš mnoho, včetně mé poslední téměř dokončené protivné pracné práce, jejímž prostřednictvím jsem se chtěla dopracovat nového PC. Tak teď mám počítač sice pro mne nový, ale ve skutečnosti z ruky nejméně druhé a ještě na dluh. Kdo to nezažil, neporozumí. To si nestěžuju, já jen, že cizí neštěstí potěší a já jsem holt strašně hodná, to je o mně známo.
    Tak vám posílám, co možná ještě nemáte:

    04.05.2015 09:00 – text: Jiří X. Doležal
    Dlouho hledaný článek Ferdinanda Peroutky, o kterém hovořil Miloš Zeman, skutečně vyšel. Naše redakce do jeho hledání zapojila nejmodernější TH Computer, a výsledky se dostavily. Zde je původní Peroutkův text z devětatřicátého roku. Článek, který vyšel v Přítomnosti 32. srpna 1939, přetiskujeme ho v plném znění:

    „Drazí spoluobčané, národe český!

    Naše země podstupuje velkou historickou zkoušku, a je na každém z nás, jak se s novou silou přicházející z Německa vyrovná. Je jisto, že náš národ čekají strašné zkušenosti – vyvražďování, genocidium Židů a Romů, koncentrační tábory, sekyrárna na Pankráci a další jevy, které bychom si raději odpustili. Taková ale bude vláda Adolfa Hitlera a jeho říšských protektorů.

    Přesto mi nezbývá než varovat před skleslostí, pesimismem a beznadějí. Mým koníčkem od mládí byla prognostika, a tak mi nezbývá než ve vší vážnosti konstatovat, že ve srovnání s tím, co náš národ čeká v delším časovém výhledu, je Hitler gentleman. Namátkou připomínám některé pozitivní rysy jeho osobnosti: Vůdce je vegetarián, a tudíž kvůli jeho mrzkému hladu nemusí umírat žádná nevinná zvířátka. Vůdce je také abstinentem, a tak máme záruky, že rozsudky smrti bude podepisovat s jasnou hlavou, moudře a uvážlivě.

    Ano, okupace Německem přinese národu ztráty. Ale neponíží náš národ, nepošpiní samu podstatu naší národní existence. To můžeme udělat jen my sami. A taky to uděláme. Tři čtvrtě století po abstinentovi a vegetariánovi Hitlerovi bude naše země v područí jitrnicožravého alkoholika. Nyní jsou české korunovační klenoty v moci Hitlerových přisluhovačů, ale přijde den mnohem větší potupy. Přijde den, kdy korunovační klenoty Karla IV. budou normálně poblitý.

    Nyní se na Pražském hradě podává eintopf, ale přijde den, kdy se tam bude konzumovat výhradně gothaj. Nyní, za Hitlera, se vraždí duševně nemocní a je to v souladu s ideou čisté rasy. Idea čistého národa očištěného od méněcenných duševně nemocných ovšem nezhyne a za tři čtvrtě století bude český prezident volat po jejich segregaci ve školách.“

    Proto volám z plna hrdla: Hitler je gentleman! Alespoň ve srovnání s tím, co bude sedět na Pražském hradě v roce 2015.

  116. Vzhledem k tomu, že jste vlastníkem vnuka, jste v minulosti vyvedla mladé. Jinak mi není nic známo. K článku pana JXD mám jen jednu zásadní výhradu, že se zmiňuje pejorativně o jitrnicích a gothajském salámu.
    Jinak, Stařenko, buďte stále mladá.

  117. Já jsem z gauče právě vstal. V tom mám ve srovnání s Vaším zcepenělým počítačem přeci jen nespornou přednost. Ale co se týče náplně a kapacity harddisku, nevím, nevím.

  118. tak zase nic, kočka nebude, bedna s kyslíkem taky ne, vnoučata zklamaná, ale mně je líp!!! Na Bulovce mají léčebné postupy tak vychytané, že od jednoho vyšetření ke druhému jdete přes celý areál cca 20 min, do kopce, na cestu abyste měla norské hůlky a svačinu, v zimě nejmíň bernardýna, a ti, kdo ji absolvují, už maj zdraví v kapse (kam dávají ty, co nedojdou, netuším, ale na cestě neležel nikdo). Zřejmě jsem minula okýnko, kde se fasuje turistický štítek na hůl nebo aspoň to dřevěný kolečko s obrázkem (můj švagr, velký to sběratel před pánembohem, přestal ta kolečka sbírat, když zjistil, že víc než on jich má ten pán, co je vyrábí, a toho z principu porazit nelze). Cestou domů mi sestřičky mojí paní doktorky poskytly první pomoc kafem a vitamínovým šumákem, paní doktorka se mnou probrala, že nejhezčí smrt je kysličníkem uhelnatým, kterým bych se mohla z toho kyslíku otrávit ve spaní, ale ať nezoufám, napodzim to zkusíme zas. Tož tak. Dík za zájem. Ba né, je to fajn, zahrádka čeká, všechno je růžové, snad to chvíli vydrží. Ale jinak – stáří holt není pro sraby.

  119. Vybírám z esemespondece mojí léčitelky se mnou:

    Ona: Az ti bude lip, udělala bych si u tebe nove pozvanky, ozvi se prosim

    Já: Ahoj! Líp už bylo! A to bude platit i nadále! Klidně přijď hned. Stejně nespím. Bolí mě celej člověk.

    Ona: ty pozvanky by mely standardni sirku, vlevo ten obrazek a vpravo text

    Já: Ahoj, nechápal jsem, co je standardní zápalka. . . Jinak já pokrok veliký, dneska mi doktoři našli tři další nemoce, heč!

    Ona: sirka x vyska a ne zapalka. Zase dalsi nemoce? Ach jo

    Já: Ahoj, dyk si dělám šoufky! našel jsem si je sám! Ale někde jsem je zapoměl. A už nevím, kde a kdy to bylo.

    Ona: vzdyt jsem tusila, ze je to soufek.Aha, nasel nemoci ci co. Tak se k nim zkratka nevracej

    Já: Nemůžu se k nim vracet, když už nevím, jak vypadaly a kde mi vypadaly. Stejně byly k ničemu a vůbec k ničemu nebyly, žádná škoda jich.

    Ona: Tak snad prijdu zitra, mej se pekne!

    Já: Já se meju pěkně a ty se měj pekne

  120. Jednou se mě ptali, proč tak pořád běhám a co tím chci dosáhnout. Já na to odpověděl, že chci aspoň do tý rakve dojít po svejch, tu ostudu, kdyby mě do ní museli odnést, tu bych nepřežil.

  121. Vybírám z webu . naturista . .cz, kam přispívám jako nick kaldoh:

    Rádio Jerevan hlásí přesný čas: Je pravé poledne 12 hodin, no maximálně tak asi až půl druhý.

    Tady je Rádio Jerevan, máme pro vás smutnou zprávu: Včera ve večerních hodinách se z neznámých důvodů na širém a klidném moři potopila loď pro přepravu zvířat. Při katastrofě zahynulo 253 kusů hovězího dobytka i všichni tři členové posádky: Kapitán, politruk a nástěnkář.

    Na dotaz posluchače Géíjoe z Poroudnice:“Jaké dočasné poslední opatření udělal s. Brežněv na zimu?“ Rádio Jerevan odpovídá:“Natáhl bačkory.“

    Na dotaz japonského námořního kapitána a torpedofila Schu-Caho-Schik-Ki: “ Jak dlouho trvá dočasnost?“ zde na Rádiu Jerevan již není třeba odpovídat, neboť protože tazatel mezitím dočasně zemřel.

    Na dotaz chorvatských majitelů dolů a nahoru ze Slovinska pod Smrkáčem Maho Jakobiče a Maho Jakotiče, proč se již neprodávají chlazená ani mražená kuřata, odpovídá soudní odhadce a radioaktivistka z Tszun-nam-Mi paní Mayi Yakoyammu, mluvčí japonského impéria Podvodňanské kuře: „Potvrzuji, že se tato opatření zakládají na pravdě, ale protože bylo již vyšetřování ukončeno a soud již o tomto trestném činu vyslovil trest, dosud rozsudek nenabil právní moci, takže o případu již nikdy nebude možné sdělit žádné další informace, no klidně si stěžujte třeba na muničním skladu u Zlína!“ Náš dočasný informátor, civilním povoláním řidič fekální cisterny z Amstereodamu Pan Haarman van Zutzhooven, který si nepřeje být jmenován, rádiu Jerevan mimo mikrofon sdělil, že bylo zjištěno a prokázáno, že je jako podnětový materiál používali zoofilně- nekrofilně zaměření pedofilové. Na dotaz, kolik je nositelů této úchylky, že se kvůli nim provádí takové nesmyslné opatření, kterým se omezuje naprosto nevinným lidem rozmanitost potravy a co vlastně s tímto podnětovým materiálem konají, odpověděl Rádiu Jerevan známý gynekynolog z Malinké Británie Mr. D. A. Nice, že se dosud ví jen o jednom, který se navíc provinil opakovaně sexuálním kanibalismem, když totiž přinese objekt své úchylné touhy do místnosti, kde se své zavrženíhodné činnosti oddává, tak jej zcela obnaží, pak si vezme brýle a očumuje jej a pak jej dokonce osahává a manipuluje s jeho tělem, aniž si ověřil jeho předběžný souhlas, neboť zneužívá bezbrannosti nedobrovolného účastníka této akce a pak přijde to nejhorší – ve stavu tak excitovaném, že mu až i sliny z úst vytékají – objekt své touhy posype vonným kořením, potře panenským olejem, poté jej RITUÁLNĚ UPEČE A POZŘE!

    Na dotaz Rádia Jerevan, čím se (kromě sugestivního a tendenčního popisu) tato pachatelova činnost liší od normální kuchyňské přípravy pečeného kuřete, takže naši posluchači nechápou, proč by tato činnost pachatele měla být trestná, odpověděl chvalně neznámý superremcálista František k.:No právě!

  122. Jenže ona to taková sranda není, za neexistující trestný čin sedí ve vězení natvrdo můj kamarád a jeho rozsudek je praticky stejná absurdita. je odsouzen za sexuální nálak, protože pořádal naturistické akce (mimo jiné i ty v Čestlicích, a tam probíhají dál bez něho, další bude tuhle sobotu 16.5.2015, čímž jí dělám reklamu, stojí za to tam jít, protože kdysi sjednal organizátor naturistických akcí značnou slevu na vstupém, protože na tyto akce přijde průměrně čtyřikrát víc platících účastníků a plavečáku se to vyplatí). V rozsudku stojí, že nalákal účastníky na kvazi-naturistické akce přísllibem výhod a výher ve sportovních soutěžích a během akce je přiměl k obnažení, tím umožnil fotografování nahých dětí, přestože si musel být vědom, že tyto fotografie mohou být použity jako podnětový materiál pro pedofily. To je zoufalý nesmysl, protože všichni na takovou akci šli s tím, že předem věděli, jaká akce to je, nesvlékli se pod sexuálním nátlakem během akce, ale před akcí v šatně a fotografování nahých dětí je trestné jen tehdy, když při tom vznikne pornografický materiál a soudní znaci sexuologie prohlásili před soudem, že vzhledem k charakteru akcí ani pornografický materiál vvzniknot nemohl a nevzniknul. Trestní zákoník nezná trestný čin vznik podnětového materiálu, ale veřejnost a bulvár ho odsoudily už předem, přece to je hnusné a něco se s tím musí udělat, přestože je rozsudek jasné pohrdání našimi zákonodárnými institucemi – my soudci vrchního soudu přece víme lépe než zákonodárci, že takový trestný čin opomenuli a my to napravujeme. Fakt, pořadatel naturistických akcí sedí ve vězení a my jeho kamarádi nevíme, jak mu pomoci. Přitom je to celkem jasný precedens k potlačení naturismu v čechách a v podstatě úplné ohrožení všech našich práv, když my soudci budeme chtít, zavřeme kohokoliv, a vhodný tresný čin si vymyslíme třeba z pečení kuřete úchylným způsobem.
    Specielně v tomto případě dostal obhájce ex.offo od státu palmare ve výši průměrného příjmu za devět let za to, aby u soudu nic podstatného neřekl. Dobrá rada byla, měli jsme si najít lepšího obhájce. To je další rána pro naše práva, bez melounu pro advokáta máme smůlu, kde je nějaké právo na spravedlivý proces? Rád bych i tady vyvolal diskuzi o tomhle případu a našich právech postupně osekávaných, až mě z toho mrazí a tíží mě to víc, než nějaké výroky čelního představitele.

  123. Sice Vám, Jiřulko, ani Vašemu ve vězení úpícímu kamarádovi nijak nepomůžu, ale trošku si aspoň omočím: Nějak nechápu, co lidi s tou nahatostí pořád maj za problém: Když se svlékat nechci, tak se nesvlékám (no teď už kór ne), pokud mě pohled na nahaté lidi odpuzuje, tak na ně nekoukám a hlavně mezi ně nelezu. Malé nahaté děti jsou valnou většinou roztomilé, ale pedofilové jsou pro mě trochu nepochopitelní, přitom valná většina jich je naprosto neškodná, sadisti a podobní tvorové (úmyslně je nepokládám za lidi, nejsou toho hodni) jsou nebezpeční bez ohledu na sexuální či jinou orientaci a neměli by mezi lidmi vůbec být. Malé děti mají rodiče nebo někoho, kdo na ně dohlíží, aby je nepřejelo auto, nepokousal pes, nespadly nebo nevlezly někam, kam nemají, a obecně se nedostaly do nebezpečí. Dnes vlastně (aspoň v Praze) děti samotné (kromě těch z menšiny, jejíž jméno nelze vyslovit) ani neuvidíte, (pra)rodiče nebo chůvy je převážejí nebo převádějí do školy, ze školy, z kroužku na kroužek, jako by ani neměly nožičky, tak kde je nějaký prostor pro masovou pedofilii? Navíc naturisti, stejně jako jiné party, se mezi sebou znají a úchyla si mezi sebe nepustí. Celé mi to připadá jako šikana. Zažila jsem FKK pláže na Ostsee před čtyřiceti léty (ono v tom větru mít mokré plavky by bylo o zdraví), pak jsme tam jezdili s dětmi a nic nám na tom nepřišlo divné, až na pána, který na jedné divoké plážičce poskakoval v chladnu kolem ohýnku a měl na sobě kulicha, námořnický svetr a víc nic. To byl naturista tělem i duší. Jinak mi to připadá jako s tím kouřením – co se, sakra, do toho musí plést zákon? Napjatě čekám, kdy se v hospodách zakáže pít alkohol. To je samá péče, aby si někdo neudělal z blbosti bebínko a podstatné věci nějak unikají – daňová zátěž, euro, islám, běženci – to by měl stát řešit, a ne holé zadky. Ale to by bylo holt těžší.

  124. Pane jo! To se ta „Tvrz“ zase krásně rozjela. Ale ještě jsme nepojednali hokej. ONI jsou čtvrtí! ONI to hráli blbě! A MY jsme jim přece tak věřili! MY bychom ovšem některé hráče vůbec nenominovali.
    A vymyslela jsem: Starej Jágr je furt kádr. Ale neposlala jsem to do žádné soutěže, tak jsem nic nevyhrála.

  125. Holej zadek nemá koho co obtěžovat. Pití (nenásledují-li obtěžující činy) taky ne. Kouření obtěžuje. (Já kouřím fajfku, doutníky a když nemám, po třetím pivu somruju cigára).

  126. A neodpustím si sociologický postřeh. U nás ti nejskalnější opilci chodí do bufetu; tam se nekouří, ale zato mají už od šesti. Kouřit se chodí ven. Mnozí z nich s tímto nekuřáckým režimem vydrží (repektive nevydrží) do zavíračky a nepoctí návštěvou ostatní kuřácké podniky s otvírací dobou 9:00 ÷ 10:00.

  127. Myslím, že se mnou budou pamětníci souhlasit, že „vzduch je modrým nikotýnem nasycen“ už dávno neplatí, ten jeden či dva kuřáci na slezině sice nasmradí, ale proti těm mnoha kouřovým vrstvám, které jako deky ležely nad veselící se společností, je to NIC, zcela zanedbatelné NIC. Je to politikum, které odvádí pozornost od věcí potřebných, stejně, jako se řeší psí hovínka na chodníku – pes, který je venčený přiměřeně často a pravidelně, koná nenápadně a způsobně v parku ve křoví daleko od cesty, kde nikoho neobtěžuje a stejně to páník nebo panička uklidí – kdyby tak jako dřív po pejscích majitelé neuklízeli, při dnešním mnohanásobném počtu psů u nás v Praze bychom se brodili v hovínkách po kotníky,ne-li po kolena. Další žabomyší téma jsou cyklostezky – babky, jezdící denně do konzumu nebo dědíci do hospody na prastarém kole (bez přehazovačky, klipsen a bůhvíčehovšeho za příšerný prachy) jezdili bezpečně a s mnohem větší jstotou (ale ne s výrazem nadčlověka, trpícího ubohý plebs poblíž své pestré cyklosvatosti) a hlavně MÉLI ZVONEK a nestyděli se na sebe upozornit a nevyžadovali EUdotace na extra asfaltky pro svá HORSKÁ kola.
    BTW Po pití obvykle nastávají nejvýš obtěžující kecy, skutek většinou utek. A JÁGR NA HRAD! no, taky by se moc nestalo, aspoň ho ve světě znaj.

  128. Nemůže. Mikymaus nemá české občanství. A Jágr by na hrad nešel. A to i přesto, že má naše vláda hokej skoro ve všem.

  129. Vkládám příspěvek nesystémově na konec debaty a prosím váženého admina, aby popsal korektní postup při navrhování nových témat.
    Včera jsme při konzumaci U Mrtvoly přemítali, kdy asi nastane smutný čas, až se neladnému eurounijnímu tuzemáku přestane říkat rum; kolik generací ještě rumovou tradici udrží a kdy upadne v zapomnění.
    Už dlouho jsem nezaslechl bůr, případně pětka (tuším, že označení platidel pochází z převodu Rakousko – Uherské zlatkové a krejcarové měny na koruny a matně si vzpomínám na jednu Haškovu povídku na toto téma).
    V mládí jsem pětku a bůra hojně slýchával, a což teprve prvorepubliková literatura filmy! Teď už ani to kilo není skoro slyšet, zato s litry a melouny, potažmo mega, se roztrh pytel. Zajímá mě, kolik let, nebo spíše generací, uplyne, než se slovo z živého jazyka vytratí. Za případné odhady (studie) budu ctihodnému grémiu vděčný.

  130. Jako pomocného admina mne lepší ani jiný způsob nenapadá… Ostatně takto přispívali dříve i jiní – admin jen text z komentáře přesunul do příspěvku 😉

  131. Dokud bude existovat Slovodne, tak se rozhodně nic nevytratí. Vzpomínám třeba na zde probíranou bankrotku, kterou před námi naposled asi použil Jakub Arbes. Jinak za svého mládí jsem slýchával o Francouzce Madame De Zabourra, ale osobně jsem ji nikdy neviděl.

  132. S tím rumem je to nezanedbatelný problém – co si má ubohý opilec objednat v místní osvěžovně, když RUM je vyhrazeno jen pro pití z Karibiku pro náročné? Naštěstí správný hospodský zná své Pappenheimské a ví, že spiťar Fanda na kpt Morgana nemá, tak mu naleje něco, čehož jméno nesmí být vysloveno. Jeden můj kamarád kdysi dávno měl tatínka postaveného tak vysoko, že bydleli na Malé Straně po Židech i s židovským Gerstlovským nábytkem a asi dvoumetrovým křišťálovým lustrem, ale měli babičku, která chodila ke Sv. Janu Na prádle a k Jezulátku žebrat, vyžebrané drobné upustila u Váhavého střelce z dlaní na výčepní pult a pravila velikým hlasem RUM!, syn-nesyn, komouš-nekomouš – k velkému gaudiu obeznalých štamgastů. Babča sice měla všeho (přiměřeně) dost, holt až na ten rum. (Stával bůra.) Dnes jsem si na KUPI vyhledala (nojo, taky babča rumová – mícháme ho s domácí ostružinovou šťávou cca půl na půl a je to mňamka), kde mají rum tuzemský nejlevnější, páč už nám mňamka dochází – no, teda, šťávy máme dost, to zase jo! a ti lotři krámský měli ten levný oný promíchaný s tím oným nejdražším, leč hóodně podobným, tak jsem se málem lapila, ale nakonec jsem se nedala, 4 půllitry nevyslovitelného jsou už pod střechou, takže JE KONEC BÍDY, JE KONEC HLÁÁDU a svět je zase o trochu lepší místo k žití. Tak Na zdraví a na zelí!!

  133. Tak mi tak připadá, že celý ten blbinec není v EU, ale v neschopnosti našich zástupců (ano TUPCŮ) se naučit správně překládat z jednacího jazyka do češtiny a hlavně neschopnosti cokoliv našeho obhájit. Už kdysi dávno jsme si nechali místo německé spolkové republiky vnutit Spolkovou republiku německa, neboť sice je to Bundesrepublik Deutschland, a v Angličtině Federal Republic of Germany a normální v češtině je překládat víceslovné anglické názvy odzadu, ale kdosi v kdesi nám určil, že my češi neumíme česky a správně se musí do češtiny vazba s of … překládat druhým pádem, takže bychom měli mít Lidovou republiku Číny.
    A kam vymizely zákazy prodávat koblihy čerstvé a musely být jen strojně balené?
    Dovedli by zas tupci vysvětlit v Eu, že dvojslovné české názvy není možné rozdělit na jednotlivá slova a stejně jako sekaná svíčková je tradiční české jídlo a NEOBSAHUJE ČISTOU HOVĚZÍ SVALOVINU, ze které se vaří svíčková na smetaně, což je taky tradiční české jídlo – tedy tuzemský rum není rum ani pomazánkové máslo není máslo a místo tradičního pomazánkového, což je nesmysl, budeme normálně česky kupovat pomazánkové máslo a pro neznalé cizince aby nedošli k omylu, přidat větičku, třeba – Warning for undereducated customers: You must not use dictionary translation of separate words ! You cannot buy „Vepřová panenka“ as a gift for a little girl although in dictionary „panenka“ = „doll“.

    No a jako nové téma navrhuji: Pojďme ukázat tupcům, co všechno není totéž, když se to rozdělí a blbě přeloží – tak jako brouk Pytlík není sáček, tak jako měsíčky nejsou oběžnice planety, jako Zlatý slavík, či Španělský ptáček není malý opeřenec, Český lev není velká kočkovitá šelma, a odletěl na měsíc do ciziny neznamená, že se stal kosmonautem . . .

  134. Když vono je to s těmi ne-Čechy nějak jinak – včera v metru nejely schody, neb jakási (mladá!!) s prominutím ochechule, obalená textilem jak ten šutr v Kaabě, se lemem roucha zachytila v tom oném zubatém, málem ji to pozřelo jak velryba Jonáše a pak se velmi rozrušeně dohadovala anglicky s praconíky Metra a div jim o nos neutírala ten zašmírovaný podolek. S jakousi vrstevnicí jsme se na to se zájmem koukaly a – pochopitelně – zaujatě komentovaly. Holt tam chyběl návod v několika světových jazycích, že když courám sukni po zemi, musím ji při překračování psího i jiného trusu, na schodech stacionárních(?) i jezdicích i při dalších (moji slovodníci si jistě mnoho činností, při nichž je třeba sukénku nadzdvihnout, ještě vybaví – jako příklad uvádím dotaz na Radio Jerevan, je-li možné znásilnit běžící ženu aktivitách ji uchopit oběma rukama postranách a o patřičný počet cm (coulů či jiných délkových jednotek) vykasat. A to byla osoba bílé pleti! (uvádím bez jakéhokoli rasistického podtextu – jen že ji nikdo do těch sluníčkových etno záclon nenutil, měla je na sobě dobrovolně a asi i zálibně v přesvědčení, že kdekdo se za ní otočí, jak že je ona úžasně multikulti krásná).

  135. Moje šesté vnouče má knihu „Zvířátka našich lesů a luk“ a do toho luku potřebujeme Rychlé šípy. Kdo to tady haleká, že ho rozloha leká? Změřil jsem si metrem, co můžu vézt metrem. A v té naší metropoli má stanice metro v poli. Čepec, kniha, sléz – kampak jsem to vlez? Kniha je nejlepší přítel krávy, pardon kniha je nejlepší žaludek člověka. A žena může pod čepec i bez ženicha. Když mě bolí holení kosti, musím si tu kost přestat holit. Občas mám doma ruksak, visí ve skříni u sak, takže mi často z ruksaka padají do ruk saka. Vlastně mi z ruk saka padají do ruksaka.

  136. Hele, ono to prolezlo!

    Borůvky staví, ale pouze na znamení. Autobus na slovensku staví múry a motýly.

  137. Přidám něco svých absolutních rýmů:

    Když jsem běžel pro táhlo
    ono se mi protáhlo
    Když jsem běžel pro vazník
    nepustil mě provazník
    Když jsem běžel pro téze
    zlomil jsem pant v protéze
    Když jsem běžel pro testy
    měl jsem velké protesty
    Když jsem běžel pro pasti
    spadnul jsem do propasti
    Když jsem běžel pro fíky
    neposlech jsem profíky
    Když jsem běžel pro Věrku
    nezvládnul jsem prověrku
    Když jsem běžel pro vize
    nedával jsem provize
    Když jsem běžel pro měnu
    nezvládnul jsem proměnu
    Když jsem běžel pro padák
    v kině běžel propadák
    Když jsem běžel pro brány
    byly brány probrány
    Když jsem běžel pro časy
    neptal jsem se proč asi.

  138. A neodolám a přidám vtip, kterej jsem před chvílí vyluštil v sudoku:

    Vrchol obezity?
    Spadnout ze všech čtyř stran postele najednou.

  139. Ze zahrady (to není from behind castles):
    krokus – není – north american pace
    oregano – není kladný výsledek referenda v Oregonu
    plamínek – není – little fire
    kopretina – neobsahuje kopr
    pampeliška – není psovitá šelma jihoamerických travnatých ekosystémů
    travička – není osoba užívající jedy k usmrcení svých obětí
    ubrousek – není pomůcka k ostření kos
    netřesk – není absence detonace
    lopata – není část chodidla
    pergola – není sada nářadí
    ořešák – nemá nic společného s orbou na Hané
    na to pole – není – na topole
    vyvrbit – není – osázet vrby
    novinářská kachna – není vodní opeřenec
    klepeto – není – klepe to

  140. Mimo mísu:
    Minulé pondělí jsem brala důchod a buď mi přidali nebo se spletli, prostě dostala jsem celých 3.755.- korun, tedy asi o sto více, než jsem čekala.
    Tak jsem si řekla, že – když jsem měla předtím v pátek zase narozeniny – zahýřím si a koupím si konečně brambory, o nichž furt sním. Šla jsem do svého obchůdku na rohu, koupila brambory a mouku a – protože tam měli citróny – taky jeden citrón, že si udělám pravou citronovku s medem, když mě teda furt bolí v krku a med ešče mám. Doma jsem nevydržela, a že si teda ty brambory hned uvařím. A že si mezitím udělám tu citrónovku s medem na ten krk, abych raději neodcházela z kuchyně, aby se ty brambory, proboha, nerozvařily.
    A citrón nikde. Já hned propadám panice, jo, už je to tady, citrón jsem nechala v kšeftě, teď už prostě vždycky nakoupím a nechám to všecko tam, abych to neměla domů moc těžký … a pak už neudržím myšlénku, ani meč, a tak dál ….
    Brambory jsem slila a opět jsem nevydržela – dvě jsem rozkrájela, aby honem vychladly, že si je k těm narozeninám hned opožděně vychutnám. No, bylo to zklamání, neoslovily mne, když jsem byla mladá, byly brambory daleko lepší i když to bylo za komunistů, a k příštím narozeninám si půjdu koupit brambory úplně někam jinam. Ale tyhle sežeru, co už teď, že ano, mohla jsem si místo toho koupit cigarety … a v tom okamžiku mi nešla jedna ta brambora rozkrojit a propadla se do sebe a stříkala, neboť – ačkoliv se barvou nelišila – nebyla bramborou, nýbrž vyvařeným citrónem. To mám z toho, že skoro nevidím. Pane Bože, za co?

  141. Milá stařenko, abyste si napravila chuť po vařeném citronu, posílám Vám pár palindromických vět, které mi kdysi poskytla Teta Alice, tako tvůrce jazzykového koutku v KKKK:
    Udus v sudu.
    Taky nežere ženy kat
    Ivo, lež na manželovi
    Lidovce blbec vodil
    Kája má maják
    Cena za mazanec
    Ubodána za nádobu
    Nána Bílá válí banán
    Olda vidí divadlo
    Maloval hlavolam
    Žiju tu již ode dne dividend. Dožiju tu již.
    Kulema mává mameluk
    Dar hotelu Letohrad
    Dal humor Romu hlad
    Má se. Je sám.
    Nese kuna nanuk
    Tu on blbec chce blbnout
    A babi že je ježibaba?
    Udeř puk kupředu
    Kecá Fin. Obral o dolar Bonifáce K.
    Jasmínově voním, saj!
    Ivo, dal idol větu jak ojet peška. Tak šeptej o kajutě v lodi Ladovi
    Jelenovi pivo nelej!

  142. Tak jsem to přeškobrtala, celý, ale musím neanglofonní slovodníky ujistit – o nic nepřicházíte, žádná sranda to není, ba ani zajímavé ne, jen semotamo nesrozumitelné – tam, co se to podobá finštině. Takhle si oživení Slovadne nepředstavuji. Dávám přednost zábavnějšímu obsahu, přednostně v češtině, čímž nijak nezpochybňuji dřevní příspěvky Gabrielovy( (? – jsem líná pátrat v tratolišti historie, jistě i páně Jiřulkovy či Pavelkovy – ti, na něž jsem si nevzpoměla, snad omluví postupující stařeckou demenci . Taky se vám z hlavy vysypou jak máčky z makovice jména, jen co je potřebujete? Začíná mi to být nápadné, ale utěšuju se tím, že si toho zatím ještě dokážu všimnout.

    1. Ad Tak jsem to přeškobrtala…: Občas se do SlovaDne vtírají různí škůdci… většinou nabízejí drogy, a jejich texty jsou povýtce nesmyslné (kusy textu zkopírované odkudsi, téměř jako Lorem Ipsum (http://www.lorem-ipsum.cz/), hlavní je že uvedou odkaz na stránky s propagovaným produktem… souvislost mezi textem a odkazem většinou neexistuje, jde jen o to uvést odkaz s nadějí, že se někdo chytí a na odkaz klikne :-(( Někdy to admini stihnou včas odstranit, někdy bohužel ne 🙁 (za což se pokroušeně omlouvají) a pak si Slovodníci mohou lámat hlavu co to má znamenat.. 😉 Naštěstí na odkazy zřejmě neklikají 🙂 jináče by se o své zkušenosti určitě s námi ostatními podělili 🙂

  143. Je ale prima, že jsem si mohla přečíst – zatím jen kus – loňské diskuse – kde ty loňské sněhy jsou (kdo ví, z čeho je ta fráze, ať mě laskavě připovzdělá) a podotýkám, že bůra a pětka se nepoužívají ne proto, že by zastarala slova, ale povyrostly ceny, takže i pětka s s bůrem se odebraly za halíři, šestáky, zlatkami a groši, za něž bývala ovce, tam, kde za ně bylo možno ještě něco koupit.

  144. François Villon
    Balada o dámách někdejší doby

    Kdeže, ba kde je – kdo as ví? –
    ta Flora, co kdys v Římě žila;
    kde Alkipas, kde Thais dlí,
    jež rodnou sestřenkou jí byla;
    kde Echo je, ta horská víla,
    jíž slova sladce se rtů jdou,
    kde bohyně ta přespanilá?
    Ach, kdeže loňské sněhy jsou!

    Kde učenec ze Saint-Denis:
    kde Abelardova je milá –
    byl ztrestán za svou lásku k ní,
    vzali mu úd, v němž mužská síla -,
    dál: Marguerite, jež přivábila
    v svou věž sta žáků choutkou Istnou,
    aby je v Seině utopila?
    Ach, kdeže loňské sněhy jsou!

    Kde se svou písní slavičí
    královna Blanka, lilje bílá,
    kde Alis, kde se Berta skví,
    kde ta, jež v Anjou vévodila?
    Kde Jana, jež se s Brity bila
    a pak šla na smrt hrdinskou?
    Kde jsou, ó Panno bohumilá?
    Ach, kdeže loňské sněhy jsou!

    Zanechte zbytečného díla,
    je po nich pátrat marnou hrou;
    jen vůně refrénu vám zbyla:
    Ach, kdeže loňské sněhy jsou!

    Nechť se to hejskům jinak zdá:
    je pomíjivý tento svět
    a smrt nás všecky v hrsti má.
    Tím utěšuj se chudý kmet,
    jenž hýřil za svých mladých let
    a popíjel a žertoval
    a na nějž směšno pohledět,
    kdyby i v stáří žil tak dál.

    Líp sluší mu být žebrákem;
    ať tedy žebrá, je-li chud.
    Po smrti touží nocí dnem
    a tak ho tíží jeho trud,
    že nemít z Boha strach a stud,
    k čemusi hroznému by sáh;
    a leckdy přec ho zmůže blud
    a skončí jako sebevrah.

    Nechť v mládí žil, jak velí vkus,
    teď za každé své slovo zkusí.
    Z psa olezlého vždy jde hnus;
    dělej co dělej, všem se hnusí.
    Když mlčí, až se málem dusí –
    no, němý blázen bezzubý!
    Jak cekne, hned ji sklapnout musí:
    prý nevidí si do huby.

    A stejně ubohé ty babky:
    do čeho kousnout nemají;
    a když tak vidí mladé žabky
    se spouštět – a ne potají -,
    proč je tak dávno, reptají,
    a jakým právem stvořil Pán.
    A On, když baby spílají,
    radš mlčí jako zařezán.

    Přeložil Otokar Fischer

  145. aha, dík, to znám, ale myslela jsem, že je to důstojnější provenience, třeba z latiny nebo poslední slova nejmíň od Goetha, jako Mehr licht nebo tak, že lotřík Villon jen parafrázuje něco známějšího. Pátrat po původu slov či úsloví je taková moje soukromá obsese, jistě jste si i všimli. Panu Pavelkovi moc děkuji za citaci a připomenutí už dlouho nečteného.

  146. Teď jde jen o to, jestli to ve francouzštině tak doslovně napsal František, nebo zda to tak jen přeložil Otakar, aby nám to pak mohl předat Jaroslav. Vždyť třeba Die morgemn Stunde hat Gold im Munde se do našinštiny překládá jako ranní ptáče dál doskáče. A dokonce jsem kdysi v TV spatřil nějakého horníka z Ostravy, který se rozčiloval, že dřel jako stary cyp a do vysílání to přeložily jako starý blázen nebo tak nějak podobně

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *