Shakespeare x Rosten x Pratchett x JKR

Je to možná rouhání, ale co se lépe/hůře překládá?!? Nějaké poznámky? poznatky? nebo dokonce diskuze?!? Třeba bychom mohli přidat i příkladové 😉 Zoufalý přípodatek 🙁

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

86 komentářů »

  1. Jirka říká,

    Červen 2, 2017 @ 20:53

    Nejhůř se překládají brikety, zvlášť když vám je nasypou na trávník a musíte je přeložit do uhelny (potažmo briketárny)- ale to je, sakra, výrobna briket, tak jak se jmenuje místo, kam se ty malý černý mrchy ukládají?
    Jinak z uvedených autorů (nevím, kdo je JKR) jsem nezkoušel nic, ale k překladu je třeba ovládat jazyky, znát reálie a mít jazykový cit a fantasii, viz třeba Klejme píseň dokola. Kdo neznáte, vygůglujte. A přečtěte.

  2. Jarek říká,

    Červen 2, 2017 @ 23:30

    Sklep, někdy taky bunkr 😉 Ale třeba i do kopce, do stodoly… a DOPRČIC! jak si tak kamarád zobnul 🙁 i když to nebyly brikety ale uhlie 🙂

    Přečetl, Dědeček dobrej 😉

  3. Jaroslav Pavelka říká,

    Červen 3, 2017 @ 6:47

    Obecná pojmenování: úložiště briket, deponie briket, sklad briket, mezisklad briket Pro přesnější specifikaci nutno znát druh briket. Rozeznáváme brikety:

    Dřevěné
    Slaměné
    Uhelné
    Kovové – litinové, železné, měděné, mosazné, hliníkové atd.
    Papírové, z drcených kartonů
    Polyuretanové
    Z energetických rostlin
    Z prachů z odsávání – textilní, papírové, MDF a jiné
    Z odpadů z výroby cigaret – cigaretové dutinky, tabákový prach
    Ze znehodnocených bankovek a cenných papírů

  4. Věra Diblíková říká,

    Červen 3, 2017 @ 7:38

    A ještě ty příšerné vysoké podrážky dámských bot, co se na nich nedá vůbec chodit – no vono být módním návrhářem a být za každou cenu nějak jinačí (vlastně je těch profesí mnohem víc – namátkou umělci a výživoví poradci) je makačka na bednu a zdravý rozum občas přijde kvůli originalitě zkrátka. Ale pořád je to lepší než jít makat do fabriky, jen když je dost husiček a snobů, kteří veleducha uživí.

  5. Věra Diblíková říká,

    Červen 3, 2017 @ 7:54

    Ad překladatelé – Svět je malý (David Lodge? jsem líná štrachat v knihovně) a kdysi vyšel kouzelný článeček o překladech z ruštiny, jak žil u babušky vnuk Voloďa a končí to tím, že odjechal na strojku bratrské hydrostanice – pravý skvost, škoda, že jsem někde potratila celý sešit podobných laskominek, třeba inzerát Koupím kanoe a ždímačku. Kouzlo nechtěného byla pravidelná rubrika dávného Hosta do domu. Kantorek překládal Pratchetta téměř geniálně, dokud jsem nepřešla na originál, byla jsem nadšená – a to, když tu Pratchett byl, musel mít překladatele, protože uměl anglicky jen písmem, ne slovem! Prostě talent od Pánaboha.

  6. Jirka říká,

    Červen 3, 2017 @ 9:20

    Pane Pavelko, žasnu. Krom mnoha jiných talentů a umů patříte mezi nejlepší naše briketology. Já znám z poslední doby jen ty dřevěné a z mého mlada uhelné, jedny menší, oválné, velikosti zhruba granátu (vojenského, ne českého – i když ty vojenské asi taky jsou české) a pak byly ještě větší, ty měly na dél skoro 20cm. Ty se na lopatu musely dávat ručně.
    Ještě mě napadly brikety úhelné, ale těma by se asi blbě přikládalo.

  7. Jaroslav Pavelka říká,

    Červen 22, 2017 @ 22:44

    Úhelná briketa je skvělý název punkové kapely nebo sürrealistického časopisu.

  8. Jirka říká,

    Červen 23, 2017 @ 8:51

    Punku nerozumím, ale pamatuju, že kdysi tu Jiřulka zmiňoval kapelu jménem Pozitivní Bureš. Burešem jsem si jist, tím přídavným jménem už méně. A ani nevím, zda dotyčná skupina byla punková nebo pinková.

  9. Věra Diblíková říká,

    Červen 24, 2017 @ 12:31

    Pingpongová?

  10. Jaroslav Pavelka říká,

    Červen 25, 2017 @ 19:48

    Původní Bureš.

  11. Jirka říká,

    Červen 26, 2017 @ 8:29

    Děkuju za korekci. To si pamatujete, nebo jste to v potu tváře vyhledal?

  12. Jaroslav Pavelka říká,

    Červen 26, 2017 @ 18:34

    Na blbiny mám paměť. Kdysi jsem někde ba i Bureše slyšel hrát, ale kde, to si nepamatuju . Na posledním srazu říkal nejmenovaný spolužák: „Já si nepamatuju tři věci: čísla, jména… a to třetí jsem zapomněl…“

  13. Jirka říká,

    Červen 26, 2017 @ 22:51

    Já Bureše hrát neslyšel, jen jsem ho slyšel prodávat u nás v konsumu, ale to bylo ještě v době papírových tříkorun a pětikorun, tvarohu v putýnce a mlíka v hliníkových konvích. Taky se počítalo tužkou na kus papíru…

  14. Věra Diblíková říká,

    Červen 27, 2017 @ 10:32

    Já „Bureše“ slyšela nedávno, „sorry, jako“. Asi je to jen shoda jmen.

  15. Jaroslav Pavelka říká,

    Červenec 29, 2017 @ 16:54

    Česká terminologie pro chlívy je nesourodá:
    -stáj je pro všechna hovada
    -hřebčinec/hřebčín (hřebci nebo hříbata? – bez kobyl, samozřejmě, kobylín neexistuje)
    -kravín (krávy, volín ani bejčín neexistuje, telín taky ne)
    -ovčín (zahrnuje i beranín?)
    Alternativní slonín, lamín, velbloudín, zubřín, tuřín, bizonín taky nejsou.
    A ptáci mají obecně voliéru a není o čem přemešlet. Papoušci s papouščínem utřou zobák!

  16. Jaroslav Pavelka říká,

    Červenec 29, 2017 @ 17:04

    Oprava: přemejšlet
    Doplněk:bejkárna náleží do jiné taxonomické kategorie kategorie

  17. Jirka říká,

    Červenec 30, 2017 @ 9:43

    Doplnil bych páně Pavelkovu informaci:
    U nás v Podkrkonoší máme ještě maštal pro koně obojího pohlaví, pro telata teletník a pro prasata prasečák. Ovčín jsem zatím neslyšel, ale nemám proti němu námitek, ovce bych uskladnil spíš do salaše. A v Safari ve Dvoře Králové je sloninec. Pozor, neplést s kravincem!
    Chlív pro včely je včelín a kdo má rád včely, je úl (jak píše Jiří Suchý).
    A Kobylín EXISTUJE! Je to ulice v Brně. Nepodařilo se mi ale zjistit, zda tam žije nějaká kobyla

  18. Jaroslav Pavelka říká,

    Červenec 30, 2017 @ 11:04

    Nojo, na maštal jsem zapomněl! A to u nás máme občana, zvaného dle výrazné pihovatosti Grošák, a ten po deseti pivech hlásí: „Stačilo, odcházím do maštale.“

  19. Jarek říká,

    Srpen 2, 2017 @ 0:56

    Ovčín je OK a v salaši žili ovčáci 😉
    Co se ptáků (některých) týče, je tu holubník…
    Pak také je králíkárna 😉
    A stáj pro lidi je panelák 🙁

  20. Věra Diblíková říká,

    Srpen 2, 2017 @ 13:26

    Budníček?

  21. Jirka říká,

    Srpen 6, 2017 @ 12:50

    Jo a hadinec není úložiště hadů, leč rostlina. A Husinec je rodiště Mistra Jana.

  22. Věra Diblíková říká,

    Srpen 8, 2017 @ 11:04

    Slepičinec? Žabinec – nikdy jsem o něm nepřemýšlela, ale řeknu vám, ty žáby se v létě činěj!!

  23. Věra Diblíková říká,

    Srpen 8, 2017 @ 11:07

    O žabinci-ptačinci na jaře ve skleníku pravila naše Bára, že se v Anglii prodává na trhu na salát, ale nezkoušela jsem ho ani ochutnat, i když byl z rostlin ve skleníku nejurostlejší.

  24. Věra Diblíková říká,

    Srpen 25, 2017 @ 11:32

    Tak dneska zase nic. Že by byli všichni na tak dlouhé dovolené? Také jsem si nejednou povšimla, že se po mém „komentáři“ obvykle rozhostí hrobové prázdno (asi si říkáte: KONEČNĚ!“), ale – jak vidno – opět jsem se neovládla.

  25. Jaroslav Pavelka říká,

    Srpen 25, 2017 @ 15:22

    „Nejednou“ má nulovou statistickou hodnotu. To za prvé. Za druhé: interpretací takového jevu může být více. Já se kloním k té nejpravděpodobnější; totiž že téma je Vaším kreativním příspěvkem zcela vyčerpáno a my ostatní, pokorní pohůnci oráčů na opuštěné líše jazyka, jen v němém úžasu strneme a v katalepsii očekáváme zrození prvního hrdiny, který se odváží prolomit ledy oprávněného ostychu a zažehnout téma nové.

  26. Věra Diblíková říká,

    Srpen 26, 2017 @ 14:03

    No bať, toho jsem se obávala.

  27. Jiřulka říká,

    Září 2, 2017 @ 9:43

    Ahoj, tohle jsme my LINGVISTI

    hyelum vridaul etlekyot mardyets
    je fráze, kterou používám v pozdních nočních hodinách jedouc z koncertu jsa vystaven komerční nabídce. Toto rčení každou nabízející spolehlivě přivede ke chvilce zaváhání a ukončení zájmu o zákazníka tak neznámé národnosti, je prakticky nepodstatné, jaký je původní význam ve springdonštině, z jejíž učebnice jsem frázi převzal – pro čechy má jednoduchý intuitivní význam: Vodprejskni! Nebo zdvořileji: Vážená madame, Vaše služby dneska jebu dova na hliněných cihlách, která nemá oporu v realitě, a zesula by se jako domeček z falešných karet bez díry do kroužku třikrát obráceného pološípu na celobotkách o nevánočních nenocích na truck při pondělku nad ně.

    Je dost surovou ironií, že češi chápou intuitivně tak odmítavý význam fráze, která je ve svých rodných jazycích tak poetická, ač se o její význam přou lingviníci neméně nekvalifikovaně a neznale, protože ač se má za to i před to, že je to fráze původně ze severovýchodního dialektu Kardardštiny, odkud se při migraci šířilo obyvatelstvo nejen Zunuhvgrdtzské fetriodriální runganty s protipohybem girdauků přes náhorní Ub, jakož i dnes a ne náhodně za sítí. Jenže podle starších výzkumů se nejednalo o jednu rungantu, ale s mnohem větší pravděpodobností o nejméně mnohem víc bardikor, které by se stěží daly považovat za ohnisko jediné a homeogenní purhingronfy. Zkrátka a jednoduše řečeno, není možné neuznávat zatím nejednotný anduring korgstojidonní rufijedruty z důvodu nejednotnosti warindace ze trestikatvulny a částečně i naopak. Bez falešné nadutosti se jistě shodneme, že tyto vzájemné projdorditky dvegarnití není možno považovat za urgutentní blábol, jímž nepochybně jsou a z něhož pošli do pis tole rantl. Plyne z toho také, že abstrahováno od nedostatku věrohodných lezí, je výskyt této fráze možno nalézt v tak odlišných a nepříbuzných jazykových skupinách, od jižní a údolní hridultštiny, rozšířené jako tughrugština ve společensky přijatelné verzi na dívky. Aniž bychom toto zjištění měli nějak glorifikovat, nezbude a ani dříve nezbylo téměř všechno. A to je věru radostné zjištění.

    Pokračování zítra, dnes je taky den.

    Hyelum vridaul etlekyot mardyets
    O jazykovém zařazení tohoto slavného výroku se mnoho neví. Někteří jazykověcí se nesprávně domnívají, že se jedná o sifdarštinu, což je ale souhrnné označení celé rodiny zcela nepříbuzných a částečně i již neužívaných pi-t-‚-ru-ských jazyků, které jsou hojně rozšířeny v celé severo-jižní sif-usinské oblasti, ale částečně i jinde.

    Ve skutečnosti však jde o srodrištinu, která se v dané oblasti také sporadicky objevuje. To je ale jazyk superkontextový a význam každého termínu i sousloví se liší podle denní a roční doby, věku mluvčího i posluchače, jejich společenského postavení, postavení dlaní a levého nártu, počasí a mnoha dalších fenomén. Zejména ale tato řeč postrádá zápis i zvukovou podobu sloves vůbec, ty se při řeči vyjadřují pohybem a mimikou a dále nemá vůbec žádné označení pro žádnou živou bytost (ani rostlinu), ty se označují ukázáním loktem. Jenže loktem se vyjadřují i další významy, takže cizinec prakticky nemá šanci řečníkovi porozumět, není ani schopen posoudit, jestli si rozumějí rodilí mluvčí a zda se vůbec jedná o srodrištinu.

    Automatický překladač WinGed se pokouší tyto chybějící entity všemi možnými variantami doplnit a nabízí několik desítek tisíc možností znění výroku, z nichž ještě asi tak nejvíc dává smysl tento: „Málo zájem (zájmu) povyk čistý vodou rodiny“.

    Renomovaný znalec srodrištiny naopak uvádí, že žádný ze všech udávaných překladů správný ani zdaleka není a mohlo by se jednat o: „Hyelum (to může být součást rituálního obleku starších žen, nebo drápek na zadní noze Kaldoha Čivůrkového, ale také něco úplně jiného, včetně několika neslušných významů, které tady ale nejsou pravděpodobné) upadne (to by mohlo být vhodné sloveso, kdybychom mohli sledovat mimiku řečníka) tehdy (když) koruna (stromu) (bez) listí (asi tu chybí sloveso „opadá“, ale vzhledem k tomu, že v tomto podnebném pásu stromy neopadávají, může být spíše míněn následek stepního požáru) (i) tak (bude) pohoda (pohoda je možný ekvivalent slova, které je zde pravděpodobně ve významu odpoledního odpočinku ve stínu, obdoba siesty, ale zřejmě v obecném významu).

    Znalce musíme pochválit, protože podal fantastický výkon, když takto i bez znalosti kontextu prakticky přesně vystihnul původní význam citátu: „Toho bohdá nebude, aby nějak nebylo.“

  28. Věra Diblíková říká,

    Září 2, 2017 @ 11:21

    Teda Jiřulko, to je veledílo, které se dá stěží přečíst, natož sepsat. Musíte být zcela vyčerpán, pokud jste nepo(u)žil nějaký povzbuzující (patrně nelegální) prostředek již před psaním. Máte můj nejhlubší obdiv a údiv.

  29. Jirka říká,

    Září 2, 2017 @ 14:08

    Jiřulko, je dobře, že jste se ozval. Mám dva zásadní dotazy:
    1)Sype se domek z karet falešných statisticky významně jinak než z karet necinknutých?
    2)Jak si rozumí dva telefonující, kteří spolu hovoří srodrištinou přes více časových pásem, neb teoreticky na jednom konci drátu je noc a léto a na druhém den a podzim.
    Jinak bacha na přechodníky, nebo se vzbudí spící agent Gabriel

  30. Jiřulka říká,

    Září 2, 2017 @ 14:19

    Pan kaldoh má Lídu rád

    Je sobota poo a v davu lidí v příletové hale mezinárodních letů stojím s cedulkou s logem naší firmy. Volal mi ráno šéf, že má přiletět nějaká kolegyně z usa, abych ji vyzvedl a uvítal jménem všech čtyř ředitelů naší pražské filiálky. A zařídil hotel a dovezl ji tam a tak vůbec, vždyť to znáš. Znám to, jako téměř jedinej z firmy jsem schopnej se domluvit v podobných situacích. Logicky tak tyhle situace dostávám za úkol, jak se kolegyně jmenuje, ani jak poletí, se neví. I tohle musím zvládat a šéfové na to spoléhají. Sedím nad papírovým obrázkem časových zón a poslouchám obsazovací tón na jediné infolince ČSA. Je rok 1991, kdeže tenkrát internet, mobily, e-maily, kdeže redial, znovu a znovu vytáčím na otáčecí číselnici, konečně se dovolám a domlouvám se s paní, který let to může být. Naštěstí do úvahy připadnou jen dva, jeden s přestupem ve Frankfurtu a druhej s přestupem v Londýně. Davy z Londýnského spoje se už protrousily, Frankfurt už si také sednul, ale než vyjedou kufry a celníci orazí pasy, je to tak půl hodiny nejmíň. Šoupací dveře se otevírají a pár lidí se trousí ven. Jedna velmi škaredá paní neurčitého věku zahlídne logo, zamíří ke mě a najednou má odzbrojující úsměv.

    Háj, ajm Lída Brok!

    Háj, maj nejms Jiří Munzar, haudujudů.

    Haudujudů, uot? Žirži ?

    Ajnou ajnou, Jiří ise krekdžó for forinrs, bat ejnt ju ček?

    Nou, vajdja sinksou?

    Koz jnejm saunds ebsolutly ček ! Lída Broková je český jméno, fakt nejsi českýho původu?

    Sloudaun, kent falouju.

    Vel, šudnt ju pronauns Jiří, júz maj nik kaldoh! Sou ajm kaldoh, háj.

    Háj kaldoh, ajm Lí.

    Lí? ju sed Lída!

    Vots Lída? Ajm Lí, el dabl í. And sekndnejm Dabrok, dí jů bí á ou sí kej.

    Aj sí. Enyhau ez ju stej hír, jul bí Lída, Lída Broková, its e ček verajety of jor nejm.

    __________________________________________________________
    Takhle proběhlo moje seznámení s velmi příjemnou a šikovnou kolegyní. Byla mapový expert a z našeho mateřského závodu v New Jersey, USA, nám přijela pomoci při zpracování plánů pokrytí pro bezdrátovou telekomunikační síť. Ten půlrok, co tu Lída pracovala, nám všem hodně dal. Jméno Lída Broková jí už zůstalo a měla nejen talent na čtení map, ale i na řeči a literaturu, než odjížděla, nepoznal by nikdo, že není rodilá češka. A naopak, už těch prvních pár týdnů spolupráce s ní mi dalo v pochopení angličtiny víc, než několik let v jazykovce. Opět jsem si ověřil, co tvrdím odedávna, že cizí řeč se naučím líp, když se ji neučím, ale když ji naostro a vlastně mimochodem musím používat při jakékoliv činnosti.

    Nedávno se mi dostala po mnoha letech znovu do ruky kniha „Pan Kaplan má třídu rád.“ Kdysi dávno se mi velmi líbila a hodně přispěla k mojí zálibě v jazykových krásách češtiny i angličtiny. Četl jsem ji znova s velikým rozčarováním. Chudák knížka nesmírně zastarala. Dnešní jazyk i okolnosti už jsou docela jiné. Navíc je z ní hodně cítit němčina, kterou jsem se mezitím také byl nucen trochu naučit, ale rád ji nemám, tenkrát dávno mě to tak nevadilo.

    Láska a obdiv ke kráse literatury a jazyka jako jejího nástroje mi přinesly mnoho radosti, prakticky jsem se stal grafomaniak. Otevřeli jsme se světu a já měl nejen možnost se služebně dostat do mnoha zemí, kam bych se soukromě těžko vypravil. Měl jsem i hodně příležitostí oboustraně tlumočit. A také učit své kolegy z ciziny, jak se dorozumět v čechách, kde mnozí dost dlouho pracovali. Za to, že jsem to zvládal a mohl dělat, vděčím i knize o Hymanu Kaplanovi, která mě už jako kluka přitáhla k zájmu o cizí jazky. Po sametu jsem tak byl jeden z mála těch, kdo mohli komunikovat (i když s potížemi) s cizinci, kteří se tu začali hodně vyskytovat.

    Dostal jsem chuť napsat povídku o jazykových příhodách ve skutečných situacích, které jsem s cizinci zažil. Je až neskutečné, jaké shody a souvislosti se vynoří. Třeba název:
    Pan Kaldoh má Lídu rád

    Kdyby se kolegyně jmenovala Ellen Whittig, možná bych tuhle povídku neměl jak pojmenovat, ale ani prožít . . .

    . . . přestože je mi jasné, že za čtyřicet let bude moje současnost ještě mnohem archaičtější. Mám jenom tu výhodu, že místo fiktivní školy v Americe, kde se pan Kaplan učil česky (on se tam ale učil anglicky, takže měl překladatel sakra ořech, jak nahradit originální slovní hříčky německo anglické – víc než angličtina mu pomohla právě němčina a hříčky německo české), já můžu popisovat příhody v reálném prostředí a v řečech, kterými jsme mluvili.

  31. Jiřulka říká,

    Září 2, 2017 @ 15:04

    Pro Jirku mám tři zásadní odpovědi:
    2.Falešné karty jsou něco naprosto odlišného od standardních a cinknutím co nejméně pozměněným. Jedná se o karty různě nastříhané, popřekládané, určené pro eskamotérské triky. Viz třeba škola kouzel. Skutečně staticky významě se chovají nepředpokladatelněji, některé ani stavbu byť dočasného domčeku nemožní, jiné zase neumožní stavbu zbořit.
    1. Přechodníky jsem hned do prvního řádku dal právě se záměrem na umístění na slovodni a záměrně nesprávně. Jsem si jist, že už ani VHJ si nebude jist, jak by v takové větě měly mít správný tvar.
    4. Jak se můžete ptát mě, když je jasně řečeno, že cizinec není schopen ani rozeznat, zdali vůbec mluví srodrištunou?
    5. Ke vzniku obouch delších statích zde výše v líše uvedených – jsou to jedny z mnoha už v průběhu let posepisovaných, které se snažín z té spousty a přemíry písmenek najít a začlenit do svého připravovaného sborníku 21 autorských výtisků knihy : Nedbale vybabrané spi sy (sladce)
    Má někdo ze slovodníků zájem o číslovaný orginál?
    6. Vida jak jsem si osvojil metodu na otázku odpovědět otázkou, nebo ne?

  32. Jirka říká,

    Září 2, 2017 @ 22:12

    Děkuju za odpověď i za všechny příspěvky. Právě vás jsem se ptal proto, neb z vašeho díla jsem nabyl dojmu, že stran srodrištiny jste rodilý mluvčí

  33. Jiřulka říká,

    Listopad 3, 2017 @ 17:00

    Položím další soutěžní otázku:
    Jak se jmenuje a kde bydlí Jan Daleš, trvale hlášen k pobytu v Praze 4, Nad svahem 14 ?

  34. Jirka říká,

    Listopad 4, 2017 @ 10:44

    Podle jména ´pochází z Dalešic a bydlí u osamělých žen, jež zneužívá. Pátrá po něm kromě Vás i FKÚ

  35. Jiřulka říká,

    Listopad 6, 2017 @ 0:47

    No vida a no konečně první tvůrčí odpověď, slovodne nezklamalo, je to přece jen diskuze myslících lidiček.
    Jak zjistilo fkú, že to je podvodník? I to z otázky lze přímo dokázat!

  36. Jiřulka říká,

    Listopad 6, 2017 @ 1:11

    PS.
    Jinde jsem dostával odpovědi typu „Jmenuje se Jan Daleš a bydlí v Praze 4, Nad Svahem 14.“ což je odpověď typická pro politiky i ostatní blby, bez ověření a bez znalosti souvislostí opakovat otázku v oznamovacím tvaru. Když každé malé dítě ví, že se jmenuje Honza a bydlí u Jiřulkovo tety doma.
    Přijdete na další chyby odpovědi uvedené v tomto komentáři?

  37. Jaroslav Pavelka říká,

    Listopad 6, 2017 @ 9:46

    Už ho našli. Momentálně pobývá v cele předběžného zadržení v Praze v Kongresové ulici. (Abych předešel nejapným Jirkovým komentářům, upřesňuji, že tam pobývá cele a ne napůl.)

  38. Jirka říká,

    Listopad 6, 2017 @ 10:01

    Když se někdo ptá, jak se jmenuje XY, pak z otázky vyplývá, že se může jmenovat i úplně jinak, jako třeba Jiří Sumín, vlastním jménem Amálie Vrbová. A Vaše teta bydlí v Cimburkově ulici na Žižkově

  39. Jiřulka říká,

    Listopad 6, 2017 @ 16:53

    A jak fkú zjistila, že nemůže ani dočasně ani přechodně bydlet Nad svahem 14 a už vůbec Nad Svahem 14?

  40. Jarek říká,

    Listopad 7, 2017 @ 0:12

    Že by třeba ona dotyčná ulice/ulička/uličnice vůbec neexistovala?!? Mimochodem, jaký je vlastně rozdíl mezi dočasností a přechodností?!? Co trvá déle???

  41. Jaroslav Pavelka říká,

    Listopad 7, 2017 @ 12:24

    Elementary my dear Watson: čtrnáctka tam není. Mají tam 13 a pak až 15. Jak praví moudrý strýc Google.
    Přechodnost je přechodný stav mezi stavem výchozím a stavem konečným.
    Nutno připomeniut, že čas je neprostorové lineární kontinuum, v němž se události stávají ve zjevně nevratném pořadí a v důsledku toho se stav konečný zákonitě opět stává stavem výchozím.
    Dočasnost naproti tomu panuje furt. Všeho do času.

  42. Jirka říká,

    Listopad 7, 2017 @ 13:20

    Neprostorové lineární kontinuum se mi moc líbí.

  43. Jiřulka říká,

    Listopad 8, 2017 @ 21:15

    No konečně! Ona ulice Nad svahem má lichá čísla popořadě od 1až do 15, ale sudá jsou jen do 8, a čísla 10, 12, 14 chybí, protože tam je právě ten svah, podle kterého má ulice jméno, není to Svah, proto není Nad Svahem. Na tom svahu prudce se svažujícím dolů od jmenované ulice, je zčásti v čr ojedinělá monokultura habrů, ale ulice U Habrovky a K Habrovce neodvozují svá velká H od tohoto lesíku, ale od kdysejšího statku Habrovka, který již neexistuje, nyčko je tam kostelík, na jehož přilehlém pozemku se konají každoročně hudební a podobné akce, jako festival Habrovka. Na části svahu výše zmíněného byla louka, na které jsme jako tehdy mladí rodiče dětí mladšího školního věku sáňkovávali, bobovávali, klouzávávali, koulívávali se a koulovávali se, z činností zde uvedených je našim vnoučatům k dispozici pouze ona poslední. Louka už není louka, ale džungle náletová křovinová.Obávám se, že bude takto kontinuálně a vzhledem k trvání dočasného lidského života prakticky permanentní i když v trvalém stavu nebude, bude se permanentně měnit v parametrech hustota a vzrůst svého udržitelně rozvíjejícího se porostu, zatímco já už neporostu. Její dočasná použitelnost se nelineárně kontinuálně zhoršovala. Je tedy nedočasně prostorově nepoužitelná.

  44. Jirka říká,

    Listopad 9, 2017 @ 13:11

    Svažování dolů je základní vlastnost svahu. Bez toho by to byla Hercegovina -lautr rovina

  45. Jaroslav Pavelka říká,

    Listopad 9, 2017 @ 16:09

    Pravda, svah se zákonitě svažuje dolů. Ale umí dělat taky něco nahoru?

  46. Jiřulka říká,

    Listopad 11, 2017 @ 0:12

    Inu, za našeho mládí bylo nutné nahoru do svahu vyběhnout, aby se mohlo dolů sjet, skutálet, což je za zlomek času potřebného k vyběhnutí. Když jsem co dvanáctiletý byl lyžovat v Malé Fatře, za celý den jsme vybelhali nahoru dvakrát a dvakrát sjeli dolů. No pak se divte, že moc lyžovat neumíme. Na to je nutná permice, plus organizované předbíhání fronty u vleku. No dědo přece víš, že se učíme lyžovat a to je potřeba jezdit, ne sjet dvakrát za den kilometr svahu. Mají pravdu, umějí lyžovat mnohem lépe než já. A to přesto, že v našem sirším okolí není ani jeden svah, který by umožnil aspoň 5 metrů jet na lyžích, bobech, pekáči, kalhotech- to je možné jen na kouscích ulice. Uvažujeme o zřízení umělého svahu s umělou náhradou sněhu, který netaje ani není na ulici,takže prťatům nehrozí přejetí autem, něco jako umělé stěny pro lezení jakoby na skálu, když skutečné skály se šinou prudkým tempem a brzo nebudou vůbec. Pamatujete někdo Skalní město pod Troskami? Na starých mapách je, i na našich fotkách z roku 1995, kdy jsme žasli nad jeho krásou a už tehdy se ze všech kamenů sypal písek na jemné pohlazení, nějaké lezení na skály ani pomyslet. Loni jsme byli na Troskách s vnoučaty a marně jsme hledali, kde je. Ani jeden ukazatel turistických tras k němu nevedl, na mapách není, až pak jsme v tábořišti nevelkého kempu našli skupinu historického šermu, kteří ač mladí, věděli, že některé skály se sesunuly a je z nich jen hromada písku, ochránci přírody se snaží uchovat aspoň zbytky, do oblasti je zákaz vstupu, a je vedena jako přírodní rezervace pod nenápadným jménem. Tak nám budou brzy k dispozici jen umělé skály, umělé sjezdovky, umělé peřeje pro kanoe, umělé táborové ohně na kterých budeme na umělých klaccích jakoby opékat buřty uzené tekutým kouřem a zapíjet tuzemským rumem tvořeným syntetickým rumovým aromatem s umělou kofolou z plastových lahví v nerozbitných kelímcích z plastu, nu aspoň ty kelímky nás přežijí, takže přece něco našim pravnoučatům zbude nepoškozené. A to je věru příjemné zjištění.
    Kam jsem se to dostal od Zkroucení zlé ženy, kterou jsem napsal pod psedonymem Vilík Třeskopí.

  47. Jiřulka říká,

    Listopad 11, 2017 @ 0:25

    Je podivné, když čtu svoje voledílo před odesláním několikrát a už v něm není žádný překlep ni tisková chyba ni syntaktická chyba, jakmile příspěvek odešlu, v tu nudli je tam psedonym, sirší okolí, no přísám, že to tam bylo správně a ten můj pc mi je tam podstrčil.

  48. Jirka říká,

    Listopad 11, 2017 @ 11:40

    Je to s podivem, ale za vašeho mlada jste nevybíhali do svahu, ale do kopce. Tím, že se svažuje, jde směrem dolů od pozorovatele – tedy to. co jde dolů je svah a to, co jde vzhůru již hlavu národe, je kopec. A vykastrovaný beran je skopec. Na závěr vzpomínku z mládí: Byli jsme na lyžařském výcviku ve Špindlu, když v noci ze Silvestra na Nový rok po oblevě přišel z Kremlu mráz a rázem byla energetická krise a nejezdily vleky. Tak jsme po snídani vzali lyže a vylezli na Medvědín, sjeli jsme dolů a byl oběd. Kolik je u nás lidí, kteří zdolali sjezdovku v obou směrech?

  49. Jaroslav Pavelka říká,

    Listopad 11, 2017 @ 15:32

    Vida! Skopec! Pak znám taky Scofielda.Ten hraje na kytaru sestupné akordické řady na svažitém poli.

  50. Jirulka říká,

    Listopad 12, 2017 @ 20:17

    Neodpustím si obhajobu svého popisu. Svah je jen část kopce, neboť kopec má na všechny strany svahy od svého vrcholu dolů a umožní jt nejen do kopce, ale také na kopec, když mám v plánu na vrchol dojít . Jít na svah znamená také na jeden konkrétní svah, ale jít dokopce můžu i po ulici, je to nekonkrétní, jít do svahu je konkrétní, můžu dojít nad svah, ale ne nad kopec, můžu jít po svahu, ze svahu a nikdo mi to nemůže zakázat!

    Patřím k těm, kdo medvědín zdolali lanovkou v obouch směrech i několikrát za den, vozili jsme tam antény a elektroniku k instalaci bezdrátových spojů na krásné telekomunikační věži.

  51. Jirulka říká,

    Listopad 12, 2017 @ 20:39

    Konkrétně když stojím nad svahem v ulici Nad svahem, tak tam svah končí zástavbou a vrchol kopce je v nedohlednu i v nedohlistopadu. Protože z pozice nad svahem můžu jít ještě dlouho dokopce, ale na vrchol kopce nedojdu, protože není v husté zástavbě k nalezení a na lezení není ani pomyšlení, leda bysme mychom lezli na nějaký pomyšlný.

  52. Jirulka říká,

    Listopad 12, 2017 @ 20:53

    A sakrafix konečně: když stojím pod svahem, nade mnou není kopec, ale svah, protože svah je ten celý kus území, celá plocha, byť se někam svažuje a jinam stoupá. A svah stoupá přestože nemá nožičky, a já jdyž si někam stoupnu, tak tam jsem a ne, že ne, ať si národ zvedá hlavu kam chce, mě je to buřtem. A kromě toho je mi to úplně buřt!

  53. Jaroslav Pavelka říká,

    Listopad 12, 2017 @ 22:25

    Mě je to buřt fuřt.

  54. Jirka říká,

    Listopad 13, 2017 @ 10:09

    1) Lanovka se nepočítá.
    2) Když stojíte nad svahem, jste na vrcholu, to znamená, že jste vyvrcholil. A je úplně jedno, zda jste v ulici Nad svahem nebo Karolíny Světlé. A když stojíte pod svahem. je nad Vámi kopec, to zda je jeho vrchol viditelný či přístupný je úplně jedno. Stejně jako když jdete ulicí, která se svažuje

  55. Jaroslav Pavelka říká,

    Listopad 13, 2017 @ 12:48

    Vyvrcholit pod kuratelou Karolíny Světlé musí být životní zážitek!

  56. Jirulka říká,

    Listopad 13, 2017 @ 17:45

    Tak znova, děti moje skoro vlastní:
    Šmarjáfix, vy to furt nechápete, to jste fakt po mě tak blbé?
    No ale asi to tak bude! Tak znova, děti moje skoro vlastní:
    Kopec (jestliže to není třeba kopec šišek) je krajinný útvar, který se vyznačuje tím, že má vrchol, což je jeho nejvyšší místo, které má teoreticky nulovou rozlohu. Jdu-li NA kopec, pak se tím jednoznačně rozumí, že jdu právě na toto místo.
    Svah (jestliže to není třeba SVAH- tedy např. SPOLEK VELMI AROGANTNÍCH HLUPÁKŮ) je krajinný útvar plošný, bez ohledu na to, jestli je přímo součástí kopce, hory, nebo je v krajině ohraničen tak, že příslušnost ke konkrétnímu kopci není zřejmá. Když jsem já byl malé pimprle, chodívali jsme se sáňkovávat na Paví vrch, bylo jasné, že jdeme na jeho vrcholek, odkud jsme sjížděli dolů po některém z jeho svahů.
    Když jsme pak znova konali chůzi na začátek sjezdu, čili vrchol Paváku, nešli jsme dokopce ani do kopce, ale šli jsme na kopec, protože sjíždět na sáních odjinud než z vrcholku kopce je blbost. Když byly moje děti malými pimprlaty, nežili jsme už na Smíchově, ale v Krči, chodívávali jsme se sáňkovávat na svah pod ulicí Nad svahem, tím se rozumělo (a nadále by se MĚLO ROZUMĚT, přestože už tam je sáňkování nerealizovatelné), že se budeme pohybovat postupně po celé jeho ploše s výjimkou míst, které k tomuto svahu patří, ale jsou blbě přístupné. To byl právě nejvyší bod tohoto svahu, takže jsme sáňkovávali z jednoho vhodného místa právě z ulice Nad svahem, která se sama také svažuje a z místa možného startu saní stoupá, čili míří dokopce, takže jsme-li v ulici Nad svahem, nevyplývá z toho přímo, že jsme už nad svahem, ale jsme výškově vzato stále na svahu a jakmile uděláme krok mimo vozovku, jsme na svahu i fyzicky, ale NEJSME NA KOPCI, ani nad námi není kopec, ale ulice, která sice směřuje dokopce, ale ani tam nad námi není kopec, ale křižovatka. Když jsme kdekoli na této stráni, pak žádným směrem nad námi není kopec ale svah, protože tam doopravdy žádnej kopec není. Tak sice je možné říci, že jdu dokopce, když jdu směrem nahoru, ale marnost nad marnost, na kopec nedojdu, ani na vrchol svahu. Jdu-li po svahu směrem vzůru, má předložka DO svahu význam nahoru po ploše svahu, narozdíl od jiného použití, kde má význam dovnitř (do lesa, do skříně), přičemž i význam předložky NA se liší, když dám něco na skříň, je to třeba i metr nad její horní plochu, tedy na hromadu harampádí (pardon na ty krásné předměty), které na té skříni máme.

  57. Jirka říká,

    Listopad 14, 2017 @ 9:30

    A: Místa která potažmo přístupná
    B: Proč ztotožňujete slova kopec a vrchol? Jest to nelogické, stejně jako tvrzení, že když jdete do kopce, tak na něj nedojdete. Přece když do něj jdete, tak už na něm jste. Jinak svah (jestliže to není třeba SVAH- tedy např. SPOLEK VELMI AROGANTNÍCH HLUPÁKŮ) je vždy součástí nějakého kopce
    C: Po svahu můžete jít, aniž byste stoupal či klesal, pokud se pohybujete po vrstevnici (tím myslím pomyslnou čáru, spojující body o stejné nadmořské výšce, nikoliv dámu, která je stejného věku jako Vy).
    D: Je úplně jedno, kam jste chodili sáňkovat, byť by to bylo z Můstku k museu.
    E: Keep smiling

  58. Jirulka říká,

    Listopad 15, 2017 @ 4:01

    A lanovkou se nevytahuju, že jsem se obešel bez ní, když jsem jí neprovozní obešel po svých dokopce pěšky, na kopec, či horu, kde lanovka jede do horní stanice Medvědín, která je ale od vrcholu vrcholovatého ještě trochu vzdálená, takže byv se vyvezen lanovkou, nedojel jsem na vrchol hory, ale posléze už po svých nohách vystoupal NAD vrchol hory – pardon vystoupal jsem po schodech a ne po svých nohách, to by se mi asi nepovedlo, nemámť nohy uzpůsobené k tomu, aby se po nich stoupalo, když si mi na ně někdo stoupne byť na chvillku a jen jednou, už to mi těžce vadí, natož pak aby mi po nich stoupal na telekomunikační věž. Nicméně ani nicvíce vystoupavši nahoru po schodech, nevystoupal jsem po nich dokopce ani do kopce, ani na horu, ani nahoru na telekomunikační věž, ale o kus pod vrchol věže, nebylť on cílem naší práce na věži, a blbě by se nám tam lezlo, byť jsem byl vyškolen na výškové práce s pomocí horolezecké výstroje a dokonce i přezkoušen a oprávněn nejen takovou práci osobně vykonávat, ale dokonce osobně řídit a zaručovat dodržování všech povinných pravidel a zajistit bezpečnost celé pracovní skupiny, Byť jsme onu výstroj měli s sebou, lezlo by se nám tam blbě, ba upřímě řečeno, musel bych takovou snahu zakázat z pozice vedoucího, protože byl nejen nadlmitní nárazový vítr, ale hlavně silná vrstva nekompaktní námrazy, vystoupili jsme na plošinu, která jsouce byvši opatřena spolehlivým zábradlím, nám práci i v takových podmínkách umožnila, ale až poté, co jsme dlouhými tyčemi co nejjemněji oklepali led nad místem i kus okolo nad námi nad plošinou, abychom nedostali ránu padajícím ledem při práci. Dlužno podotknout, že zrovna tehdy dosáhla síla námrazy rekordní tloušťky i váhy a hmotnosti a nesoudržnosti a skutečně by těžko někdo vůbec přežil úder padajícím ledem z konstrukčních prvků nad plošinou. A i kdyby přežil úder ledem a my mu řádně vyškoleni a přezkoušeni v nejen pravidlech předlékařské pomoci (což by mu bylo plat prtné, kdybychom pravidla uměli citovat nazpaměť třeba i v noci jsouce náhle probuzeni), ale hlavně byv jsa všici natrénováni na poskytnutí skutečné a účinné faktické pomoci, tak by onen udeřený ledem těžko přežil transport po namrzlých schodech za takových povětrných podmínek, i když ten první, kdo stoupal po schodech nahoru, jemně ale důrazně dupal a kryl si hlavu helmou a záda batohem s horolezeckou výstrojí, takže mnoho námrazy na schodech i nad nimi odpadlo (ne nebyl jsem ten hrdina, ale ač bych sice z pozice vedoucího mohl někomu přikázat, ale to nebyl můj způsob práce, vždy jsem hledali společně s celou skupinou optimální řešení

  59. Jaroslav Pavelka říká,

    Listopad 15, 2017 @ 12:45

    No teda takhle dlouhý věty neuměl ani Hrabal!

  60. Jiřulka říká,

    Listopad 20, 2017 @ 8:44

    Tak znova, děti moje skoro vlastní:
    Kopec je krajinný útvar, který se vyznačuje tím, že má vrchol, což je jeho nejvyšší místo, které má teoreticky nulovou rozlohu. Jdu-li NA kopec, pak se tím jednoznačně rozumí, že jdu právě na toto místo. Jdu-li tedy na Paví vrch, pak každé malé dítě od dvou let výše (samozřejmě s přihlédnutím k individuálnímu rozvoji intelektu) chápe, že Paví vrch jakožto svým názvem jeden konkrétní kopec sestávající z několika svahů, které mají jednoznačnou a viditelnou příslušnost právě k Pavímu vrchu, k tomu několik cestiček jdoucích prakticky téměř po vrstevnici, po kterých chodili i moji vrstevníci se svými vrstevnicemi, tedy i s mými vrstevnicemi skoro vodorovně, s drobnými odchylkami, které však pro účely a chápání v této rétorice můžeme prohlásit za statisticky nevýznamné a zanedbat, nikoli však fakt, že když se hodláme pohybovat po těchto pěšinkách kterýmkoli směrem, tedy vodorovně, můžeme říci, že jdeme na Paví vrch, ač nemáme v plánu jít na jeho vrchol a po vrstevnicových pěšinkách bychom na vrchol Pavího vrchu nedošli, ba skutečně vlastně ani dojít nemohli ani kdybychom jej obešli třikrát kolem dokola, ani třeba šestkrát, což na tomto konkrétním kopci s nádherným výhledem na moji milovanou pramáti caput regni Prahu zničenou deštěm nemůžeme ani jednou kolem dokola, protože jsou všechny vrstevnicově v několika úrovních alokované cestičky přerušeny domy a k nim náležícími zahradami, či pozemky bez zahradních úprav současných, či možná v minulosti jakkoliv dávné zahradními úpravami zušlechtěnými, nyní však již neoplývající jejich viditelným účinkem pro oko ani pro obě oči mě, zahradnického laika, které sice pohled na krásnou zahradu potěší a na dvou jsem se i podílel svou prací, jenže pouze prací manuální a někdy také ruční a nikoli krajinotvornou, respektive zahradotvornou, dá-li se to tak nazvat, tu v obou případech nádherně realizovala moje manželka, když já rozeznám květák od špenátu až v době květu, což uznávám není nikterak valná kvalifikace, obojí však kuchyňsky upraveno mi chutná velmi a nepřestávám obdivovat moji ženu, která je rozezná dokonce už než vykvetou a jejich odlišnou kuchyňskou úpravu po jejich určení již také umím správně aplikovat a realizovat, ale v obou případech jsou vybaveny ploty, mezi kterými vedou ulice se spádem nebo stoupáním, které není možno prohlásit za statisticky nevýznamné, to by bylo nepoctivé nejen k návštěvníkům i místním starousedlíkům, tak i k panu profesorovi matematiky Komárkovi, který nás a mnoho dalších studentů, které všechny ani neznám a ani znát nemůžu, protože se této výuce věnoval skutečně velmi mnoho let, statistickou významnost učil a naučil spočítat, takže sice Paví vrch mohu obejít dokola kolikrát zvládnu nikoli celou trasu po vrstevnici, jen s úseky vrstevnicový charakter postrádajícími většinou však po krátkém stoupání se na tutéž vrstevnici vracejí, tak jako dobře ochočení asfaltoví holubi domů, v létě tedy můžu dokola chodit, na jaře, na podzim nevyjímaje, dokonce někdy i v zimě, která v Praze nebývá tuhá, když však mráz udeří, ani s několika vrstevnicemi bych po vrstevnicovité cestě nešel ani po láhvi alkoholu nejen proto, že jako poživatel antiparkinsonik alkohol nepiju, ale ony nejsou v zimě udržované, i po jejich povrchu je chůze pro nebezpečí úrazu uklouznutím nebezpečná, natož pak kdybychom měli jít ještě po láhvi, po které by již nebezpečí uklouznutí nejen hrozilo, ale bylo přímo téměř s pravděpodobností hraničící s reálnou jistotou jisté s naprosto jistými fatálními důsledky, jsou svahy kopce Paví vrch zvaného velmi strmé a o hubu a ani sáňkování v tomto období po nich je nemoudré, jakož vlastně po celý rok nemožné, protože i když nehrozí nebezpečí uklouznutí, naše saně po vrstevnici by nejely, možná ani saně pohádkové, kdyby nějaké byly, jakože nejsou a i kdyby i byly, byly by pohádky o saních místo létání po vrstevnicových cestičkách jezdících bez ohledu na to, že Jirku nezajímá, kam jsme chodívali sáňkovat, tak nudné, že nejen moje vlastní děti a vnoučata ba dokonce i cizí děti svými zákonnými zástupci, využívajícími volné chvíle k jiným aktivitám, mi k dohledu při sáňkování na několik hodin svěřené, raději sáňkují po svazích dolů s pokřikem moje saně vezou saně, jen se na ně podívejte, z vrcholu Pavího vrchu, který však není Pavím vrchem, jen dobře přístupným místem na Pavím vrchu k startu saní reálných i saní pohádkových převelice vhodným a využívaným a ani cizím dětem mi svěřeným, ke kterým nenesu faktickou právní zodpovědnost a už vůbec ne těm vlastním, bych nenavrhoval možnost sáňkovat od můstku k Muzeu, i kdyby to ve skutečnosti nebylo od můstku, ale od Můstku (jak jsem ze souvislosti s Muzeem navzdor malému písmenu v původním textu použitém vyvodil) a třeba i k Muzeu hudby, což se sice výškově uvažováno svažuje čímž by teoreticky sáňkování umožněno bylo, reálně by tomu bránila nejen řeka tuto trasu napříč křižující, ale celá trasa, jakož i jiné trasy v blízké i velmi vzdálené vzdálenosti se k sáňkování naprosto nehodí, takže se od Můstku dostávám tímto oslím můstkem k jádru mého tvrzení, že když jdu na Pavák, jak jsme svému oblíbenému kopci důvěrně a láskyplně přezdívali v létě, na podzim, na jaře i v části zimy kdy náledí není, nemusím přitom vůbec mít záměr jít na jeho vrcholek, dokonce přitom ani nemusím jít do kopce ani ze svahu dolů, jsem na kopci celou tu dobu, kdy se pohybuji po jeho svazích vodorovně nebo šikmo, zato když jdu na Pavák v zimě a nesu přitom saně, nebo boby zvané pekáč, nebo mrně pekáč třímající, mám bezpochyby namířeno na vrcholek Pavího vrchu, který je sice dobře přístupný, ale tak frekventovaný, že se na možnost z něho jízdu zahájit čeká chvíli ve frontě, která není studená i když zrovna studená fronta fouká ledovým větrem, ale veselá a srdce každého láskyplného opatrovatele dětí hřející, a význam použité předložky „NA“ každé z nich z kontextu chápe správně, zda je ve významu „na kterékoli místo , nebo na jeho jedno rozlohou nepatrné ale na celém kopci singulární.
    Stále to nechápete?
    To jsem napsal větu o 958 slovech a 5 985 znacích marně?

  61. Jaroslav Pavelka říká,

    Listopad 20, 2017 @ 12:18

    Jiřulkovy podnětné, poučné a vposled, a to zejména, i krásné texty mi evokují mocnou řeku, končící svou dlouhou pouť rozložitou deltou s nesčetnými větvícími se kanály, ústícími pokorně do šírošírého oceánu Slova dne.

  62. Jirka říká,

    Listopad 20, 2017 @ 12:22

    1)Není to věta, nýbrž souvětí.
    2)Počet slov a znaků nehraje vůbec roli, spíš se jeví exhibicionisticky a negativně ovlivňuje orientaci v textu.
    3)Na výpovědní hodnotu sdělení nemá nadměrný počet slov žádný vliv, spíš ji homeopaticky naředí a navozuje vzpomínku na prý několikahodinové projevy Fidela Castra
    4)Vrch a vrchol jsou odlišné entity
    5)Uvažovat rozlohu vrcholu jest zcela zbytečné, neb krom Matterhornu jsou i tzv. stolové hory a s problematikou svahu to nesouvisí.
    6)Velikost vrcholu může souviset s problematikou vztahu
    7)Celoroční sáňkování je v naší zeměpisné poloze a nadmořské výšce nemožné
    8)Nejsa pražec, znám na Václaváku jen jediné museum, to, v němž sídlila v roce 1968 kontrarevoluce a které se zove Národní
    9)Nepsal jsem, že mě nezajímá, kam jste chodili sáňkovat, ale to, že ta místa nijak nesouvisí se vztahem svahu, kopce nebo vrchu a vrcholu. Vztah svahu, kopce nebo vrchu a vrcholu platí pro všechny vyvýšeniny od Monte Bú přes vrchy všech možných ptáků až po Čomolungmu či Čumulangmu a je tudíž universální
    10)Howgh!

  63. Jaroslav Pavelka říká,

    Listopad 20, 2017 @ 19:29

    Jen fundovaní lingvisté by měli mít právo rozhodnout, zda věta a souvětí jsou kategorie samostatné, či zda souvětí je podmnožinou věty.

  64. Jiřulka říká,

    Listopad 20, 2017 @ 20:03

    nuže já s láskou a radostí přijímám ta upřímná hodnocení, vracím se k původnímu tématu překladů literárních pokladů.

    Prosím, uměl by mi někdo přeložit do srozumitelštiny tuto větu velkými fonty a písmeny na reklamním letáku BLILA 20.11.2017 vytištěnou?

    DEN CO DEN SLEDUJEME NA TRHU
    VÍCE NEŽ 1000 CEN, ABYCHOM
    PRO VÁS MOHLI TY NAŠE JEŠTĚ SNÍŽIT.

    (Já sice mám na skutečný význam této věty svů vlastní názor, ale zásadně s ním nesouhlasím)

  65. Jiřulka říká,

    Listopad 20, 2017 @ 20:14

    A přiznám, že když jsem ono rekordní blábolení tvořil, náramně jsem se u toho bavil a bylo mi úplně u monitoru, co na to kdo napíše

  66. Jaroslav Pavelka říká,

    Listopad 20, 2017 @ 23:18

    Sledujeme ceny (věta holá, podmět je nevyjádřený). Den co den – příslovečné určení času (temporální adverbiále). Na trhu – příslovečné určení místa (lokální adverbiále). Více než 1000 cen (za více by mohla být čárka) – přísudek rozvitý. Abychom pro vás… – Věta vedlejší příslovečná důvodová (drobátko zmatený slovosled)… atd. Kde je tu problém, táži se? A odpovím si sám: Někdo otrocky překládal z angličtiny. A že jsem grand, předkádám Jiřulkovi český překlad:“ Den co den sledujeme na trhu více než 1 000 cen. A to proto, abychom je mohli snížit.“ „pro Vás“ a „ty naše“ okopíruje jenom hňup bez citu pro jazyk, odchovaný školskou jazykovou výukou. (Mimochodem, když mi bankomat píše „Odebete si vaši kartu“, mám chuť mu ji nechat.)

  67. Jiřulka říká,

    Listopad 21, 2017 @ 3:49

    Jsem nepochybně neeviovaný amatérský až břídilský tušitel konspiračních teorií, neb příliš často tuším něco nesprávného v Tušimících a kdekoli. Čtení mezi řádky a za řádky bylo příliš dlouhou dobu jediný zdroj informací. A jako dlouho nepřiznaný, přichází nyní koming out, že jsem ne snad přímo pirát – člen pirátské strany, ani veřejný ani anonymní příznivec – spíše něco jako nezáměrný ale přirozeným vývojem podobný a názorově blízký požadavkům pirátů na kontrolovatelnost důležitých rozhodnutí a smluv. Jak se teď s oblibou říká, jsem jejím elektorátem. Současně mám mírnou znalost některých procedur i procemoll v provozu obchodní firmy. Téměř dva roky jsem pracoval v GME – GM elektro v pozici nákupčího. Baviolo mě to, byla to p;ráce rozmanitá.
    Výšeuvedená věta je veřejné vyhlášení principů kartelových praktik. BLILA vyhlašuje, že nebude svoje ceny určovat samostatně podle svých nákladových cen, ale v přibližně podle cen konkurence, takže si nebudou konkurovat. Je také jasné, že k cenové úrovni svých nákladových cen se ani neblíží a má rezervu, ktreá mu s jitotou umožní čekat na cenu kartelového spolupachatele, takže bez kartelových praktik by mohl snížit ceny víc a dřív!

  68. Jiřulka říká,

    Listopad 21, 2017 @ 21:00

    Pro Jirku:
    1) Lanovka se nepočítá.
    Zde se musím omluvit, popis naší činnosti na zaledněné telekom. věži na Medvědíně jsem nedokončil, když jsem byl zhruba v první desetině datlování, náhle zdechl internet a spojení se nedalo obnovit. Šel jsem se podívat k naší wifině a tam drobná ale definitivní katastrofa – na zásuvku 230 Vstř. spadnul těžký bronzový reliéf po zásahu míčem a zásuvku i s rozčtyřkou rozlomil, sice nezpůsobil zkrat, ale napětí už nedávala. Opravy elektroinstalace jsou vždy můj úkol, našel jsem novou zásuvku a kupodivu i potřebné nářadí a než jsem ji namontoval a našel všechny kabely, které je třeba zapojit (to je u nás velmi obtížné, protože jak zásuvka, tak většina síťových šňůr i napáječů je na zdi hustě obestavěné květináči a truhlíky, s kterými není možné hnout, ani s porostem, v nich kořenícím), nedostal jsem se už ke slovudne, a když pak další den ano, zjistil jsem, že část textu se odeslala – ale chybí dokončení, totiž že jsme i dolů museli jezdit lanovkou, což bych považoval za potupu, jenže jsme jinou možnost neměli, když jsme lyže ani nevezli, protože šlo odstranění následků kalamity a museli jsme nainstalovat nové díly náhradou za zničené pádem ledu a vše uvést do provozu a nové antény nasměrovat v součinnsti s našimi kolegy na protějších věžích. Tak jsem se vlivem kalamity dostal do přesně opačné situace, když jsme museli i dolů jet a závistivě jsme koukali na lyžaře i prknaře a odpoledne utichnul i vítr a my museli skousnout i pohled na rogalisty, ale takovej už je život.

  69. Jarek říká,

    Listopad 21, 2017 @ 22:11

    Obdivuji páně Jiřulkovy výtvory 😉

    Dovolil bych si, pro uklidnění vzrušeného diskursu, upřesnění některých pojmů:

    Kopec (vrch, pahorek) je povrchový tvar, který má zřetelně patrný vrchol, který vystupuje nad okolní terén.

    Není úplně jasné, kdy se takový povrchový útvar označuje výrazem kopec nebo hora. Z velké části to závisí na subjektivním hodnocení. Obecně platí, že kopec není tak vysoký jako hora a jeho svah není tak prudký. Někdy je pro označení rozhodující nadmořská výška vrcholu, někdy je to relativní výška nad okolním terénem. Někdy se výrazem hora označují i kopce, které nesplňují ani jedno z kritérií (např. Bílá hora).

    viz „Kopec“: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kopec

    Svah je forma nakloněného terénu, který se vyskytuje okolo vyvýšených míst. Svah může dosahovat různého náklonu v závislosti na jeho příkrosti. Při pohybu předmětů po svahu se hovoří o tzv. svahových pohybech, které významnou měrou mohou měnit tvář krajiny.

    viz „Svah“ https://cs.wikipedia.org/wiki/Svah

  70. Jiřulka říká,

    Listopad 22, 2017 @ 10:47

    Prohlašuji a přísahám, že vše, co napsal jsem, napsal jsem rád a bez zášti ke komukoli. Vše, co zde napíše kdokoli, je mi vítanou inspirací, umožní mi zvoleje trénovat a cizelovat tvůrčí psaní, nápady přece nepřicházejí samy, ale jako reakce na nějaký podnět, bez kterého bych třeba neměl příležitost vymyslet k tuctovému a cenzurovatelnému „je mi u prdele“ šikovnou variantu „je mi u monitoru“, z které každý tu první variantu vycítí. A třeba i k parafrázi Š a G – děti nevlastní jsou blbé po mě.
    Prohlašuji také, že moje posedlost písmenky je obousměrná, když je někdy umanutě nesázím, umanutě rvu zasazená jinými.

  71. Jirka říká,

    Listopad 24, 2017 @ 12:12

    Jarkovi: Nediskutuju vzrušeně, jen se nad SlovemDne tiše bavím a někdy i hlasitě směju. S některými příspěvky souhlasím, s jinými ne. ale tak už to na tom světě chodí, že život podobá se lodi. Aspoň to zpívala Carmen Farkašová. Podle wikipediové definice Jiřulkův Paví vrch není kopcem, ba ani pahorkem či vrchem, neboť jeho vrchol není zřetelně patrný, nýbrž je zastřen zástavbou. Buď jde tedy o rovinu,nebo o dolík. Nebo ta definice kulhá.
    Definice bumerangu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bumerang: Bumerang je když ho hodíme a on se nám nevrátí, tak to není bumerang

  72. Jaroslav Pavelka říká,

    Listopad 24, 2017 @ 15:24

    Učebnicový příklad definice existenciální negativní. Nezaměňovat prosím s definicí existenciální pozitivní: porucha je, když to nefunguje.

  73. Jarek říká,

    Listopad 24, 2017 @ 22:43

    Nebylo to snad míněno příliš přehnaně a adresně, jen že se trochu víc diskutuje 😉 (což je věc dobrá 😉 a kolem některých pojmů asi není úplná shoda 😉 Možná by to chtělo inspiraci z Výpravy k Severnímu pólu: „Jdu na Jih!“ 🙂

  74. Jiřulka říká,

    Listopad 29, 2017 @ 0:04

    Tuhle jsem byl posazen k přístroji, který testoval kvalitu mého periferního vidění. Na bílém pozadí na okamžik bliknul bílý bod a já měl za úkol zmačknout čudlík a neblikl-li, nezmačknout. Když papír vylezl, uviděl jsem na něm, kromě očekávných bodů, další kolonky False positive error a False negative error. Věděl by někdo vo co gou?

  75. Jaroslav Pavelka říká,

    Listopad 29, 2017 @ 11:35

    Perimetrie je metoda měřící rozsah zrakového pole (perimetru), tedy rozsah toho, co skutečně vidíte. Při některých typech onemocnění zrakového aparátu se v zorném poli mohou objevit výpadky, tzv. skotomy. Na zorném poli se podepisuje mnoho chorob a patologických změn zrakového ústrojí.
    Perimetrie má své místo v následujících situacích:
    -při podezření na glaukom
    -u monitorování efektu léčby glaukomu
    -omezení perimetru při poklesu víčka
    -je-li podezření na onemocnění žluté skvrny
    -při možnosti postižení sítnice
    -u testu funkce zrakového nervu – tu mohou narušit nádory, různá poranění, nedokrvení z rozmanitých příčin, infarkty, otoky v oční jamce nebo závažné nedostatky živin v potravě
    -testuje též správnost zrakové dráhy – její vhodný průběh mohou znemožňovat nádory, otoky mozku, nitrolební poranění nebo nedokrvení
    -při kontrole funkce zrakové nebo týlní mozkové kůry

  76. Jirka říká,

    Listopad 29, 2017 @ 15:17

    Pane Pavelko, jelikož chodím prostovlasý (nyní už prakticky téměř prostolysý), smekám před Vámi pomyslný klobouk.
    Stran pozadí: Kdysi zpvívali a hráli Burian s Dědečkem : Já toužím být všichni hroši na blankytném pozadí.

  77. Jiřulka říká,

    Listopad 30, 2017 @ 17:40

    No i tak děkuji, přestože je to typická situace, na otázku na něco, co nevím, dostanu odpověď ve které je uvedeno na co jsem se neptal a co v podstatě vím. Je to ale poučné pro ostatní poloslepejše.
    Jenže to co nevím a ptám se na to se nedozvím. Ptám se, co jsou to falešně negativní chyby – měl jsem jednu z deseti možných a současně to byl jediný zmeškaný puntík z dvouset bliknuvších. Falešně pozitivní chybu jsem neměl žádnou z 11 možných a nejspíš by to mohlo být zmačknutí čudlíku bez puntíku. Ale zřejmě to není totéž. Ptal jsem se na to pí MUDr. oční a byl jsem usazen, že na to pět let studovala tak jak tomu můžu chtít rozumět. Já na to, že jsem pět let studoval elektrotechniku a patnáct let konstrouhal měřicí přístroje a bez spolupráce techniků by ani cajz neblik. Nakonec jsme celkem zpohodovatěli a konec konců i přijala moje odmítnutí silnějších brejlí, které mi dost dlouho nutila, a já, že je mám ale neužívám, protože na dálku v nich nevidím o nic líp a na blízko hůř. Tak jsme ono krizové pravé oko znovu zkoumali a hle, není tam málo dioptrií, ale počínající zákal. Nicméně pro řidičák s rezervou vyhovuju. Inu tak mi pak řidičák omezila praktická mudra podmínkou zcela nesmyslnou.

  78. Jaroslav Pavelka říká,

    Listopad 30, 2017 @ 20:59

    A včil sme v perdeli, pane hrábě, nebyvše pětiletku vzděláváni. Ale! Selský rozum mi praví, že bych (s dovolením) neměl překládat otrocky, nýbrž abysem to řek po našom: Zmáčknul, když neměl, nezmáčknul, když měl.

  79. Jirka říká,

    Listopad 30, 2017 @ 21:45

    A na doplnění oftalmologického koutku vzpomínka z mládí. V hotelu Černigov v Hradci Králové byl kdysi vrchní jménem Dionýz Zákal – takto jediný živoucí toho jména, co jsem poznal. S jinými Zákaly jsem se pak vídal na vojně

  80. Jaroslav Pavelka říká,

    Prosinec 1, 2017 @ 9:17

    Tam jsme se jednou nezamkli a kolem druhé hodiny ranní vešel pán, rozsvítil si a tázal se udiveně: „Kde sou ty holky?“
    „A jste tu dobře? pokoj číslo čtyřista padesát jedna.“
    „Jo, čtyřista padesát jedna.“
    „Čtvrté patro.“
    „Jo, čtvrté patro.“
    „Hotel Černigov.“
    „Jo.“
    „Hradec Králové.“
    „Jo.“
    „Evropa.“
    Zaamyslel se, pak zhasnul a beze slova odešel.

  81. Jiřulka říká,

    Prosinec 1, 2017 @ 9:43

    No, od onoho vzdělávání již uplynulo drahně tehdejší probírané látky nejen do hlubin zapomnění, ale hlavně do sfér poznatků zcela jiných, uvedu také, že po promoci jsem plně si vědom své pozice prohlásil, že když uvážím, jaký já jsem inženýr, abych se bál jít k doktorovi,takže ani tehdy, a už vůbec v současnosti se co štáckripl rentér svým titulem nechlubím a jistě i na slovodni o tom nikdo neměl tušní což snad je i z výše uvedeného příspěvku mého milovaného a s radostíčteného kolegy znát. Neměla tento můj titul ani v kartě pacienta, tak si na mou odpověď sama naběhla. Protože ale mám rád svůj řidičák, pátral jsem i jinde, a vono to je mnohem fikanější. Na ono nezmáčknul když měl i na zmáčk když neměl jsou tam sloupečky, voni ty další sloupečky, co jsem o nich nevěděl, testujou fikaně, jestli mačkatel nefixluje, tedy jak moc jsou mačkance věrohodné právě pro přesnost diagnóz. Tedy zdali se nedá usoudit, že oběť testu furt sem tam zmáčkne, sem tam nezmáčkne dyk je to skoro stejný, tak co. Proto je svícení nepravidelné nejen v postoru, ale zdánlivě i v čase. Do toho jsou vloženy časové sekvence fixly testující. Princip je jnoduchý (ale vymyslet jej!) . Několik bliků je zařazeno v pravidelném rytmu a pak jeden blik tento rytmus naruší. Když tento blik na místě tímto rytmem očekávaném chybí a oběť přesto čudlík zmáčkne, jedná se o false possitive error, tedy že oběť chybně předpokládala, že blik bude a udělala chybu v tom, že zmačkla na základě chybného předpokladu. Tady už všichni muzikanti (i bez pětiletého studia zakončeného diplomem) vědí, v muzice tomu říkáme projet stoptajm. Tady pak my, kteří jsme za tuto příšernost byli tisíckrát vyplísěněni kapelníkem, spoluhráči i potrestáni reakcí publika, máme nečekanou výhodu při očním testu. A pak že je muzika k ničemu!

  82. Jirka říká,

    Prosinec 5, 2017 @ 19:10

    Obracím se na všechny diskutující s prosbou o vysvětlení: Za mého mládí jsme uvažovali velikosti dívčího potažmo dámského poprsí v kategoriích A-angrešt, B-.broskev, C-citrus, D-dýně, E-eště větší a F-fujtajbl. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na výloze v Pardubicích zahlédl i nabídku velikostí G,I,J a K. Prozraďte, znalci, co je to za velikosti a proč byla vyloučena H a CH?

  83. Jaroslav Pavelka říká,

    Prosinec 5, 2017 @ 22:39

    H = hnus, CH = cha cha. Ostatní označení prokonzultuji se zdejšími odborníky a dám vědět.

  84. Jirka říká,

    Prosinec 7, 2017 @ 10:00

    Děkuju za částečné ukojení zvědavosti.

  85. Jaroslav Pavelka říká,

    Prosinec 12, 2017 @ 10:16

    Tož výsledky konzultací jsou nulové. Proběhly jen s mými vrstevníky a ti už si to nepamatujou.

  86. Jirka říká,

    Prosinec 12, 2017 @ 12:30

    Taky jsem diskutoval s vrstevníky – t.zn. 60+ a nepomohli. Mladých se ptát nechci, aby si nemysleli dědek vilná, jeho starosti na naši hlavu. Snad nám problém osvětlí naše slovodnice, které nyní SD ignorují patlajíce vánoční cukroví.

Napsat komentář