Shakespeare x Rosten x Pratchett x JKR

Je to možná rouhání, ale co se lépe/hůře překládá?!? Nějaké poznámky? poznatky? nebo dokonce diskuze?!? Třeba bychom mohli přidat i příkladové 😉 Zoufalý přípodatek 🙁

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

32 komentářů »

  1. Jirka říká,

    Červen 2, 2017 @ 20:53

    Nejhůř se překládají brikety, zvlášť když vám je nasypou na trávník a musíte je přeložit do uhelny (potažmo briketárny)- ale to je, sakra, výrobna briket, tak jak se jmenuje místo, kam se ty malý černý mrchy ukládají?
    Jinak z uvedených autorů (nevím, kdo je JKR) jsem nezkoušel nic, ale k překladu je třeba ovládat jazyky, znát reálie a mít jazykový cit a fantasii, viz třeba Klejme píseň dokola. Kdo neznáte, vygůglujte. A přečtěte.

  2. Jarek říká,

    Červen 2, 2017 @ 23:30

    Sklep, někdy taky bunkr 😉 Ale třeba i do kopce, do stodoly… a DOPRČIC! jak si tak kamarád zobnul 🙁 i když to nebyly brikety ale uhlie 🙂

    Přečetl, Dědeček dobrej 😉

  3. Jaroslav Pavelka říká,

    Červen 3, 2017 @ 6:47

    Obecná pojmenování: úložiště briket, deponie briket, sklad briket, mezisklad briket Pro přesnější specifikaci nutno znát druh briket. Rozeznáváme brikety:

    Dřevěné
    Slaměné
    Uhelné
    Kovové – litinové, železné, měděné, mosazné, hliníkové atd.
    Papírové, z drcených kartonů
    Polyuretanové
    Z energetických rostlin
    Z prachů z odsávání – textilní, papírové, MDF a jiné
    Z odpadů z výroby cigaret – cigaretové dutinky, tabákový prach
    Ze znehodnocených bankovek a cenných papírů

  4. Věra Diblíková říká,

    Červen 3, 2017 @ 7:38

    A ještě ty příšerné vysoké podrážky dámských bot, co se na nich nedá vůbec chodit – no vono být módním návrhářem a být za každou cenu nějak jinačí (vlastně je těch profesí mnohem víc – namátkou umělci a výživoví poradci) je makačka na bednu a zdravý rozum občas přijde kvůli originalitě zkrátka. Ale pořád je to lepší než jít makat do fabriky, jen když je dost husiček a snobů, kteří veleducha uživí.

  5. Věra Diblíková říká,

    Červen 3, 2017 @ 7:54

    Ad překladatelé – Svět je malý (David Lodge? jsem líná štrachat v knihovně) a kdysi vyšel kouzelný článeček o překladech z ruštiny, jak žil u babušky vnuk Voloďa a končí to tím, že odjechal na strojku bratrské hydrostanice – pravý skvost, škoda, že jsem někde potratila celý sešit podobných laskominek, třeba inzerát Koupím kanoe a ždímačku. Kouzlo nechtěného byla pravidelná rubrika dávného Hosta do domu. Kantorek překládal Pratchetta téměř geniálně, dokud jsem nepřešla na originál, byla jsem nadšená – a to, když tu Pratchett byl, musel mít překladatele, protože uměl anglicky jen písmem, ne slovem! Prostě talent od Pánaboha.

  6. Jirka říká,

    Červen 3, 2017 @ 9:20

    Pane Pavelko, žasnu. Krom mnoha jiných talentů a umů patříte mezi nejlepší naše briketology. Já znám z poslední doby jen ty dřevěné a z mého mlada uhelné, jedny menší, oválné, velikosti zhruba granátu (vojenského, ne českého – i když ty vojenské asi taky jsou české) a pak byly ještě větší, ty měly na dél skoro 20cm. Ty se na lopatu musely dávat ručně.
    Ještě mě napadly brikety úhelné, ale těma by se asi blbě přikládalo.

  7. Jaroslav Pavelka říká,

    Červen 22, 2017 @ 22:44

    Úhelná briketa je skvělý název punkové kapely nebo sürrealistického časopisu.

  8. Jirka říká,

    Červen 23, 2017 @ 8:51

    Punku nerozumím, ale pamatuju, že kdysi tu Jiřulka zmiňoval kapelu jménem Pozitivní Bureš. Burešem jsem si jist, tím přídavným jménem už méně. A ani nevím, zda dotyčná skupina byla punková nebo pinková.

  9. Věra Diblíková říká,

    Červen 24, 2017 @ 12:31

    Pingpongová?

  10. Jaroslav Pavelka říká,

    Červen 25, 2017 @ 19:48

    Původní Bureš.

  11. Jirka říká,

    Červen 26, 2017 @ 8:29

    Děkuju za korekci. To si pamatujete, nebo jste to v potu tváře vyhledal?

  12. Jaroslav Pavelka říká,

    Červen 26, 2017 @ 18:34

    Na blbiny mám paměť. Kdysi jsem někde ba i Bureše slyšel hrát, ale kde, to si nepamatuju . Na posledním srazu říkal nejmenovaný spolužák: „Já si nepamatuju tři věci: čísla, jména… a to třetí jsem zapomněl…“

  13. Jirka říká,

    Červen 26, 2017 @ 22:51

    Já Bureše hrát neslyšel, jen jsem ho slyšel prodávat u nás v konsumu, ale to bylo ještě v době papírových tříkorun a pětikorun, tvarohu v putýnce a mlíka v hliníkových konvích. Taky se počítalo tužkou na kus papíru…

  14. Věra Diblíková říká,

    Červen 27, 2017 @ 10:32

    Já „Bureše“ slyšela nedávno, „sorry, jako“. Asi je to jen shoda jmen.

  15. Jaroslav Pavelka říká,

    Červenec 29, 2017 @ 16:54

    Česká terminologie pro chlívy je nesourodá:
    -stáj je pro všechna hovada
    -hřebčinec/hřebčín (hřebci nebo hříbata? – bez kobyl, samozřejmě, kobylín neexistuje)
    -kravín (krávy, volín ani bejčín neexistuje, telín taky ne)
    -ovčín (zahrnuje i beranín?)
    Alternativní slonín, lamín, velbloudín, zubřín, tuřín, bizonín taky nejsou.
    A ptáci mají obecně voliéru a není o čem přemešlet. Papoušci s papouščínem utřou zobák!

  16. Jaroslav Pavelka říká,

    Červenec 29, 2017 @ 17:04

    Oprava: přemejšlet
    Doplněk:bejkárna náleží do jiné taxonomické kategorie kategorie

  17. Jirka říká,

    Červenec 30, 2017 @ 9:43

    Doplnil bych páně Pavelkovu informaci:
    U nás v Podkrkonoší máme ještě maštal pro koně obojího pohlaví, pro telata teletník a pro prasata prasečák. Ovčín jsem zatím neslyšel, ale nemám proti němu námitek, ovce bych uskladnil spíš do salaše. A v Safari ve Dvoře Králové je sloninec. Pozor, neplést s kravincem!
    Chlív pro včely je včelín a kdo má rád včely, je úl (jak píše Jiří Suchý).
    A Kobylín EXISTUJE! Je to ulice v Brně. Nepodařilo se mi ale zjistit, zda tam žije nějaká kobyla

  18. Jaroslav Pavelka říká,

    Červenec 30, 2017 @ 11:04

    Nojo, na maštal jsem zapomněl! A to u nás máme občana, zvaného dle výrazné pihovatosti Grošák, a ten po deseti pivech hlásí: „Stačilo, odcházím do maštale.“

  19. Jarek říká,

    Srpen 2, 2017 @ 0:56

    Ovčín je OK a v salaši žili ovčáci 😉
    Co se ptáků (některých) týče, je tu holubník…
    Pak také je králíkárna 😉
    A stáj pro lidi je panelák 🙁

  20. Věra Diblíková říká,

    Srpen 2, 2017 @ 13:26

    Budníček?

  21. Jirka říká,

    Srpen 6, 2017 @ 12:50

    Jo a hadinec není úložiště hadů, leč rostlina. A Husinec je rodiště Mistra Jana.

  22. Věra Diblíková říká,

    Srpen 8, 2017 @ 11:04

    Slepičinec? Žabinec – nikdy jsem o něm nepřemýšlela, ale řeknu vám, ty žáby se v létě činěj!!

  23. Věra Diblíková říká,

    Srpen 8, 2017 @ 11:07

    O žabinci-ptačinci na jaře ve skleníku pravila naše Bára, že se v Anglii prodává na trhu na salát, ale nezkoušela jsem ho ani ochutnat, i když byl z rostlin ve skleníku nejurostlejší.

  24. Věra Diblíková říká,

    Srpen 25, 2017 @ 11:32

    Tak dneska zase nic. Že by byli všichni na tak dlouhé dovolené? Také jsem si nejednou povšimla, že se po mém „komentáři“ obvykle rozhostí hrobové prázdno (asi si říkáte: KONEČNĚ!“), ale – jak vidno – opět jsem se neovládla.

  25. Jaroslav Pavelka říká,

    Srpen 25, 2017 @ 15:22

    „Nejednou“ má nulovou statistickou hodnotu. To za prvé. Za druhé: interpretací takového jevu může být více. Já se kloním k té nejpravděpodobnější; totiž že téma je Vaším kreativním příspěvkem zcela vyčerpáno a my ostatní, pokorní pohůnci oráčů na opuštěné líše jazyka, jen v němém úžasu strneme a v katalepsii očekáváme zrození prvního hrdiny, který se odváží prolomit ledy oprávněného ostychu a zažehnout téma nové.

  26. Věra Diblíková říká,

    Srpen 26, 2017 @ 14:03

    No bať, toho jsem se obávala.

  27. Jiřulka říká,

    Září 2, 2017 @ 9:43

    Ahoj, tohle jsme my LINGVISTI

    hyelum vridaul etlekyot mardyets
    je fráze, kterou používám v pozdních nočních hodinách jedouc z koncertu jsa vystaven komerční nabídce. Toto rčení každou nabízející spolehlivě přivede ke chvilce zaváhání a ukončení zájmu o zákazníka tak neznámé národnosti, je prakticky nepodstatné, jaký je původní význam ve springdonštině, z jejíž učebnice jsem frázi převzal – pro čechy má jednoduchý intuitivní význam: Vodprejskni! Nebo zdvořileji: Vážená madame, Vaše služby dneska jebu dova na hliněných cihlách, která nemá oporu v realitě, a zesula by se jako domeček z falešných karet bez díry do kroužku třikrát obráceného pološípu na celobotkách o nevánočních nenocích na truck při pondělku nad ně.

    Je dost surovou ironií, že češi chápou intuitivně tak odmítavý význam fráze, která je ve svých rodných jazycích tak poetická, ač se o její význam přou lingviníci neméně nekvalifikovaně a neznale, protože ač se má za to i před to, že je to fráze původně ze severovýchodního dialektu Kardardštiny, odkud se při migraci šířilo obyvatelstvo nejen Zunuhvgrdtzské fetriodriální runganty s protipohybem girdauků přes náhorní Ub, jakož i dnes a ne náhodně za sítí. Jenže podle starších výzkumů se nejednalo o jednu rungantu, ale s mnohem větší pravděpodobností o nejméně mnohem víc bardikor, které by se stěží daly považovat za ohnisko jediné a homeogenní purhingronfy. Zkrátka a jednoduše řečeno, není možné neuznávat zatím nejednotný anduring korgstojidonní rufijedruty z důvodu nejednotnosti warindace ze trestikatvulny a částečně i naopak. Bez falešné nadutosti se jistě shodneme, že tyto vzájemné projdorditky dvegarnití není možno považovat za urgutentní blábol, jímž nepochybně jsou a z něhož pošli do pis tole rantl. Plyne z toho také, že abstrahováno od nedostatku věrohodných lezí, je výskyt této fráze možno nalézt v tak odlišných a nepříbuzných jazykových skupinách, od jižní a údolní hridultštiny, rozšířené jako tughrugština ve společensky přijatelné verzi na dívky. Aniž bychom toto zjištění měli nějak glorifikovat, nezbude a ani dříve nezbylo téměř všechno. A to je věru radostné zjištění.

    Pokračování zítra, dnes je taky den.

    Hyelum vridaul etlekyot mardyets
    O jazykovém zařazení tohoto slavného výroku se mnoho neví. Někteří jazykověcí se nesprávně domnívají, že se jedná o sifdarštinu, což je ale souhrnné označení celé rodiny zcela nepříbuzných a částečně i již neužívaných pi-t-‚-ru-ských jazyků, které jsou hojně rozšířeny v celé severo-jižní sif-usinské oblasti, ale částečně i jinde.

    Ve skutečnosti však jde o srodrištinu, která se v dané oblasti také sporadicky objevuje. To je ale jazyk superkontextový a význam každého termínu i sousloví se liší podle denní a roční doby, věku mluvčího i posluchače, jejich společenského postavení, postavení dlaní a levého nártu, počasí a mnoha dalších fenomén. Zejména ale tato řeč postrádá zápis i zvukovou podobu sloves vůbec, ty se při řeči vyjadřují pohybem a mimikou a dále nemá vůbec žádné označení pro žádnou živou bytost (ani rostlinu), ty se označují ukázáním loktem. Jenže loktem se vyjadřují i další významy, takže cizinec prakticky nemá šanci řečníkovi porozumět, není ani schopen posoudit, jestli si rozumějí rodilí mluvčí a zda se vůbec jedná o srodrištinu.

    Automatický překladač WinGed se pokouší tyto chybějící entity všemi možnými variantami doplnit a nabízí několik desítek tisíc možností znění výroku, z nichž ještě asi tak nejvíc dává smysl tento: „Málo zájem (zájmu) povyk čistý vodou rodiny“.

    Renomovaný znalec srodrištiny naopak uvádí, že žádný ze všech udávaných překladů správný ani zdaleka není a mohlo by se jednat o: „Hyelum (to může být součást rituálního obleku starších žen, nebo drápek na zadní noze Kaldoha Čivůrkového, ale také něco úplně jiného, včetně několika neslušných významů, které tady ale nejsou pravděpodobné) upadne (to by mohlo být vhodné sloveso, kdybychom mohli sledovat mimiku řečníka) tehdy (když) koruna (stromu) (bez) listí (asi tu chybí sloveso „opadá“, ale vzhledem k tomu, že v tomto podnebném pásu stromy neopadávají, může být spíše míněn následek stepního požáru) (i) tak (bude) pohoda (pohoda je možný ekvivalent slova, které je zde pravděpodobně ve významu odpoledního odpočinku ve stínu, obdoba siesty, ale zřejmě v obecném významu).

    Znalce musíme pochválit, protože podal fantastický výkon, když takto i bez znalosti kontextu prakticky přesně vystihnul původní význam citátu: „Toho bohdá nebude, aby nějak nebylo.“

  28. Věra Diblíková říká,

    Září 2, 2017 @ 11:21

    Teda Jiřulko, to je veledílo, které se dá stěží přečíst, natož sepsat. Musíte být zcela vyčerpán, pokud jste nepo(u)žil nějaký povzbuzující (patrně nelegální) prostředek již před psaním. Máte můj nejhlubší obdiv a údiv.

  29. Jirka říká,

    Září 2, 2017 @ 14:08

    Jiřulko, je dobře, že jste se ozval. Mám dva zásadní dotazy:
    1)Sype se domek z karet falešných statisticky významně jinak než z karet necinknutých?
    2)Jak si rozumí dva telefonující, kteří spolu hovoří srodrištinou přes více časových pásem, neb teoreticky na jednom konci drátu je noc a léto a na druhém den a podzim.
    Jinak bacha na přechodníky, nebo se vzbudí spící agent Gabriel

  30. Jiřulka říká,

    Září 2, 2017 @ 14:19

    Pan kaldoh má Lídu rád

    Je sobota poo a v davu lidí v příletové hale mezinárodních letů stojím s cedulkou s logem naší firmy. Volal mi ráno šéf, že má přiletět nějaká kolegyně z usa, abych ji vyzvedl a uvítal jménem všech čtyř ředitelů naší pražské filiálky. A zařídil hotel a dovezl ji tam a tak vůbec, vždyť to znáš. Znám to, jako téměř jedinej z firmy jsem schopnej se domluvit v podobných situacích. Logicky tak tyhle situace dostávám za úkol, jak se kolegyně jmenuje, ani jak poletí, se neví. I tohle musím zvládat a šéfové na to spoléhají. Sedím nad papírovým obrázkem časových zón a poslouchám obsazovací tón na jediné infolince ČSA. Je rok 1991, kdeže tenkrát internet, mobily, e-maily, kdeže redial, znovu a znovu vytáčím na otáčecí číselnici, konečně se dovolám a domlouvám se s paní, který let to může být. Naštěstí do úvahy připadnou jen dva, jeden s přestupem ve Frankfurtu a druhej s přestupem v Londýně. Davy z Londýnského spoje se už protrousily, Frankfurt už si také sednul, ale než vyjedou kufry a celníci orazí pasy, je to tak půl hodiny nejmíň. Šoupací dveře se otevírají a pár lidí se trousí ven. Jedna velmi škaredá paní neurčitého věku zahlídne logo, zamíří ke mě a najednou má odzbrojující úsměv.

    Háj, ajm Lída Brok!

    Háj, maj nejms Jiří Munzar, haudujudů.

    Haudujudů, uot? Žirži ?

    Ajnou ajnou, Jiří ise krekdžó for forinrs, bat ejnt ju ček?

    Nou, vajdja sinksou?

    Koz jnejm saunds ebsolutly ček ! Lída Broková je český jméno, fakt nejsi českýho původu?

    Sloudaun, kent falouju.

    Vel, šudnt ju pronauns Jiří, júz maj nik kaldoh! Sou ajm kaldoh, háj.

    Háj kaldoh, ajm Lí.

    Lí? ju sed Lída!

    Vots Lída? Ajm Lí, el dabl í. And sekndnejm Dabrok, dí jů bí á ou sí kej.

    Aj sí. Enyhau ez ju stej hír, jul bí Lída, Lída Broková, its e ček verajety of jor nejm.

    __________________________________________________________
    Takhle proběhlo moje seznámení s velmi příjemnou a šikovnou kolegyní. Byla mapový expert a z našeho mateřského závodu v New Jersey, USA, nám přijela pomoci při zpracování plánů pokrytí pro bezdrátovou telekomunikační síť. Ten půlrok, co tu Lída pracovala, nám všem hodně dal. Jméno Lída Broková jí už zůstalo a měla nejen talent na čtení map, ale i na řeči a literaturu, než odjížděla, nepoznal by nikdo, že není rodilá češka. A naopak, už těch prvních pár týdnů spolupráce s ní mi dalo v pochopení angličtiny víc, než několik let v jazykovce. Opět jsem si ověřil, co tvrdím odedávna, že cizí řeč se naučím líp, když se ji neučím, ale když ji naostro a vlastně mimochodem musím používat při jakékoliv činnosti.

    Nedávno se mi dostala po mnoha letech znovu do ruky kniha „Pan Kaplan má třídu rád.“ Kdysi dávno se mi velmi líbila a hodně přispěla k mojí zálibě v jazykových krásách češtiny i angličtiny. Četl jsem ji znova s velikým rozčarováním. Chudák knížka nesmírně zastarala. Dnešní jazyk i okolnosti už jsou docela jiné. Navíc je z ní hodně cítit němčina, kterou jsem se mezitím také byl nucen trochu naučit, ale rád ji nemám, tenkrát dávno mě to tak nevadilo.

    Láska a obdiv ke kráse literatury a jazyka jako jejího nástroje mi přinesly mnoho radosti, prakticky jsem se stal grafomaniak. Otevřeli jsme se světu a já měl nejen možnost se služebně dostat do mnoha zemí, kam bych se soukromě těžko vypravil. Měl jsem i hodně příležitostí oboustraně tlumočit. A také učit své kolegy z ciziny, jak se dorozumět v čechách, kde mnozí dost dlouho pracovali. Za to, že jsem to zvládal a mohl dělat, vděčím i knize o Hymanu Kaplanovi, která mě už jako kluka přitáhla k zájmu o cizí jazky. Po sametu jsem tak byl jeden z mála těch, kdo mohli komunikovat (i když s potížemi) s cizinci, kteří se tu začali hodně vyskytovat.

    Dostal jsem chuť napsat povídku o jazykových příhodách ve skutečných situacích, které jsem s cizinci zažil. Je až neskutečné, jaké shody a souvislosti se vynoří. Třeba název:
    Pan Kaldoh má Lídu rád

    Kdyby se kolegyně jmenovala Ellen Whittig, možná bych tuhle povídku neměl jak pojmenovat, ale ani prožít . . .

    . . . přestože je mi jasné, že za čtyřicet let bude moje současnost ještě mnohem archaičtější. Mám jenom tu výhodu, že místo fiktivní školy v Americe, kde se pan Kaplan učil česky (on se tam ale učil anglicky, takže měl překladatel sakra ořech, jak nahradit originální slovní hříčky německo anglické – víc než angličtina mu pomohla právě němčina a hříčky německo české), já můžu popisovat příhody v reálném prostředí a v řečech, kterými jsme mluvili.

  31. Jiřulka říká,

    Září 2, 2017 @ 15:04

    Pro Jirku mám tři zásadní odpovědi:
    2.Falešné karty jsou něco naprosto odlišného od standardních a cinknutím co nejméně pozměněným. Jedná se o karty různě nastříhané, popřekládané, určené pro eskamotérské triky. Viz třeba škola kouzel. Skutečně staticky významě se chovají nepředpokladatelněji, některé ani stavbu byť dočasného domčeku nemožní, jiné zase neumožní stavbu zbořit.
    1. Přechodníky jsem hned do prvního řádku dal právě se záměrem na umístění na slovodni a záměrně nesprávně. Jsem si jist, že už ani VHJ si nebude jist, jak by v takové větě měly mít správný tvar.
    4. Jak se můžete ptát mě, když je jasně řečeno, že cizinec není schopen ani rozeznat, zdali vůbec mluví srodrištunou?
    5. Ke vzniku obouch delších statích zde výše v líše uvedených – jsou to jedny z mnoha už v průběhu let posepisovaných, které se snažín z té spousty a přemíry písmenek najít a začlenit do svého připravovaného sborníku 21 autorských výtisků knihy : Nedbale vybabrané spi sy (sladce)
    Má někdo ze slovodníků zájem o číslovaný orginál?
    6. Vida jak jsem si osvojil metodu na otázku odpovědět otázkou, nebo ne?

  32. Jirka říká,

    Září 2, 2017 @ 22:12

    Děkuju za odpověď i za všechny příspěvky. Právě vás jsem se ptal proto, neb z vašeho díla jsem nabyl dojmu, že stran srodrištiny jste rodilý mluvčí

Napsat komentář