Rubrika: Hostující profesoři

Vědecké tituly nějak docházejí, a tak budeme utajenému nováčkovi říkat třeba hostující kapitán, František Korkorán (kde se asi ten Korkorán v češtině vzal?) Publikuji včetně dopisu a závěrečné doušky:

Dear Jiri, You said you can manage my reports for SlovoDne.cz, so here I’ve got one:

Večer byl chladný, skoro jako dnes. Šel jsem si koupit láhev frankovky do obchodu za rohem. Prý byla francouzská. To mě ale nijak neuchvátilo, poněvadž nejsem žádný frankofil. Venku jsem zjistil že jsem zapomněl koupit známku na dopis. Nemělo smysl ho házet do schránky neofrankovaný.

P.S Do me a favour and don’t publish my name, I have my reasons. If you found some mistakes in my text you can correct it. If you think my text is not good enough for a word of the day(slovo dne), you can let it be.
Your eager follower

Skromný kandidát na hrdý titul hostujícího profesora se zatím skrýva pod IP – 82.202.36.113.
Třasořitka, to je slovíčko – pošušňáníčko (pošušňáníčko)! Navíc když si to doslova představím v pohybu! Říká se ta třasořitka i ten třasořitka. Ale u podobných složenin to tak nefunguje. Máme jenom ta octomilka (to je tuším nějaká moucha, ne octová čokoláda); ten octomilka neexistuje. Zrovna tak ta dřevomorka. Ale zase tu máme dvojici tlustoprd/tlustoprdka. Má v tom někdo z grémia jasno?
A patří sem protoplazma? Dodatek: koloběžka.

Haryk má opět slovo(dne):
Žádný Polární kruh není – jde o kružnici. Kdyby to byl kruh, tak by to musel být plošný útvar. Kružnice je uzavřená křivka a to přesně štemuje tomu co máme na mysli, když mluvíme o polárním kruhu. Podobně to platí i o olympijských kruzích – to jsou také kružnice. I ten Archimedes (snad to byl on o kom se to říká), čáral do písku kružnice a ne kruhy. Tak jaképak nenič mi mé kruhy.

V elektrických plotýnkách je prý stočený drátek do spirály. Ale kdež. Je přece stočený do šroubovice. Mezi spirálou a šroubovicí je rozdíl asi jako mezi čtvercem a obdélníkem.
Říká rozjetý prof. dr. Haryk…

Docent Haryk, specialista na brakovou literaturu, předkládá ctěnému publiku následující problém:
Pistolníci jsou chlapíci z Divokého západu, kteří si ale nikdy z pistole nevystřelili – všichni, jak jsem si všiml, stříleli z koltů – a kolt je revolver.
(a teď babo raď!)

Travelling profesor nám cestou z autobusu do Brna poslal vlastnoručně sepsaný traktát:

Měl ten večer už asi dost nakoupíno. Koupím cigarety, říká. Ne, vlastně ne. Já nemám peníze. Chvíli se šacuje, a pak se mu objeví na tváři úsměv: Dej mi nějaký peníze na cigarety. Podívej, dám ti za ně nůž. A mně je hned jasné, že když na nabídku nepřistoupím, mohl bych tím nožem jednu koupit.

Poznámka redakce: Prodáváme, jak jsme koupili.

Nekorunovaný král písniček o zvířátkách, hostující prof. Zych…

Na kraji prašné silnice
seděla v slunci slepice,
slunce se míchalo s prachem
a já už teď trnu strachem,
neboť vím, co přijde dál.

Jak tam ta slepice seděla,
najednou popad’ ji hlad,
nejprv byl malinkej docela,
pak začal vnitřnosti rvát.

A zrovna tehdy náhodou
dešťovka lezla po silnici
a slípka, hladem trápená,
shlédla to zvíře růžolící.

Skočila po ní bez váhání
s rychlostí sokola
jelo tam právě tehdy auto
vlítla mu pod kola.

Řidič, jak spatřil tragédii,
podívat hned se šel,
zachtělo se mu slípku míti,
ukradnout si ji chtěl.

Když se však sehnul pro nebožku
na žížalu si stoup‘,
jak sklouznul, pad’ by možná na zem,
kdyby tam nebyl sloup.

Že sloup byl z dřeva kvalitního,
hřebíky pobitý,
tak pod ním zůstal řidič ležet
na místě zabitý.

A kdo to viděl,
tak ten poučení poučné získal velice:
že není vůbec bezpečné a vhodné
chovat žravé slepice.

Jaroslav Pavelka se stal nedobrovolným hostujícím školníkem a upozornil na oslí můstek v Novinách Prahy 10. Tam vysvětluje značka (pah) pomůcku takto:
Označení oslí můstek je vzato ze všedního života. Ve středověku byl osel velmi rozšířeným a nejlevnějším dopravním zvířetem, ale na rozdíl od koně nebyl s to přeskočit byť nevelké příkopy, budované hojně ve městech i na vesnicích. Proto se pro osly musely stavět můstky a lávky, aby plynulost dopravy nebyla narušena. Obrat byl rozšířen studenty, kteří si jej osvojili při studiích, a to v původní latinské podobě. České znění se objevilo až v 19. století.

Host. Prof. Popelucha přispěla inspirována čínskou češtinářkou. Původní název příspěvku: Svár stvůry se stvůrou nebo nesvár nestvůry s nestvůrou?
Pamětníci snad s úsměvem vzpomenou na píseň Luďka Nekudy, kde zpíval o mluvněti, motorném i mehle a také „odzáporoval“ své jméno na Kudu. Přestože slova jako „mluvně“ či „motorný“ v současné češtině neexistují, zápor zde má opravdu roli záporu – nemluvně zkrátka nemluví.
Naopak s předponou ne- (a s významem „ten, který není…“) vzniká celá řada slov, která ve slovníku nenajdeme, a přesto jim rozumíme: Nečech, Neslovan a snad i Nežid (neplést s nežitem), neprogramátor, nelékař…
Předpona ne- ale neznamená vždy jen zápor. Náš oblíbenec Pavel Eisner (v Chrámu i tvrzi) dává za příklad slova jako nevražit (které není záporem od vražit, být nepřítelem) či nevrlý (ve skutečnosti totéž, co vrlý, vřelý zlobou), kde předpona ne- ani zdaleka nepopírá původní význam. Je dokonce možné, že předpona význam slova zesiluje. To by ovšem znamenalo, že nestvůra je ještě horší než stvůra a svár je pouhý slabý odvar nesváru.