Někteří veřejní činitelé, které slýcháme v rozhlasových nebo vídáme v televizních relacích, velmi ochotně přejímají ze slovenštiny výrazy, které jsme dříve neznali. České jim nestačí.
Třeba „zapříčinit – ze slovenského zapríčiniť“. Než jsme zapříčiňovali, vystačili jsme se „způsobením“; a jak se to dobře vyslovovalo.
Dále výraz „konat, asi ze slovenského konať“. Když říkáme v Česku o někom, že by měl konat, myslíme tím, že by měl „jednat“. Jednat – krásné slovo s jasným významem, proč tedy konáme?
Slovenština nám také pravděpodobně nadělila výraz „z mého pohledu“. Dříve jsme říkávali „z mého hlediska“ a s tím jsme si docela vystačili.
Co s tím dělat? Asi nic. Je to tady, funguje to, rozumíme tomu. Možná, že to tak ani není, že se mi to jen zdá. Snad se nám tím i obohatil jazyk. Nebo zaplevelil? Kdo ví? Zejména zmíněným chytlavým veřejným činitelům, kterým čeština moc nejde, dělají nové výrazy radost; zalíbily se jim, tak ať jim slouží ku zdraví.
Nebyl bych ani proti tomu, přetransformovat do češtiny další slovní dary ze Slovenska, třeba „maškrtu, maškrtiť, maškrtník, tedy pamlsek, lahůdka, mlsat nebo mlsálek“. Ale zdá se, že i to je na dobré cestě. Kdesi na Slovácku nebo Valašsku jsem zaslechl mluvit o „maškrtném gágorisku“. Tak si počkejme, východní větry nám tuto zvukomalebnou pochoutku možná zavanou i do Čech.
Zdraví Haryk z Prahy.