Z čista jasna

Dočista jsem včera kvůli Fredovým knedlíkům zapoměl napsat SlovoDne. Chtěl jsem objasnit různé složeniny obsahující čisto, ale z čista jasna mě napadlo čisto jasno. Rozbor nechám na profesorském sboru, který ná vysvětlí i jak to bylo s tím … čisté ruce, horoucí srdce…

… a zdalipak víte, že lze psát i zčistajasna?

Knedlíky

Here’s my latest…dumping on dumplings.

I have discovered, after great trial and error, a way to respond to the dreaded question;
„How do you like the knedliky, Fred?“

I put on my most genuine face. „Of all the knedlik I have eaten in my life, this is by far the most recent.“

I admit to being in the ugly group of subhumans who don’t appreciate Czech dumplings.
I’ve tried to like knedliky. Really, I have!

Grannies have made it for me. Mothers have made it for me. Beautiful seductive women have made it for me. As far as I know, gay, bi, trans, and intra-sexuals have made knedliky and I’ve probably eaten it.

I’ve eaten knedliky in the finest restaurants, and in humble kitchens in the countryside. Hot knedlik, warm knedlik, cold knedlik. It’s been in my mouth, stomach, intestines, and colon.

I’ve eaten regular knedlik, potato knedlik, fruit knedlik. With and without drippings, oils, syrups, grated cheeses, sugars, salts and peppers, and every kind of sauce known to ancient and modern civilization.

I just don’t like the stuff. I’m sorry.

It’s the texture. Like wadded up and boiled white bread. Slimy when masticated. Easily permeated by surrounding liquids. Wet bread. Going from gooey to gluey.

It’s a bland, bloating experience for me. How I feel lumpen and heavy afterward, wanting only to curl up like a sick animal in a dark corner and sleep for hours.

So I avoid it when I can.

Still, Jirka has asked me to suggest improvements to this alleged food, the world-famous inedible Czech dumpling. What can I do but my very best, and worst:

Use a non-stick pan and high heat to toast thin slices of knedliky until it becomes a sort of pseudo English muffin. This might be then coated judiciously with jam to your taste. Basically, dry the stuff out until it’s toast.

Cut a freshly boiled loaf of knedliky lengthwise into thin strips, about 2 cm thick. Coat the knedliky strips in a mixture of ground cinnamon and sugar. Place them in a hot oven for five to ten minutes. Serve hot.

Slice fresh boiled knedliky diagonally, and toast on a non-stick pan. Make a 3 cm hole in the center of the toasted knedlik. Return the toast to the non-stick pan, and crack one egg yolk into the hole so the white of the egg spreads to the rest of the knedlik. Cook for three minutes at high heat, and turn. Cook three to five minutes and serve. Salt and pepper to taste.

I’m serious. I think this might make knedliky edible for me. Try it yourselves at home and see if I’m right.

Of course, it’s easy to invent ridiculous and improbable uses for knedliky…so I’ll do that too.

Mix fresh knedliky and grated selzer tablets into thumb size balls. Throw these selzer-knedliky balls to unwanted pigeons. Watch them explode.

If you live on a busy street, use knedliky to mold your own „speed-bump“ in the road.

If you don’t have a bicycle helmet, use fresh knedlik and plastic bags to make your own. (If you have attempted this at home, please send pictures to slovodne.)

Perhaps you too have a great recipe for knedlik? Please post it in the comments!

Hangár

Hangár prý pochází z latiny, něco jako kovárna, ale za mlada se hangár používal i jako pojmenování pro poklopec. Aby ne – můj Havránek o hangáru tvrdí: Kryté zařízení pro úschovu něčeho„.

Jdeme se vymzdít

Haryk se s námi dělí, od soboty do pondělí 🙂

Už Vás někdy někdo vymzdil? Mě ano, dokonce vícekrát, vždycky to bylo před vánocemi. Bylo to ještě za Jakeše; ekonomický náměstek podniku, v němž jsem byl zaměstnán, četl před koncem roku zprávu o hospodaření, jejíž jednou částí byly i odměny pracovníků. Slíbil v ní, že budou ještě před vánocemi předčasně vymzděni, aby mohli nakoupit vánoční dárky svým blízkým. Šlo vlastně o předčasné vyplacení mzdy – mimo běžný termín. Zásluhou vymzdění jsme tedy mohli koupit pro celou rodinu cukrářskou vánočku s rozinkami, pro dědečka teplé důchodky, aby ho v mrazech nezábly nohy a nebyl nevrlý, a pro babičku ze stejnému důvodu kostkované bačkory s patentním zapínáním.

Byvši předčasně vymzděni, začali jsme hned po vánocích s ještě větším nadšením než před vymzděním, plnit své budovatelské úkoly. Bezvadně to fungovalo, plnili jsme je nejméně na 100 %, ti pilnější je dokonce přeplňovali. Ale dodnes mi nejde na rozum, jak je možné, že hospodářské výsledky se i potom ne a ne dostavit? To ať mi nějaký erudovaný ekonom, nejlépe teoretik s hlubokými praktickými znalostmi a zkušenostmi, vysvětlí.
Jestli takový vůbec existuje. Jak to tedy je? Byli jsme málo vymzděni? Nebo převymzděni? Nebo nedovymzděni?

To je otázka. Nedá mi to spát a chřadnu. Řekl bych také, že než se dát předčasně vymzdít, je lépe se na to vybzdít. Pro jistotu s průklepem.

Vyvolávání duchů

Jak snadné – jeden duch, tedy jednoduchý? Proč tedy komplikujeme dvouduchost a říkáme složitý? Nemluvě o případech, kdy je něco jednodušší než jednoduché – tedy prostoduché.

Pátým pádem oslovujeme

Jaroslav Pavelka zvažuje vážně na vážkách:

Pátým pádem oslovujeme: pane Nováku, pane Pallasi, pane Dvořáku. A teď k nám do práce přišla jakási patrně jazykově přebujele vybavená klientka a oslovila kolegu: „Pane Krále…“. To jest diferncovala – ať intuitivně či vědomě – funkci král (já odjaživa oslovuji monarchy „Vaše veličenstvo pane králi“) od příjmení Král. A já jsem na vahách, co si o tom mám myslet.

Pecka a šlupka

PraPraOtec Čech roztržitě posnídal třešně i s peckami, zapil PraPrazdrojem a pár hodin na to měl nutkání. Utíkal pod pralípu aby si ulevil, sklouzl však po slupce od banánu a děly se věci… Od té doby zove se hlučná rána šlupka případně pecka.

Ministr

Kdo sleduje pečlivě jednání českých vládotvorců a následné chování ministrů ve většině vlád poslední dekády, pochopí proč slovo ministr pochází z latinského mínus. Plus mínus autobus jsou to nuly.