Na půdě ministerstva

Haryk se chce se Slovodníky podělit o to, jaké asociace v něm vyvolávají některá slovní spojení a rčení, s nimiž se občas setkává…

Třeba. Co si myslíte o tom, když slyšíte v rozhlase nebo čtete v novinách, že na půdě ministerstva se konala důležitá porada. Proč zúčastnění ouřadové lezou se svými ministerskými záležitostmi po půdách? Mohou si tam přece zamatlat svá ministerská saka prachem, který se tam po dlouhá leta usazuje. Nebo jim tam může vlézt za krk nebo do ucha pavouk. Nebo se tam mohou ušmudlat o holubí trus. Jak pak mohou v pošmudlaných sakách nebo s pavoukem v uchu odpovědně rozhodovat o zásadních problémech, které se možná týkají i mě? To nemají dost místa ve svých kancelářích nebo v jednacích místnostech?
/Haryk

Pionýr Mírek

Děda Mírek říkával:

Pionýr chrání mír,
Pionýrka chrání Mírka

Děda odešel do věčných lovišt a zůstala po něm otázka: Byla jeho říkanka rekurzivní?

Průhonický park

Jazyková hlídka SlovaDne navštívila Průhonický park a svedla souboj s parkovacím automatem. Suďte sami:

Strkání čárovým kódem:
carovy kod

Placení kovovými bankovkami:
kovove bnakovky

Nemáte kovové bankovky? Zkuste kovové mince 🙂
kovove mince

Zoologicky orientovaná metonymie

Náš kocour Barbucha měl náročnou noc – ráno měl kolem misky bordel k poledání: granule, kousky masíčka. Po bytě rozesety okousané lístky břečťanu či čeho. I pravila Ivanka: “Ten kocour je prase jako kráva!“. Pozoruhodná koncentrace zoologicky orientované metonymie a přirovnání.

… v kostce příspěvek od Jaroslava Pavelky

Osolit

Co má společného chlorid sodný s okopáváním soupeře při fotbale? Osolit lze i potravu, kterou chceme uchovat (nasolení), pokud ji nezavaříme. V souvislosti s fotbalem je zavaření způsobeno například osolením, za které je nařízena penalta. Solícímu hráči nepomohou sladké řeči ani mazání medu kolem úst sudího.

P.S. Jaký je rozdíl mezi osolením a zmasením?

… až se ucho utrhne

Tak dlouho se chodí se džbánem … Přísloví jsou zapeklitá a kdo ví, jak to prapředci mysleli. Jeden z možných scénářů je utržené ucho nositele(*) piva. Prostě upíjel a byl trestán taháním za sluchový orgán. Statisticky je pravděpodobnější zlomená noha nebo rozbitý džbán. Podskupinou rozitého džbánu je jistě i ulomené ucho. Perverzní výrobci se snaží zabránit lámání i trhání uší plněním lahodného moku do PET lahví. FUJ.

(*) Nechci nazývat osobu nosící pivo NOSIČEM ani DONAŠEČEM.

Nemusím ale můžu

Tak jako “nemusím” se stalo v jazyce mladých z pomocného slovesa slovesem významovým i “můžu”. Tak jako ve vzorové větě:

“Takovýhle film můžu!” je vyjádřením uznání, kladného hodnocení.

Ač jsem starý plesnivý dědek, tohle “můžu”.
Nebo mne zase zabijete?
Jiřulka

Vážit cestu

Nedávno jsme zde probrali zkratku a okliku. Nikdo neupozornil na to, že je úspěšný výsledek závislý na pořádném zvážení cesty. Nejprve však musíme zvážit váhu, kterou cestu vážíme, abychom nebrali volbu cesty na lehou váhu.

Manuál a meníčko

Manuálně jsem vydoloval počty návštěvnosti jednotlivých slov viz Slovník Slova dne. Hlasování o slovech se moc neujalo, ale dokopat Sršně k tomu aby to vyhodil nebude lehké. Tolik ve vlastní věci.

Nováček učitelského sboru, Bonzo, zaslal Meníčko:

No,včera jsme se po dlouhé túře osvěžovali černou Plzní…vedle si dámy dávaly polévku…a jedna řekla, že chce “meníčko“.
To mě zarazilo, neboť jsem tento slovotvar nějak předtím nezachytil…nicméně hned potom večer se v televizi opět objevil. Zase ta TV!! A to myslím byla zrovna TV veřejnoprávní, a ne televize”nejmenované” kde bych se takovým výrazům divil daleko méně.
Předpokládal jsem, že menu (čti meny ) je docela dobrý výraz pro opulentní oběd ..ale proč zrovna… meníčko??? Jsem asi out .
Neustále se musím vracet k pravdě vyjevené v jednom starém kresleném vtipu (od Jiránka??), která mě vrací do střízlivé skutečnosti: Po tom, co jsem viděl rozdělávat oheň dvěma dřívky mě na tom světě už nic nemůže překvapit

Blbeček

Tatíček SlovaDne – MasHaryk nelení:
Něco o zdrobnělinách.
Je zajímavé, jak může změnit zdrobnělina kvalitu slova, a to negativně. Alespoň se mně to tak zdá. Tak třeba. Když mi někdo řekne, že jsem blbec, tak to bez problému přenesu přes srdce. Poslušně se zařadím do dlouhé řady blbců, jsou jich přece kolem nás zástupy. Ale nikdo mi nesmí říci, že jsem blbeček. To se mi podlejí oči krví, otevře se mi kudla v kapse a hned bych se pral. Blbeček je ale možná jen můj problém.

Tak na mě moc nedejte, mě totiž vadí i kafíčko. Na kafe se nechám docela rád pozvat, kafe je věcí normálních lidí, na kafíčku si nepochutnám, nad tím se ošklíbám, protože u kafíčka se vedou i kafíčkové řeči.

(Haryk)