Pr… jsme opravdu provětrali a nějak nedošlo na vznik výrazu Na prd. Je prd opravdu tak na prd? Nebo snad stojí za něco?
Pranostika(*) z Vladimírova komentáře: Kdo krká a prdí, zdraví si tvrdí
(*) Pranostika je lidové rčení, které se snaží dávat do souvislosti určité meteorologické jevy a roční dobu.
Ovšemže prd za něco stojí. Dokud někdo nezačne ventilovat nebo provětrávat, ovšem. Pak už stojí za starou Bélu.
Prd je důležitý. Kdo krká a prdí, zdraví si tvrdí. U miminek žádoucí činnost, u ostatních nežádoucí. Zařadil bych prd do přírodních léčivých procedur.
Pokud si dobre pamatuji z prednasek TZB, deli se ventilace na axialni a radialni (zpusob umisteni hnaciho telesa v odvodu). Ventilaci nam take definovali jako (ne)nuceny staly tok plynu. Takze pokud si timto mam vysvetlit vyznam analni ventilace:
Vyskytuje se u nekoho, kdo ma v pr… vrtulku a ve strevech ma (svezi)vanek z hor.
Nedá mi to a připojím:Jeden prd je lepší,než deset doktorů.
V poště mám studii o prdu,ale neumím to posat sem. Zkusím to jinak,předáním někomu z machrů profesorů.
Původní význam rčení „Je to na prd“ musel být jistě pozitivní – „uleví se ti, uzdravíš se“. Během času, kdy lidé bohatli to dostalo opačný význam – „uleví se ti, uzdravíš se a my po tobě zase ještě nebudeme dědit.
Také se říká „je to k pláči“, to se člověku taky uleví. Ale muži nebrečí, tak co jim zbývá. (omlouvám se za trochu sexismu)
Je to k pláči, k ničemu/na nic, k ho…/na ho.., k prdu/na prd.Je to to samé nebo je mezi tím k a na rozdíl ?
Je to to samé, záleží zcela na volbě nešťastníka, jakou variantu zvolí. (:
Na téma prdění doporučuji přečíst tuto perfektní téměř vědeckou studii
Ví to otec, ví to děcko,
prd je nic a prd je všecko.
To je začátek epické básně, kterou jsem slýchával ještě před II. světovou válkou; ale jak je to dál? Kdo to ví?
Dále pokračují verše:
Prdlo děvče hezké tváře,
kněz se uprd´ u oltáře.
A ještě dále:
Páni radní prdí v radě,
i s purkmistrem po poradě.
To je několik útržků, které mi zůstaly v hlavě.
Toto slovesné dílo – vskutku národní literární poklad – by nemělo upadnout v zapomenutí. Tak maturanti, pochlubte se svými vědomostmi!
Není to Báseň o prdu od Jaroslava Vrchlického?
Na toto jsem narazil náhodou na internetu:
…::Balada o prdu::…
gudzi@….
Již jedenáctá odbila a společnost ještě seděla
při pivě družném hovoru, v hospůdce malém prostoru.
Na podnět rady Vacátka, přišla všetečná otázka: kde prdět smí se a kde ne?
Je slyšet pana Navrdu, jak vážně mluví o prdu. Směle ve tvář všem tvrdí,
že prý každý člověk prdí. Někdo málo, někdo víc, do sukní i nohavic.
Uprdne si starý, mladý, prdne i vznešená lady.
I ten žebrák bídou štván, prdí jako nóbl pán.
Každý v družné pohodě, prdne také v hospodě. Při pivě i při víně, prd nikoho nemine.
I v kostele smí se prdět, nesmí to však tuze smrdět,
Kdo to šeptem vypustí, tomu pánbu odpustí.
Vždyť lékař o prdu praví, že kdo prdí, ten je zdravý.
Kdo se na prd nezmůže, lék mu málo pomůže.
Prdí Petr, prdí Pavel, prdí jistě každý z nás, prdělo se vždycky všude se bude zas.
Prděl Baťa ve Zlíně, prdí mládek ve mlýně,
i baletka na jevišti, uprdne si ke hledišti.
Každý dělník v továrně, uprdne si totálně. I ten sedlák na poli, prdí jen to hlaholí.
V parku večer při randíčku, prdne panna při měsíčku,
polehounku v zátiší, ať prd nikdo neslyší.
Přisvědčuje rada Puprd, jenž si náhle nahlas uprd.
A sděluje s jasnou tváří, jak si prdí v kanceláři.
Úředníkům v kanceláři, prdět též se dobře daří, na hodnost se nekouká, každý si rád zafouká.
Prdí písař, prdí rada, sekretářka taky ráda.
I šéfové morousi, rádi svůj prd utrousí.
Jinak prdí sportovec, mužně hájí svoji věc, prdy bují při sportu, každý prd má svojí sortu.
Jinak prdí fotbalista, cyklista i hokejista
jinak rybář na břehu, uprdne si ve střehu.
Turistovi na túře, prdy jdou jak na šňůře. Pilot když je v povětří taky prdy nešetří.
Houbař když se roštím dere, prdí div se neposere.
Tramp za každé pohody, prdět jde do přírody.
Zachechtá se mistr Halíř, jak si prdí také malíř
a jak prdí mistr švec, to je přece známá věc.
Pozvedl se starý Pindal, uprd si a fajfku vyndal,
hovoru dál zpřádá nit, prdí každý, kdo chce žít.
Praví on že prdí lehce, prdí mu to i když nechce,
každému to potvrdí, když písničku zaprdí.
Až on chudák jednou ztvrdne, vícekrát si neuprdne, kdesi v hrobu doliny, prdět bude do hlíny.
Pan učitel v letním vedru uprdne si pod katedru,
aby tolik nesmrděl, dá si piják pod prdel.
Abatyše prdí tiše, každý prd si hned píše. Dvěstě prdů do roka, osvobodí otroka.
Prdli mniši sborem, dunělo to chorem, od prdele kaštany, roztřískaly varhany.
Tím končím ódu svoji, prd už nechám na pokoji, že jsem básník netvrdím, avšak rád si zaprdím.
Nakonec však říkám jasně, na prd těžko skládat básně,
hlavou nad tím nevrťte, svoji prdel přiškrťte.
Tímto končím svoji báseň, ať nedělám ostudu, jakživ jsem o prdu nečet a už snad číst nebudu.
Proto sbohem milé větry, Bůh vám žehnej na cestě,
dále dujte pod košilkou, ženichu i nevěstě.
Vědecká definice prdu: Prd je hmota, která se v prdeli motá, a když najde dirku, zatroubí si chvilku.
no a ještě jedna:
Mnozí z nás se za prd stydí
Hned je horko obleje
Když pustí pšouk mezi lidi
Přitom to tak lidské je
Ve střevech se cosi vaří
Rozlévá se po břichu
Prdí všichni mladí staří
Hlasitě i potichu
Prdí řidič v autobusu
Prdí řidič v tramvaji
Maratónec prdí v klusu
A lidi mu mávají
I učitel v letním vedru
Uprdne si před žákem
A pak smutně pod katedru
Zahání puch pijákem
Modelka se vzletně nese
A příroda volá
Drží to a usere se
Až na konci mola
Básník to ze sebe mačká
Kuchař prdí přes cedník
Prdí tlustá prodavačka
I hubený úředník
Uprdne se prostě každý
Vrah se tváří kysele
Když zrovna uprostřed vraždy
Vyjde mu pšouk z prdele
Myslivci dnes jako kdysi
Prdí tajně pod fousy
I baletka za kulisy
Sem a tam prd utrousí
Číšník když jde kolem stolu
I průvodčí ve vlaku
Horolezec na vrcholu
Upšoukne si do mraků
Na návsi si prdí Valach
Pražák prdí ve skrytu
Prdí Bůh a prdí Alláh
Prdí i ten Manitou
Prdí vědci prdí laici
Prdí parta montérů
Televizní zpravodajci
Honí svůj prd v éteru
Uprdne si vprostřed slova
Žák pod nosem docenta
Prdí Katka Neumannová
I akrobat Valenta
Prdí kněz i abatyše
Nikomu to nevadí
Vochomůrka prdí tiše
Do mechu a kapradí
Prdí ten kdo má dost jídla
Kdo je dobře nakrmen
Prdí Klaus a prdí Špidla
Superman i Spiderman
Královstvím se krásně neslo
Když prděly princezny
Proprděné má své křeslo
I pan doktor Železný
Řekl bych že je to celý
Co bych vám dál povídal
Proč bychom si neprděli
Když nám pánbů zdraví dal !
Baladu o prdu jsme zpívávali tak v šesté nebo osmé třídě na melodii „See You Later, Alligator“ z repertoáru Elvise Presleyho, hudba a text Robert Guidry, český anonymní text „Nashledanou krokodýle“. Byly tam menší úpravy, hlavně co se týče metra. A některé varianty byly bezpochyby lepší:
Pozvedl se starý Pindal
Uprd se a fajfku vyndal
Hovoru dál spřádá niť
Prdí každý, kdo má řiť
Když jsem to teď četl, pochopil jsem, jak asi bylo Marcelu Proustovi, když se doušek čaje promíšený drobty koláče dotkl jeho patra… Úplně jsem se dojal.
Napadlo mne, že takové nosné téma ještě neuchopili politici a všichni jejich poradci v předvolebním klání. Na druhou stranu, kteří jiní než politici jsou mistři v dělání z prdu kuliček.
Netušila jsem, že někteří dělají z prdu básničku.
Dvakrát a dost!
Pamatuji se, jak si ještě na obecné škole při hodině náboženství žák H. upšoukl. Pan katecheta, zaregistrovav tento úkaz, chtěl vědět, kdo je viník. Dialogy probíhaly takto:
Katechtea: Co tobylo a kdo to udělal?
Žák R.: Prosím, H. se uprd.
Katechta: Tak se to neříká, kdo ví, jak je to správně?
Žák D.: Prosím, H. se uprdl.
Katecheta: Tak to taky není, tak kdo to ví?
Žák M.: Prosím, H. si prdl.
Katechta: Ale hoši, to to opravdu nevíte?
Žák T. Prosím, H. se uprdnul.
Katecheta: Taky ne. Tak jak se to má říct? V. ty jsi premiant, ty to přece musíš vědět.
Žák V.: Prosím, H. se usral.
Katecheta: Tak to už vůbec ne, copak opravdu nikdo neví, že správný křesťan by měl říci, že H. pustil zlého ducha?
Omlouvám se, že se mi vynořují po tolika letech takovéto vzpomínky. Na pořádnou věc si ale ne a ne vzpomenout.
V doplnění p. Haryka; J. Vrchlický napsal v tété básni o Prdu i takové verše jako: „Náš pan farář prdí taky nedělá stím žádné fraky, prdí kuchta, to je lidský; jejich prd je katolický“ atd.
Nebojme se hlásek „r“ a „d“
Slova, v nichž se vyskytují blízko sebe hlásky „r“ a „d“, jsou vždy podezřelá a slibují, že se z nich může vyklubat nějaká pikanterie. Několik příkladů: páprda, poprda, prdlavka, prďoch, prďolín, nakonec i prduch. Jak ta slova slyším, hned zpozorním.
Výjimkou je ale slovo „prdelba“. Že nevíte co to je? Rád vysvětlím.
Jako venkovští kluci jsme si vyráběli jednoduché hudební nástroje na něž jsme pak muzicírovali. Nejjednodušší byla píšťalka. Ale došlo i na další, poněkud složitější nástroje. Například: vzali jsme bezovou větvičku, vyšťárali jsme z ní „duši“, tedy ten měkký vnitřní materiál, na jednom konci jsme ji uzavřeli „sajnpapírem“, to je takový jemný japonský papír, v plášti vzniklé trubičky jsme vyřízli otvor a do něj jsme bzučeli. Výsledný tón se podobal hře na hřeben – ale byl neporovnatelně kultivovanější – skoro by se dalo říci, že šlo o hudbu z „kůrů nebeských“.
Na prdelbu jsme hráli Kmochovy pochody, občas i Castaldo nebo Pod hvězdnatým praporem, také lidové písně a dobové šlágry – odrhovačky. Bezva.
Škoda, že se s prdelbou nikdy neměli to štěstí seznámit světoví hudební géniové. Kdyby ji využil Bach nebo Buxtehude, mohli ji uvést s úspěchem i na kostelní chóry a tedy i do širokých vrstev zbožného lidu. To by byl rachot, tam by zněla. A co teprve Mozart. Tento veselý chlapík by ji býval mohl představit i vysoké šlechtě, pro niž muzicíroval v jejích šlechtických salonech. Taková skladba pro prdelbu a cembalo – primissima.
Omlouvám se, že neumím psát krátké příspěvky.
Zpozorníte i u slova podprda? Já psát krátké příspěvky umím, nebo jsem k tomu víceméně nucena, protože můj čas je mi velmi vzácný. Stojí mi ale za to se tu pokaždé zastavit a popřemýšlet nad vším, co tu zazní. Jsem tu s vámi ráda.
Já také,Janinko.A řekla bych,že u slova ,podprda,pánové zpozorní,zvláště ti méně otrlí a více rozkošničtí.Fantazie je mocná svůdnice.
Haryku, já jsem u vytržení, já měl za to, že se to jmenuje kazoo a že to vymysleli černoši v deltě Mississippi, a teď najednou prdelba! Celou muzikologickou koncepci geneze blues a jazzu jsi převrátil na hlavu, jak si to zodpovíš před soudem dějin???
Pane Pavelko, pardon, ale taková je realita. Takových realit bych mohl vyprávět. Na soud dějin kašlu, já jsem jen malý mraveneček kterého dějiny vůbec nezaznamenají. Dějiny soudí jiné kabrňáky.
Ještě jednou ke kauze „prdelba“.
Teprve po Vaší poznámce k prdelbě, pane Pavelko, mi vytanulo na paměti, že když jsme jako kluci ve třicátých letech minulého století vyhrávali na prdelby, tak za blízkým roštíčkem vyjukla jakási tmavá tvář. Mysleli jsme, že to byl kominík, který si odskočil odlehčit do křa, tedy byl se tam vyprášit. Ale bylo to zřejmě jinak; až po Vaší připomínce se mi rozsvítilo.
S největší pravděpodobností to byl zvěd z kolébky jazzu, z delty Mississippi, který vyjel na zkušenou do světa. Pochopitelně, že navštívil i Čechy, tuto od nepaměti muzikálně proslavenou zemi. Pacholek jeden, šmíroval, prdelbu obšlohl, propašoval ji za velkou louži ukrytou pod spodním prádlem, nejspíš v podvlékačkách, tam nemohla připadat nikomu nápadná. Pak si na místním patenťáku na ni podal patentovou přihlášku. Samozřejmě, musel vymyslet název. Vzniklo pomístní označení – kazoo; prdelba by v tamní jazykové oblasti asi dobře nevyzněla, ani by tam takové slovo nedokázali vyslovit.
Aby hra na prdelbu nezanikla, navrhuji muzikálním jedincům založit prdelbové kvarteto: první a druhá prdelba, basprdelba a prdelbička, tedy jakási prdelba-piccolo. A pak hurá do díla – propagovat, propagovat, propagovat.
Kde že si to odlehčil? Ve křu? Křupan!
No jo,ale jak sehnat ten speciální papír na ucpávku.Já takový neznám.Jina by mi nic nestálo v cestě obnovit zašlou slávu prdelby.
No jo,ale jak sehnat ten speciální papír na ucpávku.Já takový n
eznám.Jina by mi nic nestálo v cestě obnovit zašlou slávu prdelby.
Sakra,zase mi blbne ten zatr.neťák.Dělal že nejde odeslat komentář a zatím to pošle dvakrát a sparchantěle.Omlouvám se.
Do kazoo s úspěchem používám mikrotenový sáček, malý kousíček. Kazoo se dostane i u nás a z dob dederonských mám i umělohmotné a zní celkem dobře, s TV Bandem jsme měli v jedné písničce čtyřhlas kazoo. Ale moc se mi líbila židovská harfička, malý nástroj do úst s kmitajícím plíškem. Nějak ji ale nikde nevidím k dostání.
Jiřulko, židovská harfička čili brumle – taky nějaká špionáž – k mání zde: http://www.countryhome.cz/brumle.htm
Já to viděl poprvé na Baráčnické Rychtě v roce 1974 – přivezla to Zuzana Homolová a říkal tomu brumajzl.
Stupnice intenzity prdů?
pšouk, šepták, dřípák, trhel, kontratrhel, natrhprdel, pjunkáli
Jak se dá se udělat z prdu kulička?
Zkuste to ve vodě. Když kulička vyběhne na hladinu, udělá to „pjunk..“. To je to pjunkáli.
Děkuji Jaroslave, počtl jsem si se zájmem, přidám si odkaz i na svoje stránky.
Na brumli se těším.
Na6ará všu9rá, že t8rdí jako dou5oxikomanů, když si neumím u3´ 3ˇ.
Pardon:
u3´ 3ť.
Uvažova někdy někdo jak DRAHÝ může byt takový PRD ?
Jeden můj známy, reklamní agent kdesi ze severu Moravy, mi jednou když došlo na podobné téma řekl vlastní příběh.
Na navštěvě jedné nóbl firmy v Českém Těšíně , po sepsani zakázky bratru za 280.000,- se s majitelkou v družném a přijemném rozhovoru ubíral ke dveřím.
V tom si pani majitelka vzpomněla ještě na něco…tak kamarád svůj kufřík opřel o stěnu u dveří a vratil se spět. Při definitivnim odchodu a sehnuti se to stalo. OHROMNÝ PRD se rozlehl místností a vysoké stropy ještě tento zvuk znasobily.
Kamarád srandista jen něco utrousil o přichazející bouřce, otočil se a majitelce popřál přijemný den. Všiml si jak nóbl dáma stala s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou. Rychle z mistnosti odešel.
Na druhý den, časně z rána se dočkal odměny. Zavolala mu dotyčná dáma
a zakázku, jakou se mu podařilo sepsat tak 2 – 3 x v roce, jednoduše zrušila.
Kamarád to komentoval slovy: TAK TO BYL MUJ NEJDRAŽŠÍ PRD V ŽIVOTĚ !
prdim o sto sest a nemam aspon boleni bricha a krece v brisku 😛
Teď jsem si otevřela tuhle rubričku o věcech velmi lidských. Už jsem se dlouho tak nenasmála. A to je 6 hodin ráno! Takže taky přidám něco málo, co mi poslal jeden kamarád z netu.
PRD KRT SKRZ DNR
ZPRV ZHLT HRST ZRN
To je, co?
Veľmi poučné…
Tu je čosi o tom istom z filmu „S Madonou v posteli“:
FART
A fart is a chemical substance.
It comes from a place called bum.
It penetrates through trousers
And ends with a musical hum.
To fart a furt is no disgrace
for it gives a body ease.
It warms blankets on cold weather nights
and suffocates all the fleas.
Jiřino, skrz drn, jinak to nemá chybu.
Lidi, úžasně jsem se zasmála a pobavila. Děkuji, potřebovala jsem dnes trochu povyražení.
Slepička Olinka říká – zkus cigaretový papírky, my na ně kdysi hrály, pouze hudební nástroj jsme měli z tenké (asi 1cm) umělé trubičky.
Papírek jsme dali na konec a omotali gumičkou, (aby šel vyměnit)
hrálo to dobře.
I po létech stále platí názor mé babičky s bouřlivým metabolizmem a s filozofickými sklony, která svého teprve tříletého vnoučka poučovala: Prd, stejně jako myšlenku, nikdy nezadržíš. Proto vzápětí, někdy v létě roku 1950 v autobusu z Moravské Třebové do Mohelnice, musela celou rozvahou svých bratru devadesáti kilogramů čelit vnoučkově stejně hlasitému dotazu: Babičko, a jak prdí princezny? Jelo se totiž na Mírov a vnouček byl pochopitelně přesvědčen, že při troše štěstí tam alespoň jednu princeznu někde v okně hradu zahlédne.
Jak to dopadlo, když o šestnáct let později tomu vnoučkovi jeho vyvolená princezna ponejprv v noci „vypustila holubičku“ se dozví ten, kdo dá najevo svůj zájem na adresu kramar.radun@gmail.com
Připomeňme i krásné české „lepší se fortelně ufrci, než s grošíkem do apatyky spěchat“, jakož i německou vazbu „ein Furz fahren lassen“, tedy „nechat ujet prd“ (podle Siebenscheinova slovníku).
add prdelba: Pokud si chcete vyzkoušet souborovou hru na kazoo alias prdelbu, zaregistrujte se v Hudební mládeži, pořiďte si kazoo za čtyři pětky a zlákejte svoje známé do minimálně pětičlenného kazoo orchestru, Na větších setkáních se všechny bandy spojí a to je teprv nářez. =)) jupí