V předvánoční době, z pera lidového tvůrce písničku, kterou kdysi kouzelně interpretoval Petr Lutka. Zlí jazykové tvrdili, že tehdejší panic nechápal, o čem zpívá.
Svatej Josef v Nazaretě štípal dříví v zimě, v létě
a panenka Maria za jinejma chodila.
Neměl vlasu na kokosu a pořád mu teklo z nosu,
v manželství byl chudinka, cucal krátký viržinka.
Tak se dřel celý den boží, pak spočinul na rohoži
a Maria matička lehla vedle tatíčka.
A když bylo po půlnoci, Josef k Marii se točí,
povídá jí: Márinko, zašpásujem malinko!
Josef, Josef, co to mluvíš, vždyť seš starej, nic neumíš,
já mám ducha svatýho, to je něco lepšího.
A dál to pak z bible víme: v Betlémě to prasklo v zimě,
Josef, dobrák od kosti, měl s tím fůru starostí.
Kdo nevěří, ať tam běží, Jezule tam v jeslích leží,
Josef, osel a tele dejchaj na spasitele.
Chytla liška vránu. Vráno nechej mě ještě naposledy si před smrtí zatancovat. I chytrá liška svolila, vrána se zamotala, frrrk a je pryč. Liška si uplivla a pravila: „Do pr… s lidovou uměleckou tvořivostí!!!“ Tato LUT tam zajisté nepatří, co je pravda je pravda. Zkreslujeme dějiny, ale sprostný lid to bere tak, jak to je.