Tak dlouho se chodí se džbánem … Přísloví jsou zapeklitá a kdo ví, jak to prapředci mysleli. Jeden z možných scénářů je utržené ucho nositele(*) piva. Prostě upíjel a byl trestán taháním za sluchový orgán. Statisticky je pravděpodobnější zlomená noha nebo rozbitý džbán. Podskupinou rozitého džbánu je jistě i ulomené ucho. Perverzní výrobci se snaží zabránit lámání i trhání uší plněním lahodného moku do PET lahví. FUJ.
(*) Nechci nazývat osobu nosící pivo NOSIČEM ani DONAŠEČEM.
Jů, to s tím uchem nositele mě nikdy nenapadlo! to se mi líbí :o) Jinak nic inteligentního mě k tomu asi nenapadne … i když něco přece, nikdy jsem nepochopila, co je na tom špatného, když se chodí dlouhodobě se džbánem pro vodu … ??
Malá tragedie je, když se ucho utrhne u tašky plné lahváčů.
(*) Jinak pivo nenosí ani nosič, ba ani donaseč, ale pingl.
…a lahváče nosí manželka.
Chudák manželka, pokud sama pivo nepije také. A obměna toho přísloví je – Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se dojde pro pivo.
Mám manželku drobnější, abych ji mohl případně nosit v náručí, tudíž ji lahváči nezatěžuju a nosím si je sám. A stran Qwakoše: Leckterý pingl mohl (nebo může) být donašeč, u piva se toho napovídá a on toho tolik zaslechne…
Pro Jirku: Samozřejmě máš pravdu, donašeči jsou všude, není ani nutné to pivo.
Čeká-li u studánky nějaké ucho, tak se tam tak dlouho chodí, až ho utrhnete.
Donáška piva by donašečskou živnost v očích veřejnosti popozdvihla. Manželka má nosit pivo jen tehdy, když muže nepouští do hospody, a i tehdy v množství jen malém.
Věro, vše je relativní. Pro někoho je malé množství i pět velkých piv. Zručný hostinský šizuňk vám natočí těch pět piv třeba i do dvoulitrového džbánku a ani se přitom nezačervená. Konzumentům za mírný příplatek šetří játra.