Bažit

Jožin poslal do komise příspěvek o bažení

Když jsem čvachtal po zahrádce, která se nám vlivem počasí mění na mokřad, napadlo mě dát do placu spisovněji na pořad dne) slovo bažit. Bažíte po něčem, případně už jste se něčeho dosyta nabažili?

Ze zmoklé Moravy Vás zdraví
bažící Jožin.

43 odpovědí na “Bažit”

  1. Po bažině čvachtám, bažím posuchu.
    Nad prací se mořím, bažím povzduchu.
    Víte, že sucho opak mokra je?
    Proto po vodě já bažím, ona dobrá je.

  2. Ivane, bažíte posuchu po čem? Té první větě chybí předmět. Snad nebažíte po suchu? Sucho je velmi škodlivé, zemědělci a ekonomové by mohli vyprávět, o kamáredech z mokré čtvrti ani nemluvím. Těm, když už odmítám nalít, tak si stěžují, že si připadají jako u Suchánků.

  3. Lze bažit po posúchu – když je někdo gastronomicko-folklorně založený. Nebo spíš k posúchu lze bažit po pomazánce. Ovšem lepší je máslem a marmeládou pomazaný mazanec -viz můj mlsný manžel. Jsou lidé, ktreří si (údajně) mažou máslem i řízek.

  4. A už se zase vezu: jak bažíte posuchu? Nasucho? (I na sucho – obé se připouští), Ale že je vás tu básníků! Nebo je to furt ten jeden a je plodný? Já bažím marně celý život po penězích (kromě věku batolecího a útle dětského), takže mi není (a už nebude) dáno, abych se jich nabažila. Po lásce nebažím, bydlí se mnou pes. I když jeho / její (psí, resp. fenčí) je prodejná, věnuje ji kdekomu.

  5. Povzduch by mohl být povzdech v zahulené hospodě, kde nefungule větrák. Ale je fakt, že takových zahulených hospod, kde byl kouř uložen v modravých vrstvách, rapidně ubylo.

  6. To není žádná prodejnost, to je láskyplnost, neb by vás neprodala ani za nic (leda za piškůtek, a to jen do chvíle, než dojdou, nebo za podrbání, dokud to drbatele nepřestane bavit). Psi, ba ani ty nejchytřejší fenky, nejsou nadáni obchodně, obchod jimi vedený by byl pod psa a tedy brzy vepsí, i kdyby byl ve psí uličce. Ta by byla vývojovou slepou uličkou, kterou by prozíraví psíci využívali k nákupu za pac a pusu jen do chvíle, kdy by se jí začalo říkat U snědeného krámu.

  7. Paní Diblíková, dík.
    A za to: i když jistě po posúchu nebažíte, tady jsem Vám ho čerstvě okopčila:
    Z trochu vlažného mlieka, droždia, štipku soli a cukru si pripravíme kvások. Hotový kvások vlejeme do múky, prilejeme vlažné mlieko a vypracujeme riedšie cesto. Cesto prikryjeme čistou utierkou a na teplom mieste necháme vykysnúť. Vykysnuté cesto vylejeme na plech, ktorý sme si potreli olejom a vysypali strúhankou. Ruky si potrieme olejom, aby sa nám cesto nelepilo a cesto ponaťahujeme po celom plechu. Pripravené cesto posolíme, posypeme rascou a bohato posypeme sézamom. Na vrch poukladáme nakrájanú cibuľu a pečieme pri teplote 180 stupňov asi 40 minút. Asi 5 minút pred dopečením posúch potrieme rozšľahaným vajíčkom so soľou.

    Posúch je výborný k rôznym hustým polievkam ako náhrada za chlieb.

    Mně se vždycky u těch receptů líbí: přikryjeme ČISTOU utěrkou.
    Prosím, tímto nikoho nenabádám (taky fajn slovo, když je člověk rozebere), aby si to – a vůbec cokoliv – upekl. Já kupříkladu (Gabrieli, připouští se) po práci vůbec nebažím. Ona po mně jo.

  8. Stařence: Babiččiny recepty od slovenských přítelkyň končily formulkou “S dobrou chuťou popapkáme”. V italských receptech se zase pravidelně vyskytuje “salate, pepate” (osolit, opepřit). Jinak: VĎAKA!

  9. bahnice = ovce s jehňátkem, k bahnění ovcí docházívá počátkem jara, aby bylo jehněčí na velikonoce a mohli jsme se po dojezení dojímat nad piškotovým beránkem jako živým. A propos – mají v nemocnicích bažantnice? Bažant = bažící, jako pasant – cestující?

  10. Myslíte jako zónu vyhrazenou chovu bažantů? Já jsem v prvním momentě myslela, že tím myslíte bažantí slepici (že jako bažantka – protějšek k tomu čuracímu bažantovi) a zmateně jsem si se představila (Gabrieli, Gabrieli, pro Vás: představila sama sebe) ve špitále, ležící, nespící, nevědoucí jak na to.
    Podle vzoru bažant, bažící nelze užít pasant, cestující, nýbrž nanejvýš pasant, pasující. Ne, taky asi ne. Pasoucí? Patřilo by tam pasící, ale to patrně nebude česky. Ani moravsky. A veru ani po slovensky.

  11. Byly doby, kdy kanibalští pohlaváři bažili po jablonecké bižu, jak píše třeba L. M. Pařízek. Dnes bychom těžko hledali průmyslový artikl, kterým bychom kdekoli na světě mohli konkurovat Číňanům.

  12. Zlatý bažant tajně snící o půvabné bažantici ve vzdálené bažantnici za hlubokou bažinou musí chodit za jinou, aby byli bažantíci – aby byla zkrátka zas bažantí kuřátka.

  13. Běžně používáme pro objemnou osobu ženského pohlaví (mezi námi děvčaty), milé oslovení bažule. Převzala jsem to nedávno od kolegyň “babiček”- též bažulí a dost se to chytlo.

  14. Same, po Vašem skalpu nebažím, stačí mi, když Vám trochu vysaju peněženku poté, co Vás ohleduplně přirdousím.

  15. Prostě to pokaždé končí u toho žrádla, ať již je předhozené téma jakékoliv. Teď teprve (ač stará, jsem nová) jsem nahoře potěšeně zaregistrovala “sčot”. Autore, fakt dost dobrý. I rozborky a svodky u nás zůstaly. Holt je ta ruština světovej jazyk. Včera jsem chtěla vědět, co je reaktor VVER. A vizte: VVER =Vodo-Vodjanoj Energetičeskij Reaktor, vodovodní energetický reaktor. My jsme cvičení, my to vyslovíme hladce, ale v přepisu do různých jazyků je to fakt sranda.

  16. Existovával též Výzkumný ústav veverek (Výzkum a Vývoj Radioisotopů).
    Z Jožina se nám vyklubal ještě i monetární upír!

  17. PTÁKOVINA UPÍŘÍ

    V těle ďábla
    v hlavě brouka
    krásná Madla
    z rakve
    kouká

    Chlípná dcera upíří
    funebráka vyhlíží

    Funebrák je hrr jak lev
    Madla mu pak pije
    krev

    /pokud to někoho zajímá…/

  18. Drahý Jožine. zřejmě jste bedlivým čtenářem a chcete kořistit jen tam, kde je to možné. pěneženkou samozřejmě sloužit mohu, skalpem, jak je všeobecně známo, již nikoliv! rduste s citem, prosím!

  19. Tak jestliže bažím až do úplného nabažení, jak je to, když právě provádím činnost, jejímž výsledkem bude, že jsem se obětoval – tedy právě se bětuji, pokud to dnes nestihnu, budu nedobětovaný, nebo-li nedobětoval jsem se a bažím po dalším bětování. Jestli to přeženu, budu přebětovaný a přebažený.
    Což mi připomíná jednu sloku z naší epopeje “DĚDEČEK”:

    Měl dědeček koleje,
    smažil si je v oleje,
    když si je byl usmažil
    zanožil a předpažil.

    Jedná se o reflexivní epiku, pochopitedlně

  20. Přebětovaná už jsem byla, to když jsem přečetla Balzacovu Sestřenici Bětu. Musela jsem se odbětovat, v té době čtením Dikobrazu. No, spíš prohlížením, protože tam malovali vtípky pp Jelínek a Born, jimž jsem tehdy zcela propadla, a též Neprakta a další. Bohužel,oběti taky byly – tak např. neopominutelný Antonín Pelc se svými odpornými Uncle Samy – kapitalisty podobnými K.Adenauerovi s US vlajkou na cylindru – to muselo být bolševické stvoření (kreatura),ten Pelc, co? Nebyl on předseda AMU ?- kdyby tušil o Knížákovi, šlak by ho bejval trefil – no, to vlastně leckoho, kdo se tvářil, jako že je šéf světa a dějepisu. Stejně vám řeknu, že jsme měli kliku, že jsme se dočkali dneška, i s těmy chybami, je to zlatý!!!

  21. Mně by se v tom případku víc líbilo “i s těmy chybamy”. Že je to zlatý, vo tom žádná, jen si musím občas připomenout (vyřizujíc, např., cokoliv úředními cestami), že už nemusím stát frontu na – dejme tomu – toaletní papír, přičemž výsledkem stání byly dva balíčky / jedna osoba / jedna fronta. Snadno tak plním jeden ze svých závazků z dětství: že nebudu nikdy (tím méně furt dokola) říkat, že to za mého mlada bývalo lepší. Nevím, jak za ostatních mlad, ale za mého fakt ne.

  22. Milý Same, po Vaší peněžence už nebažím, nač by mi byly dvě prázdné, když mi dlouhodobě stačí na doklady jedna vlastní, byť značně ošoupaná.

  23. Stařenko, v prvním okamžiku jsem vůbec netušila, o čem je řeč, teprve, kdfyž jsem si přečetla, co jsem napáchala, polilo mě horko, růměnec a čert ví co ještě, nemám tušení, jak jsem to mohla natropit, překlep při nejlepší vůli neobstojí, mea maxima culpa, fuj na mě!!! Obětovat se mohl někdo krásnou Bětou, stejně jako opít třeba rohlíkem nebo zfetovat. Přibětování je naopak, když krásná holka sebou mermomocí tahá ošklivou tlustou kámošku Bětu, sice vynikne, jak je hezká, ale nikoho ta přibalená Běta nebaví, protože ona sama ví, že je navíc a jen se obětuje v obdivu ke své krásné potvoře kamarádce.

  24. Pořád se z toho nemůžu vzpamatovat, jak se mi něco takového mohlo stát? Jak o tom přemýšlím, zjišťuju, že jsem pokropený kropič, protože v rámci mateřskéhop jazyka jsem rasistka a ty, co dělají hrubé chyby, pokládám za podlidi. No, tak jsem taky podlidka, nebo podvěrka. Patří mi to.Nemám ohrnovat nos nad blbějšími spolužáky a pak i krajany. Asi bych to měla napsat 100x a dát doma podepsat, možná by mi to podepsala Lůca, ta mě má ráda i s chybami a proto na mě dává pozor, abych se jí nezaběhla. Možná by mi mohla dělat korektury.

  25. Paní Věrko Diblíková,
    tak to je dost gól, já jsem myslela, že jste to tak napsala schválně a chtěla jsem to učinit ještě vtipnějším. Moc se omlouvám, cílem mých protiútoků je jenom Gabriel. Ani ve snu mi nenapadlo (napadlo-li mi vůbec kdy co ve snu), že byste něco takového mohla spáchat mimoděk, natož vědomě. Ne, to je špatně, opravuji: …. že právě Vy, nadvěrka, byste mohla něco takového …
    A kromě toho: I já (I Á, I Á je to správné oslí citoslovce) jsem považovávala lidi, pášící hrubky, za mentálně nedostatečně vybavené. Dnes mívám často pocit, že chybí pět až sedm deka mozku mně, protože i např. člověk, který se mne vážně ptal, zda se “abyjsme” píše dohromady nebo zvlášť, je daleko mentálně vybavenější než já a ví spoustu věcí, o kterých nemám ani šajnu.
    Ostatně, šlo o prkotinu.

Napsat komentář: Jiří Pallas Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *