Blbeček

Tatíček SlovaDne – MasHaryk nelení:
Něco o zdrobnělinách.
Je zajímavé, jak může změnit zdrobnělina kvalitu slova, a to negativně. Alespoň se mně to tak zdá. Tak třeba. Když mi někdo řekne, že jsem blbec, tak to bez problému přenesu přes srdce. Poslušně se zařadím do dlouhé řady blbců, jsou jich přece kolem nás zástupy. Ale nikdo mi nesmí říci, že jsem blbeček. To se mi podlejí oči krví, otevře se mi kudla v kapse a hned bych se pral. Blbeček je ale možná jen můj problém.

Tak na mě moc nedejte, mě totiž vadí i kafíčko. Na kafe se nechám docela rád pozvat, kafe je věcí normálních lidí, na kafíčku si nepochutnám, nad tím se ošklíbám, protože u kafíčka se vedou i kafíčkové řeči.

(Haryk)

51 odpovědí na “Blbeček”

  1. Takhle otevírat srdce a nechat si šmírovat nejintimnější soukromí, to já bych se neodvážil. Bál bych se, že by si ze mě dělali srandičky a strouhali mrkvičku.

  2. Vážený pane Pavelko Jaroslave, já jsem starej penzista a srandičky si ze mě dělali téměř celý život. Takže jsem si zvykl, teď je mi to už úplně fuk, vím, že na toho, kdo si dělá srandičky, také jednou dojde, nejsem na to vůbec choulostivej. A ještě vám navíc řeknu, že se mi nelíbí nejen kafíčko, ale ani pejsek a kočička a už vůbec ne páníček a panička. Mně se líbí pořádný pes a pěkně chlupatá kočka s fousama.

  3. Když už jste u zdrobnělin: nevadí mi u žádných mláďat, ani mezi dvěma dospělýmiv jejich nejsoukromějším soukromí. Jinak skoro všude. Kdybych mohl, na kolenou bych prosil aspoň své přátelé z muziky, ať furt neříkají, že někdo nebo něco má srdíčko. (Namísto šmrnc, koule, gajst, drajv, grády atd.) Ale vše marno…

  4. Blbeček je samozřejmě mnohem víc ponižující než pouhopouhý blbec a srdíčko je dobré tak leda kuřecí do polívky. Ale maminka měla v záloze úsloví s ještě větší brizancí. Když se někdo příliš vyvyšoval, pravila: Nojo, ty a Láďa Čamrů (jméno největšího pardubického blba v prvorepublikovém období). To vzalo vítr z plachet každému.

  5. To je hodně výživné téma – čeština a její zdrobněliny. Co si s tím asi počínají páni překladatelé…? A naopak, jak krásně o tomto druhu slov, slůvek či slovíček psal Pavel Eisner… Přečtěte si v Chrámu i tvrzi! A vy zatvrzelí to pak možná budete vidět jinou optikou.
    A mimochodem, já mám slovo „kafíčko“ už asi navždy spojeno s jednou nezapomenutelnou scénou z filmu Nuda v Brně, v níž Kateřina Holánová tento zrádný vonný mok nabízí své mamince…

  6. Blbeček je malý blbec, kdežto pablb je daleko větší blb než blbec. Blbec navíc může být v Čechách i „korunovanej“, i když ho to nestojí ani korunu.

  7. Nevím nevím… pablb asi nebude blb větší. Pablb je z rodu pakobylek, pakoňů, panožek, paklíčů, padělků, pahorků, paběrků a padrtí. Je to blb mimo všechnu představivost, je to blb transcendentální.

  8. Zajímavé je, že může být blb i ,jak výše napsáno, pablb (a že jich každý zná dost), ale nikdy jsem neslyšel o pablbečkovi. To už by asi bylo moc. U nás se používá takové jemné přiblblík.

  9. Blbánek, zblblík, přiblblo, zblblo. Užití neutra vyjadřuje obzvláštní opovržení.

  10. Blbec je sice blbej, ale chlap (nebo baba), blbeček je chudinka nemohoucí či nesvéprávná. Taky už jsem slyšela „blbínek“, asi podle vzoru „pupínek“. Blboun je kynutý knedlík ovocný nebo bez náplně, pokecaný rozvařenými povidly (ze školní kuchyně-fuj tajxl!) Zajímavé je slovo pitomec – v chorvatštině zejc pitomy je králík domácí a růže je šipak pitomy. Víte, co se přihodilo Chorvatovi, když prebušil gumu?

  11. Jo, kafíčko mi nevadí, neb mám ráda Rettigovou, její Kafíčko a co k tomu dobrého, ale těžce nesu KÁVIČKU. Tu bych si tedy nedala ani za nic. Dovedete si představit kávičku s rumem? to by snad neřekl ani nevětšinově sexuelně orientovaný mazel. Páníček a panička, eventuelně Srstkův páník mi nevadí, ale vlastně mi nevadí zdrobněliny u dětí a zvířat a používané ženami (pokud nejsou moc velké – ty ženské a moc malé – ty zdrobněliny). Ale opravdu se mi chce blinkat, když zdrobňuje muž mužské věci či části těla – to fakt existuje, to znám, to je síla!

  12. Ladislav Klíma v jednom (německém) dopise napsal něco jako (parafráze): „Odpusť, ale my české svině umíme myslet jen v diminutivech“. Velká myšlenka největšího českého filosofa.

  13. Pro paní V. Diblíkovou: Kávička k nám asi přišla, tak jako mnoho jiných slov, ze slovenštiny, tam je běžná. A teď jak je to s pitomcem? Toto slovo znají jak Chorvati, tak i Rusové. Pitomec znamená v ruštině chovanec; pitomnik je pak odchovna nebo jakási školka. Až se pojedete podívat do gruzínského Suchumi, nezapomeňte navštívit opičí pitomnik, pokud tam ještě je. Bývala to odchovna opic, prý pro laboratorní účely.

  14. Tak už zde schází snad jen didus ineptus, u nás známý jako blboun nejapný. Ve světě toto milé zvířátko vyhynulo, protože bylo lidmi vybito. Teď se jeho jménem našinci občas navzájem titulují.

  15. K udržení nadhledu a kudly v kapse doporučuji dětské pořekadlo : „Kdo to říká ten to je, tomu se to rýmuje.“ (-:

  16. A co taková blbka ? Znáte blbku ? Proč to není blbkyně jako chytrá horákyně ? Může být blbka i muž. ?

  17. Blbka je mladá a nerozumná, se kterou tříská puberta. Nadává-li muž ženě, pak se to opravdu nerýmuje.(-:

  18. Nejlepší je stejně asi blběnka, která popisována coby slovníkové heslo by zřejmě lavírovala někde mezi Blážou ze Slunce, seno a, dejme tomu, kteroukoli náhodně vybranou českou miss středního doletu. Blběnka desetiletí je dle mého Jitka Kocurová v roli průvodkyně v Účastnících zájezdu. Její „Život je přece krásnej a kdo to neví, je úplnej hlupáček!“ mě tehdy v kině srazilo ze sedadla a nachvíli zastavilo metabolismus.

    Kafíčko Kateřiny Holánové je vskutku nesmrtelné, k dokonalému zážitku je ale třeba obrazu i zvuku.

    Kávička – má nyní ztracená, leč blízká osůbka (nevíte někdo, kde je Ivana Fričová?) používala tohle slovo tak neodolatelným způsobem, že i ten největší nedovtipa v tom našel ono lenošivé mazlení s oblíbeným nápojem. Z jejích úst zněla kávička opravdově, jakkoli jsem ten výraz předtím nesnášel (představuje si pod tím slovem cca padesátileté účetní státního podniku hledající důvod k přerušení práce, či důchodkyně v nedělní cukrárně – obojí nic moc).

    Jinak blbeček coby výraznější seknutí než blbec je pravděpodobně ženským vynálezem – žena totiž ví, že zdrobněním jakého oslovení lze muže vykolejit podstatně více než ženu. (blbeček, inženýrek, chytrolínek…)

    A pitomý znamenalo ve středověku najedený, nakrmený.

  19. Já osobně kávičku (jako slovo) moc nemusím, ale použije-li jej moje babča při pozvání: „Stav se na kávičku“ tak si to kafe dám i když je to kávička. A kafíčko bych nechal s řízkem a lečem nudit v Brně.

    Ještě výraz kafčo, ten se může stát, jakožto i výše zmíněné varianty, názvem setkání či přátelského rozhovoru -zajdeme na kafe? I když toto setkání nemusí mít s kofejnem ani bezkofejnem nic společného. Byl jsem svědkem telefonátu: „Zašli sme jen na kafčo“ – jedna měla minerálku druhá čaj.

  20. Pan Altum říká, že osobně kávičku nemusí. Ale co nemusí kávičku? Asi pít. Muset je podle mého mínění pomocné sloveso a chtělo by k sobě ještě sloveso významové!

  21. Blběnka je jednou z postav Josefa Škvoreckého, myslím, že v Inženýrovi Lidských duší, a pokud se nepletu, má příjmení Cabicarová. Tímto pana Škvoreckého zdravím a děkuju mu za celé jeho dílo a přeju mu hodně zdraví a nevysychající invenci.

  22. Dedukce pana Haryka je správná, a tímto se mu omlouvám.
    Věřím, že mě za to nebude považovat za blbce nebo snad blbečka 🙂

  23. Se zdrobnělinami je někdy legrace. Slyšel jsem příběh, kdy jeden déle žijící cizinec v Čechách si vždy po obědě v restauraci dával malé pivo. Pak zjistil, že čeština má zdrobněliny a tak si jednou objednal pivečko….a dostal velké pivo :))

  24. S tématem to nesouvisí, musím však reagovat na Kimbovo malé pivo. Už dlouho toužím po novele Zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Měla by zakázat čepování a pití malých piv. Jsem nepolitický a nevím jak na to. Kdo pomůže?

  25. Souhlasím s Jaroslavem Pavelkou. Jedna moje známá to již před léty pregnantně vyjádřila větou: Malé pivo je nesmysl

  26. Když jsem si objednávala malé pivo v dětenické středověké krčmě (návštěvu doporučuji), bylo mi řečeno, že mi malé pivo nenateče ani do střev. V tu chvíli jsem si vážně připadala jak blbka a přistoupila jsem tedy na velké pivo, udělala jsem za ten večer dvě řezané.

  27. Odpuštěno – odpustěno Gabrieli. Kdybych Vás neznala…
    Vím, že jsou piva řezaná, ale já říkám řezané…a vůbec, úplně stačí dvě půlky.

  28. Jaroslave Pavelko, souhlasím, těch významů „nemusím“ je skutečně víc, třeba „odmítám“. Stejně jako významy výše uvedené, všechny vyjadřují odpor k něčemu, záporné hodnocení, například: „Takovýhle film fakt nemusím.“ Jen ze spěchu a snahy o stručnost jsem se šířeji nerozepisoval. Spěch se mi samozřejmě vymstil překlepem. Takže příště takovýhle spěch fakt nemusím. Tahle nuance jazyka našich mladých mi připadne hezká a jazyk obohacující.

  29. Malé pivo si dávají často v hospodě kamarádi cyklisté… Prý aby se jim pak moc nemotaly nohy.
    Po čtvrté rundě se zpravidla proklínají a jedou vstříc další hospodě na další malé pivo.
    A tuhle jsem slyšela někoho říkat: „jdu na jedno pětipivo“

    Co se blbounů týče, u nás doma se jako zdrobnělina (milá) ujalo „flfoun“.

  30. Jako samotná dáma si dám pouze malé pivo, s manželem velké, s kamarády víc… A co šnyt? Je hladinka šnyt?

  31. Zajímavá otázka. Šnyt je svého druhu hladinka, ale hladinka není šnyt. Zdánlivý protimluv. Hladinka je najednou natočený půllitr s „mokrou pěnou“, kdežto šnyt je najednou natočené malé pivo. Tak píše učebnice pro číšníky-sklepníky. Jaroslavu Pavelkovi jsem nějak neporozuměl,proč má nechuť k malým pivům. Osobně jim dávám přednost, abych měl pivo čerstvé a nezvětralé.Číšníci je také ve „trojkách“ a „čtyřkách“ rádi točí, protože cenová kalkulace nikdy nevychází z možství ve sklenici, ale z přirážky za luxus, z níž ovšem majitel restaurace nemá nic, pokud i malé pivo neprochází pokladním systémem.

  32. Já kdybych si dal malé pivo, měl bych strach, že ho spolknu najednou i se sklenicí.

  33. Pro nás muzikanty,když hrajeme v hospodě, je malé pivo ideální, člověk si ho nechá přinést a mezi písničkami ho vyžahne a to hned, když je čerstvé a nezvětralé. Půllitr se mezi písničkami zvládnout dá těžko a jsou prostoje v hraní. Tedy vlastně prosedy.
    Jenže já jako bigbíťák, který vždycky vozím kapelu v autě, si pivo dát většinou nemůžu, když se po koncertě jde do místní na jedno. Dávám si čaj nebo limču a abych nevypadal blbě, tvrdím, že pivo nemám rád. A jak vědí všichni propagandisti, stokrát opakovaná lež se stane pravdou a já už pivo skutečně nerad. Radši mám svůj řidičák.

  34. Jaroslave Pavelko, proutníku za knedlou, ( ou, překlep, ale nechám ho), spolknout malé pivo i se sklenicí znamená nemít hltan a jícen, ale rovnou chřtán. Karkulka by mohla vyprávět.

  35. Pro nás muzikanty, kteří hrajeme v hospodě, je malé pivo nesmysl, pokud nehrajeme skladby delší než 10 minut (a málokdo v hospodě hraje Mou vlast), klidně zvládneme 2 loky mezi písničkami a šetříme tak nohy obsluhujícímu personálu. A když máme ze zpívání sucho v hrdle, tak pivo rozhodně nestačí zvětrat. A stokrát opakovaná lež zůstává pořád lží. Stran šnytu (neboli řezu), jde buď o malé pivo a nebo o pivo podměrečné.

  36. Gabrieli, prvotní kategorií je žízeň; ta vítězí nade vším anatomickým názvoslovím.

  37. Já taky nesnáším tohle slovo, no, spíš nesnáším když mi takhle někdo nadává… blbec mi ale nevadí…

  38. Zbožňuju tyhle toulky slovodenní minulostí! A propos – může být i malá hladinka, nebo je to zásadně jen šnyt?

  39. K tomu šišlání – dnes přišel Roman na každoranní sraz Letenské smečky s pejskem, který působí 100% vadu řeči, na 7týdenní štěňátko šišlali i chlapi.

    1. Byste se divil, na rozdíl ode mě jsou to hlavně mladší lidé, ze stomatologie znají zatím nejspíš rovnátka. Žuby vlastní mám i já, i když ne, žel, všechny. Ono vlastně ale není žádné umění mít mladší kamarády, kdyby se jedna spolehla jen na vrstevníky, to by dopadla. (Trochu jsem si zavzpomínala na Hostinec U kamenného stolu.)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *