Brnknout ve vztahu k telefonování pochází z doby, kdy telefony zvonily pronikavám zvukem vytvářeným mlácením nalého kladívka do zvonku. Dnešní lahodné zvuky včetně brnkání, které při vyzvánění telefony vydávají si neuměl nikdo představit. Mimo to se stále říká – zvoní ti telefon… a … brnkni mi …
Brnkání je teď mnohem příhodnější označení, než dřív. Mě všechna vyzvánění brnkají na nervy jedna radost. S jedinou výjimkou: zvuk splachovače. Kdyby ho můj mobilní piskoř, uměl přehrát, už ho tam mám.
Stejně tak se ze setrvačnosti říká, že někdo natočil film, i když točení klikou už k tomu dávo není potřeba…
A taky se pořád říká „platit“, ale se štůčky plátna už se do obchodu nikdo netahá… Hrůza, měnit všem těm slovům jejich význam za pochodu, jak k tomu přijdou? Kýho čerta, co by tomu naši staroslověnští prapraotcové a praprabáby říkali?
A co se týče toho filmu: Dřív se točilo jednou velikou klikou, dnes se tam točí spousty titěrných nul a jedniček a to tak rychle, že by je ani Popelka nepřebrala. Nicméně – kam se tedy všechny kliky poděly? Já neměl pořádnou kliku ani nepamatuju a na Sportku už jsem zcela zanevřel…
Budu neustále opakovat, řekni kde ty kliky jsou…aneb když mi cinknete, tak já vám určitě brknu…
O smutném klikaři pak zde..
Ten kdo dostal
Angeliku
měl určitě z pekla
kliku
však samotná klika už
nestačí
když Angelika
skotačí…
Veselé krizování bude líp…
Časté telefonní hovory mohou volanému brnkat na nervy, zvláště když u volajícího vznikl mobilní tik, takže volající se pak snaží přes telefon řešit kdejakou pitomost. Tarify, umožňující v určitou dobu volat za hubičku, anebo i grátis, by se proto měly zrušit. Také nesnáším různé agentury, které dělají průzkumy po telefonu, protože již dopředu nevěřím výsledkům takovýchto „průzkumů“, zvláště když nám domů volají na pevnou linku, protože pevnou linku má dnes již jen několik málo telefonních dinosaurů.
a co teprve nabrnknout, sbalit, klofnout, narazit si atd… Kde v tom kdo najde byť náznak skutkové podstaty?
Nehledejme skutkovou podstatu a nebuďme přízemními šťouraly tam, kde se před námi prostírají nekonečné luhy poesie! Kdo jedinkráte nechtěl zatít tipec potupnosti jazykových pravidel? Kdo nevystavil tvář osvěživému větru nesmyslu? Kterýže zapšklý knihomol a tužkohryz nezatoužil přiklopit desky učených knih a rozepnout poklopec fantasii?
Věro, nabrknout si může prachatý hlupák některou z call-girls, které se narozdíl od děvčat pro všechno specializují právě jen na to jedno.
Jaroslave, mám za to, že fantasie je femininum, takže doporučuji spíš rozepnout podprsenku – z poklopce nic nevyskočí. Já vím, jsem knihomol, tužkohryz a hnidoipich (-ška, ať má Šiklová a spol radost, jen hlavně nepoplést ty sykavky!).
Joine, omyl, díky internetu od UPC má pevnou za 50.- kdekdo (aspoň z mých známých).
Jožine, promiňte, nekomolím schválně, ale ze zbrklosti, za ttrest si budu dávat větší pozor, POLEPŠÍM SE (nebo se o to aspoň pokusím).
S veškerou úctou, též i s prominutím, drahá paní VD, snad vám něco skutkově podstatného neschází…
Veselé krizování bude líp…
Věro, připojuji se (angl. join): Jedna ze sousedek nedávno zvolala právě když jsem jel kolem ní na kole: „Jožine, pojď sem, ty potvoro!“ snad na jejich psíka, kterého jsem málem přejel. Doufám, že tím opravdu myslela to malé roztomilé stvoření, i když řekla zřetelně „potvoro“. Nicméně o lidech, kteří dávají zvířatům lidská jména, si myslím své.
No, já mám – jak jsem zde již několikrát zmínila, půlčuvače Lucinku – dostala jsem ji s tím, že se má jmenovat Štístko nebo Lucky – tak holt je Lucka – ale psi se podle lidí jmenovali běžně, za tureckých válek to byli Alíci a Aminy,Dultáni (a Rexové podle králů) v Britanii byli běžní Bonneyové podle Bonaparta, a Toulky s Charliem asi taky většinou pamatujeme, o Buckovi z Volání divočiny. Jerrym z ostrovů a jeho bratru Mickovi nemluvě – a co Mickey Mouse a Donald the Duck? nebo koza Líza?
A to jsem vynechala rasistu kocoura Mikeše, Pučálkovic Aminu, nemluvě o všech Jack Russelech a dokonce Parsonech Jack Russelech. A slavná lvice Elsa? Lassie je vlastně jen Holka nebo Děvče, taky nic vysloveně psího. Ale fantasitká jsou jména závodních koní – třeba vítěz Velké Pardubické, kůň kpt. Popplera se jmenoval Gy Lovam – Běž, koníčku. O jménech kytek ani nemluvě – jiřinka Miláček Mistra Aloise Jiráska (dokud jsme amatérsky šlechtili lilie, chtěli jsme vypěstovat Choť Dra Lundy, ale neprošlo nám to). To, co vypadá jako pražská zhůvěřilost, kvetlo na našem venkově a maloměstech (ta jiřinka) již dávno a dávno.
Někteří jedinci dávají lidská jména i svým automobilům, ale to už mi připadá poněkud hovadské.
Dvě moje kamarádky pojmenovaly své pračky.
Hopsalka a Skákajda?
Co je po jméně? Co pračkou zvou i zváno jinak, pralo by stejně.
To jsou slova do pranice, protože jméno je nesmírně důležité. Z minula znám, jak se šarpali o pouhopouhou pomlčku ve jméně. Nakonec to dohadování nevydržel stát a rozpadl se na dva.
Jožine, souhlasím, se dvěma výjimkami: růže a pračka.
Omlouvám se za svoji dyscomputericitu – mí Slovodníci mi, bohdá, porozumějí a prominou, onť účel světí prostředky: na Neviditelném psovi v rubrice Kultura píše Ivo Fencl m.j. o Babičce vulgaris, jíž jsme se zde mnozí dožadovali, a uvádí, kdy kde byla nedávno vydána. Odkaz dát neumím, ale vnímavý student sám si odvodí (toto se houfně vyskytovalo za mých časů v maf.fyz. skriptech).
ad J.P.: prosím, aby nebylo pominuto též běžné pojmenování jistých orgánů, což zejména pánové rádi činí (nevzpomínám si na nějaký genderově odpoídající případ, i když jedna kolegyně uvedla celý kancl v omyl, když řekla, že jde k doktorovi s holkou a všechny jsme se k jejímu úžasu ptaly, co jejich Kačence je).
Kdyby řekla, že jde k doktorovi s Kačkou, tak byste se asi taky divili/y (neznám personální složení vaší kanceláře) – viz kdysi dávno uváděné heslo Kejchá mi Kačka
K doktorovi je dnes nutno jít hned se třiceti Kačkama.
Jaroslave Pavelko, mýlíte se. Trvám na tom, že růže by neprala, ať už by se zvala jakkoliv. Snad jste si to spletl s Růženou, ta ale pere jenom, když je vám příznivě nakloněna.
Skatologická verze Babičky (jejímž autorem je údajně Jaroslav Vrchlický) je spolu s jinými skvosty k nalezení v knize Václav Spán: Sprostonárodní čítanka. Kdesi jsem se setkal s teorií, že V. Spán je pseudonymem normalizačního veršotepce Karla Sýse…