32 odpovědí na “Čekání”

  1. Takovou moudrost neznám, jen mezi mariášníky se říká, že kdo si počká, ten se dočká. Týká se to buď chycené sedmy nebo plonkové desítky.

  2. Tak tohle znám trochu jinak: “Štěstí je jen muška zlatá, a dlouhým letem unavena, sedne obvykle na největšího vola široko daleko.”

    Často to platí. Nejspíš to bude nějaký důsledek Murphyho zákona.

  3. Vážení pánové, ač vyjadřujete totéž, je to v obou případech takové kostrbaté a neohrabané, jako druhdy zde Ivanovy verše. Není nad naše východočeské a rytmické: Když je štěstí unavený, tak si sedne na vola

  4. S úspěchem používám obdobný algoritmus, když v hospodě chválím například náhodného spoluhráče, zpěváka nebo nedejpámbu štěrchače na vidličky a nože: “Muzika je krásná i když ji dělá blbec”. Spousta radosti, spousta děkovných dopisů!

  5. Před několika málo týdny jsem uronil tu na čekankové téma algorytmickou ptákovinu. Jelikož jsem přidal i algorytmickou ptákovinu obrazovou, tak kouzlo se příliš nepovedlo. Takže ešče raz.

    MISERERE

    Dočkej klasu
    jak husa
    času

    Jinak rada
    kusá
    jednou prý každá
    dočká se
    husa …

    Pokud to někoho zajímá …
    PS. Nejen blbcové, ale občas i blbky dělají hezoučké věci.

  6. Pokoutní výrobci destilátů začali nečekaně zabíjet své zákazníky. Staví to na hlavu hlavní poučku o tom, jak se má podnikat: Náš zákazník – náš pán. Kde jsou ty časy, kdy poučka platila? I u nás se postupně prosazuje, že náš zákazník je naše oběť. Docela jsem si zvykl, že do potravin mi výrobci přidávají různé sajrajty, které bych si tam nikdy nedal, kdybych si potraviny dokázal vyrobit sám. Nakonec nějaký výrobce destilátů ale přitvrdil, takže platí: kup si jednou a až do smrti máš dost. Zkušení mě učili, že lihoviny se při konzumaci nemají míchat. Teď si paradoxně zachránili život ti, kteří toto pravidlo nerespektovali. Zůstává mi rozum stát, čeho se ještě možná v tuzemsku dočkám.

  7. čekání – čakání – čakan – valaška – Valach – slivovice. To jsme se dočkali pěkného úpadku mravů a krajových zvyklostí, když ve Zlíně a okolí místní nepijou doma pálenou slivku, ale jakési patoky z večerky, až je z toho prohibice. Tipuju to na Vietnamce, ne že by byli proti českým patokářům větší čuňata, nejspíš tragický omyl v jedné šarži, ale jsou extrémně pracovití, podnikají ve velkém a v utajení, jejich síť prodejen je obrovská, komunita rozhodně není vůči státním orgánům přehnaně sdílná – neumet česki – a hlavní podnikatelé-pachatelé jsou jistě už z Česka pryč. Spíš by mě zajímalo, co se stane s alkoholem, který se teď prodávat nesmí – to ho někdo zkontroluje? Všechen? Vietnamská podnikavost a jistá laxnost vůči hygieně kombinovaná s českým mazaným lemplovstvím – to ještě něco zažijeme. (Nebo taky ne – ono to vyhnije samo.)Vůbec tím nechci nějak urážet Vietnamce ani Čechy, každé stádo má své černé ovečky, i kdyby valná většina byla bílá jako sníh (bačové, to je jen básnický obrat, vím, že máte stáda čistokrevná a stejnobarevná).

  8. Dočkali jsme se, že v médiích od rána do noci zní česká verze slovenské lidové písničky: “Pančuj, pančuj, vykrúcaj, vykrúcaj, len nám kšefty nezrúcaj, nezrúcaj! Lepší mega na zímu, na zímu, při drahnoucím benzínu, benzínu!”

  9. …nevidí břevno v oku svém. Takže – srdečně se všem postiženým omlouvám, ale řekněte mi někdo, vůči komu jsem xenofobní (nebo jsem potrefená husa?), urazila jsem víc Valachy, Vietnamce, Čechy obecně, lidi obecně, nebo někoho osobně? znáte to, my Pražáci mnohdy urážíme okolí už vlastní existencí, tak mi to někdo jen tak z dobroty srdce vysvětlete.

  10. Samozřejmě, že Vietnamce. To, že je en bloc znectíte, se nedá pak smazat větou, že je nechcete urážet. Myslel jsem, že takové samozřejmosti netřeba vykládat.

  11. Aha. A co ti ostatní? ať už v bloku nebo každého extra – ti mají hrošší kůži, nebo se nesmějí, byť neúmyslně, urážet jen minority?

  12. Kdo si počká, ten se dočká. Tak měla správně znít první věta zadání.Trvalo mi to hodně dlouho, než se mi vybavila. Kdyby se mi nevybavila vůbec, tak bych se dočkal zklamání.

  13. Tak jsme se dočkali.Tyto volby jen tak nezapomenu.Soudruzi se ujali velení zatím na krajských úrovních a v senátu.Parlament zrudne hned po příštích volbách.Jsem dílem zdrcena,dílem naštvaná.Jelikož jsem tímto výsledkem voleb už několik let vyhrožovala,dočkala jsem se jako husa,ač jsem slípka.

  14. Olinko, voliči se rozhodli vyhánět čerta ďáblem. Je to zoufalý pokus, ale jsme-li nepoučitelní, dobře nám tak. Tuším, čeho se ještě můžeme dočkat, a nezbývá mi, než se modlit, aby se má předtucha nevyplnila.

  15. Vidím u těchto voleb konečně i něco pozitivního, poprvé se někdo podivil vysokému počtu neplatných hlasů. I já jsem k volbám šel, protože nejsem ani líný ani lhostejný. Stejně jako mnoho dalších jsem odevzdal záměrně neplatný hlas, tedy přetržené lístky všech kandidátů. A poprvé se v médiích objevila úvaha, že voliči svou neúčastí vlastně dávají najevo, že nechtějí svým hlasem podpořit (a tím vlastně legalizovat) ani nejmenší zlo. Ti, kdo volební lístky rozrthali, to dali najevo velmi jasně.

  16. To, že naše Parki společnost je systémově špatně založená,
    pro mě zas tak velkej problém neznamená,
    horší je, že systémově špatnejch dalších věcí kolem sebe vidím dlouhou řadu,
    špatné nejen zdravotnictví, ale taky všechny zákony a vládu,
    systémově špatnej je proto i zákon volební,
    jak do správy státu, i do správy obecní.
    Vinou toho je zas na všech složkách státní správy
    vidět jenom lidi, kteří používají svoje hlavy,
    podle systémově špatnýho předpokladu,
    každej si říká, budu se mít dobře, když sám si nakradu.
    Jenže není možné mít se dobře a žít klidně na ostrůvku bohatství,
    ve světě a ve společnosti, kde je kolem bída, chudoba a zoufalství,
    systémově není možné ten ostrov od okolí dost účinně izolovat,
    marně se pak pokoušejí za vysokými zdi svůj život schovat.
    Systémově totiž není možné zůstat čistý, když je všude kolem špína.
    K řešení je nutná metoda a cesta naprosto úplně jiná.
    Šťastně mohu žít jen když všichni kolem budou spokojení,
    vyplatí a vrátí se mi stonásobně, když pomůžu k zajištění
    aby věci a vztahy mezi všemi fungovaly tak jak mají,
    pak i lidi kolem mě všechy svoje záležitosti do pořádku dají.
    Když se budu k lidem chovat slušně, jen tak mám naději,
    že na oplátku i oni k mému skutečnému štěstí přispějí.

  17. Volba ředitele

    Představte si úplně rozbitou ulici, po asfaltu ani stopy, díry, bláto, prach, chodníky rozbité, značení žádné. A přesto se po ní valí nepřetržitý proud těžkých náklaďáků a davy chodců. Všichni na její stav nadávají, všichni jsou tím postiženi, ale ulice v podstatě slouží. I když blbě.

    Na její údržbu je k dispozici jen starý parní válec a pár brigádníků s lopatama.

    A teď bychom měli dosáhnout zásadního zlepšeni situace volbou nového řidiče parního válce. A budeme vést dlouhé rozpravy, zda má být jeden nebo dva kandidáti.

    Je jasné, že i kdyby byl sebelepší, může jezdit s válcem sem a tam jak chce, ale ulici tím neopraví, nanejvýš tím bude zdržovat dosavadní provoz.

    Ani sebeobratnějším manévrováním s jedním parním válcem neobstará štěrk, asfalt, obrubníky, kanalizační a instalační materiál na opravu inženýrských sítí, kvalifikované bagristy, instalatéry, řidiče náklaďáků a obsluhu silničních mechanismů, bagry, náklaďáky, buldozery, finišery a další stroje, barvy na vodorovné značení, sloupy a lampy a značky a v neposlední řadě zeměměřiče, projektanty a také lidi, kteří dokážou obstarat všechna potřebná povolení a schválení na úřadech.

    Ale i kdyby nově zvolený řidič parního válce místo svojí práce obstaral toto vše, co vlastně vůbec nemá v kompetenci, dosáhne tím jedině toho, že to zase bude scházet někde jinde.

    Praha 13.2.1989
    PS.
    Tuhle povídku jsem napsal v období rozpaků všech českých subjektů z Gorbačovovy perestrojky. Podobenství s ulicí přesně popisuje stav nejen většiny ulic, ale také většiny domů, továren, inženýrských sítí, zdravotní péče, vzdělání a vzdělávání, zásobování, kultury a umění i životního prostředí. Konkrétně Tesla Strašnice, ve které jsem v té době už 12 let pracoval, byla těžce kritizována za neplnění plánu výroby barevných televizorů Tesla Mánes. Vedení podniku bylo v těžké situaci. Na jednu stranu se měli obhajovat, ale nesměli se prořeknout, že máme v našem skladu několik tisíc připravených televizorů – jen namontovat obrazovku. A taky máme ve skladu několik tisíc barevných obrazovek. A každý zaměstnanec naší Tesly mohl dostat za zbytkovou cenu televizor vrácený v záruce jako neopravitelný. Totiž nesměli to uvést na svou obranu jednoduše proto, že obrazovky byly vyrobeny v SSSR. Přesná čísla nevím, ale podle kolegů, kteří na montáži televizorů pracovali, byla většina obrazovek naprosto nefunkční už v okamžiku vybalení dodávky. Takovou samozřejmost, jako že dodávka byla o několik měsíců zpožděna a po stranické linii dlouho marně urgována, aby nám Svaz Sovětských Socialistických republik dodávku vůbec poslal, snad ani nemusím zmiňovat. Jen jako perličku, televizory měly podle našich oficiálních vnitropodnikových informací STOPROCENTNÍ poruchovost v záruční době, tedy každý televizor byl během záruky opravován nebo vrácen jako neopravitelný a nejednalo se jen o vady obrazovek. Jako další perličku uvedu pořad odvysílaný ve zprávách – Televizních novinách. V záběru zvenčí brána a vrátnice Tesly s komentářem “Tohle je ta Tesla, která neplní plán výroby a tady na konci pracovní doby odcházejí pracující, kvalitní práci odvádějí a přesto firma neplní. Jenže nikdo z vedení továrny nám není ochoten příčinu vysvětlit. Věříme tedy naší straně a vládě, že ve vedení továrny brzy zjedná nápravu. Už se projevuje vliv perestrojky a jedná se o volbě nového ředitele.

    Snad ani nemusím vysvětlovat, že plánované náklady na výrobu televizorů byly mnohonásobně překročeny. Ani o tom se občan ČSSR nesměl dozvědět. Cena byla stanovena a zaručena státem (Státní maloobchodní cena neboli SMC byla dlouhodobě neměnná u VEŠKERÉHO zboží, takže si všichni pochvalovali a dodnes si pamatují, že se nezdražovalo, jen občas bylo vyprodáno, protože některé nezodpovědné továrny neplnily plán, ale naprostá většina plnila plán na sto i více procent díky obětavosti pracujících, takže v podstatě všechno v pořádku). Dám jednoduchou otázku: Kde vzala Tesla peníze na pokrytí zvýšených nákladů na výrobu? Jednoduchá odpověď. Nikde. Tesla náklady výroby ani mzdy zaměstnanců neplatila, to vše platil stát. Slyšeli jste někdy termín CHOZRASČOT? To byl strašák perestrojky, naprosto nebývalý a za reálného socialismu nepředstavitelný způsob hospodaření továren a nikde nebyl zaveden – totiž, že by továrna sama prováděla svoje účetnictví a přitom by dokonce musela dbát na kladný rozpočet. Po sametovce vyšlo najevo, ale jen interně, že jen naší Tesle dluží SSSR přes sto milionů korun, které nemůžeme nikde požadovat, protože se jedná o dodávky zboží v naší Tesle vyrobeného a do SSSR dodaného. Strana a vláda se chlubila, že náš vývoz do SSSR je mnohonásobně vyšší než dovoz. Nějak se přitom neuvádělo, že nám SSSR za naše zboží dlouhodobě neplatí, takže my jsme mezinárodní dluhy měli menší, než pohledávky. Hle jak lze vyrobit kladné účetnictví. Dám trochu složitější otázku: Kde a jak vzniklo zboží do SSSR vyvezené a nezaplacené? Jednoduchá odpověď: V ČSSR.

    Dám ještě složitější otázku: Co je a co není tunelování?
    a.) Všichni mají zaměstnání, stálé mzdy a neměnné ceny a naše Tesla vyrábí a expeduje svýrobky, za které zákazník neplatí;
    b.) Naše Tesla téměř nic nevyrábí, zaměstnává mizivý počet zaměstnanců a uvolněné prostory pronajímá, například Českým radiokomunikacím;

    Praha 17.12.2012

  18. No teda! Tak jsem se po návratu ze záhrobí těšila na slovodne, že si jako po dlouhé době počtu! A ono jo. No, dyť to furt říkám, člověk se nemá na nic těšit.
    A pak prý je vánoční čas časem přátelství, míru, klidu … atd. Nebo jak je to? Xenofobie nexenofobie (v tomto punktu taky prosím o definici, ev. specifikaci), jsme asi holt národ, který musí za každou cenu nadávat. A který má sakra krátkou paměť. A rád by za socialistickou pracovní morálku bral kapitalistické platy.
    Ale jsem ráda, že mé obavy z toho, že jsem nejukecanější, byly mylné.
    Leda bych nyní ještě přičinila třeba úvahu o korupci včetně definice a podrobného rozboru téže, přirozeně ve vztahu k naší minulé, současné a budoucí situaci. Nebo o prezidentovi. Nebo např. o Kubě, která – ač o tolik menší než Sajuz něrušimyj – nám dluží skoro tolik co on. Ale nad tím vším si přece můžeme leda poplakat. Se obávám.
    Přeju všem příjemné prožití. Ale upřímně a pro tentokrát vážně: přeju Vám všem tolik srandy, kolik to jen půjde. A za sebe si přeju, aby se sem zase vrátila.
    Mimochodem – k tomu štěstí, které – když si sedá, tak kamže si sedá: na mě ne a ne. Člověk už fakt nemůže ničemu věřit. Ledaže by to platilo jen pro masculinum. A kde je pak rovnoprávnost?

  19. Stařenko, to nic. To přejde. Oprosťme se od margináliií. Já bych taky měla důvod k pláči a nebrečím.V pondělí ráno jsem se zeptala svého zrcadélka: “Zrcadélko zrcadélko, zdaližpak je v tomto kraji někdo krásnější než já?” A to hovado doteď diktuje jména…pak si jednu nedej…!

  20. Milá stařenko, už to že žijeme a vnímáme natolik, že jsme schopni komunikovat přes počítač, je přece štěstí. Tím samozřejmě nechci říct, že jste vůl.
    Přeju všem příjemnou vánoční pohodu a štastný vstup do nového roku. A taky potěšení z těch drobných štěstíček, která nás denně potkávají a která mnozí v očekávání nějakého superpožitku ani neregistrují

  21. Jirko, dík! Ulevilo se mi. I když …. je mnoho věcí, které rovněž nechci říci, nemohu však vyloučit, že si je nemyslím. Ostatně, to o tom štěstí, jež sedá na vola, je úsloví nedořešene (nebo nedořečené?). Mělo by tam být … na vola nebo/a na krávu. Opravuji: na kravku – to zní slušněji.
    A máte recht: je Štědrý den, tak všem dobrou chuť a pod stromečkem žádná zklamání.

  22. Lidičkové moji zlatí,konečně se zase na SLOVU diskutuje.Sice nevesele truchlivě,leč přec.Jiřulko,přeji příjemnou penzi a hlavně to zdraví.A to Vám všem.A také šťastnou volbu řidiče parního válce,či buldozeru,nebo čeho.Hlavně,že máme šťastně za sebou opět jeden konec světa.Hurá do toho nového,s novými řidiči a zbrusu novými DPH.

  23. Takže znovu- volba řidiče parního válce je jasně datovaná a v PS jasně posazená do doby vlády velké strany a jasně na konkrétním osudu jedné továrny ukazuje, jak tenkrát byly dosahovány jevy o kterých současní nespokojenci básní, že za velké strany bylo líp: všichni měli práci, nezdražovalo se, plán se plnil, všechno bylo v pořádku, netunelovalo se. . .
    Já pak naprosto nechápu, jak může někdo tvrdit takový nesmysl, že za bolševvika bylo líp, a že o žádných takových věcech nevěděl, takže určitě nebyly a jen pár zaprodanců si je vymýšlelo . . .
    To jsou všichni tak neinformovaní a neuvažující, že nic takového neviděli?

    Dám záludnou otázku: Když napíšu, že tekrát NEBYLO LÍP, pak z toho plyne
    a) bylo líp a dnes je hůř;
    b) nebylo líp a dnes je hůř;
    c) nebylo líp, takže dnes není hůř

  24. Cé je správně.A přidám i zdravotnictví.Jak mi někdo začne vykládat,že bylo zadara,podlejou se mi oči krví.Můj otec astmatik se dusil imrvére a příbuzní posílali ze západu Ventolin.Náš jediný tehdejší lék na astma byl -dnes zakázaný -Synthophylin a pokazil mu žaludek Injekci nebylo možno aplikovat vždy,když potřeboval.Na celnici vydali lék jen na doporučení primaře internisty.Ten mi doporučení odmítal dát s tím,že takové léky jsou jen pro pracující.Táta nepracoval.Ležel v posteli a dusil se.A mohla bych pokračovat do alelujá.Studovat jsme nesměli a já z internátu nesměla ani chodit v neděli do kostela.Práce sice byla pro všechny,ale jen některá a pro někoho.Profesoři myli výlohy,vědci topili v kotelnách a raději končím.Ti volové bez paměti mne derou do pěny.A to pomlčím o vězněných a zadržovaných na 24hod.jak se hnuli z domu..

  25. Když se mluví o zdravotnictví, opět několik jistě docela vymyšlených a neexistujících pomluv, které se ale v naší rodině skutečně staly. V osdmdesátých letech jsem měl silnou alergii na kvetoucí obilí. V červnu jsem nejméně tři týdny neměl nos a i pusou jsem dýchal sotva. K tomu řezavé svědění až skoro do plic. Každoročně tak tři čtyři týdny pracovní neshopnosti. Na alergologii mě v klidnějších měsících léčili. Podle teorie, že co mě nezabije, to mě posílí. Dvakrát týdně mi podávali nekdřív malou a příště větší a pak ještě větší dávku alergenu, s tím, že si na ni tělo postupně zvykne a v červnu už budu odolnější. Protože věděli, že to je ošajstlich, musel jsem na léčebný zákrok hned ráno a pustili mě až v poledne, když už byla malá pravděpodobnost, že by se objevil alergický šok. Výsledek se dostavil, v následujícím červnu jsem měl posílený průběh alergie. Další léčení už jsem neabsolvoval, bylo možné, že bych takové léčení nemusel přežít. Přišel prosinec a sjeli jsme si do Vídně zahrát na Koertnerstrasse pro radost našich bývalých spoluhráčů, kteří byli tak zbabělí, že v roce 83 pod výmluvou, že se jim nechce do vězení, opustili naši krásnou vlast. Během ledna si mě zavolala moje alergoložka a omluvila se mi, že ten lék, co mi může dnes předepsat, mi dosud předepsat neměla možnost, přestože o něm věděla, jenže byl jen za valuty a ona se marně snažila ho obstarat. Dokonce mi o něm ani nesměla říct, protože jedna její kolegyně jenom za radu pacientovi, jaký si má z toho hnusného západu nechat propašovat lék, měla dost nepříjemností (eufemistický výraz pro převelení do kamsi, .. s následným dojížděním a bez možnosti se tam přestěhovat). Dostal jsem PO SAMETU zdarna lék, který v přepočtu stál asi dvěstě korun. V červnu lehké pošimrání v nose, alergie se nekonala. Ani jsem celou krabičku nespotřeboval, tak mě léčení v ceně méně než dvěstě korun navždy alergie zbavilo a už nikdy jsem neměl problémy. Tož léčení zadarmo za bolševika mě stálo jen na ztrátě mzdy za týdny pracovní neschopnosti mnohem víc. Tedy neléčení s každoročním několikatýdenním dušením. A už vůbec se neodvažuji vyslovit takovou lživou pomluvu, že tu alergii před sametem vyvolalo cosi, co se tenkrát dostalo do potravin a tak úplný ústup alergie usnadnilo, že už se to nepřidávalo.
    No ale přežil jsem to, A KDYŽ NEJDE O ŽIVOT. . . Jenže našeho dědu obvodní lékař zabil. Moji manželku se mu nepodařilo zabít jen díky tomu, že měla dost síly na něj v ordinaci řvát, ať jí konečně napíše doporučení na chirurgii, kam bez doporučení obvoďáka nesměla. Tam se mohla bez doporučení dostat jen kdyby byla akutně v bezvědomí. Na chirurgii šla hned na sál, kdyby totiž upadla do bezvědomí, bylo by to už její poslední. Do toho jí zbývalo jen několik hodin, stihnula to tak tak. To nemluvím o takové maličkosti, že měla už půl roku bolesti. Ten obvoďák nebyl zlej, jen nikdy na nikoho nešahal, protože dobře věděl, že lidi chodějí k doktoroj jenom proto, že potřebujou napsat neschopenku.
    Takže chválím zlepšení zdravotní péče, chválím lepší ekonomiku, chválím dostupnost nejen léků, ale taky toaletního papíru, který je vždycky k dostání, chválím fakt, že nemusím dávat všimné v řeznictví, ani v dalších obchodech, chválím neporovnatelně lepší kvalitu všech průmyslových výrobků, takže se už nemusím hrabat v mraze v Trabantu, neboť ojetý VW, který mě stál míň, než kdysi Trabant, neměl několik let vůbec ŽÁDNOU závadu, chválím, že mi do bytu neleze estébák s požadavkem, abychom mu dali avízo, až u souseda zaparkuje auto s D u poznávací značky, (ale já vás přece nenutím k žádnému udávání, vy mi jen nahlásíte to auto). Kdybych měl jen heslovitě zmínit, co všechno je dneska lepší, než za vlády Velké strany, nestačilo by mi na to několik stran textu. Včetně nepřiznaného faktu, že k tomu na co dneska lidi nadávají získali naši elitní zástupci dokonalý trénink – když se naučili vyžadovat všimné třeba na OPBH, aby člověk konečně po čtyřech letech mohl objednat opravu, na kterou měl nárok, ale nebyly kapacity. Když si už tenkrát ověřili, že politik se absolutně nemusí starat o názory a požadavky obyčejných občanů. Chválím i to, že je možnost se dozvědět o podrazech, což se dřív dalo podstaně hůř (ale dalo), chválím to i přes to, že to vzbuzuje dojem, že takové problémy tenkrát nebyly.

    Nemůžu tvrdit, že je dnes všechno v pořádku, a je na místě o problémech psát a mluvit, protože díky tomu je dnes naděje, že se to bude moci a muset zlepšit.

    To hlavní, co dnes je v nepořádku, jsme si taky natrénovali v době vlády velké strany, tedy dojmu, že nemáme šanci něco ovlivnit.
    Dnes ale tu šanci MÁME.

  26. Jen bych dodala-volby.Čas svých prvních voleb jsem trávila v nemocnici na Mělníku.Naběhla na mne volební komise s krabicí od bot a šoupla mi do ruček papír s pár neznámými jmeny-kandidáty do ONV,KNV,PS a ještě kamsi.Nikoho jsem neznala(volili se všici naráz)a tak jsem vznesla všetečný dotaz.Pravili,že je to jedno,kdo je napsaný na kandidátce,ať to vložím do té krabice.Neznalá věci a krátce po pubertě přidrzlá jsem řekla,že to snad mohou udělat sami,já že chci volit,nikoli strkat do krabice cizí jmena.Následovalo zoufalé dohadování a ta paní s krabicí se rozplakala,že nebudou mít 100%.Ostatní na mne hleděli jak na obludu,co žere princezny.Zasekla jsem se v domění,že volba je od slova volnost,v tomto případě volnost rozhodnutí.Rodiče nebyli na blízku,aby mne zpacifikovali pár fackami a tak jsem neodvolila.Když s podzimem státní statek rozvážel po domácnostech brambory na uskladnění,za dohledu MNV a Dohlížecího výboru Jednoty,já nedostala nic.Objednáno jsem měla a to řádně.Řekli mi,že když jsem nevolila,nemám nárok.Nevadí,mamka mne nenechá umřít hlady.Ale ouvej.Druhé volby jsem absolvovala po Pražském jaru a doma ve vsi.Jména jsem tentokrát znala až moc dobře.Využila jsem tedy skrýše za plentou a škrtala a škrtala.Byla jsem však sama uživatelkou plenty,bylo tedy jasné,kdo vyšrtal všechny blby a grázly a brambory opět nebyly.Před ztrátou dětských přídavků na mé miminko mne zachránila jedna soudružka,protože jsem byla samoživitelka s inval.důchodem 520kč.Krásná doba,jen co je pravda.A ta spravedlnost a sociální zabezpečení.Fuj!Hlavně,že bylo zelí

Napsat komentář: Jiřulka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *