Čekatelka

Do kolektivu hostujících profesorů dnes dostala umístěnku Tatiana z Běloruska:

Jmenuji se Tatiana, bydlím v Bělorusku a studuji doktorské studium z jazykovědy na Běloruské státní univerzitě. Píši totiž disertačku o češtině:) Velice ráda bych se přidala do Vašich jazykových diskusí na SlovoDne.cz. Hlavně mě zajímají názory rodilých mluvčích na význam některých slov. Třeba ted’ přemýšlím o tom, jaký je významový rozdíl mezi větami: Ty blbče, kolik nocí jsem na tebe čekala a Blbče, kolik nocí jsem na tebe čekala.

48 odpovědí na “Čekatelka”

  1. Juan to vystihl přesně. Expresivní “Ty” toho hrubého blbce zněžní a udělá z něj miláčka. Věta č. 2 je nepoužitelná.
    Ale co by se s výrokem stalo, změnit ho na “Ty blbečku, kolik nocí jsem na tebe čekala”! Zdrobnělý blbeček paradoxně vůbec není roztomilý, nýbrž vyjadřuje hluboké opovržení.
    Pedagogická poznámka: “Studuji doktorské studium z jazykovědy” je trochu neobratná formulace.

  2. Nebo Češky říkají: “Ty blboune,…..!”
    A víš, že ani nevím, co říkají Češi? Oni vlastně nečekají, ale od žen to automaticky očekávají.

  3. Tatiana je doktorandka. Myslím, že ty dvě věty, které uvedla, jsou mnohovýznamové, jazyk má přece i svou fonetiku.
    Uvedu příklad promluvy sekretářky:
    Co už zase chcete pane řediteli?
    Co, už zase chcete, pane řediteli ?
    V každém případě bych se přimlouval, aby se jukla i na nonverbální komunikaci. Ale snad ani ne na bulharskou.

  4. Pratele,
    dekuji za Vasi pomoc! Je to moc zajimave! Omlouvam se predem za chyby v cestine, prece ale nejsem rodily mluvci:)
    tyto vety jsem nalezla v Ceskem narodnim korpusu. ale jsou tam taky i priklady, kde blbec se pouziva bez zajmena, treba: Zapomněl ses zeptat , jestli nezměnila adresu, blbče, nadával si Michal . Nebo: Blbče, přetrh ” si mi korále . . . !
    k poznamce Marcela: jestli je nejaky rozdil mezi blbcem a blbounem?
    k poznamce Gabriela: bohuzel, zachytit neverbalni komunikaci je tezsi, protoze pracuji s pisemnimi texty.

  5. Rozdíl v obou větách nemusí být pouze v citovém zabarvení. První věta je obecná a dá se použít na řadu lidí. Druhá věta je pouze pro člověka, který se jmenuje Blbec. Obdobně: Pepíčku, kolik nocí jsem na tebe čekala.

  6. Blboun není tak nebezpečný jako blbec. Blbec je urbánní, blboun rurální. Blbec je japný, blboun nikoli.

  7. Když už mluvíme o blbounech, tak nesmíme zapomenout, že se někdy vyskytují i na talíři. Připomínám: Střední Čechy – blboun = kynutý knedlík. Jak k tomu jménu přišel, nevím. Ale řeknu vám, někdy není k zahození, hlavně hodně pocukrovat.

  8. Haryku, záleží na kuchařce, potažmo kuchaři, protože někdy je takový blboun nejedlý stejně jako Zdeněk, a pak je jedině k zahození. Juan má pravdu v tom, že druhou větu Češi neříkají, podle formulace to je věta, kterou používají jen Češky. A Gabrieli, před …pane řediteli… má být čárka v obou případech. Jinak si myslím, že blb, blbec a blboun jsou z jednoho vrhu, podobně jako třeba Josef, Pepík, Pepa, Joska a.t.d. – důrazně upozorňuju, že nevztahuju uvedené jméno k předchozímu substantivu, neb blbové a jejich varianty se najdou u všech křestbích jmen.

  9. osobně bych Vám, drahá profesorko Tatiano poradil, aby jste se na toho blbce, na kterého musíte tak dlouho čekat, vykašlala. a pro označení takového ňoumy je eufemismus, který jste použila, přespříliš jemný a kultivovaný. já, když na lovu v prérii čekám na nějakou tu kořist, vyčkávám maximálně jednu noc. poté odcházím líčit na kořist jinou. a výrazy, kterými v té chvíli častuji neukázněmou lovnou zvěř jsou zde, na tomto fóru, nepublikovatelné. co Vám budu vykládat. trapper těžký život má. howgh!

  10. Ukazovací zájméno “ty” na začátku věti (na začátku oslovení) bez čárky vytváří z oslovení nadávku.
    Nadávkou se může stát i emočně nevýznamé slovo.
    Jinak přeci zní:
    Ty, Petře, ble ble ble….
    Ty Petře ble ble ble…
    Petře, ble ble ble…
    Druhý případ je zjevně nadávkou a lze z něj vyvodit, že mluvčí i posluchač mají ve svém okolí nějakého Petra, k němuž být přirovnán je urážlivé.

    Proto slova, která jsou sama o sobě urážlivá, se nikdy nevyskytnou na začátku věty bez zájména “ty”. Bez toho “ty” by se toto slovo stalo pouhým oslovením, ale má-li v sobě samo o sobě urážlivý náboj, není jako prosté oslovení přijatelné.

  11. Vítám po delší době našeho designovaného zelmistra a zdravím jej, jak jsem již psal, skromného badatele, do jeho skromné, leč čisté badatelny. Zelí !

  12. Aťo, Vy nevíte, že Sam H. je hájen celoročně a navždy pro světový ohlas svého díla Vliv endoprotézy na neblátivý otisk muří nohy? Ostatně, překlepy máme všichni, i Vy. I Jirka.

  13. Aťo promiňte. byl jsem dlouho mimo civilizaci a proklatí Kiowowé to píšou takhle. a já jako člověk divočiny, přežívající v ní pouze díky umění v mimikry, přejímám i jejich jazykové špecifiká. navíc jsem, v době kdy nám toto soudružka učitelka vtloukala do hlavy, ve škole zrovna chyběl. ano kolego Gabrieli, zelí mi opravdu hodně chybělo. se zelím nejsi nikdy sám! haleluja! ps: nějaké remitendní výtisky mého svěžího díla s věnováním jsou ještě k mání, kdyby byl zájem

  14. Lámu si tím hlavu celý půldne, ale na nic jsem nepřišla. To, co jsem vymyslela, je divné. Ty blbče …. můžu zařvat, když se mi syn nevrátí (dosud neplnolet) z večírku. To druhé mi připadá jako z telenovely. Ale z dob, kdy by se mi (theoreticky) mohlo stát to, že čekám na milého celou noc , a poté jsem schopna říct něco chytřejšího než “to už je ráno?musim honem do práce) jsou již v (téměř) nedohlednu, nevím. Ale když vycházím z “Ty vole, vidíš to” a “Vole, vidíš to” vidím (já vůl) přece jen jistý rozdíl, vidím, že NĚKDO problém mít může. Asi jako “nu vot, durak” nebo “Ty durak” Nebo (lze-li) “Durak” an sich. Prostě ty starosti bych chtěla mít. Pokud se ta Tatiana chce nořit do detailů tak hluboce z vlastního zájmu, jsem ji k (amatérské) disposici jako rodilá mluvčí, ale jestli ji někdo buzeruje na takovýchhle prkotinách (zde již dříve zmíněný prk), PAK AŤ SI DOTYĆNÝ TRHNE NOHOU .

  15. P.S. Jaroslave, vy byste toho “blbečka” nevydejchal ani v mateřské školce, vy nejste směrodatnej, MÁČO JEDEN! Ženská může říct “blbečku” a myslet tím no, nechme toho, záleží na intonaci.

  16. Vracím se k zadání. Obě věty jsou vytrženy z kontextu a mohou mít více významů, záleží na intonaci. “Ty blbče, kolik nocí jsem na tebe čekala.” – může jít o mírnou výčitku, případně si mluvčí jen povzdychla, když se problém ve vztazích vyjasnil. “Ty blbče, kolik nocí jsem na tebe čekala!” – takto ta věta může zaznít v hádce jako důrazná výčitka. Větu “Blbče, kolik nocí jsem na tebe čekala!” mohu vnímat jako jako urážku se snahou mluvčí vyhrotit konflikt. Bude-li na konci tečka, může opět jít jen o povzdech – vše záleží na intonaci a kontextu.

  17. No přávě, kontext! “Ty blbče, kolik nocí jsem na tebe čekala.” – živě to vidím, černobíle, na širokém plátně, on ve dveřích, ona se mu vrhá kolem krku a kape jí slzička.

  18. Já vidím stejně živé: noční převoznice vítá těmito slovy kolegu, který se hodil marod. Hází nočnímu převozníkovi veslo na hlavu a upaluje k domovu. Slzička tem není, ale kape jí z nosu, protože nastydla.

  19. Vzpomínám na pánský(mládenecký) účes šedesátých let. U holiče se jednoduše řeklo: Pane Branda, prosil bych na blbečka a vyholit havla.

  20. Významový rozdíl je patrnější z těchto vět:
    Kubo, kam jsi to zase vlez?
    Ty kubo, kam jsi to zase vlez!

  21. Když paní Věra dovolí, vrátil bych se seriozně k pojmu rodilý mluvčí.Určitě nejsem sám, kdo tento kalk vnímá jako neústrojný. Nikdo se nerodí jako mluvčí – až na výjimečné typy, sloužící chvíli ústředním výborům a pak Spojeným sračkometovnám, vždy dokonale připravené tlouci na buben potažený cizí kůží. Jsem ale v koncích, kdybych měl najít výstižný český protějšek k “native speaker”. Asi to tak bude muset být a to mě naplňuje hlubokou melancholií.

  22. Dokud nebyla taková poptávka po výuce cizích jazyků, vystačili jsme s nějakou variantou na MATEŘSKÝ JAZYK (nevyplazený, tudíž pouze poslechem kontrolovatelný – N.B. ještě maj v Památníku nár. písemnictví ten mumifikovaný jazyk Johánka z Pomuku?). Termín MLUVČÍ je pro mne sice od převratu běžný (mnohdy i MLČČÍ), ale RODILÝ se mi zdá z téže kategorie jako SPANILÝ, ZTEPILÝ a jiní z pohádek B.N. Ztepilý nezaměňovat se zteplalým.

  23. v rámci hnidopopichování musí k tomuto akademickému problému, dřívě či později, nutně vytanout otázka, zda rodilý mluvčí, který je od narození němý, je skutečně rodilým mluvčím, či nikoliv. musím se přiznat, že v tomto naprosto tápu.

  24. Takový člověk bude s největší pravděpodobností rodilý nemluvčí. 6e je rodilý, o tom není nejmeších pochyb, a že je nemluvčí, je taky jasné, že?

  25. Obrátil bych pozornost ctěného publika k přísloví “mluviti stříbro, mlčeti zlato”.
    Jak je to? Přemýšlím koho vyvolat, tak třeba…, nehlaste se všichni…

  26. “Psáti bronz”. Vyplývá to z poučení z minulého režimu: Nemluv! Když mluvíš, tak nepiš! Když píšeš, tak nepodepisuj! Když podepíšeš, tak se nediv!

  27. Spíše soukromý dotaz na paní Diblíkovou, zmínila mumifikovaný jazyk Jana z Pomuku v Památníku národního písemnictví. Tak bych prosil nějakou doplňkovou informaci.Stříbrný relikviář s relikvií považovanou za jazyk sv. Jana Nepomuckého je uložen v tzv. Nové klenotnici chrámu sv. Víta v levé boční lodi nové části katedrály.Možná jde o jiného Jana, nebo o Jánošíka ?

  28. Jožine, začínalo to dříve. “Nemysli, když myslíš – nemluv….”

    Pro Gabriela: Ve škole to neplatí, vždy radím maturantům: “Hlavně mluvte a když už nevíte o čem, začněte od počátku. Jak přestanete mlčet, dřímající maturitní komise se probudí.” Takže asi mlčeti v tomto případě nebude zlato, ale průser.

  29. Quakosi, Váš omyl je vlastně půvabný. Ve Vašem případě a s daným příspěvkem by asi mlčeti bývalo bylo zlatem.

  30. Tu relikvii v Pam. písemnictví si pamatuji ze školní návštěvy, takže je nesporné, že to nebylo v chrámu, neb jsem do školy chodila v dobách tuhého socialismu, později jsem někde četla, že to byl spíš kus jater. Nejspíš to památníci vrátili církvi. Ten relikviář byl stříbrný a vypadal jako starožitné zrcátko, kde uprostřed byl pod sklem takový červený kousek něčeho, asi 3×2 cm. A bylo to z Jana Nepomuckého. Je už to tak dávno, že jsou to spíš dojmy.

  31. Věro, vědci už prokázali, že ten červený kousek pocházel z mozkové tkáně nebohého Jana Nepomuckého.

  32. komentar k poznatku Věry Diblíkové, konkretne k “Ty vole, vidíš to” a “Vole, vidíš to”:
    Se spozdenim, vsak pro ostatni, si dovolim vyslovit svuj nazor… zrovna v danych oslovenich “Ty vole…” a “Vole…” nevidim vyznamovy rozdil. Rozdil chapu jen v pouziti daneho osloveni v dane vete… “Ty vole, vidis to!?” rekl bych (a ja “ty vole” nerikam) v pripade, poukazoval bych na jakoukoli, byť relativne, statickou vec. (nejedouci kolo, nepadajici letadlo, nejdouci chodec – tedy stojec – nebo nechodec). Ovsem “Vole, vidis to” dovolil bych si pouzit chtel-li bych upozornit (z duvodu casovych uspor pronesl bych prave tuto kratsi formulaci) na rychle jedouci auto, kvapne padajici letoun, ci prochazejiciho chodce (jiste kolem chodce stihl bych rici i “Ty vole…”, musime vsak pomýšlet i na to, ze netusime, jakou rychlosti se pohybuji ja sam.

  33. Záleží,jaké národnosti ten dotzčný vůl je.Děd-zemědělec-říkával,že polský vůl je rychlejší a spí jen 4hod. a český je pomalejší a spí 6hodin.

  34. Prosím o možnost oddůvodnění slova “pábitel” zda se píše s y nebo i .
    Nějak to slovo , nocvotvar nebo starotvar? nesedí do ČT.

  35. Co se týče jistého druhu tažných zvířat a nedávné minulosti, tak je přece všeobecně známo, že každej bejk byl kádrová rezerva na vola…,
    Snad je to i teď….
    PS. Když už musím někomu nadávat, tak dávám přednost vykání….
    “Vy, nehodný broučku /broučínku/, co jste mi to zase vymazlil…..

  36. Tak, jako policejní mluvčí je ve většině případů policejní mlččí, měli jsme v naší kapele tiskovou zpěvčí, která však nedostala příležitost, aby se na téma vyzpěvádřila, jak najdete na webu
    http://www.tyls.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *