Cherubín

Na SlovoDnes si dnes zopakujeme základní nauku o okřídlených bytostech. Nechci kolegy trápit výlety do vyhledavačů a slovníků, a tak předkládán výsledky desetiminutového bádání.
Anděl – dvě křídla. (Nezaměňovat s pořadem v ČT2 – ten nemá ani křídla – ani vkus:-))
Cherubín – čtyři křídla a stejný počet obličejů . (správně cherub)
Seraf – šest křídel.
Křídla vlasti – dvacet křídel (JAS – Gripen, Leasing)

Poznámka: Nesnažte se říkat nějaké dámě .. ty můj cherubíne! Cherubín má totiž telecí nohy 🙁

127 odpovědí na “Cherubín”

  1. Pokud se dobře pamatuju, pak Jiří Suchý anděla a cheruba volně zaměňuje – viz song Hany Hegerové z Dobře placené procházky: Kdesi na kanálem potkala jsem málem barokního anděla…a o kousek dál již pěje, že …byl to cherub…Tak nevím, zda je to jen básnická hyperbola, či zda pan Suchý špatně hledal v dostupné literatuře

  2. Barokní andílci to mají těžké. Jsou kradeni z kostelů a přes starožitníky končí na západ od naší hranice v ložnicích pitomců, kteří si je tam instalují jako Amorky. Jsme Evropou neomezených možností, kde i anděl se může stát modlou. Jirásek nazval baroko dobou temna, ale jak vidět, neměl psát o temnu. Nekulturní tmáři byli v každé době a i dnes je jich dost, víc než je zdrávo.

  3. Jaroslave: kromě těch křídel vlasti. Každy přece ví že ti mají ocelové ptáky.

    Quakosi: máte na mysli Che-Rubina, jednoho ze zakladatelů Haganah?

  4. Tak nechápu, jak může lítat bytost o šesti křídlech. Připomíná mi to starý vtip: „Má to čtyři nožičky a jednu ručičku, co je to ?“

    (Pitnul na pískovišti)

  5. Pro Lahvaka: Samozřejmě máte pravdu. Nutno však dodat, že se po krátké době oba bratranci ideově odcizili a rozešli se.

  6. já jako kovaný sportovec a znalec země, kde zítra již znamená včera dodávám do pléna Křídla sovětů – chakájnaja kamánda a abych tu nebyl označen za milovníka starých časů a režimů tak jedním dechem dodávám, že ocelová křídla mají Detroit Red Wings (vida jsou rudá i když v U.S.A.), tóže chakejnaja kománda. howgh!

  7. Zčistajasna přilít cherub, štěstí, že jsem do něj nerub‘,
    neboť za ním letěl seraf, kterej mě tím pádem neraf‘.

    Jestliže má seraf šest křídel, kolik křídel má šerif?

  8. Na výzdobu chrámu král Šalamoun používal motivy všem dobře známé a pozemské, jako jsou palmy a květy rostlinné a lvi, býci a cherubové živočišné. Proto bych se domníval, že mohlo jít o hmyz jako je motýl, který ve starém životě je nebezpečný škůdce a symbolizuje tu proměnu v něco na první pohled tak zdobného.

  9. Cherubologií jsem se nezabýval (možná pan Pavelka, ten má rozsáhlé až neuvěřitelné znalosti z nejrůznějších oborů), tak jsem vyguglil následující: Cherubíni jsou požehnaní andělé, kteří byli jako první popisováni jako okřídlené bytosti s polo-lidskou podobou. Jejich moc je nejvýraznější a nejsilnější ze všech andělů. Jsou všudypřítomní. Jejich hlavním úkolem je hlídání Nebeské brány a cesty ke Stromu života.
    Netuším, zda je to pravda, leč tak praví internet. Takže žádný motýle.

  10. Nevěřme Wikipedii a věřme naopak Wikipedii: Cherub (hebr. כְּרוּב Keruv; pl. כְּרוּבִים Keruvim, odtud řecká zkomolenina a následné nesprávné pojmenování cherubín) je druh nebeské bytosti, andělů, o nichž se zmiňuje Starý zákon a Zjevení svatého Jana. Slovo cherub zřejmě pochází z babylónského slova karabu (akkadské kuribu požehnaný, prosperující), které označuje služebníky bohů, kteří jim slouží jako rádcové a prostředníci. Někteří spojují vznik slova se slovem kirabu, jménem asyrského božstva v podobě okřídleného býka. Je možné, že ze slova vzniklo řecké γρύψ gryps (název bájného ptáka). V nejstarších starozákonních textech, především v některých žalmech, se objevuje archaické označení Boha jako toho, jenž „sedí na cherubech“ (יּושֶׁב הַכְּרוּבִים jošev ha-chruvim) nebo jenž na nich jede (רוֹכֵב עַל כְּרוּב rochev al keruv). V těchto případech cherubové představují Boží trůn či snad i jeho válečný vůz.
    Bible obvykle popisuje cheruby jako okřídlené bytosti s lidskými a zvířecími charakteristikami. V knize Genesis chrání cherubové cestu ke Stromu života na východ od Edenu s plamenným mečem (Gn 3,24). Podle knihy Exodus byla zpodobení cherubů též na oponě stánku úmluvy (Ex 26,1). V Šalomounově chrámu chránily sochy dvou cherubů archu úmluvy. Ta stála ve velesvatyni, kde přebývala Šechina – Boží přítomnost. Prorok Ezechiel zobrazuje zřejmě více rozšířenou představu o cherubech – v té má cherub čtyři tváře, tělo a ruce muže a nohy telecí, k tomu pár křídel coby atribut asyrských božstev dané doby. Křesťané v tomto zobrazení spatřují čtyři evangelisty. Cherubové se podle Ezechielovy vize neotáčejí, ale stojí přímo jako kola cherubského vozu.
    Ve středověké teologii patří cherubové mezi nejvyšší řády v hierarchii andělů, společně se serafy. Umění zobrazuje často cheruby jako děti, zvláště v podání renesančních sochařů a malířů, např. Raffaela.
    A mám v tom jasno. Ufff!

  11. Ano, Jirko, říkal jste to. A vůbec, poměrně často jste říkal správně věci předem. Trénujte i nadále. Co takhle něco k Putinovi?

    Líbí se mi heslo „Otevřít hranice, zavřít Putina!“

  12. Pro Adolfa Adolfoviče škoda slov, ale líbil se mi povzdech: Copak se tam nenajde žádnej Brutus?

  13. S tím Brutem mně to taky vadí. Ale kritizovat moc nemůžu – Brutové byli u nás vždycky úzkoprofiloví.

  14. Máte pravdu, Stařenko, v tuzemsku jsem se setkal jenom s brutary, ale bylo to vždy příjemně voňavé a dobroučké. Zvlášť byl-li čerstvě nastrouhaný křen, jenž ovar povýšil na úroveň božské many.

    1. Toť věčný svár racionality s poesií. Rab přikládá pod kotel, básník v onom kotli zří panenský zárodek ovaru, předjímá a opěvuje jeho příští ovařenou jsoucnost a asociace křenu povznáší jeho ducha k nadpozemským výšinám.

  15. Pane Pavelko, děkuju Vám za toho básníka. Jen nevím, zda bude paní Diblíková stejně vděčná za raba.

  16. V brutaru jsme zavařovali u manželových rodičů, a topil tatínek, a to byl náramný autokrat, učitel matematiky, kterého se bál celý Lanškroun, o plaché novomanželce nemluvě. Pořád jsem se bála, aby mě nevyzkoušel z počtů, o matematice nemluvě.

  17. Ta plachá novomanželka jste byla Vy, nebo si vzal dotyčný autokrat matku svého syna až těsně před tou zavářkou?

  18. Pro přežití hodiny technologie bez duševní újmy jsme si s Pepou Jíšou (už pěknejch pár let nebožtíkem) určili téma reklamních textů. Geniální Pepa stvořil klenot:

    Jedna hora vysoká je
    Druhá je zas nízká
    Kdo nemá své muzikanty
    Ať si koupí kamna značky Mora

  19. To mi připomíná písničku pánů Šimka a Grossmanna „Jednou takhle po ránu“… Má ten Pepův klenot taky nějakou melodii???

  20. Ahoj, kamarádi, SD sice funguje, ale málo. Včerejší příspěvek si mi neukázal, a asi jiné, protože se jistě všichni radujeme ze zmrtvýchvstání, ale vidět to není.

    1. Musela se vloudit nějaká chybička 🙁 Žádný zablokovaný/zatoulaný/neschválený příspěvek není vidět… Holt to musíte (pokud se vám tedy bude chtít) napsat znovu… Jen doufám že se nenamíchnete jako onehdy WBG a neodejdete k našim přátelům ?!? VKontakte jako on…

      Za adminy Jarek

      1. Dík za péči, ale nestojí to za řeč, tím spíš za přečtení, spíš mi šlo o to, abych já nepřišla o něco (cokoli – jsem natěšená) od ostatních. Taky už si nepamatuju, o co šlo.

  21. Moc děkuju za mail. Furt jsem to zkoušela otevřít a furt jsem si pokaždé nadávala do blbců, byloť mi jasné, že jsem to ZASE nějak zmršila já. Tak jsem ráda, že tentokrát nééé.
    Jedna hora vysoká je ….. je prostě klenot.

  22. Zdá se mi (jak vždycky říkával Havel), že sice máme všichni radost, že Slovo zase funguje, ať již bylo cokoliv příčinou jeho znefunkčnění, ale nijak hromadně to zde nesdílíme, ačkoliv sdílet kdeco je teď u nás velmi „in“ – „sdílení“ nahradilo dosud (námi – prostým lidem) obecně nejužívanější výraz „v zásadě“.
    Jo – a proč se WBG namíchl vlastně?

  23. No, když jenom v zásadě … Někdo je paranoik furt, i když třeba v zásadě v životě nebyl . A co v kyselině?

  24. Dobrovolně přiznávám, že jsem byl v Zásadě, no spíš jsem jen projížděl. A vím, že existuje taky Kyselka, ale tu jsem zatím nenavštívil, jen ji občas piju, ale s k. No a když byla odstávka SlovaDne a já každodenně klikal, jestli už to funguje, to jsem měl nápadů spoustu. Bohužel při zprovoznění už jsem je zase zapomněl. Tak doufejme, že se zase vrátí.

    1. k musí drhnout v hrdle; to ani nebudu zkoušet. V Kyselce jsem naposledy pil Karla IV. 11° tak kolem roku 1980 při tradičním prvomájovém zdolávání řeky Ohře. Další roky pak už bylo pivo až v Dubině. A v návratnost nápadů jsem přestal věřit tak zhruba před padesáti lety (za ta léta bez výjimky ověřeno). Nikdy se nevrátí pohádka mládí. Jirko, zanechte všech nadějí.

  25. Proč se Ohře jmenuje Ohře? Nebyla to původně dvě slova – napřed citoslovce a potom teprve „ře“?
    Na „k musí drhnout v hrdle“ jsem na poměrně dlouho utkvěla velmi (ale skutečně velmi) zamyšleným pohledem, než jsem pochopila, že se přidává do kyselek. Někdy asi teda.
    A Jirko, zapomínáte-li pouze při zprovoznění, tak to jste na tom ještě moc dobře. Nemohu potvrdit ani vyvrátit, mně se zprovoznění ještě nikdy nepřihodilo. A už to asi nestihnu. Ale je-li spojeno se zapomínáním, tak to rači nechcu, na to zprovoznění vůbec nepotřebuju, já mám v zapomínání bohatou praxi.

  26. Máte recht, Stařenko, měl jsem napsat do zprovoznění; to máme společné s mistrem tesřem – oba se někdy utneme.

  27. Dnes jsem si přečetla na Letenské smečce, že 90 procent (už mockrát mi bylo raděno, úspěšně, leč krátkodobě – já všechno zapomenu, když si to napíšu, ztratím papírek, holt ty mazané zkratky mi nejdou) života se psem spočívá v pozorování, co ten druhý právě žere.

  28. Milá stařenko, docela by mne zajímalo, jak by vaše zprovoznění, které, jak tvrdíte, jste nikdy nezakusila, probíhalo… Mohla by to být docela osvěžující zkušenost… Mohla byste toto téma trošku rozvinout?

  29. Vždyť povídám, Jarku, že se mi ještě nikdy nepřihodilo (to zprovoznění), tak jak můžu vědět – a tím méně odpovědět na otázku – jak by probíhalo. TOTO téma mi tudíž rozvinouti nelze, nemámť k němu ani související články. Já tak akorát můžu být ráda (a to fakt jsem), že se zprovoznilo SlovoDne; na druhé straně nejsem ráda, že z něj tolik účastníků pozdrhalo.

  30. Zprovoznění kohokoliv je fakticky možné jen po úspěšné resuscitaci, asi by málokdo zjišťoval, jak to probíhalo. Leč chci se s vámi podělit o jazykovou perlu, kterou jsem zaslechl dnes ráno, když nějaká ekonomická expertka prohlásila, že navyšování platů by bylo za současné inflace přisypávání oleje do ohně. Hospodyňky, máte zkušenosti s olejem v prášku?

      1. Prej jsou z prášku piva z Lidlu, nevím, jak jsou na tom s cenou teď, byly v pixle pod 10.-, ale neviděla jsem, že by to někdo kupoval. Asi jako kdysi byl holešovický Pražan PIVO ZNALCU (zase-neumím kroužek, ale místní experti už si asi zvykli) – protože kdo ho znal, ten ho nepil.

        1. V zastoupení Gabriela: není jasný podmět. Piva BYLA, ceny BYLY. To znamená, že pravopisně je věta v cajku (vcajku?), akorát že nevíme proč.
          Ů: alt (podržet) 222 (pustit).

  31. Přisypávání oleje je fajn, vyvolalo mi vzpomínku na paní ministryni … kruci, jak ona se … Šámalová? Snad jo: „To jste mne, pane redaktore, opravdu uhodil hřebíčkem do hlavičky …“ Ono to bylo delší, paní ministryně vyzkoušela několik variací, včetně hlavičkou o hřebík, tušilať matně, že se jí do hlavičky vloudila další z chybiček; tyhle blbosti si pamatuju, ale oč tenkrát šlo, ponětí nemám.
    Tady u nás v nejbližším okolí nikde olej v prášku nemají. Možná kdybych ten olej zcela vysušila …?
    A Jirko, mne nemusí nikdo resuscitovat, mně se resuscitovalo samo. Nevím ovšem jestli úspěšně.

  32. Milá Stařenko, dosud jsem znal jen Zavírásamo. Resuscitovalosamo je pro mě novum.
    Pane Pavelko, alkohol v prášku bohudík v dohledné době nehrozí.-mám to z první ruky. Kdysi jsem doporučoval pánovi, který doplňuje nápojové automaty, aby tam zařadil instantní grog, leč ten prý nebyl doteď vynalezen

  33. Jirko, napsala jsem Vám velmi vtipnou odpověď, ale dělalo mi velké potíže sloveso resuscitovati, pořád se mi překlepovalo a musela jsem opravovat, no a až jsem jsem to celé téměř dokončila a uznale ohodnotila (sama jsem se zasmála, jak to bylo povedené), někde jsem o něco zavadila nebo něco omylem odklikla – prostě se mi to všechno vymazalo. Tak snad někdy příště.
    A Věro, to s tím životem se psem se mi moc líbilo. Ale můj manžel to bezvadně dělal i v obdobích, kdy jsme žádného psa neměli.

  34. Milá Stařenko, nic si z toho nedělejte a klidně to napište znova, abychom se taky zasmáli. Paní Diblíková,myslím, že to výše uvedené bylo spíš pivo neznalců, když -jak píšete- je pili jen ti, kteří je neznali. Aby pan Pavelka nemusel znova zastupovat Gabriela, dal jsem si záležet na správném používání zájmen

  35. A všichni si vaří, barví, malují nebo drbou vejce a nikdo nepřispívá…. Natož aby přizpíval podle vzoru přikvačil

    1. Tak dobrá. Že nejsem škrt, dám k lepšímu i svůj výstup z výše zmíněné hodiny technologie, věnované reklamě. Samozřejmě proto, abych se vytahoval, ale i kvůli ilustraci opakujících se (literárních) schemat.

      Dobré zboží se chválí samo. Proto tu nic neuvidíte. Dokonce ani reklamu na patentní podvazky se zapalovačem Jan Hus.

      Povšiměme si prosím dvou podobností. Grossmann se Šimkem – nepochybně nevědomky – použili Pepův efekt s očekávaným a absentujícím rýmem a Smoljak se Svěrákem použili po čtyřiceti letech v Českém nebi – nepochybně nevědomky – můj fór se zapalovačem a Husem.

      A pak mám ještě jeden slogan: Budík Prim – nezaspím!

      A pak mám ještě reklamní text na písničku Memphis Tennessee (Chuck Berry):

      Míval sem boty na kličku
      Ale měly spoustu chyb
      Vázal sem si kaničku
      A to by jeden chcíp
      Pak poprosil sem Haničku
      A ta mi dala tip
      Teď mam boty na kterejch je perfekt suchej zip

      Drží fest a zarytě
      Eště se nevodchlíp
      Už se neklátim tak nalitě
      A chodí se mi líp
      Jen díky jeho kvalitě
      Sem rychlej jako džíp
      Dyž mam boty boty na kterejch je perfekt suchej zip

      Kaničku sem si přišlápnul
      A nebo někam skříp
      A potom sem se rozcápnul
      A neřek ani píp
      To dokavád sem nekápnul
      Na geniální vtip
      Koupit boty na kterejch je perfekt suchej zip

      Ani Newton s Einsteinem
      By to takle nerozštíp
      A timhle nóbl designem
      Projdu každej světa cíp
      A budu jezdit s kombajnem
      A slezu horu Říp
      S botama co mají extra perfekt suchej zip

      1. Připomenul jste mi Boty jménem Krychle. A nevzpomenu si na jméno autora, byl to starší pán impozantního vzhledu a jmenoval se …. …..-….ský. Stával, sedával i lehával nahatým modelem v AVU. (Tohle mi dělá paměť v poslední době s oblibou. )Ta úča, co je kvůli buzeraci pisatelů v počitači, mi podtrhla červeně první a druhé 3 tečky, pak „počitač“ a pak něco pište, když vás sužuje (jistě podle nových pravopisů „zužuje“) vlastní klábosnice. Veselé Velikonoce (dnes jsem za celé dvě hodiny ranní procházky s Valinkou viděla jen 1 ( jednoho) člověka s pomlázkou, tak na co svátek?) a Zelí VŠEM!!!

  36. Pane Pavelko (Vašich titulů neznalá, nemohu Vás oslovit s plnou a patřičnou úctou) (čímž nemyslím tituly, které Vám snad vyšly tiskem): táži se Vás, jak velký máte byt. Uvážím-li, že tam musí někde být i paní Ivanka, a bydlet, žít a pohybovat za únosných lidských podmínek, a taky je tam kočka, žijící za pohodlných podmínek kočičích, jež jí dovolují shazovat libovolně na zem sklenky s vínem a vůbec cokoliv jiného kočce úměrného. A někde musíte mít přece uskladněny zdroje vědomostí Vámi načerpaných, právě čerpaných nebo nachystaných k budoucímu čerpání. Všecko přece jen nevygooglujete (nebo kam či na koho se na internetu obracíte). Hlavně ne tak bleskově, jak nás, zbývající trosky Slova, informujete. Prostě nám prostě sdělíte žádané. Prostě. A nepište mi, že to máte všecko v hlavě!
    Ve Vašem případě ovšem zajisté nejde o byt, nýbrž o dům snů, s rozsáhlými knihovnami do stropu a s odpovídajícími závěsnými posunovacími žebříky, s prostorným sklepením, obsahujícím i vinný sklípek, a s půdou, která je nejen užitečným skladovacím prostorem (v poslední době se čím dál častěji v textech setkávám s prostorami ženského rodu a štve mne to stejně jako ta sršeň), ale je stále čistá a dá se tam sušit prádlo při nepříznivém počasí na verandě nebo na zahradě … A do toho ještě píšete i texty a verše vůbec, … …
    Jéžiš, Jirko, znova ten svůj velmi zdařilý a vymazaný příspěvek nenapíšu, to už by to nečetl vůbec nikdo a pozdrhal by i ten zbytek Slovodníků. Já – asi podobně jako Věra – jsem vždycky přizpívala podle vzoru přikvačila s nadějí, že si počtu z cizího. Naděje prý sice umírá poslední, jenže ja´pa´ já můžu vědět, kolik toho před tím posledním je? Jestli málo, tak to bude razdva.

  37. Stařenko milá, já to teda na nás prásknu. Pod tímto fiktivním jménem se skrývá tým zhruba dvanácti tisíc odborníků na všechno, které koordinuje experimentální program umělé inteligence, vyvíjené utajeným oddělením United States Secret Service. Jo, a platí to všechno Soros.

  38. A teď vám všem zbylým sirotkům musím sdělit – a tím pádem s vámi sdílet – svůj senzační večer, za který už jsem poděkovala i svému televizorovi, jenž – ač stár a v podzemí – vložil veškeré své vysílací úsilí do svého již jediného kanálu, nicméně správného, poněvadž mi přenesl koncert Jaroslava Svěceného, který si v minulém roce ke svým šedesátinám pozval několik svých přátel, jež mu (jak pravil) byli do té doby hosty pouze kýženými. Teda, dámo a pánové! To byl koncert! Být virtousem, hrát jako virtous naplno celé ty dvě hodiny nebo kolik a zůstat přitom normální – to je teda věc! On je teda proti mně mlaďoch, ale Pepka je mrcha zlá a zákeřná. Chaplin taky umřel na jevišti.
    No, tak jsem si zas pokecala, protože proč to ke druhé hodině předjitřní píšu ausgeréchnet sem, to fakt netuším. Tak se omlouvám. Zkrátka jsem vylezla z postele a písemně jsem si zamonologovala.

  39. No, tak ještě kousek: Měla jsem se vecpat hned za toho Jaroslava Pavelku, ale nevyšlo mi to nějak. Děkuju za odpověď – já jsem si myslela, že to tak nějak s Vámi bude, Jen toho Sorose jsem neuhodla.
    Odcházím na lože, přrji všem dobrého kuropění.

  40. Místo přrji patří přeji.
    Ale že by až zhruba dvanáct tisíc? Kolik z nich pracovalo na těch briketách např. teda?

  41. Stařenko, jak to prosímvás děláte, že Vám kuro pění. Já ať se snažím jak chci, tak nezapění a nezapění. Starn pana Pavelky a USSS: Myslím si, že kecá. On má totiž v hlavě krom obvyklého příslušenství ještě mikropočítač IBM nejnovější generace a sedě nad pivem U mrtvoly v Jevíčku z něj podle potřeby vybírá nebo ukládá veškeré informace. A my pak bledneme závistí.

  42. Stařenko, vaše přizpívání by mělo obsahovat noty, od teď si to budu popěvovat, bytˇ neuměle, virtousem nejsouc, leč sama, s citem, krásně, jak tvrdil Ivan Vyskočil kdysi s JRPickem. Pěnění kurů nezávidím, holt kdo umí, umí. Spokojím se s pivem a ani to by moc pěnit nemuselo. To, že jste nelenila a vstala upostřed temné noci se podělit s blízkými (aspoň já se blízkou pociťovala), mi připomnělo Hrabala. Naše maminka, když četla Automat Svět, tvrdila, že od toho, aby mu uprostřed noci běžela nafackovat, jí zabránilo jen to, že neuvedl adresu. A jaký to byl talent!!! No, vona naše maminka byla spíš IWCA než androš.

  43. Jirko, já jsem nikde nenapsala, že kuro pění mně. Ani nemůže – nemám kuro. Ale protože jsem taková fakt hodná stařenka, popřála jsem toho dobrodiní vám (nebo Vám?) všem.
    Věro, s těmi notami vyhověti nemohu, neumím noty, ač jsem chodila dvanáct let do klavíru a hrála na besídkách. A prošlo mi to. Jsem holt klikař. I když … já trochu lžu, protože některé noty poznám, ale jenom ty, co jsou mezi těmi pěti linkami. Ty noty, co jsou nad linkami, neumím, a z těch, co jsou pod linkami, poznám cé.
    A Jirko, dlouho jsem přemýšlela, co je to, sakra už, ten starn. Starn pana Pavelky. Ono mu nestačí, co má všecko v hlavě, on má ještě ke všemu i starn!
    A Věro, ten koncert byl fakt krásnej a všichni hráli jak pámbové a největší pámbu byl Svěcený, tak jsem to holt musela někomu sdělit, no. Psa už nemám, tak komu? Nemůžu přece kvůli tomu v noci zvonit u sousedů!

  44. Stařenko rozmilá, starn není něco, co by měl mít pan Pavelka v hlavě, jest to obyčejný překlep. A STRAN Vašich obav o nepřečtení Vašeho zdařilého a skvělého příspěvku: Čtu všechny příspěvky, které se tu vyskytnou, dokonce jsem si zabádal i v těch, které se tu vyskytly ještě před mým vstupem někdy 2006. A když jsem vydržel Ivanovy verše, potažmo Jiřulkova pětistránková souvětí, pak mi nebude dělat potíže ani jakýkoliv Váš miniliterární počin, což platí pro všechny stále i nestálé, jakož i emeritní a budoucí aktéry SlovaDne

  45. Jirko, moc děkuju za trpělivé vysvětlení stran starnu. Je mi líto, že jsem Vám nemohla poradit s tím pěněním. Ale, víte, Věra kupříkladu mi to nezáviděla i když si evidentně myslela, že kuro mám (dokonce v množném čísle) a pění mi. Takže mi vyplulo, že to stejně není nic záviděníhodného. Nebo to potřebujete vědět kvůli něčemu speciálně konkrétnímu?
    Pokud jde o překlepy, před lety jsem ty zdařilé sbírala, zejména ty cizí, protože z toho prý krev neteče. A tak vznikl např. i virtous.
    Nevíte, prosím, jak se postupuje při lámání hlavy? To přece není totéž co rozbíjení hlavy – to bych si rady věděla: hlava se rozbije a nasype se to tam a je to, ne?

  46. Stran Kura bych mohla podat částečné vysvětlení, neb se kamarádíme s Kurem, jenž je černobéžový shiba-inu, to je taková na pohled roztomilá lištička. On je oušem drobátko hýzlík, který se přes své minirozměry docela dost rád pere. Jeho panička je velice hezká Vietnamka, která sem přijela s rodiči jako asi 4letá a měla českou „babičku“ na hlídání. Vystudovala architekturu, design a je moc milá. Kuro je prý japonsky a znamená něco jako tmavý. BTW Hlava se láme těžko, chvíli to trvá, neb kulovité objekty lámání vzdorují. Zlomit krk nebo vaz je mnohem snazší, kdyby někdo z p.t. publlika potřeboval. Ozlomkrk je asi jako horempádem nebo střemhlav, viz poesie „Nebýt mojí drahé vlasti, vrhl bych se do propasti střemhlav, střembřich, střemprdel, abych tady nesmrděl. “ Je to myšlenkový relikt z dávného mládí, ani nevím, kdo je autorem. Při duchovním rozměru opusu to může být opravdu kdokoli.

  47. Před takovými pětapadesáti lety, když jsem mučil violoncello, tak se babička mého kamaráda ptala: Tak co, Jirko, kdy už z tebe bude ten virtous? Ona to nepřeklepávala, jen to někdy zaslechla a zpaměti to prostě netrefila nebo jí to znělo libozvučněji. Jinak, milá Stařenko, já Vám kuro taky nezáviděl, ať už pění nebo nepění. A nechtěl jsem to vědět kvůli ničemu konkrétnímu, jen krzevá abstrakci v rámci SlovaDne.

  48. Tady nám abstrakce z rámce drobátko přepěnila. Ad pěnění a pěnivé nápoje: lámu si hlavu, jak je to s nealko pivem? Dá se s ním sedět v hospodě celý večer? Dá se jich vypít víc? Proč? A – dočetla jsem se, že u nás se na hlavu vypije snad 264 piv (nebo litrů – ale to pro účel diskuse není důležité). Zní to výhrůžně, ale to není ani jedno celé pivo k jídlu. Není omezování pití piva likvidace tradice, o zdravotních benefitech kvašených nápojů (a dalších poživatin) nemluvě? Neblbneme hyperkorektně i s pivem? Nemám na mysli pivní alkoholismus (ať si vypije svých 10 piv za večer, ale ne aby začal chlastat), ale nějaký druh piva pili i předkové neandrtálců, a lidem pozdějším to zjevně nijak nebylo k úhoně, a to asi pili nějakou zkvašenou bryndu všichni včetně žen a dětí, a asi to bylo mnohdy jistější než nějaký ne úplně čistý zdroj vody. A taky: Nedovedu si představit třeba každoroční oheň Údolí děsu s Birellem. Nemohlo by totální skončení s pivem mít nějaké neblahé důsledky pro celé lidstvo? A co si myslíte vy?

  49. Já si o tom nemyslím nic. Totální skončení s pivem není námět k myšlení, to by patřilo spíše do říše úvah o tom, jak to bude krásné po smrti v nebi, jestliže jsme celý život páchali pouze dobro, nebo – ne-li – jsme se z toho tím kterým předepsaným způsobem vyzpovídali a dostalo se nám (prostřednictvím patřičného božího zástupce) rozhřešení: budeme tam (tj. v nebi) mít ten svítící kroužek nad hlavou a křídla, jež budou furt bílá, protože tam žádný smog nedosáhne, a všichni budeme mít podle svých potřeb, takže samozřejmě i co do množství piva, a ti v pekle nám budou moct leda tak závidět. Nesmíme do toho ovšem nějak rejpat, výraz „potřeba“ vlastně není dosud přesně definován. Nebo je? Já asi do nebe nechci. Ostatně, velmi patrně tam ani nepatřím. Ovšem do pekla taky ne, vo tym žádná.
    Proč si Pán Bůh udělal jenom jednoho Ježíška? Tenkrát v těch dobách tu bylo přece panen habaděj. A Maria byla ještě ke všemu zaslíbená Josefovi – o to se její maminka Anna postarala již v Mariině útlém dětství.
    Já toho raději nechám, vůbec se nechci dotknout věřících, ať jsou vyznavači jakékoliv víry. Nebo kterékoliv strany.
    To pivo se mi v tom jaksi ztratilo. Ale v nebi rozhodně nemůže nebýt.
    Jenom ještě: Nově přeložená bible se od staře přeložené bible výrazně liší nejen v globále, ale i v různých jazycích vzájemně. Pan Pavelka by o tom určitě hodně věděl. To si nedělám srandu, i když mi to dělá potíže, ale v případě pana Pavelky už bych nemohla smeknout ani kdybych nějaký klobouk poruce nebo kdekoliv jinde měla, protože by byl stálým smekáním již zcela upotřeben a spotřebován.
    A podívejte Putin – jak ten je zbožnej! Brutus by se hodil, to jo, mne se jenom v poslední době zmocňuje smutný pocit, že Brutus tu existuje nejeden, avšak v Putinových službách a chystanou obětí je Volodymyr. Tři čtvrtiny světa ho ujišťují o své podpoře (někteří vysoce postavení jedinci jsou až tak odvážní, že mu to jednou nebo letí říct osobně) málem každý zvlášť, ale skutky nějak furt utíkají. Většinou. A on, místo aby se šel jednou taky vyspat, skočí pod sprchu, vezme si čistý tričko a jde jim potřást pravicí. A už ho to taky štve, viz nepřijetí toho Němce, který se tím pádem urazil; taky aby ne – jede jakýmsi Ukrajincům osobně poradit, ačkoliv je Němec … Přece Němec!
    Omlouvám se, slibuju, že se odmlčím (to už jsem kdesi jednou nebo dvakrát slibovala a nikdy nesplnila. Vida, něco jsem se přece jenom od manžela naučila).

  50. Stařenko, dejte se na politiku, nikdo vám nedá, co já vám slíbím… Ne, to nedělejte, na politiku je vás škoda, ale hlavně nepřestávejte a naopak pište víc, dyk se podívejte, kolik nás pozůstalo a kdybychom si měli dávat takovéhle podivné závazky a nedejpámbu je snad i občas plnit, co by ze Slovadne zbylo? Naopak, grafomanie je ním třeba!!! Nemluvě o tom, že co příspěvek, to skvost.

  51. Myslím, že SlovuDne grafomanie netřeba, úplně stačí ty sqostné příspěvky. Pravda, těch aktivních psavců by mohlo být víc, leč, když budeme pokračovat, tak třeba vstanou noví bojovníci.

  52. Vyjádření utajované sekce USSS: Hibernace, některé zdroje uvádějí též hybernace, česky zimní spánek, je specifická reakce živočichů na zimní období. Hibernující živočich přečkává v klidovém stavu a při útlumu fyziologických procesů ve vhodném úkrytu, zvaném hibernakulum, nepříznivé zimní období. Klidový stav se projevuje především snížením tělesné teploty. Hibernace je známa např. u netopýrů, ježků, křečků, plchů nebo syslů. S fyziologií hibernace úzce souvisí složení potravy, které bývá pro živočichy důležitější než její množství. S blížící se zimou shromažďují živočichové velké zásoby bílého tuku, který slouží jako uskladňovací tkáň. (Na rozdíl od hnědého tuku, který má funkci tepelné tkáně; hlavní funkcí hnědé tukové tkáně je transformovat energii z přijaté potravy na tepelnou energii.) Lipidy přijímané v potravě se ukládají do tukové tkáně, která mohutní. Později bývají lipidy využívány k pokrytí metabolických potřeb. Protože přibírání na hmotnosti vyžaduje čas, začínají živočichové ukládat tuk přibližně měsíc před začátkem hibernace. Kromě hibernace existuje i nepravý zimní spánek, při kterém zůstávají živočichové v úkrytu, ale jejich teplota se nesnižuje, a občas se probouzejí a vycházejí ven. Takto přečkávají zimu např. jezevci a přispěvatelé Slova dne.

  53. Jak to tak vypadá, zatím nikdo nevstal. Vždyť nemusí být noví. Zánovní by se taky hodili. I staří. Já jsem vstalá, ale nenapadá mne žádný skvost, tak zas nic.

  54. Taky mě žádný skovst nenapadá, jen snad že kombinace hnědého a bílého tuku je škvarkové sádlo. K tomu čerstvej chleba, sůl, cibulku nebo okurčičku. No vida – a je to skvost

    1. Nojo, jenomže já měl k večeři jako na potvoru sejr. Mám na to text k písničce Hound dog (Jerry Leiber / Mike Stoller), nejznámější verzi zpíval Elvis.

      My máme na večeři rejži
      K tomu je bylinková směs
      Koukáme na stůl jako vejři
      A já už slintám jako pes
      Je to špicový
      Hned ze mě spadne stres

      My máme na snídani sejra
      Takovej rozmatlanej kyt
      A každej žádostivě vejrá
      A čeká co se bude dít
      Je to špicový
      Takhle si zdravě žít

      K vobědu bude ňáký zrní
      Vláknina klíčky cereál
      Žaludek spokojeně vrní
      Choroby prchaj vo dům dál
      Je to špicový
      Jeden by sed a žral

      Doma se stravujeme zdravě
      Kdo by to do nás jenom řek
      Máme to porovnaný v hlavě
      Důsledkem bude dlouhej věk
      Je to špicový
      Nežerem žádnej drek

  55. Nojo, ale – stáří je podzim (až zima) života a do toho ten, byť falešný, zimní spánek …

  56. Já se tak těšil, že mě budete velebit za tu kombinaci bílého a hnědého tuku a pan Pavelka mě utřel sejrem. Leč ten text se mi líbí

  57. No vida, pak prý tuto není skvostů! Naopak – tuto je! Akorát že masa tuto není – bílý a hnědý tuk se mi masem nejeví.
    Co je bylinková směs? A s rýží? S rýží???!!!???
    Leč ten text se mi rovněž líbí. No jo, pan Pavelka!

  58. Pane Pavelko, to byste se divil, co všechno se dá pozřít. Jeden voják z povolání říkal, že za války jedli hlínu a pak už ani ta nebyla.

  59. Co si počali, nám nesdělil, to jen chtěl, abychom si uvědomili válečné útrapy. A možná, že se najedli lásky, jak říkala ta novomanželka,, která neuměla vařit, svému choti. A pak ji jednou přistihl, jak jezdí po zábradlí. Když se jí ptal, co dělá, řekla mu: Ohřívám ti večeři

  60. Milá Stařenko, ve svém předchozím příspěvku jsem zcela pregnantně napsal, že to nám dotyčný furťák nesdělil, tudíž fakt nevím, co si počali. Je docela dobře možné, že počali, leč ani o tom mi není nic bližšího známo. A nebo se jedli navzájem -podobně jako za Stalinem vyvolaného hladomoru na Ukrajině.

  61. Teda Jirko, vás já žeru. Jinak vidím, že jste se pokusil nahradit WBG, tak já (samozřejmě rdíc se a místopřísežně prohlašujíc, že to není z mé hlavy, ale z Neviditelného psa, který NENÍ o psech, nebo jen zcela marginálně) připojím pána s vietnamskou snoubenkou. On“ Miláčku, nezkusíme 69?“ Ona: „Kžehké kuže s líží?“

  62. Věro, bravo a bis! Jen tak dál! To by člověk do vás nežek! Nebo teda vlastně já bych to do vás nežekla. Rdící se nerdící se.
    Ale stejně: jsou snad u náš ještě Vietnamci, kteří neumějí říct ř?

    A Jirko, omlouvám se – fakt jste to napsal zcela pregnantně.

    Hlína je prý ostatně mírně zdravá – stává se prý, že ji zcela malé děti pojídají instinktivně preventivně zdravotně.

  63. Zdá se, že se nám nikomu nějak nedělají žádné skvosty ke sdílení. Nějaké téma kdyby aspoň bylo! Kuže už bylo, hlína taky …

  64. Když si s vnoučkem zpíváme, vybírá z menu pravidelně jako první písničku Parchman farm (Mose Allison). K poslechu doporučuji verzi Johna Mayalla.

    Do prdele to je hic
    Do prdele to je hic
    Do prdele to je hic
    Kdy jede vlak do Teplic

    Musim zajet za Mílou
    Volala mi před chvílou

    To je ale pakárna
    Kde je tady čekárna

    Míla mě zas vytáčí
    Prej je se mnou v jináči

    Vlak má zase sekeru
    Já se z toho…

  65. To je fakt úderný hit. Nevím proč, ale úplně přesně mi vystihl dávné cesty vlakem z Prčic, dokud byly děti malé a byly ochotné s námi jít aspoň tu 15. Až na to, že tenkrát byl telefon jen v budce, jiného stavu bylo zato daleko víc než dnes. Ale ňák to na mě nostalgicky dýchlo.

  66. Hit je úderný, jen mám dvě otázky:
    1)Kolik je vnoučkovi?
    2)Použijeme-li do prdele jako citoslovce, nebylo by lepší psát doprdele?

    1. 1. Smraďochovi je šest. Ví, že písničky spadají mimo kategorie slušný – sprostý a ví, že ve školce a ve škole o této výjimce z kategorizace nevědí. Proto tam tyto písně nezpívá. Mimochodem, nedávno řekl kurva, nebo něco podobného. Takhle bys teda mluvit nemusel, opravila ho mírně babička. To říká ten tvůj syn, odvětil.
      2. Také jsem o tom přemýšlel. Text jsem zveřejnil poprvé. V případě nepravděpodobné další prezentace budu přemýšlet intenzivněji.

    2. 1. Smraďochovi je šest. Ví, že písničky spadají mimo kategorie slušný – sprostý a ví, že ve školce a ve škole o této výjimce z kategorizace nevědí. Proto tam tyto písně nezpívá. Mimochodem, nedávno řekl kurva, nebo něco podobného. Takhle bys teda mluvit nemusel, opravila ho mírně babička. To říká ten tvůj syn, odvětil.
      2. Také jsem o tom přemýšlel. Text jsem zveřejnil poprvé. V případě nepravděpodobné další prezentace budu přemýšlet intenzivněji.

  67. Tak, abych byla upřímná (není to pro mne lehké), znám spíše cesty do Prčic, a to ještě jen pomyslné. Avšak časté – ach, tak časté! Někdy tam pobudu i dlouho.
    Verzi Johna Mayalla (Parchman Farm) neznám, ale myslím, že znám tu s Ericem Claptonem, avšak to nebyla verze česká, tak si to nepamatuju. Erica Claptona jsem měla moc ráda nebo teda vlastně ještě mám, určitě ještě žije panebože, vždyť je ještě o kus mladší než já. A zocelen vítězným bojem s drogami a alkoholem. Takový vítězný boj si neumím vůbec představit.
    Pane Pavelko, jak mlád je Váš vnouček? Moje nejstarší pravnučka je pěti-a-kus-letá. Její maminka je vyštudovaná mateřskoškolská učitelka, ale spočítali si to s mým vnukem tak (aspoň myslím), že než ukončila první mateřskou, nastoupila druhou mateřskou, takže praktikuje furt doma. A pravnučka umí Prší prší a takový prostě patřičný písně. Domnívám se, že takovéto písně jsou dnes pro malé děti nevhodné, neboť logicky obtížně pochopitelné. Jak „prší prší jen se leje, kam koníčky pojedeme“? Kde to ubohé dítě dnes sežene koně (v plurálu), nota bene v prudkém dešti, aby se jich mohlo zeptat, kam všichni spolu pojedou? A doví se (od koníčků), že na luka. Kdo nebo co je luk? Zřejmě něco životného?
    A ještě ta kukačka do toho.

    Já už toho nechám a omlouvám se. I když by to chtělo ještě trochu něčeho pregnantního. Ale uznejte, že mám recht.
    Nebo pásla ovečky v zeleném háječku … v černém lese. Tak kde? A autor na ni dupy dupy dup a ona zas cupy cupy cup. V době mobilů!!!

  68. Nojo, jak dělá mobil? Aspoň kdyby všechny přibližně stejně, jako pejsek HAF, mobil CILILINK, ale to né, to musí každý jinak a s kravičkou a ovečkou, o kozičce nemluvě, se může jít prababi vycpat.

  69. Děti jsou nadány imaginací a fantasií, ačkoliv to nevědí. A tak je jim jasné, že teď sice prší, prší jen se leje, ale na luka pojedou teprve tehdy, až kukačka zakuká – a to už bude po dešti, anť v dešti je kukačka schovaná někde v Noře nrbo Hedě Gablerové a ani nekukne. Pane Pavelko, třeba začnete publikovat ve vyšším věku jako Josef Štefan Kubín a soubor Vašich textů by mohl být vydán pod názvrm Vonička z Jevíčka

  70. Vonička z Jevíčka zní dobře. Ale návrh, aby pan Havelka začal publikovat ve vyšším věku, se mi nelíbí, protože já bych si to taky ještě ráda koupila.
    A Věro, pejsek taky nedělá jednotně – hodně záleží např. na národnosti pejska.

  71. Sugar (That Sugar Baby o‘ Mine)
    M. Pinkard/S. Mitchell/F. Alexander, 1927

    V Jevíčku
    Já si žiju jako v nebíčku
    To si zapamatuj Jeníčku
    Jinak to tady nechodí

    Jevíčko
    Vzpruží neduživé tělíčko
    Pofouká mi každý bebíčko
    Když se mi něco přihodí

    Protože
    Sklenička pivíčka z Jevíčka
    Předělá dědouška na super mladíčka
    (mam v hajzlu játra!)

    V Jevíčku
    Mám to na háku a v malíčku
    Pohoda a úsměv na líčku
    Člověk se už tak narodí

  72. Kde jsem nabrala pana Havelku? To mi prosím vás někdo řekněte. Pan Havelka ať si – pro mě za mě – publikuje v jakém věku chce. Zvlášť Ondřej, na toho jsem koukávala a poslouchávala ho s velkým gustem a v poslední době ať koukám jak koukám. Jestli se jenom fláká, tak mu to přeju, ale jestli mi ho schválně nedávají na veřejnost a já ho tím pádem nemohu sdílet, tak je to od nich sprostý.

    1. Následující koncerty Ondřeje Havelka and his Melody Makers:
      13/05/2022
      19.00
      Zítra swing bude zníti všude / Praha, Divadlo ABC
      17/05/2022
      19.00
      Poďme sa vyšantiť! / Bratislava, Stará tržnica
      18/05/2022
      19.00
      Poďme sa vyšantiť! / Košice, Dom umenia
      19/05/2022
      19.00
      Swing nylonového věku POKRAČUJE! / Frenštát p. Radh., Dům kultury
      20/05/2022
      19.00
      Swing nylonového věku POKRAČUJE! / Průhonice, Hotel Floret
      22/05/2022
      19.00
      Pojďme si zařádit! / Plzeň, Měšťanská beseda
      23/05/2022
      20.00
      Pojďme si zařádit! / Praha, Lucerna, Velký sál
      26/05/2022
      19.00
      Zítra swing bude zníti všude / Praha, Divadlo ABC
      28/05/2022
      19.30
      Benefiční koncert pro Hospic Čerčany / Praha, Městská knihovna
      29/05/2022
      19.00
      Saturnin / Praha, Divadlo Na Fidlovačce
      31/05/2022
      18.30
      ZRUŠENO! / Swing nylonového věku POKRAČUJE! / Liberec, Lidové sady
      03/05/2022
      19.30
      Swing nylonového věku / Praha, Švandovo divadlo
      07/05/2022
      19.00
      Ples VŠB / Ostrava, Hotel Clarion
      08/05/2022
      19.30
      Swing nylonového věku POKRAČUJE! / Praha, Lucerna, Velký sál
      09/05/2022
      19.00
      Swing nylonového věku POKRAČUJE! / Mladá Boleslav, Městské divadlo
      10/05/2022
      19.00
      Swing nylonového věku POKRAČUJE! / Jablonec n. N., Městské divadlo

  73. Já bych klidně smekl, leč chodím bez pohlavních pokrývek. Jen bych skromně podotkl, že jsem si dal v Jevíčku dvakrát pivo, z toho jedno, když jsem pátral v místní knajpě po panu Pavelkovi a zastihl jsem tam jen jeho paní Ivanku. Ačkoliv jsem byl už v dědkovském věku, žádného mladíčka to ze mě neudělalo. Ale pohoda tam byla.

  74. Tak já teda zas ten slib poruším, když všichni tak úpěnlivě prosíte. Ale skvostem žádným posloužiti nemohu, žádného mi nenaskočilo. Jenom připomínkami.
    Např. Jirka 10.05. 22:40 – Děti jsou nadány imaginací … : Tam mi naskočila vzpomínka na Josefa Abrháma, jak říkal (jednou, už dávno, ještě mlád a zdráv), že se mu líbil fór, sdělený mu jeho přítelem o tom, že jeho pes sedí vzorně u boudy, i když není uvázán, protože to neví.
    Nebo ad Jaroslav Pavelka 10.05. 18:40: To vůbec nebylo nedávno, jak se jeho vnouček bránil mírné výtce babičky STRAN té kurvy (všimněte si, jak jsem stále učenlivá), to už je taky něco let!

  75. A děkuju panu Pavelkovi za toho Havelku – nestihla jsem se sem vecpat včas. Ale co já s tém? Ani na to nejsem technicky vybavena. A hlavně: určitě nemám co na sebe!!!

  76. Milá Stařenko, existují půjčovny kostýmů, tam by se určitě něco našlo. A Abrhám to říkal učitelce Zagorové ve filmu Trhák. Jinak je to převyprávěný kreslený vtip Pavla Kantorka někdy z konce šedesátých let. A vnouček páně Pavelkův je rozhodně duševní čipera, když dědečka nabádal, aby otevřel avokádo vývrtkou.

  77. No jo no, já vím, že už je to se mnou holt moc špatný. Útěchou by mi snad mohlo být, že teď už bude následovat fáze, kdy už nebudu vědět, že už je to se mnou holt moc špatný.
    Sliby se mají plnit, vánoce nevánoce. Tak já už mlčím.
    Ale ten příběh s páně Pavelkovým vnoučkem, avokádem a vývrtkou patří k těm, o které jsem přišla patrně z důvodů některého okna; jak říkala moje první bývala snacha lékařce: „Víte, paní doktorko, s maminkou to po té mozkové události bude jistě velmi těžké – ona logicky určitě trpí na časté anamnézy.
    Ale číst si SlovoDne budu furt. A jak ráda!

  78. Vražda na tyranu není zločinem a slibovat se nemá neuváženě, takže nemlčte, mluvte a piště o 106.

  79. No, dyť povídám: když všichni tak úpěnlivě prosíte …
    Jenom mi akorát nic nenaskočilo (myslím ze skvostů jako). Patrně jsem právě utrpěla anamnézu.

  80. P.S. O ten zločin by mi ani tak nešlo; jenom nevím, jak to udělat, aby mě pak nezavřeli, protože to by pak bylo asi – jéžiši – nejméně na doživotí!

  81. Co se kostýmů týče (a Slovadne jakbysmet), jsem si uvědomila, že píšíc do SD nebývám občas řádně společensky (natož kostýmem , byť z půjčovny) přioděna, ba někdy píšu (hamba mi!) i bez makeupu! Zato dnes jsem viděla, jak šaty, lépe kostym, dělaj člověka. U nás v hale za rohem se odehrávalo Cosi, napřed to vypadalo jako akce pro důchodce nadlimitní váhy, dokonce se zahraniční účastí, pak jako opožděný masopust. Spousta Němců a obyvatel nějakých rustikálních zákoutí , převlečených za Mexikánce, v sombrerech a pruhovaných ubrusech místo ponch, „krásky“ s růžemi za uchem, afro paruky a dokonce pán, který byl ne za vola, ale KRÁVU i s vemenem, rohy, cedulkou v uchu a zvoncem na krku. V pravé poledne na Letné u Sparty!

  82. Abych Vás upokojil, paní Diblíková, já nejen píšu, ale čtu, dýchám, vařím, jím i vyměšuju zásadně bez makeupu. Nemít manželku a dceru, ani bych snad nevěděl, co to znamená.

  83. To se mi to plní, když mi nic nenapadá! Teda napadá, ale nic vtipného. Nebo aspoň napsatelného.
    Snad je dotaz: Jirko, co znamená co?

  84. Mně nic nevyplývá, zůstávám zcela popletena, copa taky v mým věku jinýho. Dyť já jsem vlastně dosud nepochopila ani to zelí. A spoustu jiných věcí, takže vlastně vo co de.
    A Věro, že někdy píšete bez makeupu? Pche! Když jsem vylezla z tý postele sdílet se SD ty virtousy, tak jsem nebyla ani česaná.

  85. Tak vám mám nějak po tom dnešním hokeji bídný pocit, že už ani ten Boriš neumí. Ani po skalinách. Jakoby ti Fini měli i tu hymnu hezčí než my.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *