Nerozlučné dvojice

Nerozlučné dvojice, aneb musí to jít do páru. Sepsal Haryk, dodala popolední pošta.
Víme, že když se jednou ve větě objeví slovo buď, tak se tam v zápětí musí také objevit slovo nebo: buď půjdeme do hospody, nebo zůstaneme doma.. Také víme, že když řekneme ani, musí následovat ještě jedno ani: ani ryba, ani rak.
Ale jak je to s dvojicí jednak jednak? Přece stejně. A přitom slyšíme, třeba v rádiu, jak pan referent drmolí své moudrosti, začne novou větu slovem jednak, ale to druhé jednak z něj ne a ne vypadnout. Někdy na ně čekám a třesu se napětím, až se mi z toho začnou pozdit hodinky. Ale kde nic, tu nic, druhé jednak nikde. Co to je za Čecha, kterému se dostalo cti mluvit k veřejnosti v rozhlase, a on stačí jenom předvést svou jazykovou neznalost? A kéž by to byl jen ten jeden pan referent.

34 odpovědí na “Nerozlučné dvojice”

  1. Pane Haryku!

    Dnešní (nebo možná až zítřejší) slovo dne vyvolalo na mé tváři pobavený úškleb. Za to vám děkuji,již dlouho jsem se nesetkal s něčím tak vtipně řečeném ve zcela vážném tónu. Ale upřímně doufám že to bylo účelem a tudíž se to netýká žádného vážně myšleného lingvisického výzkumu.

  2. Mám přítelkyni, která neumí říkat jednak – jednak. Roztomile a tvrdošíjně říká “jednak – druhak”. Dělá to i v písemném projevu. Už mě tím nakazila a ode mne to chytli i mnozí jiní. Jednak je to přesné, druhak originální.

  3. Také jsem byl nakažen používáním jednak – druhak a nenašel jsem zatím odvahu pátrat po tom co je správně. Ale problém mi vzniká, je-li možností víc a je tedy po “druhak” použít i “třeťak” a “čtvrťak”.

  4. Do emailu prislo od VD:
    Navazuji na dnešní poznámku Haryka následující poznámkou:
    Redaktoři často užívají slůvko ALE na zdůraznění, např. Zboží je dodáváno do Německa, Anglie, ale i do USA. Toto užití se mi nelíbí, neboť podle klasické písně oral jsem, oral, ale málo, očekáváme za slůvkem ALE zhoršení stavu. Správně by mělo být A TAKÉ.

  5. Pro mě to jsou V+W. Zejména W. Tento koutek by byl pro pana Wericha jak dělanej. Nicméně (taky zajímavý slovo hojně se dnes vykytující, ale co znamená to “nicméně” nevím) musíme klábosit bez něj. Další dvojice je na světě: nicméně a nicmoc.

  6. viz příspěvek VD a příspěvek “lahvak”:

    Máme tu přece dvojici “nejen – ale i” – a tak se zřejmě pánům redaktorům ta první část spojení vytratila, pak by tam zmiňované “ale i” bylo oprávněné, a to ve významu stupňovacím.

  7. Vrcholem slovních dvojic je pro mne scénka, ve které Laďka Kozderková hovořila s právníkem a vykládala mu o svém dobrodružství v lázních. Její techtle – mechtle, a další řada slov, na která si nemohu vzpomenout, to byl skvělý koncert. Prosím pěkně, kdo si na ně vzpomenete, napište mi je. Děkuji a zdravím. J. B.

  8. Kdybych chtěl něco dodat, šlo by jen o láry – fáry, proto raději doplňuji přísloví: “Mlčeti – zlato, mluviti – stříbro!”

  9. Odhlednu-li od sveho oblibeneho “chca-nechca”, pripadne jihomoravske obdoby “chcacky-nechcacky” (jsem v Norsku, nemaji tady hacky) mluva tech, kteri nevidi na konec vety, by se mela tesat pro vystrahu.

    “Jednak-druhak” je uplne normalni, lid obecny si vytvoril logictejsi vyctovou nahradu za matematickty vesele “jednak-jednak”.

    Ad Administrator: Zduraznovani posledni polozky v neutralnim vyctu pomoci slova “ale” by byvalo bylo v poradku (na konec sdeleni se obvykle dava nejvetsi pecka), to umele naduzivani je fakt priserne.

    Publicistika (zvlaste v podani dvacetiletych slecen v audio-TV nebo redaktoru ve strednim veku v jakemkoli regionalnim mediu) je vubec jednou velkou perlorodkou. Za vsechny priklady vzpomenme napriklad obraty “nechybel ani”, “prozradit”, “zpoved” atd.

    K nerozlucnym dvojicim jedine – jejich nabouravani, je li vtipne, obohacuje jen par vnimajicich. Jejich dodrzovani je nudne, ovsem jazyk zachovavajici. A jejich nedodrzovani je hezkym indikatorem chudoby ducha mluvciho.

  10. ááááh, teď mně ještě napadá – co takhle HOGO FOGO? 🙂
    a ještě PRO MĚ, ZA MĚ (nevim proč PRO a netuším proč ZA mě…)

  11. Ještě jsem si vzpomněla na “šišli-mišli”. Musí to být napsáno s měkkým -i-, protože napíše-li se to azbukou, je to zvláště pikantní. Pak se zamýšlíte nad tím, jestli to je vůbec nějaké písmo! V jisté době jsem s tím měla velký úspěch. I když ruštinu jsem měla ráda. Dnes sice každý říká, jak ji nenáviděl, ale proč nenávidět jazyk. Ten za nic nemůže.

  12. Jiřině Balákové:
    Pátrám na netu, jestli není tento brilantní text (Kozderková – Lír) někde napsaný. Namátkou zatím: hogo-fogo, techtle mechtle, lážo plážo, cimpr campr, byly tam saky paky? končí to hala bala (no dovolte! neléčím své pacienty hala bala, když tak jenom hala!!)

  13. Většina našinců vůbec netuší, že spojení “hokus-pokus” není ryze české! Ani netuší, co vlastně znamená. Obdobný osud má “abraka-dabraka”. Ve skutečnosti je správné znění “abra-kadabra” a je to starozákonní výraz – kouzelná formulka, která se používá, když stvořitel tvoří něco tím, že vysloví přání, aby to vzniklo. Když bůh dle Genesis tvořil světlo, řekl: “Budiž světlo, abra-kadabra” I bylo světlo. Spojení “hokus-pokus” pak má přesně opačný význam, chce-li stvořitel, aby něco přestalo existovat, své přání zakončí touto formulkou.

  14. Pane Jiřulko, předpokládám, že všechno, co píšete, je pro zábavu, ale mně to nedalo, tak jsem si to z osobní zvědavosti prostudovala.

    “Hokus pokus” je podle Webstera fráze, kterou vytvořili žongléři při předvádění svých kouzelnických kousků.

    Také jsem před léty slyšela další výklad od profesora latiny, že totiž fráze “hokus pokus” vznikla tím, když katoličtí kněží ve středověku sloužili mši svatou v latině, a většina lidí tomu nerozuměla. Při obřadu svatého přijímání říká kněz: “Hoc est corpus meum”, což znamená “Toto je moje tělo”, a podle katolické víry se při tomto obřadu ten chléb skutečně promění v tělo Kristovo. To prostí lidé považovali za kouzlo nad jejich chápání, pochybovači to však pokládali za podvod, jelikož ten chléb nadále vypadá i chutná jako obyčejný chléb, a z toho vzniklo “hokus pokus” jako kouzelnické zaříkávání.

    Fráze “abra-kadabra” se podle Webstera vyskytuje poprvé v 16. století, a je to také napodobenina latiny. V knize Genesis se to nevyskytuje. Podle hebrejské Bible Bůh stvořil světlo povelem “j’hí ór” (tak nejblíž se mi podařilo to znázornit českou abecedou), a český překlad “Buď světlo” tomu velmi přesně odpovídá.

  15. Vážená kolegyně Eleno, máte pravdu v tom, že většina mých příspěvků jsou ptákoviny lingvinářského charakteru, ale sem tam mi unikne i něco seriózního, jako třeba kapitán Korkorán. Ony formulky abra-kadabra snad patří k tomu druhému, váže se to k mé nejzajímavější cestě – do Izraele. To je tak zvláštní země, prakticky poušť a tolik tisíců let se o ni stále bojuje. A vidím ve zprávách místa, kde jsem byl, třeba kostel, kde se narodil Kristus, ale pak se tam schovával Arafat, protože věděl, že ten židi nevybombardují. Na nádvoří před ním jsme na půl hodiny museli přerušit povídání s naší průvodkyní, protože Betlém je palestinské město a nesmírně silné tlampače na vedlejším minaretu začaly svolávat k službě Aláhu. To její povídání bylo nesmírně zajímavé a ukazuje, že si v Evropě mnoho věcí myslíme chybně, nebo si vůbec neumíme představit. Věřím tomu, co říkala, třeba, že je chybně určen rok Kistova narození, ve skutečnosti se narodil o pět let dřív. Také, že první písemné záznamy o něm vznikly devadesát let po jeho smrti, takže jsou historicky nevěrohodné. Také, že Korán je přelad Bible do arabštiny, historky zůstaly, jména se změnila na arabská. A právě z arabských končin k nám přišlo abra-kadabra i hocus-pocus, bez ohledu, co na to Webster. Jinak dalších překladů Bible do nejrůznějších jazyků je mnoho a velmi se od sebe liší. Ta staročeská, co mám doma, samozřejmě abra-kadabra také nemá. A jak jsem nahlížel do Gideons v hotelu v San Jose, tam taky ne.
    To jsem ale vejtaha, ale tím chci reagovat i na nadávače na současnost a chváliče doby vlády velké strany – takovéhle cesty, kdeže tenkrát! Já mohl až ve věku “Vy dobře vypadáte”, moje děti mohly už zamlada, včetně studia v cizině. Že to pro běžného čecha není důležité??! Inu dobře si naši generaci uvrtali!

  16. Tady bych měl uvést, že jsem svoje děti odmalinka učil, že pravda nemusí být jen jedna, a že opak pravdivého výroku nemusí být lež. Ba dokonce může o některých věcech existovat několik různých navzájem se vylučujících pravd. A že co je pro někoho pravda a naprostá nutnost, může být pro jiného naprosto nepřípustné a jiný zase vůbec nemusí tušit, že nějaký takový jev vůbec existuje.
    A že svět je tak složitý a mění se tak rychle, že jedinec nemůže stihnout to sledovat, takže to, co dospělí vydávají za bohaté životní zkušenosti, jsou jen subjektivní a už dávno neplatné pověry.
    Což opět myslím vážně. Chcete příklad: Třeba Indové nejedí hovězí, protože je kráva posvátná. To nijak nevadí židům, ale oni zase nejedí vepřové, ne proto, že by prase bylo posvátné, naopak je pro ně nečisté. Nám evropanům je to šuma fuk a jíme oboje, jenže jsou mezi námi vegetariáni, ale ti mají také různé pohnutky, někteří považují maso za nezdravé, někteří považují zabíjení zvířat za kruté, ale jedí třeba ryby, jiní ani ryby ne, jiní zase tvrdí, že i rostlina cítí bolest a jedí jen to, co sama rostlina ke snědení určila – pozor, to je podle soudobých výzkumů ověřeno! Právě proto má ovoce tolik vitamínu C, ten zajistí, že třeba jablko nebude tolik trpět, ten strom je určil ke snědení v zájmu zachování rodu, protože semínka se trávením neporuší a jedlík je roznese po větší oblasti, než kam by se mohlo dokutálet. Jak mezi vegetariány není shoda, jak velký živočich je již hoden nebýt zabit, ale všichni plácnou komára bez výčitek, v Indii jedni věřící zametají jemným koštětem cestu, kudy jdou a přes nos a ústa mají roušku, protože podle jejich víry ani ten nejmenší hmyz nesmí jejich vinou zahynout, a to ani nedopatřením. Ale i oni jedí chleba, protože netuší, že při jeho pečení zaživa uškvaří miliony kvasinek, což jsou také živočichové. Zatímco já masožrout tvrdím, že kdyby nebyla chovány ke snědení, či třeba na kožich, vůbec by takové druhy zvířat neexistovaly, třeba králík, prase domácí, slepice – tato zvířata nikdy ve volné přírodě nežila a od svých přírodních příbuzných se liší jako Bellův telefon od mobilu. A pokud je nebudeme chovat ke snědení, nebudeme je chovat vůbec a přestanou existovat a marně budou vegetariáni dumat, kam se poděly duše jejich chráněnců.

  17. Jakýkoliv pokus o fixaci jazyka do stálých slovních spojení, která se časem stávají arzenálem slovníků a lingvistických mrchožroutů, je směšný. O tom, zda se arzenálem stanou, či nikoli, totiž rozhoduje většina/masa.
    MĚJTE HEZKÝ VEČER!
    :-/

  18. Podle některych vegetariánů o tom ovšem rozhoduje vetšina/zeleniny. Či dokonce ovoce. Z Lenina. Maso z Lenina, jakkoli nechutné, se zdá mnohem lepší než většina z Lenina.

  19. já hlasuji pro slavá jednovaječná dvojčata Addise a Bébu. a že ostatní jsou proti je mi Šuma-Fuk. MUPY MUP!

  20. Na Slovensku měli dvojici jednak-bil´ak, ale to se moc neosvědčilo. Pak mi jeden pán vypravoval, jak mu tchýně vyhrožuje sebevraždou, ale pořád nic, a její řeči označil jako kydy-midy. A v písni Šel vojáček po silnici zase dotyčný ozbrojenec plakal, protože nemohl šulky-mulky. A moje tříletá dcera říká hotovo-totovo-ale fakt nevím, jak na to přišla.

  21. Trma-vrma, na věčnou památku Gabo(a) Zelenaye, buď mu Zelí lehké.Po svatbě jsme s přáteli plánovali, že budeme mít miminka zároveň. Když se nám zadařilo, pravili jsme: “Tak dělejte!” A paní odpověděla: “Děláme horem dolem a furt nic!”

Napsat komentář: Libor F. Stoupa Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *