Cvičky obouvá cvičenka, případně cvičenec a tenistky již dávno nejsou výsadou tenistů, ale lze je vidět i sukénkám civilistek. Problém nám způsobují kecky, původně používané k fotbalu, nyní pod novými jmény a s výrazně vyšší cenou slouží po boku tenisek k čemukoli. Vyhynutí hrozí bagančatům, křuskám a škrpálům.
Tímto sděluji, že víkend budiž zasvěcen obuvi.
Tenisky anglicky: sneakers
Jó křusky,škrampy,to znám.Vždy byly velké,nebo malé,nikdy akorát.Dřely až do krve a rodiče byli hrdí,že nás obouvají do pravé kůže a ,,co by za to jiné děti daly“.Myslím,že bagančata nevyhynou,jen okruh uživatelů se ztenčil současně se stavem armády.Můj synek,,NATOista,,jich má v síňce habaděj a soustavičně je glancuje vixem,což smrdí po domě takřka odporně.
Je zajimave, ze se u nas tak casto rika kecky. Pritom boty znacky Keds, ze kterych to jmeno pochazi, u nas nejsou bezne k dostani.
Ve Svedsku jsou Keds bezne k mani – vetsinou ve forme tenisek 🙂
Domnívám se, že názvy cvičky, tenisky a kecky jsou spojené s produkcí této obuvi firmou BAŤA. Sám je pamatují jako děcko z konce 30-tých let.Tenisky a kecky byla plátěná obuv, což v té době bylo spacialitou pan Bati.
To, že zmizelo z výroby několik druhů bot, mě nechává netečným. Horší je, že mizí výroba kvalitních bot za přijatelnou cenu. S tím také nic neudělám a čekám až zapůsobí všemocná neviditelná ruka trhu, která od nás odešla po zavření téměř všech továren na boty a teď si tuží svaly asi až v Asii.
Jsem zvědavý, zda Buty z Ostravy chytnou druhý dech, nebo zda definitivně utopí invenci v alkoholu, to druhé bych jim nepřál.
Ze by byla v Ameru i nejaka znacka Tswitch, podle ktere rikame cvicky? 😀
A co jarmilky přátelé?!
Myslím si, že tenistky nikdy výsadou tenistů nebyly, pokud byly vzhledné, pak o ně projevovalo zájem celé spektrum mužů od čističů výloh až po ministerské předsedy. Pokud jde o tenisky, tam by to mohlo být jiné. A ta lingvisticky krkolomá vazba o sukýnkách mi připomíná vyjadřování německého bohemisty Helmuta Beranka: „Některé věci já ležet stranou muset nechat“ ( lze dohledat v archivu Divadla Járy Cimrmana).
Jarmilky jsou taky podivne, a co treba picutky a Kristusky?
V době mého mládí byl ekvivalnet pro tenisky (pro ty tenisky, které již nebyly plátěnkami) – botasky.
Pevné kožené boty jsme dělili na křusky a pohorky. A ti chudší si v zimě na to co měli na nohou přidělávali šlajfky.
Vladimíre, u nás šlajfka bylo totéž co vázanka čili kravata. Nad boty se nosily psí dečky, ještě mám jedny ve skříni, je to dědictví a je mi líto je vyhodit. Co kdyby ještě přišly do módy?
1. Šlajfka – kravata (slang, hantec).
2. Šlajfky – historické brusle, které se připínají k podrážce křuskovité obuvi pomocí ozubených čelistí, jejichž posuv je ovládán kličkou. Z něm. Schleife – brzda, neb brzdy koněspřežných vozů byly šlajfovány klikou pobného designu.
Ano, měl jsem na mysli brusle. V daném kontextu jsem nepočítal se záměnou. Myšlenka jak se v zimě schází mládež (i stářež) u rybníka a váže si kravaty na nohy je vcelku poetická.
……… poetika jde rázem stranou, když ku konci kravaty uvážeme betonový blok a ten i se sportovcem ponoříme do chladné vody. musím dále upozornit, že tito ponořovaní sportovci obvykle nosívali psí dečky.
Upozornuji vazene prispevatele na obuv zvanou pionyrky. Pokud se dobre pamatuji, tak to byly kozene boty ke kotniku.
Dekadentni mladez padesatych let nosila madary – coz naznacuje pisen: … madarama trsa po Trafousi…
Maďarky byly kvalitní celokožené polobotky s tvrdou špicí s dvojim i trojím svrchním šitím po obvodu podrážek v letech okolo r.1950. Dnes by na ně 2500,- Kč nestačilo.
Pevně doufám, že příčina mé připomínky má původ v předchozích článcích či komentářích.
Poněkud se podivuji nejen stylistice poslední věty a tajemstvím obestřenému slovu „zasvědcen“ (jež nevím, co znamená), ale především své osamocenosti v tomto divení se.
Pokud jsem ovšem v minulých příspěvcích promeškala vznik nového slova (zasvědcen), které nyní hodláte jakožto neologismus prosadit, velice se omlouvám a tímto také prosím o objasnění jeho významu.
Doporučuji zasvědtit Marii do našeho malého tajemství. Udělám z cvičebních důvodů botu-cvičku a čekám, kdo první reaguje…
Díky za upozornění, opraveno 🙂
Byl jsem svědkem, kterak J.P. hat den Stiefel gemacht a tak jsem zasvědcen.Kdybych při tom byl přistižen, byl bych zasvědčen.
Takto jsem přesvědčen, že pro jistou míru oportunní shovívavosti jsem pro slovodne osvědčen.
Ano Gabrieli, Real Man se před gramatikou neponižuje 🙂
Nejsem zasvědcen podobně jako Marie, ale své kecky sem posílám rád a gramatické i stylistické boty si zde nechám opravit od odborníků.
já Sam Hawkins dosvědčuji, že pan Gabriel jest osvědčen. při vyučování se jeví aktivním, spolupracuje a nevyrušuje. na hodiny též chodí upravený a jest na něm patrno, že se pravidelně myje. projev jeho je kultivovaný, místy však odbíhá od věcí podstatných k maličkostem. tento nedostatek však nahrazuje pílí a ba přímo encyklopedickými znalostmi. v kolektivu oblíben.
Same, nezklamal jste mě! Celou dobu, co jsem četla Vaši Ódu na pana Gabriela, jsem se obávala, že zapomenete na ten bájný pilíř všech socialistických posudků, onu kouzelnou formuli „v kolektivu oblíben“. (Nezřídka bývalo ještě doplněno, že „pro svou družnou povahu“. To aby bylo ve věci úplně jasno…)
……….. a navíc je družný!
Touché!
Bon, bon ma coûteuse Silva! je suis ému!
Kecky jsou špatně, my jsme nosili kedsky.
Důchodky – oblíbená obuv mládeže (ve věku pionýrů)
Pionýrky – oblíbená (protože levná) obuv důchodců.
Mělo se řešit slovo cvičky a místo toho se to zvrtlo spíš k teniskám a bagančatům 🙁 Přitom gymnastické cvičky patří mezi nejerotičtější obuv!
Nojo, Gygi aby tu nechyběl. Nejerotičtější jsou samozřejmě krásné blílé jarmilky ! 🙂
Civčky jsou anglicky plimsolls (brit.), případně gym shoes…
for Jožin:Zdravím schaním boty psí dečky…chtěl bych se zeptat jesi se dájí někde zakoupit?Předem díky
Jedny psí dečky nad boty mám schované ve skříni. Čekám, až znovu přijdou do módy. Pravé, koženné, pěkná ruční práce.
Pan Jožin má psí dečky koženné podle vzoru prkenné, to chápu, ale nechápu, proč je pan Hawkins emu, není to přílišná sebekritika? nestačilo by něco menšího, když mocímermo cizokrajná drůbež, třeba kiwi nebo ptakopysk?
Dík, Věro, za opravu. I mozek mi už dřevnatí, kéž by byl alespoň kožený, to by mi bylo hej někde na Bahamách.
Dámy a pánové, psí dečky, nebo také psinky, to j věc. Nejde ani tak o módu, ale o praktické zařízení. Ráno mrzne – psinky na nohy, kotníky si medí. Po obědě přestane – šup s psinkami do tašky, do ruksaku nebo do nůše, podle toho, co se vám líp nosí. Já je dávám nejraději do tašky, s nůší v tramvaji nepochodím, někteří spolucestující a řidiči mají hloupé kecy.
Kožené psí dečky jsou pro mě nečekaným objevem. U nás doma ve skříni bývaly kdysi plyšové; tuším pár bílých a pár šedých. Buď je má na svědomí stěhování, nebo moli.
Ale vážení – kdo má odvahu a neohrožené srdce? Obnovit výrobu psích deček! Geniální podnikatelský záměr! Místo kůže goretex, místo patentků sucháče. Každý se touhou rozpláče!
Paní Věro Diblíková, musím se zastat zde nepřítomného Sama Hawkinse, protože on je šlachovitý muž (draft Šlachťor Doněck), žádná přežívající fosílie. Tak jako v případě pana Haryka s Jagellonci nemohu jinak, než znovu opakovat: subperiferní vidění !!
V jiných jazycích se používají obměny:
angličtina – be as blind as a bat, němčina – einen Hühnerplinz haben,
(scheel sein), francouzština – ne pas voir le nez au milieu du visage.
V češtině : Míti oko z Gaspardovy krávy. 🙂 🙂
Jaroslave, pár podobný tomu co popisujete skutečně vlastním. Není sice z goretexu, ale z jakési jiné podobné vnědveřní tkaniny, ale sucháče na nich jsou, a dokonce jsou opatřeny každá jedním patentkem (jednou patentkou?). Nevím jestli se na ně hodí výraz „psí dečky“, jsou totiž poněkud dlouhé, sahají až nad kolena, možná „psí deky“ by bylo výstižnější, nebo když už dečky, tak žirafí.
Ad důchodky: nevím jestli mě paměť neklame, ale pokud si pamatuju, důchodky nebo také bačkůrky byl druh plstěné domácí obuvi, sahající až po kotník a opatřený zipem, s velmi měkými a ohebnými podrážkami. Tyto vlastnosti z nich dělaly boty obzvláště vhodné k lezení na drolivém pískovci (činnost velmi oblíbená mezi důchodci).
Moje druhé já se ale teď se mnou hádá a tvrdí mi ze důchodky sice sahaly až po kotník, ale nebyly z plsti nýbrž ze semiše, a podrážku mely tyvrdou. Tak nevim! Ať to bylo jak to bylo, jsem si jist ze jsem kdysi několik párů důchodek vlastnil.
Vážená paní Věro D. mám pro Vás vzkaz od neznámého muže, který do mě v chvatu narazil, když jsem se onehdá protloukal skrzevá pustinu Llana Estacada. ten vzkaz zní: „i Emu má mámu!“
Pane Lahvaku, k důchodkám: Nebyl to druh domácí obuvi, nosily se venku, obouvali je i nedůchoci, protože byly relativně levné a praktické – nemusely se šněrovat. Měly také své předchůdce, stejného vzhledu, ale ty se zapínaly na takové malé knoflíčky, které se provlékaly dírkou pomocí jakéhosi háčku. To, čemu říkáte „psí deky“ by mohly být kamaše, ne? Možná.
Pro pana Gabriela: „blind as a bat“ jsem neslyšel, ale slyšel jsem „to be batty“, mělo to znamenat něco jako pošuk, nebo že mu straší ve věži, viz také „to have bats in the belfry“. V češtině je bezvadné rčení o tom, kdo nevidí to, co má vidět – „mít vlčí mlhu.“
Ještě dodatek k důchodkám. Předchůdkyním, které se zapínaly na knoflíčky, se říkalo meltonky, pokud se nemýlím. Taky dobrá věc.
Meltonky – to je správně. Důchodky se nosily v osmdesátých letech, byla po nich velká sháńka. Před tím byl „šedý mor“ a ještě před tím byly známé tatranky. Nikoli sušenky, ale plstěné boty na háčky, kolem kterých se provlékaly tkaničky. Nosili jsme cvičky, kecky, tenisky, nosili jsme všechno, co maminky sehnaly. A někdy to nebylo snadné. Ovšem módu šedého moru nemohlo snad překonat nic. Jo, a ty psí dečky, ty bývaly také plstěné, zapínaly se po straně na koflíčky. Pamatuji si to proto, že můj tatínek je taky nosil.
Meltonky – to je správně. Důchodky se nosily v osmdesátých letech, byla po nich velká sháńka. Před tím byl „šedý mor“ a ještě před tím byly známé tatranky. Nikoli sušenky, ale plstěné boty na háčky, kolem kterých se provlékaly tkaničky. Nosili jsme cvičky, kecky, tenisky, nosili jsme všechno, co maminky sehnaly. A někdy to nebylo snadné. Ovšem módu šedého moru nemohlo snad překonat nic. Jo, a ty psí dečky, ty bývaly také plstěné, zapínaly se po straně na koflíčky. Pamatuji si to proto, že můj tatínek je taky nosil. Mafiáni nosili bílé. (Viz film Někdo to rád horké!)
Milá paní Baláková. Když už jste se dostala k tatrankám, tak já to zkusím ještě hlouběji do historie. Na počátku padesátých let minulého století letěly u mužů „montgomeráky“, kabáty vojenského střihu, šité ze špinavě zelené látky, nepříliš dobře vyvedené kopie oblečení příslušníků britských vojsk. Byli jsme v nich jeden jako druhý. A co jít ještě hlouběji? V období protektorátu móda moc nefungovala, ale přece jen trochu. Ženy nosily na nohou „válenky“, nemožně vypadající vysoké šedavě-bílé plstěné boty. Nic moc. A co si dávaly na hlavu? Tam si posadily tzv. „holanďanky“, to byly čepce natažené až přes uši, nad ušima pak poněkud zvednuté, však je znáte z obrazů malířů tzv. holandské školy. Některým to dokonce slušelo. A už jsem zticha, přestavám vyvolávat duchy.
Pro Haryka:
Montgomeráky letěly ještě v letech šedesátých. Říkali jsme jim zkráceně „monťáky“. A mladým mužům slušely, moc dobře se na to pamatuji. Pak následovaly šusťáky – to byla paráda! Na fotkách mé maminky jsem viděla i ty válenky, měla je na podpatku, prošívané hnědou nití do kosočtverců a na straně byly na vázání. Na konci tkaniček visela kožená hnědá srdíčka. A taky měla kožené kozačky. O holanďankách nevím (znám je opravdu jenom z obrazů), maminka vždy nosila slušivé klobouky. Vysoké podpatky nosila až do loňského roku, kdy odešla tam někam nahoru. Na tu cestu poslední jsem jí dala černobílé lodičky na podpatku. Do 97 let jí chyběly 4 měsíce.
A Velorexu se říkalo létající montgomerák, ačkoliv jeho koženka nebyla khaki, ale hnědá, někteří marnivci dokonce měli dva odstíny hnědé barvy. A u Josefa Škvoreckého se můžete setkat s nezvyklým termínem pro šusťák – špecák.
Přece jen bych chtěl Harykovi oponovat ohledně montgomeráků. V módě byly na konci let čtyřicátých a v začátku let padesátých, ale určitě ne jako výraz oděvní uniformity a už vůbec neodpovídá pravdě, že by šlo o nepříliš dobře vyvedené kopie oblečení příslušníků britských vojsk.Britové vzhledem k podnebním podmínkám ostrovů dali ostatnímu světu mnoho druhů kabátů, mezi jinými raglán, koverkot, redingot a také montgomerák, podle maršála Barnarda Law Montgomeryho, vikomta z El Alamainu. V našich podmínkách ty kabáty byly oděvními součástkami „pásků na Trafouši“ doplněné maďarkami, rourami a brýlemi Arturkami (gen.McArthur) – vizte, co již zde bylo o této subkultře napsáno. Často se to plete s kabáty „baloňáky“, šitými po vynálezu PES a PAD vláken – a to je jiná historie, která pokračuje šusťáky etc etc.
Baloňáky se šily z tzv balonového plátna (byla jsem moc malá, tak o tom moc nevím, měla jsem zato, že je to ze spadlého balonu), taky jsme doma měli „padákové šnůry“, tmavošedé, babička z nich tahala jednotlivé nitě, kterými asi něco zašívala. Paragánem rodiny je však až můj mladší syn. A nebyl to el Alamein?
Pane Pavelko, nechci dotírat, ale nepletete si plyš s filcem (plstí)? Filc mi k psím dečkám pasuje, zatímco plyš patří spíš do kaváren, jako bývala Olympie na rohu Zborovské (z Újezda dolů, ale obávám se opětného usvědčení z oxymoronu, zatímco jiní třeba konstatují podezřelé tíhnutí k šantánům a pod.), dole byl bar s vrchním ve fraku – moc nóbl podnik. (Upozorňuji, že u nás se po 20 letech promlčí vražda, o mladistvých poklescích by to mělo platit taky.)
Kdyby jenom plyš s filcem! Já už si pletu i pánskej a dámskej záchod!
Paní Věro, máte pravdu: El Alamein.
Pane Pavelko, nejhorší jsou asi filcky v plyši.
Z omluv velectěnému publiku asi nevyjdu.
Zdravim tak jsem se teda wubec nedozvedel daji se jeste nekde sehnat psí dečky?
Příteli, zadejte nám značku,kódové číslo výrobku a stupeň pečování o svou obuv (1 -5), aby nedošlo k sociálnímu nedorozumění, a bude Vám sděleno, kde příslušné psí dečky dostanete anebo kde Vás s porozuměním leč nekompromisně pošlou až tam, kde se cukety sypou šematkou kapskou, anebo až úplně Tam.
Ahojda, náhodou jsem na toto fórum zabrousila a to při hledání výrazu „psí dečky“. Nutně je sháním. Al ne takové ty moderní z hypermodrních materiálů. Sháním takové ty původní, nejlépe bílé, jaké se nosily ve 20.letech.
Nevíte náhodou, kde by se tdaly takové sehnat?
Děkuji mooc.
a pak že je hip-hop z ameriky. od roku 1929 ve Zline vyrabel Josef Mikulčák cvičky pod názvem Hip-Hop ktere dodaval i pro Baťu.
to uz jen smyslet konspiracni teorii od vyvozu cvicek do ameru kde chudina na predmesti zacla nosit cvicky ze zlina a podle toho pojmenovala kulturu 🙂
Super, tak místo svého oblíbeného hip hop alelujá…, budu odedneška říkat – hip hop bata bata….
http://wbgarden.com/nove/slunce/index.htm
to wbg: bata bata je sorávně, dokonce místa, kde působila nejmenovaná firma, jsou natolik zapsána do duší domorodců, že po ní pojmenovali celou zemi -viz opereta Bratránek z Batavie (zřejmě zaměstnanec nejmenované firmy).
I v mé duši domorodčí jsou rozmanité vzkazy. Tento právě tešu…
Bata bata hip hop….
Tzv. Kedsky nejsou u nás běžně k dostání, ale pod počeštělým názvem „kecky“ se dá koupit „téměř“ cokoliv. Přitom typické nazouvací kedsky u nás zcela zmizely. Dříve byly k dostání u Vietnamců (poměrně kvalitní a velmi levné).