Despekt je na prvý pohled slovo do češtiny převzaté … Můj synovec Pepa (pro nezasvědcené – doktor ekonomie v Uppsale) i já jsme se shodli na tom, že používáme despekt i ve švédštině. Stejně jako pod Řípem, tak i u Baltu se většina lidí stydí přiznat, že nějaké slovo neznají a tak to chvilku trvalo, než se nějaký hrdina zeptal … No a slovníky potvrdily, že despekt zná asi jenom čeština 🙂
Na internetu se dá zjistit, že despekt je v českém slovníku cizích slov, zná ho samozřejmě bratrská slovenština a přivandroval i do polštiny: » rzeczownik despekt
synonimy: afront, despekt, dyshonor, nieuprzejmość, obraza, ubliżenie, zniewaga
antonimy: komplement, uhonorowanie
a dá se najít i na
http://da.w3dictionary.org/index.php?q=despekt
Vezmu to krátce – opravdu? 🙂
http://en.wiktionary.org/wiki/despect
Nedovedu respektovat osobu, která se mnou jedná s despektem. Kdo mi ale poradí, jak se mám k ní chovat, když s ní nechci jednat stejně, jak ona jedná se mnou?
Doporučuji oslovení „Despectabilis (kolego)“, despektive „Nevážený“.
Věro, nějak mi to nesedí. Ona se považuje za honoraci, chodí s nosem nahoru, takže mne přehlíží. Je mi jí ale líto, protože se doslova něčím užírá, proto stále hubne, a už je to jen chodící kost a kůže.
No, teď bez legrace: když je vám jí líto, tak se k ní chovejte hezky (i když si to třeba – podle vás – nezaslouží). To bychom ostatně měli dělat navzájem všichni, a bylo by nám všem líp. Ono stačí se třeba jen sám pro sebe usmát, a hned je svět o malinko hezčí – sice jen o malilinko, ale peříčko k peříčku a chudý má peřinku, jak se říkávalo. S nadhledem a s úsměvem jde všechno snáz. Bylo by fajn, kdybych to taky pokaždé dokázala :-))
Věro, souhlasím. Nadhled sice mám, těžké je však odpouštět, ale bez toho to nejde.