Do a na – kam to vede

Haryk prodlužuje(1):
Složité to mají cestovatelé. Ti jezdí na Island, ale do Grónska. Zase – obojí jsou ostrovy – pouze jeden menší a druhý větší. Nebo létají do Austrálie, ale na Nový Zéland. A proč cestují do Běloruska, ale na Ukrajinu? Proč jednou do a podruhé na? A jak to, že úředník chodí pracovat do úřadu, a já chodím vyřizovat své záležitosti na úřad?
Od pana učitele češtiny z jednoho moravského města jsem dokonce slyšel, že ho výraz “jedu na Moravu” uráží; prý to vypadá jako: “jedu na chatu”. Ale ono se přece také jezdí do chaty. A v pochodové písničce, kterou jsme zpívali při pochodování se skautským oddílem ještě před válkou, za dobré první republiky, stojí, že “už to vojsko mašíruje, mašíruje na dvě strany z Uher do Čech do Moravy”. Jinak by se to ani nerýmovalo.

(1) Prodlužovat pochází z ruského Prodolžať, tedy pokračovat. Tady zacpávám díru v češtině.

22 odpovědí na “Do a na – kam to vede”

  1. Ono by to někdy mohlo souviset s úmysly při návštěvě dané lokality. Švejk neinzeroval že se chystá “do Bělehradu”, nýbrž “Na Bělehrad!”

  2. Jinak úchvatná je dvojice do prčic/do Prčice a obraty typu “jdu do audiny”…

    K problému “do” a “na” nemám co říct, neb v tom není systém a já systémy rád 🙂

  3. Souvisí to jistě i se způsobem použití. Jezdím na koni, jezdím v autě, v případě koně nasedám do sedla, v autě usedám do sedadla.

    Na pravidla systémujsme zatím nepřišli, to ale není důkaz, že nejsou. Buďme rádi za všechno, čemu nerozumíme.

  4. Tak tohle se mi líbí náramně. Já taky jezdím do Sušice, ale když jedu k dceři, tak jedu na Mělník. A na Mělníku, v Roudnici a vůbec v tom kraji pod Řípem je zvláštní čeština, která přímo tahá za uši. Říkají tam – Autobus jede o hodinu – ne za hodinu nebo po hodině. Nebo. Pojedeme tam o prázdniny, nikoliv o prázdninách. Když to slyším, tak mě může ranit šlak. Taky vás to tak štve?

  5. Mě to neštve. Jsem spíše příznivec předložky “na”, avšak jedna moje příbuzná používá výraz “na poledne” (česky “v poledne”). To mě tahá za uši.
    Stane-li se něco během rána, večera, odpoledne a dopoledne – obejdeme se bez předložky. Stane-li se to samé však o půlnoci, v (na) poledne, ve dne či v noci, bez předložek se už neobejdu a obejdou se býti necítím.

  6. Je to “na šlaka”. Čeština je samý speciální výraz a vyjímka na vyjímku.Prostě to nemá pravidla a s tím se smiřme. Myslím, že by měl pan Kaplan (co měl třídu rád) co rozebírat. Vede to k myokardu nebo do myokardu?

  7. U nás, ve Frýdku – Místku, je slovíčko do velmi oblíbené. Zcela jistě mnohem víc než na. Takže do masařa znamená k řezníkovi, do Lichny prostě znamená do obchodu s potravinami, který provozuje pan Lichna. Možná tomu nebudete věřit, ale “idu tudyk, do kamošky” znamená jdu semhle, ke kamarádce.
    Můžeme se pochlubit i mnoha jinými specialitami. Tak třeba nemáme žádná játra. Kupujeme kilo játry a pak máme k obědu játru.
    Já ale víc toužím něco se dozvědět než šířit osvětu. Jako absolventa oboru filozofie čeština mě rmoutí, že nevím kdo je to vačkář. Slovníků vlastním víc než dost, ale to slovo jsem v žádném nenašel. Vím jen to, že v mém rodném městě bylo židovské gheto a kolem něj nebo v jeho nejbližším sousedství sídlili různí řemeslníci, hokynáři a mj. také vačkáři. Čím se živili vačkáři je mi záhadou. Nevěřím, že vyráběli vačky. Zato však tam dodnes žijí rodiny Vačkářů. Nerad bych odešel z tohoto světa dokud mi to někdo, kdo už tomu přišel na kloub, neobjasní.

  8. Tak pane Adalberte,

    je to možná velmi jednoduché. Nahlédnutím do opravdu skvělého osmidílného Slovníku spisovného jazyka českého, kde je snad všechno, po čem srdce lingvisty touží (vydala už před lety Academia) zjistíte, že “váčkář” (a to slovo asi hledáte) je prostě a jednoduše výrobce váčků, čili je to řemelník pracující s kůží stejně jako švec.

    A mimochodem to skloňování slova švec je taky zamotané…

  9. Já nevím, říká se – klepne pepka, raní nebo trefí šlak, já se picnu atd. Prostě kolem toho, že je člověk zmaten, je hodně výrazů. Čeština je jazyk květnatý i košatý.

  10. Švec a jak ho skloňovat? To je právě ten příklad toho, jak je český jazyk květnatý. Švec, ševce, ševcovi, ševce, ševče, o ševcovi, se ševcem. Ale jak je to se jménem Švec? Podle mého mínění – pane Šveci, nebo paní Švecová. Když je Švec švec, tak je paní Švecová ševcová. A je to.

  11. Vřelé díky, paní Kateřino. Kožetvorba, říkejme tomu galanterie, má v tom městě skvělou tradici a dodnes se má čím pochlubit. To by souhlasilo. Sice nevím o žádném Vačkáři, který by se jí právě teď věnoval, zato jeden z nich se stal pětkrát mistrem světa v dráhové cyklistice. Ještě jednou děkuji.

  12. Haryk: Já jsem měl na mysli dvojici Čech&Brouček, ale když už je řeč o Julesi (Julesovi, Julovi …) Verneovi *), tak záleží také na datu vydání českého překladu. Vyňato z Verneovy *) bibliografie, jak ji uvádí Ondřej Neff na AmberZine:
    (http://amber.zine.cz/AZOld/zones/verne/seznam.htm)

    Se Země na Měsíc – Kočí, Beaufort, Mladá fronta
    (DE LA TERRE Á LA LUNE (1865))

    Cesta kolem Měsíce – Matice lidu
    Do Měsíce – Vilímek
    (AUTOUR DE LA LUNE (1870))

    *) Zajímavá otázka, jak psát a vyslovovat tvary při skloňování jména Jules, je probírána na Ďasu:
    http://dejiny.nln.cz/daslog/index2005.html
    (Položka s názvem “Žila, proboha, máte tam Žila!”) z 30.3.2005.

  13. Ač to možná bude trochu malicherné, musím se ještě taky přidat na stranu toho pana učitele z moravského města: Zatímco v dětství jsme my Moraváci s velkou parádou jednou za dlooooouhý čas vyrazili do Prahy, na Šumavu nebo do Mariánských Lázní, moje pražská teta s rodinou za námi zásadně jezdili jenom “na Moravu”. Jako by na východ od Pelhřimova a České Třebové ani neexistovala žádná města hodná svého vlastního jména. Prostě jsme pro ně byli jednolitou venkovskou masou, čili Vidlákovem. Dost možná to tak ani nemysleli, ale pamatuju si, že vždycky když to řekli, mě to trochu zabolelo.

  14. nevím kde je hledán spor mezi “na Moravu” a “do Moravy”, když je to přece jasné a znamená to úplně odlišné věci, na Moravu se jezdí rekreovat, nebo samozřejmě cokoli jiného, kamkoli; tedy do Beskyd, do Ostravy, do Olomouce, do Brna, na Pálavu, ale do Moravy se můžete jít leda tak namočit, nebo koupat (ona totiž Morava je také řeka a nejen část ČR, to chce někdy vzít do ruky mapu naší vlasti a ne jen nějakých přímořských oblastí). A vačkář dle mého názoru není výrobcem váčků ale vaček, což je úplně něco jiného, zeptejte se automechanika, nebo strojaře.

  15. Rozdíl mezi vačkářem a váčkařem je stejně propastný jako mezi vymyškováním a vymíškováním. První vám provede krysař, druhé zvěrokleštič.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *