Do toho

Sportovní sekce Slova Dne se dnešním dnem-slovem pouští do boje za (dámy prominou) mužnější fandění. Kde jsou ty doby kdy se naši hrdiní předkové, Husité, povzbuzovali při derby s křižáky pokřikem Hrrrrrrrr na ně, jako klubová hymna sloužil chorál Kdož sú boží bojovníci, který se díky Janu Husovi již tehdá psal s háčky. Přes háčky, a nebo právě proto ně, stačilo často zapět první sloku a papeženci vyklidili kolbiště.
Jak hluboko jsme museli klesnout abychom nahradili jasně cílenéHrrrr na ně neadresným Do toho? Neumí snad dnešní fanda zapět chorál našich dědů?

25 odpovědí na “Do toho”

  1. Wabi Daněk zpívá: “…..tak do toho šlápni,..”
    My jsme kdysi na Slovensku na horské pastvině při odpočinku zpívali: ” …tak do toho lehni.” Byl to velmi adresný chorál, ač jsme si udržovali od postiženého určitý odstup.

  2. Výraz hr na ně zmizel v propadlišti dějin, protože se dav nemohl shodnout na počtu volaných r. A tak zatím co část bojovníků už křičela na popř. ně, někteří ještě volali rrrrrr. Výsledkem bylo rozmělnění tohoto bojového pokřiku a tudíž i jeho malá účinnost. Proto vzniklo úderné do-to-ho. A Do toho byla taky pěkná anglická komedie, bohužel už dlouho v našich televizích neuváděná.

  3. Turistický boss Pepa Peka volává na opozdilce: “Tak do toho šlápni!… než tě kopnu do tý bedny!

  4. Jožine, jak kde. Bydlím celý život u Stromovky a spousta pejsků to prostě až do parku nedonese – ale i v parku je potřeba exkrement uklidit. Tvrdím, že hovínek je na ulici mnohem míň než dřív (na to, kolik je teď pejsků, bychom se na Letné brodili po kolena). Včera na Smíchově v Lidické to byl ale dost hustý slalom, záleží na lidech (jako u všeho). Já když důstojně kráčím s Lucinkou a nesu v pytlíku výsledek naší procházky, mám prima pocit neohroženosti – naše tele je přítula, násilníka by umazlila do bezvědomí, ale pytlíkem s obsahem se ubráním i arabskému sebevražednému teroristovi.

  5. Hrrr na ně a Kdož sů boží bojovníci jsme vyměnili za Do toho, Už je tam! a Baníčku, my jsme s tebou.. prostě od dob husitských jsme nápadně vyměkli. Ještě že máme Řepku a spol. Krleš!

  6. No a já když jedu na kole z kopečka v Trnávce, musím jet uprostřed a brzdit, neb zprava vybíhají dokonce sebevražední psi! To už je hnus!

  7. Jožine, také jsem do toho několikrát šlápl, ne vždy byli na vině chovatelé psů, v některých případech šlo zřejmě o chovatele lidí.

  8. Já taky nosím pytlíky s výtvory mojí psice Lucindy. Protože je hodně velká, i to, co za ní zůstává je velké. Naštěstí v našem malém městě se “vejboři” starají a všude stojí sloupky s papírovými pytlíky a vloženou lopatkou z tvrdého papíru. A pod tím vévodí koš na naplněné pytlíky. Jdete si přírodou, na jednom sloupku vezmete pytlík a až dojdete k druhému, tam si odložíte. Jenom pytlík, samozřejmě. A pak už můžete zpívat vesele s Wabim – tak do toho šlápni, protože se nemusíte bát, že se to stane opravdu. Sláva “vejborům” a pořádným majitelům pejsků.

  9. A teprve teď koukám, kam jsme se to dostali! Od chorálu k exkrementu. Pane jo, to jsme tomu dali….

  10. Obávám se, že statní Čechové a ztepilé Čechyně odpradávna náruživě ctí heslo: čí chleba jíš, toho píseň zpívej.
    Jan Hus pohříchu /ke vzteku kodérů / vytvořil pro češtinu nový pravopisný systém využívající diakritických, tj. rozlišovacích znamének a začal nad písmena psát tečky (punctus rotundus) a čárky (gracilis virgula). Tečky značily měkkost souhlásky (např. c s tečkou, dnes č) a tvrdé l s tečkou, jež však již zaniklo.Daleko předaleko později se vyvinuly v háček. Čárky označovaly délku samohlásky (á, é, í…). Husova diakritika se však ujímala velmi pomalu a postupně, během více než sta let, takže Husité zpívali po svém – zaostalém.Dokonce obecně přijímané Husovo autorství pojmů nabodeníčko dlúhé a nabodeníčko krátké je vlastně vydavatelským omylem Aloise Vojtěcha Šembery z r.1857, jenž zmatečně pomíchal dvojí rozličné prameny, i zásluhou Josefa Palackého, v díle Mistra Jana Husi Ortografie česká.
    Omlouvám se ctěnému publiku za školometský příspěvek a v odvetu za hovniválské a hovnisběratelské příspěvky nezkroušeně přiznávám : Ano, jedl jsem psa !

  11. a napichoval si soustíčka nabodeníčkem. Igelitového pytlíku s exkrementem se bojí zvrhlíci napříč vírami! To je drsnější varianta doporučení paní Kondelíkové: Kačenko,vemte na něj lavičník, toho se bojí každej!

  12. Já to dnes opět zpackal, měl jsem raději napsat: Při sportovních utkáních diváci povzbuzují rozhodčího výkřiky: “Sudí, mrkev!” (když rozhodčí nevidí tak dobře jako oni), anebo adresněji – “Sudí je Hugo. Hugo je vůl!”

  13. Paní Diblíková, čekám na Vaše následovníky, kolik jich rozhořčeně poběží do nejbližšího OBI, aby koupili lavičníky k zastrašení nebohého Gabriela. Nebudou jim ty krámské fifleny rozumět, protože hezky česky jsou to ponkajzny ! Myslím ty lavičníky, ne ty slečny(z něm.Bankeisen). Ostatně, jak můžete vědět, že nejsem latentním příslušníkem komunity pojídačů psů, která zahrnuje přes jednu miliardu lidí ? Bude třeba nás nějak devastujícím způsobem převést na na fastfoody nebo internovat ? Zaslechla jste někdy típání kuřátek, aby se linulo v KFC ? Evokuje Vám hamburger pohled do očí osmiměsíčního telátka ?
    Máte pravdu, komáři nás žerou všechny stejně.

  14. Gabrieli, promiňte, lavičník nebyl na vás, tam měl být odstavec, vaše bylo nabodeníčko! Lavičník býval takový dost eklhaft hadr, kterým se v domácnosti utíralo, co bylo potřeba, něco jako hadr na podlahu, trvale mokrý a ne moc čistý. Jeho ušlechtilejším menším bratříčkem byl hadr na nádobí. A byl míněn na zloděje a jiné fujtajblíky, ochotné ohrožovat služebnou ve středostavovské domácnosti za nepřítomnosti panstva, viz Ignát Herman – Otec Kondelík …, což u vás samozřejmě nepředpokládám, vy ve mně budíte obavy zcela jiného druhu, dbaje přísně na řádnou podobu naší mateřštiíny, za což vám budiž ZELÍ, čest a sláva. Co se vašich stravovacích návyků a preferencí týká, proti gustu… Já jsem člověk městský, takže maso zásadně kupuji u řezníka. Psí tam nevedou a navíc si myslím, že by nebylo nijak levné. Proti KFC nemám námitky, komu tam chutná, ať tam jí. Co se telecího či kuřátek týče, mohu vás pozvat na papričku?

  15. Jožine, proč Hugo? Hugo je Haas nebo jezevčík, páni israelité prominou, u nás na Spartě se volá ten vůl, nebo Bijte je! Mám to z první ruky, bydlíme v ulici U Sparty. ( Proto si na fptbal moc nepotrpím.) Tím vlastně popírám tu kdesi shora zmíněnou změkčilost, to k Hrrr nemá moc daleko, už Jirásek psal Bijte je, nikoho neživte! (Proti všem i jinde). Ovšem co se Mistra AJ týká, dávám přednost výkladům spíše Mládkova typu.

  16. Jiřinko, pozdrav vačí Lucindě, holky by mohly oslavit svátek spolu. Lůca připojuje zdvořilé HAF HAF, já ZELÍ!

  17. Gabrieli, díky za virgule, ale v jednom se mýlíte – Husité zpívali především z hlavy a nikoli “z listu” a tak virgule nepotřebovali. Husita – medián byl negramotný venkovan v ruce s cepem a ohněm v srdci. Gramotný vůdce Husitů, Jan Žižka, pro slabozrakost číst nemohl.

  18. Já měla za to, že virgule je ten čarovný proutkařský rozvětvený proutek, co na něj nikdo nevěří, ale vodu s ním hledají studnaři dodnes, a s úžasem koukám, že to byly zřejmě středověké brejle.

  19. Nejsem herec, a tak si nedovedu představit, jak nalíčená Desdemona před divadelním představením povzbuzuje Othella slovy “Zlom vaz!”…

  20. Do toho vám nic není, vy tu nejste od toho, abyste se do toho míchal, ale jste tu od toho, abyste se do toho nemíchal(autenticky odposlechnutá diskuse s pořadatelem, akorát míchal a nemíchal bylo redakčně upraveno).

  21. Napadlo mě,jestli pokřik “Do toho!” není posuzován chybně.Všichni si myslíme,že se jedná o povzbuzování nám sympatického mužstva(ženstva),ale co když je tomu právě naopak!Vidím davy fanoušků,jak hulákají na hráče protivné strany “Do toho!”,ale jen proto,že volat na ně “Jděte do p..dele!” je společensky neúnosné.
    Jednou jsem byl svědkem,jak rozhořčený fanoušek národní házené zvolal hlasem velikým na sudího “Ty ježu neskorý!”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *