Sobotní ráno trávím dnes v posteli s článkem o dětech na objednávku. V USA je stále rozšířenější pořizovat si potomstvo pomocí donátora a surogát-matky. Na matky jsou kladeny požadavky především s ohledem na vzhled – bílé blondýny a často je poptáváno i hudební nadání. Sperma dodávají donátoři – bílí fešáci s vysokým IQ. Představa jak se ulice Prahy zaplní prefabrikovanými Helenkami Vondráčkovými neslibuje nic dobrého 🙁
Proč zatahuji hrůzostrašné představy do SlovaDne? Když je dodavatel sperma donátor, proč není dodavatelka vajíčka donátorka?
Chtělo by to doplnit ještě rodokmenem, aby se toto tržní hospodářství rozvíjelo se zárukou kvality a nekupovali zákazníci zajíce v pytli.
Tak správně a čím lepší rodokmen tím vyšší cena,jak u pejsků a jiných chovných zviřátek.Jen se optám neklesá tím status početí na úroveň chovné zvěře???
Z donátora, který prodal spermie na Slovensko, stává se predátor?
Já bych to s tou Vondráčkovou jako donátorkou zas tak černě neviděl. Napsal jste přece ze se požaduje hudební nadání…
.. jak to černě? Vždyť je blonďatá a zpívat umí… když dostane dostatečně zaplaceno 🙂
Ale ono hrozí, že by se mohla stát donátorkou, hudební nadání se nepožaduje vždycky . . .
PS: Stejně jako fotky se v počítači před otištěním ve Story úplně opraví, což už asi trochu známé je, i krákorání se v počítači upraví a přemění na ladný zpěv a v přímém přenosu je to vždy plejbek.
Tak a konečně jazykově: Tak jako je USA navzdory úředně zrušenému rasismu stále rasisticky smýšlející, tak navzdory trestání sexuálního harašení je tam stále vžitý sexismus, čili nerovnost postavení a diskriminace daná odlišností pohlaví, což až dosud byla záležitost, kde jedinec neměl možnost vlastního výběru. Tato možnost už je, ale stále nedokonalá – dosud zmužežena nemůže mít vlastní děti. Jenže i mnoho žen narozených jako ženy taky nemůže mít vlastní děti, nebo se tím nechce obtěžovat, tak to zase takový rozdíl není.
Ač je lékařům znám případ těhotného muže (nekecám, nešlo o jeho dítě, ale o jeho dvojče, které se dostalo do jeho břicha a vývoj se dočasně zastavil, když muž dospěl, začalo se dvojče dál vyvíjet), stále je těhotenství posuzováno jako něco, co se nedá poměřovat s darováním spermatu a od toho se odvozuje i odlišný název pro tyto jinak rovnoprávné aktivity.
Jiří, možná že se pletu, ale nebyla Vondráčková ta co zpívala „Chytila jsem na pasece motýlka, utrhala jsem mu obě křidýlka…“? Hudební nadání nemá nic společného s kvalitou hlasu.
Já to bral asi tak, že hudební nadání = hudební sluch, ohledy na morálku a chirurgické zákroky se nepočítají…
Starší donátoři se potom budou dělit na detonátory a nejdetonátory.
Asi by se měli dělit na jdetonátory a nejdetonátory, detonátor by spíš mohla být součást bomby. Nebo jak říkal inspektor Clouseau blomby.
Povšimněte si prosím, že diskuze k tomuto tématu je až dosud vedena bez účasti ženského elementu slovodnické komunity.Mám neodbytnou myšlenku, že Olinka, Jiřina,Janinka,Silvie, Šklíba a další nemohou vstřebat převažující cynismus nad pojímáním mysteria vzniku života, byť by šlo jen o jednu z metod řízené reprodukce. Slovo donátor je ve zdejším prostředí vnímáno ve spojení s nadačními aktivitami. Slovo dárce je příhodnější. Jsem přesvědčen, že nelze takto letmo a surově převzít hanebná komerční a pekuniární východiska bulvárních médií a a té části populace, která je jejich cílovou skupinou.
Donátor je každý co něco DÁVÁ.
Pragmatické ženy už dávno dělí muže na tobyšlonátory a tobynešlonátory…
a na závěr jedno moudré italské přísloví: „dorato donatore do riti ……………….“
Gabrieli,potěšilo mne,že jste zaznamenal naši absenci.Já však na plození neslyším,mám ho momentálně plné zuby.Výsledky mého snažení v tomto směru mne nenaplňují nadšením.Uf.
Já zase slyším moc dobře.
Moje absence byla z důvodu operace oka. Ale na děti nikdo z naší rodiny donátora nepotřeboval, a to je opravdu velké štěstí. Doufejme, že i další generace na tom bude stejně. Děti jsou fajn, těším se na zářijový přírůstek do rodiny. Bude to mé první pravnouče. Hurááááá!
Sedum dvanáct, počítám dobře.., a furt to jede….
Takže stran veškerého darwinování vůkol bych bych rozhodně obavy neměl.
Kdo má talent ten se prostě neubrání…
EVOLUČNÍ
Kdyby tvoje máti
milá
se synu tenkrát
neopila
je to smutné
velice
tak bez vlivu
opice
snad dodnes nemám
dědice….
Pokud to někoho zajímá…
http://dl.ziza.ru/other/082009/21/pics/007.jpg
Teda Jirko,takto na plnou hubu?Nešlo by to kapánek zaobaleně?Něco tak krásného,milovaného,v dědictví nám daného napálit tak surově,fuj.Sviňte se,styďáku.
Olinko, Jirka má pravdu. Furt lepší pořádně než nepořádně.
Co je to ten surogát? Mně to připadá jako to polské švajneraj, co se dává do salámů. A proč mít místo vlastního dítě cizích lidí, kteří se ani navzájem neznají? Něco mi v tom nesedí, přinejmenším si rodiče vůbec neužijí oblíbenou otázku Po kom to dítě je? A co na to argument, že dítě má právo znát své biologické rodiče, kvůli kterému bychom měli rušit babyboxy? A ten detonátor – není to proti zásadám bezpečného sexu?
Ten Jirka se šukáním, to je jiný Jirka a ne já. Já jsem ten, co nahradil detonátora jdetonátorem.
Hledám Stařence to Zelí, a najednou koukám, že se tam (podle Slepičky Olinky) zjevil jakýsi svinící styďák Jirka a Jirka to není, milý pane (trochu jako Tři oříšky), tak by mě zajímalo, jde-li o Doppelgaegnera,a jestli už tenkrát dobrotivý censor zabránil zhrubnutí našich dětsky nevinných dušiček.
Žádný censor není dobrotivý, jak nás učí histórie 🙂 Podle mého skromného názoru SlovoDne žádné cenzory nemá, jen občas musí admini pošťouchnout komentář, který uvázne v sítí regulí – a občas to nestihnou včas, což rozzlobilo WBG (wbgarden) natolik, že přestal do SlovaDne přispívat 🙁 a realizuje se na jiných fórech…
Maně si vybavuju, že mě tehdy Gabriel sepsul za něco, co jsem neměl na svědomí, možná to bylo u hesla Postoloprty
Našel jsem zelí pro Stařenku. Stařenko milá, když si zadáte do obdélníčku označeného Hledat heslo Pičičanda, vyskočí na Vás rok 2007 a tam to musíte najít v Gabrielově příspěvku
Jirko, nesmírně Vám děkuji, já to hledám celou dobu a to tak, že si čtu od 2008, hle, tam zmínka, tak zpátky,2007, tam zmínka, tak teď jsem 2006 někde naprostředku, bavím se velmi, ale je to dřina, ono to bylo fakt denně, a semtam dost hustý, dokonce tam někde jakýsi ubožák maně zabloudil, a zděšeně napsal: VY JSTE SE TAM VŚICHNI ZBLÁZNILI, TO PŔECE NENÍ MOŹNY!! Ale bývali Slovodníci statní jonáci, to se musí nechat.
Já moc děkuju za to zelí, ale zatím to furt ešče nevím. Udělala jsem vlastně totéž, co Věra – vřele s ní souhlasím: je to dřina. Nebo jsem fakt tak duševně těžkopádná – věnovala jsem tomu celou noc a hele, kolik je teď hodin! Došla jsem: 1) v hledání k roku 20006; 2) k témuž názoru jako Věra, že totiž Slovodníci bývali statní (nikoliv státní) jonáci a jonačky (a ti zbývající jimi ještě stále jsou; 3) k pocitu, že mám pekelný hlad a doma ani chleba ani droždí; a 4) k rozhodnutí, že nejlépe udělám, uložím-li se ke krátkému spánku a neprodleně se pošmatlám k nejbližšímu zdroji nějakého jídla, a pak, nasycena, zkusím to zelí dohledat. Nebo to zase nechám na noc. Ve dne se zase – v ruce hůl, ale bez binoklu – zkusím došmatlat (předstírajíc kolemjdoucím, že se s veškerými možnými zbytky půvabu jen tak ze zdravotních důvodů procházím) k možnosti nakoupit ještě valnou část Ježíška, neboť mám čtyři pravnoučata, jež jsou si vzájemně bratranečkem a sestřičkami, téměř denně se stýkajícími, přičemž nejsou prosta (ta pravnoučata) vzájemné závisti. Ne že bych nevěděla dřív, že i letos budou vánoce, ale neměla jsem prachy, neboť máme opět nového poštovního doručovatele (v průběhu posledních šesti týdnů již pátého) a ve schránce vzkaz, kde mne podepsaný pan Mařík informuje, že jsem nebyla doma atd. možná to všichni známe – na hlavní poště taky nic, zato moře lidí, než se to dovíte, a zlá unavená paní za přepážkou na mne ňafla, že mám složenku ve schránce. Já to zkrátím, udobřila jsem si až prosbou o prodej dalších respirátorů a ona byla udobřená natolik, že mi laskavým (fakt laskavým) tónem doporučila, abych „celou věc urgovala“. Přitom spatřila, že mám tu proklatou hůl, neboť mi s randálem upadla. Tak se na mne přes to vokýnko i hezky a soucitně usmála.
No a pak už hladce automaticky přejdu od r. 2006 do r. 2007, kde – jak jsem se právě o několik málo řádků výše dověděla, jak je to s tím zelím.
Kruci, místo „bratranečkem a sestřičkami“ má být bratranečkem a sestřeničkami.
Ne že bych předpokládala, že jste ausgeréchnet po této informaci nevíce prahli.
Ale tak hergot už, vždyť to mám samej překlep! Fix! Já myslím, že nejlepší bude, když to nebudete číst – akorát nevím, jak se taková věc doporučuje dodatečně.
No. Tak hezké vánoce a ani jediného virusa (u nás na Moravě, v Čechách samozřejmě viruse) včetně zmutovaných, a to navzdory chmurné předpovědi. I té nejchmurnější.
Hele, Stařenko, ale že jsme si to hezky užily, co? A to voni denně, dnes kdovíjestli za šest neděl! No, něco mi to připomíná, ale to už taky neplatí. Pánové, klid, jde o úklid a jiné domácí práce.
To teda fakt, užila jsem si a docela jsem se i nasmála. Já se sice směju každé hovadině a mám se svým nepotlačitelným smíchem potíže celej život (kromě věku kojeneckého a batolecího, kdy jsem se taky smála každé hovadině, ale v tom věku to člověk mohl i za totáče beze strachu z následků.
Ale furt ještě nevím, jak je to (nebo bylo) s tím zelím.
Jdu do obdélníčku hledat heslo pičičanda.