Odporné slovo dovča nemůže být v češtině déle než dvacet let? Za dovčou se od poloviny června ukrývá naše cesta na Sicílii a tím nejistý přístup k internetu. Předpokládám, že honit Freda z dovči na Sicílii bude těžší než ze Stockholmu, nemluvě o zlenivělém junákovi. Obracím se tedy na Slovodňáckou veřejnost a prosím o dodávky návrhů slov a obrázků, které mohu předem do redakčního systému nasypat(*) tak, aby se zveřejnění konalo den po dni k všeobecné spokojenosti.
(*) nasypat v této sovislosti zní také hrozně.
Slova jako dovča, véča, vejška, ve smyslu vysoká škola… užívají jen ti co nemají rádi češtinu, lidi kolem a neváží si ani sebe sama. Svědčí to o pokleslém vkusu a podivném smyslu pro nedůstojné plebejství. Když mě někdo pozve na dovču nebo na véču, okamžitě mě na obojí přejde chuť.
Možná nám to sem zavlekl bratr Moskovit užívající si na dače?
A protože jsem masochista, dám si do sosáčku: róďo (rodičovské sdružení), pivčo, kavčo, vzrůšo, Monča (Monika), Irča (Irena), prófa – asi zastaralé. Zajímavé: všechna slova mají zduřelou diakritiku; čárky a háčky se jen hemží. Mimochodem – jak vzniklo čóro móro?
Pro čóro móro musíš zabrousit do romštiny…
Já jsem minulý týden slyšela poprvé slovo „slučák“. Teď už vím, co to je, ale víte to vy?
(Podotýkám, že to není zas tak nové slovo a že tím v tomto případě není míněn slučovací sjezd soc. dem a KSČ.v roce 1948.)
Stepujete tady zbytečně, mamča s Barčou šly za babčou. Mějte se. Čáo.
Dobrá, půjdu a dám si pivčo. Nebo půjdu na pivko ? Možná na limču. Užiju si nějakou prču.
Mimochodem vůbec to nesouvisí – odhalil jsem pravý původ slova „zjednodušený“ – ten, kdo byl udušen jedem.
Ještě vás potrápím – jdu na „sváču“, přijdu tak za „hoďču“ (resp.za „hoďku“)
čóro móro – není to něco jako facka od Macka?
Mimochodem tohle také vůbec nesouvisí. Je to „jednoduché“, a pak „dvojduché“ a „trojduché“. Dcera se ptá, jestli je pokrm dušený, nebo dusený, když se dusí.
Facka Macka byla podlá, čóro móro následovalo.
Dovča, to zní tak nějak optimisticky a budovatelsky, Dovča s ROH.
Barča, Irča, Monča, to jsou mé kamarádky, a říkám jim tak prostě proto, že mi to zní lépe než, Báro, Ireno, Moniko, to bych sem nemíchala.
Macek by myslím potřeboval dovču. (:
Jestli ten balík zítra nepřijde, to uvidí ty slečinky na poště čóro móro.
Jestli si Mařka toho kreténa vezme, bude se divit co bude za čóro móro doma.
Z uvedených příkladů vysvítá, že čóro móro je jakýsi zuřivý souboj bez pravidel.
Po sametu zhasli a nastalo čóro móro.
Česko – romský slovník
krást – čórovat
A co takový ty brďo,nebo žjůůůva,taky strašný slova.
Pro Jaroslava Pavelku: Pokud jste měl na mysli kávu, tak bych psal spíš kafčo podle kafe, kavčo spíš upomíná na kavčí mládě. A jinak myslím, že jeden háček není ještě zduřelá diakritika, v těch příkladech, které jste uváděl, vybočuje lehce jen vzrůšo.
Svatá pravda, Jirko. Sem pěkný máčo.
Vývoj jde kupředu – trapka, blbka, týýjóó – no, změna je život…?!
také jsem pohoršen slovy jako dovča…..nebo jmény,jako renča ,kamča/kamila/ apodobně
Nonono, vy byste zřejmě o tláču s cíbou ani nezavadili, o hambáči nemluvě. Naštěstí tahle slůvka mají jen jepičí život (i když s tou jepicí mě napadlo jedno, které je opravdu trvalkou), stejně jako daleko horší duchaprázdné módní zhůvěřilosti typu chozrasčot nebo smysluplný.
Irčin románek, Andula vyhrála, Věrka-hvězda stadionu – tam se to těmi -čami jen hemží, o Mančince ze mlýna na Starém bělidle nemluvě (to byla Magdalena? a co Kristla, nejspíš z Christele? a jak je to s těmi y-i? Christina, Kristinka, Kristýna, Krysař a Krystýna? Ti, kdo ty nejrůznější -či říkají, se přitom aspoň netváří, že chtějí povznést celé lidstvo. U některých -č naopak).
Já mám ,,čůza“ a trvám na ni.Označuji tak mrchu ženského pohlaví.Chová-li se potvorně má fenka,kočka či slípka,jsou to čůzky.Zdrobnění nevyjadřuje míru prohřešku,nýbrž můj vztah k pachatelce.Leč nevím,jak jsem k tomu slůvku přišla.(Viz:František Koukolík-Alzheimrova nemoc a další demence)
Ne,že by mne d o v č a a v é č a rajcovaly,leč chutí na obé mi nevezmou.Na dovču hupsnu v srpnu do CHKO Železné Hory a véču si holt odpustím.Srazil se mi najednou celý obsah šatníku i prádeníku.Místo kýžené véči v místní ,,palírně“ dlabu malou lžičkou z malilinkého talířku pohankovou kaši ve vodě,nemaštěnou a slazenou spadanými meruňkami.Ach jo.
Mám dvě vypráskané jezevčice, Micku a Brůnu. Čůzy jsou obě
Ad SO. Hlavně to s těmi malými věcmi nepřehánějte a tu svoji chutnou dovčuvéču neprosedíte na wécku….
Olinko, vyražte na dovču k móři s levnější (abyste si nemusela odtrhávat od úst z racionálních důvodů) ck a zjistíte, že jste štramanda šik a šlank. V našem (českém v Italii) hotýlku z cca 80 lidí 15 bylo monstrózně obézních, a to nepočítám děti, o české boubelatosti nemluvím – ti lidé se valili, podobni obřím dělovým koulím a Helena Růžičková by mezi nimi trapně zanikla. Já jsem ztratila komplexy (a brýle, ale ty až poslední den).
Zrovna dnes jsem v trafice při frontě na cigára prohlédl novinový titulek, na němž jakási celebrita, krasavice to inteligentní, prohlásila: MIMČO NEBUDEM HROTIT. Když první hrůza z prznění mateřštiny pominula, vzpomněl jsem si na jeden Laxnessův román, kde se Vikingové při plenění dobytého města bavili napichováním nemluvňat na hroty oštěpů…
To by bylo příliš, já doufám, že se jedná o jakýsi africký folklor, kdy se dětem bandážují hlavičky, aby vznikl tvar hlavy jako měla Nefertiiti. Patrně tatínek pochází tam odněkud, ale asi mu tento v Evropě neobvyklý postup maminka rozmluvila a štastně to hned za tepla vyslepičila mediím. Jiné vysvětlení mě nenapadá, ale u celebrity jeden nikdá neví…