37 odpovědí na “dušičky”

  1. Když uvážíme, co bezduchých keců víří v parlamentu, sem tam nějaká dušička by se šikla, na to jeden (jedna) ani nemusí být vodník.

  2. Teda volně podle já, od dušana je samozřjemě dušana, od duchny je duchňák či duchanan, podle toho kde dotyčný bydlí, no a známý pouštní prevít dušičkhan, by taky měl být všem vůkol již velmi dobře známý…
    Veselé krizování a vepřové chřipkování…

  3. Milý kolemjdoucí vodníčku, co máte na duši, případně na duše? Svěřte se, zde Vám odpoví možná i ateisté, kteří uznávají jen práci fyzickou a s velkým sebezapřením částečně i práci duševní. Do hrníčka si nechte nalét čistého vína, protože dnes už ani malé děti nevěří, že dušičky se dají skladovat. Kde jsou ty zlaté časy, kdy většina populace neuměla plavat?

  4. Brekekáči, byl jsem se na ty hrnky zeptat. Řekli, že hrnky radši s sebou. Potom zamkli dveře, pak někam volali a pak mě vzali na výlet.
    Jaroslav Pavelka
    toho času psychiatrická léčebna Šternberk, Olomoucká 1848/173, 78501 Šternberk

  5. Mr. Pavelko, vaše květinářství je možná dodavatelem bleších cirkusů. Znáte takováta akrobatická kola, co mají jenom jedno kolo a na něm balancuje blecha? Tak taková kola občas píchnou.

  6. dušičky říkaly moje děti sladkovodním medůzkám, které byly v rybníce v Ovčárech. BTW ale že máme pořádně dušičkové počasí? Když jsem byla ráno s Lůcou na procházce, drtila jsem mezi zuby “Psa by nevyhnal” a to jsem měla šálu, kapucu a rukavice.

  7. A ještě mě, mistře Pavelko napadá, že byste se do toho květinářství mohl vrátit, podat objednávku na jednu dušičku, oni by ji přijali – to by oni udělali, když o sobě píšou, že to dělají – a my všichni bychom pak s napětím čekali, co vám vlastně dodají.

  8. Slovní obrat “má dušičku v peří” se používá o někom, kdo si vychutnává zadostiučinění, kterého se mu dostalo. Z toho plyne, že dušička v peří není na prodej a tudíž ji nelze koupit.

  9. Tak taky tak moc nechápu, proč všem dušičkám bez rozdílu nutíme, aby odpočívaly v pokoji, když mnohé ženy a dokonce i někteří muži by mnohem raději odpočívali v kuchyni, ostatně myslím, že zavedení lenoši bez rozdílu v jedné z důležitých kolonek rodného listu by nejraděj odpočívali v ložnici a mnozí i v lednici, což tedy to poslední se mnohým na čas splní. Některým to přijde nevhod, některým to nepřijde vhod, jako ten elektrikář, co se bránil, že nechce přijít do stavu ubytovaných na dobu neurčitou, neb jest ještě mlád a stár jen 37 jaří. Nicméně recepční soudruh Petr kouká do databáze, pak zadá údaje do excelu a ve jménu otce, syna a ducha svatého, enter, načež elektrikáře usadí: Podle toho, kolik jsi vykázal odpracovaných hodin, už je ti požehnaných 146 let věku.

  10. Jiřulko, není všem dušičkám přáno, aby odpočívaly v pokoji. Mnohé mají na pomníku napsáno “Spi sladce”. Je to přiléhavé u těch, kterým se nikdy nechtělo ráno vstávat do práce.

  11. No to se jeden nestačí divit co z lidí vypadne. Dělat si až takovou srandu ze svátku zesnulých ať s malým či velkým “D” je tedy dost hnusný.
    Určitě jste tyhle duchaplnosti psali všichni z práce a ještě za to vezmete výplatu. Jeden chytrej napsal blbost a ostatní jefště větší……Tak tedy…pokud možno Spěte sladce a doufám, že nebudu mít tu čest se s vámi někdy setkat…..

  12. Vážená Jano, vzpomínku na všechny věrné zemřelé hluboce ctím, to ale neznamená, že beru vážně všechno, co k tomu lidová tvořivost časem nabalila. Spávám sladce a doufám, že mi to tak ještě dlouho vydrží.

  13. Tak musím konstatovat, jak rád bych psal z práce, jenže jsem nezaměstnaný nezaměstnanec a musím zplna hrdla zdůraznit, že si dělám legraci z lidské blbosti a ne z těch, kteří už si nic dělat nemůžou. A zrovna Památka zesnulých je davové šílenství, na rozdíl od naprosté většiny lidí, my si hroby našich předků udržujeme celooročně(a k tomu i několik okolních, protože nám to nedá, nechat je tak zpustlé), vždy tam jsou živé květiny. V tom bych viděl onu živou vzpmínku a ne jednou za rok honem hromadně vrazit kytku, která tam je pak zvadlá až do léta a mít plnou pusu odsouzení pro ty, kdo si toho davového škrtání sirkou dělají legraci. Přeji Vám Jano, abyste byla z těch, kteří se starají celoročně. A jedna z těch, kteří se snaží a umí vyjádřit svými vlastními slovy a ne jenom opakovat stokrát omletá klišé.

  14. Taky si myslím, že tento svátek ” dusicek”, je trochu podivný, každý, kdo chce si vzpomene, třeba i doma na své blízké, co již mezi námi nejsou…
    myslim, že toto vymyslela katolická církev, ale že s vírou v boha to má pramálo společného.

  15. pietní dárek dietní párek. Podle mě to není katolická, ale zcela pohanská záležitost. Nebo spíš nějaký atavismus spojený s exhibicionismem a mnohdy špatným svědomím. Takové ty novodobé pomníčky u silnic, které mají evokovat boží muka, připomínají spíš pouťovou střelnici. Opravdový smutek by měl být neokázalý a důstojný. Tohle je stejný kýč jako Vánoce v Tesku už od října.

  16. Věro, se smutkem by se měl každý rychle vyrovnat, jinak jde o patologický, zoufalý smutek. Židovství i křesťanství dává člověku naději, že s těmi, které ztrácíme, se ještě můžeme setkat, že nic není definitivně ztraceno. To připomíná katolíkům jednak slavnost Všech svatých a další den pak Vzpomínka na všechny věrné zemřelé – lidově Dušičky. Je zajímavé, že i ateisté uvažují o jisté nesmrtelnosti, proto si pohlaváři totalitní moci nechávali ještě za života stavět nákladné pomníky, které pak mnohdy už jejich následníci museli pracně bourat. Mafiánští bossové mívají zase na hřbitovech nejnákladnější pomníky, které mají upozornit obyčejné smrtelníky, že jejich pohrobci mají velkou sílu, včetně té ekonomické.

  17. no vidíte – o smutku, stýskání a vzpomínání to není, to se neřídí datem. Je dost úžasných a chvályhodných křesťansko-židovských tradic, kterých si ani nevšimneme (třeba desatero, které se hodí kdekomu jen ke vtipkování ), ale ty, při nichž se dá utratit za pitomosti, jen kvetou. Podléhám zdejší minimediální masáži a objednávám si 1 (slovy jeden) kus dušičky, aby mé příspěvky měly více ducha, a pokud by byla na skladě vtipná kaše, dala bych si též porcičku.

  18. Budu neustále opakovat, že kdysi o tom to jistě velebeném čase jsem i já uronil jednu…

    TEATRÁLNÍ

    Hej smutný pane
    v černém tričku
    oblečte se
    je podzim
    dušičky na hřbitovech
    a pozůstalí na svíčkách
    hřejí si teď
    zkřehlé
    svědomí

    Jen otužilý plavčík Svět
    dál deštěm smáčí
    zbytečný nápis z léta
    – naučím plavat
    v jakékoliv vodě
    Značka:
    Ofélie
    mají
    přednost –

    Hej smutný pane
    v černém tričku
    oblečte se
    odložte lebku
    a pojťe se
    smát…

    Pokud to někoho zajímá…

  19. Teda Ivčo, uklidněte se už prosím, drobet si pletete zřejmě doby. Dneska o někom říct, že je bás..atd, to je jako na dotyčného něco nepříliš voňavého vylejt…
    Jinak z minulého tisíciletí si myslím i nějakou Ivču pamatuju…

    INTACTA

    Ó jak mi s tebou milá Ivo
    znamenitě chutná
    pivo

    chutná mi i utopenec
    já zasloužil jsem si tvůj
    věnec

    tak dejme si též tvarůžku
    a oslavme to
    na Růžku….

    Pokud to někoho zajímá…

  20. Na Pouchově
    v jednom hrobě
    ležej dvě mrtvoly
    břichem k sobě.

    Toto si zpívá má desetiletá dcera asi od září a o dušičkách má jen základní informace. (má to tři sloky, ale to už není k tématu)

  21. Jak chcete, vyhledala jsem to dceři v notách. Na prameny se podíváme později 🙂

    Na Pouchově
    česká z Hradecka
    Pro Vokální Harmonii a skupinu Kantoři upravil Jan Sündermann 15.1.1991

    Na Pouchově v jednom domě
    spálila kuchařka buchty v troubě.

    Pan domácí pro legraci
    posadil kohouta na slepici.

    Na Pouchově v jednom hrobě
    ležej dvě mrtvoly břichem k sobě.

  22. Já to znám ve versi Na Žižkově v čísle stodvě, spálila..- a to z mládí, které se, žel bohu, odehrávalo mnohem dřív než 1991. Obávám se, že to bude asi nezjistitelné, protože podobné písničky muzikanti přejímali a přizpůsobovali posluchačům, spíš tanečníkům, ad lib.. Je to jako s anekdotami, taky se autor nejspíš nedohledá. Šíří se ústním podáním rychlostí drbu, proti které je stepní požár nebo (dámy prominou) kapavka na technopárty úplný … nic. což mi, bůhví proč, připomnělo tu anekdotu o dívce v jiném stavu a cirkulárce.

Napsat komentář: wbgarden Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *