Učitelský sbor rozhodl, že přidáme kategorii Freds-Fast-Food. Nečekejte zde žádné mekáče, ale spíše pokrmy nějak související s jazykem – ani čekat nemusíte – můžete přispívat sami na jiri(zavinac)pallas.cz
Mekáčem přesto začneme, protože przní nejen češtinu, ale i jídelníčky našich dětí. Co dodat 🙂
Mekáč je bufet i když o něco čistější než byly třeba ty nádrážní. Navrhuji náhradu za mekáč a další fastfůdy : rychložravka.
Vladimíre, dovolím si navrhnout jiný název, krokolomější, ale zároveŇ odkazující na obrozenecké snahy počešťovat nepočeštitelné (?), tedy „kvapžrádelna“!
A co Hladové okno? Takhle se jmenuje spousta stánků s rychlým občerstvením u nás.
Děkuji Martinovi za inspiraci. Do dalšího kola bych přihlásil kompromis mezi žraním a kvapíkem: žrapík.
Žrapík navozuje asociace na slovo řapík. Nic proti řapíkům, ale zjednodušme to. Co takhle žravoň, žravajs, žračkol, žrabizna(žrabizňa), žrabec? Hlasuji pro slovo dobře zapadající do brněnského hantecu – žrabec.
Viděla jsem nedávno takový pajzl s honosným názvem Samojídelna.
Nechodili jsme do školní jídelny, vždy jen do žrádelny. Takže samožrádelna. Taky dobrý!
Já toto zařízení nevyhledávám, ale když už „tvoříme“, tak bych navrhla stejně odporné pojmenování „sektáč“. Můj muž tvrdí, že to tam chodí jako v nějaké sektě a něco na tom je – armáda zaměstnanců „útočí“, ze všech stran se něco nabízí a když to polknete, je to většinou jedno velké zklamání, pořád vás někdo oprašuje, zametá, čistí, nenechá vás v klidu najíst, podbízení se dětičkám, zavání to vymýváním mozku – trochu silná slova asi, ale nemůžu si pomoct …
Takže – mekáč – sektáč
Můj zesnulý švagr chodil v Třebíči do krmelce. Na lahváče. Někdy už od šesti ráno.
A co takhle „nežrat“ tam vůbec?
Lepsi mekac nez blafy od babicky( ale nekdy vari dobre) …lol
Já už žádnou babičku sice nemám, ale když vaří něčí babička, koukám se jí pod ruce a vždycky něco pochytím. Maj to prostě vychytaný…lol
Moje babička dělá úžasné sýrové karbanátky v rajské omáčce. Kdykoliv se o to pokouším já, vyjde z toho podešev s kečupem… skoro jak hambáč od mekáče…
Miluji sýr v jakékoliv podobě, i když zrovna nevoní ( páchne jak rasu pytel). Moje mamka se ještě nedávno divila, že mohu pozřít Nivu. Čím plesnivější, tím lepší, o Hermelínu nemluvě. Olomoucké tvarůžky jsou specialitka, kterou jíme buď všichni nebo nikdo. Když jsem je jednou obalila, bylo to sice super žrádlo, ale modlila jsem se, aby se u nás nikdo neukázal, než to vyčichne. Od té doby jsem je na tento způsob nedělala.