Govirňa

Z debat na téma nářečí nelze vynechat mistra Vladimíra Mertu:

Govirňa

Já Francek a Juzkim byli sum dvaja kamaradi
susedi na sidlisku jich neměli gor moc radi
bo robili věncej než bylo v Radvanicach race
omyté gemby jak honorace
Raz u Švasty še dali obaja dva do mordy
na Zarubku potym zrobili dva rekordy
ich štajger jich poslal na rekreacju
kruc fux kamaradi mam enem jednu poukazku
Francek mluvil stara chce se mnu k mořu
Juzek ja ju ze sebu vzať němožu
šak se to jakšik samo od sebe spravi
Na!Tu maš listek- jechej do tej Varšavy
Juzek se v Přivozu napchal do vagona
Francek se zapsal na NHKG do nabora
na širokorozchodne jeden zarobi duže peňonzy
bindle v nedělu nětřeba
a baby sum tam pěnkne same svobodne šumne Šlonzy
Juzek v počongu zežral syrove vajičko
a hned mjal sraku na krajičku
Něnapadně se vytratil do uličky
kurnik šopa do řiti hajzel zapchaty
světylko sviti – fronta – same paničky
Zalez pod kabat a robil že se mu chce spať
vyťongul igelitovy pytlik a začal doňho srať
— Něvadilo by vam pani kdybych na minutku okno otvořil? —
— Nini bo tu govno čpi jagby caly batalion bždil —
Francek stal v tu chvilu melancholicky opřonty o lopatu
Juzek něnapadně vytěpnul ten pytlik do vjatru
— Ja tož pani sum tež z Ostravy?
To jak ta Juzkova co chcela s tym svojim do tej Varšavy —
Igelitový pytlík vzduchim leti
pša kref cholera Juzkovi PLESK !Rovno do gemby
— Krucfuks kery břidak mi to spravil?
Jaja… Ale sere se to tyn kiepski počung do tej Varšavy —

3 odpovědi na “Govirňa”

  1. To mne pripomina historku jak jsem se jednou vraceli vlakem z letniho tabora ve Vazci v tatranskym mezihori. To se jelo vlakem celou noc, z Popradu do Prahy, kazdy kupe vyfasovalo nakej zvanec, mimo jiny bochnik chleba a ctvrtku masla. Ve vlaku bylo vedro, a venku lilo jako z konve, foukal docela prudkej severak, kterej hnal dest proti vokynku, takze sme ho nemohli votevrit. K ranu sme dostali hlad, tak ze si namazem ten chleba, ale maslo bylo uplne roztekly a kapalo z papiru. Venku zatim prestalo prset, nekdo dostal chytrej napad ze prej chvilku podrzime to maslo venku z vokynka, a ten chladnej vzduch jak bude proudit kolem toho masla tak ho vochladi. Tak sme maslo vystrcili a vokna, a uz sme jenom s uzasem cumeli jak se maslo ve vetru rozbalilo a zmizelo ve tme. Klukovi co to maslo drzel zbyl v ruce jenom ten mastnej papir. Mezitim se o dve kupe dale z vokna vyklanel jeden z vedoucich s mohutnym plnovousem.

  2. a jak je to zábavné po letech, když se to vypráví, tenkrát jistě tolik nebylo… především pro zasaženého vousáče 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *