23 odpovědí na “Homolky, volky, nevolky”

  1. 1. Bratrům nesl pražené zrní a chleby. Homolky nesl veliteli. Hebrejské slovo „charits“ (přeložené „homolky“) tady znamená sýr nebo tvaroh. Nejspíš to byl doma vyráběný tvaroh z ovčího mléka, protože Davidova rodina měla ovce.

    2. Původ výrazu „volky nevolky“ neznám; přisadila bych si, že je to buď z německého „wollen“, jak navrhuje pan Kahi, anebo ze starého českého „vůle, voliti“. Znamená to „chtě nechtě“, což ovšem nesouhlasí s biblickým záznamem, podle kterého smrad David vysloveně prosí krále Saula, aby mu dovolil jít do boje proti Goliášovi.

    3. Nevím, kdo to zpíval a proč. Jak už to často bývá s písničkami, původní znění příběhu někde ztroskotalo a místo něho máme něco, co se hezky rýmuje. Podobný osud většinou potkává historické příběhy v Hollywoodu. Mimochodem, také není pravda, že David ty homolky nesl z velké dálky. Žil s otcem u Betléma, a jeho bratři ve vojenském táboře byli tou dobou velmi blízko, kousek na západ od Betléma, takže David tam mohl klidně doběhnout za jeden den.

  2. Lahvák nakousl, já doplňuji (kompenzuje si tím svůj profesorský komplex)
    2.
    volky – nevolky je tam kvůli aliteraci a zvukomalbě (DaVid šel do Války Volky neVolky
    z Velké…
    homolky jsou tam kvůli rýmu.
    3.
    Zpívali to pánové Jiří Voskovec a Jan Werich na prknech Osvobozeného divadla ve hře Těžká Barbora. Proto, že si to tam napsali. Těžká Barbora reagovala na ohrožení Československa hitlerovským Německem. Na mírumilovné městečko Eidam si brousí zuby sousední Yberland. Na předscéně V + W rozebírají historické odkazy a šance boje prcka proti kolohnátovi.

  3. David do té války musel,chtě ,nechtě.Plnil totiž zákonnou povinnost rodiny.Rody ,v případě mobilizace ,
    museli vyslat zástupce do vojska a zbytek rodiny měl ke svým mobilizantům vyživovací povinnost.Pasáček ovcí,malý David,viděl zbabělost starších a jsa pevný ve víře,spolehl se na Hospodina a jeho vůli a nepropadl panice.A to je jádro pudla.
    Po egyptském otroctví,kam padl původně jen Josef a pak i jeho bratři,byl příbuzný každý s každým a tak se traduje Davidovo příbuzenství s králem Saulem.
    Zajímavá je i totožnost Goliáše.(?!?!?!)

  4. Čtu SlovoDne jen namátkově, kvůli nedostatku vlastního času a nadbytku výmluvnosti mnohých diskutérů. Proto se mi uleví, když čtu něco tak věcného a přesvědčivého, jako napsal Jaroslav Pavelka. Děkuji vám.

  5. Jiří, já výmluvnost mnohých diskutérů vítám. Umožní nahlédnout do české duše a diskutujícím se na straně druhé uleví také – není přece nad to si moci občas zahrát se slovíčky. Jaroslav P. mi popravdě řečeno odpověděl moc brzo a moc přesně. Já čekal že sotva někdo odhalí V+W… Doufám, že ti neunikla krásná odpověď Eleny W, která odhalila vzdálenost, na kterou musel David homolky dopravit – to jsem opravdu nevěděl a hlavně její poznámka o tom, že si populární kultura přivlastňuje klasické příběhy je pozlacená. Platí v dobrém i ve zlém – chudáci V+W spadli do stejného pytle jako Hollywood.

  6. Administrator píše: „Chudáci V+W spadli do stejného pytle jako Hollywood.”

    Moje poznámka o tom, jak původní znění příběhu někde ztroskotalo, asi nebyla zrovna nejdiplomatičtější. Neměla jsem vůbec v úmyslu křivdit Voskovci a Werichovi, nebo zlehčovat jejich příspěvky k umění a jejich odvahu. Jestli to tak znělo, tak se moc omlouvám. Měla jsem na mysli jenom to, jak se biblický příběh změnil v české písničce.

    Také nejsou všechny hollywoodské filmy brak. Jsou mezi nimi také filmy kvalitní. Ale nesmí člověk spoléhat na Hollywood, aby podal historické události tak, jak se opravdu odehrály, ani v tzv. dokumentárních filmech.

  7. Ještě jihomoravštější (Slovácko) varianta je “chcačky nechcačky” – i když to zní trochu mimotematicky. 🙂

    Homolky jsem si vždy představoval jako homole cukrové, ale sýr mi přijde pravděpodobnější.

    No a v ochotnické Těžké Barboře hrál kdysi můj táta, takže ještě dobnost: tento řádek zpíval přímo Jiří Voskovec, následující Jan Werich a “tři šutry do tobolky” oba.

  8. Administrator: Asi už jsem mimo realitu (a to nejsem vetchá stařenka) , ale mě spíše přijde divné,že někdo neví, že jde o V+W. Vždyť co muže byt větší klasika než David a Goliáš…

  9. Jó, Naďo, každej z nás je holt nevzdělán v jiném směru. Já jsem třeba neviděl ani jednoho Majora Zemana, ani Slunce, semeno, jahody, Kameňák, Titanik… To je přece taky projev kulturního barbarství, nebo ne? Buďme tolerantní.

  10. Bible,ani V+W se nezmiňují,šel-li David Chca-nechca,či chcačky-nechcačky.Ale šel-li celý den,jistě to tam bylo,jelikoš spěchal.Ty homolky v horku subtropů proklatě rychle zrály.Tak mne napadlo,jestli do praku dal opravdu šutry.Co,když se mu tam připletl uleželý syreček a s netrénovaným masožroutem to švihlo.

  11. Paní Olgo: Jestli máte při ruce Bibli, přečtěte si prosím první Samuelovu, 17. kapitolu. Tam je vypsán celý příběh s Davidem a Goliášem. Otec Izai ho posílá, aby donesl jídlo starším bratrům a jejich veliteli, a aby se dověděl, jak se jim vede. David poslušně jde. Tam slyší Goliášovy výzvy a urážky. Je nakvašený, že takový mamlas neotesaný si otevírá hubu proti Božímu lidu, a je mu to okamžitě samozřejmé, že je třeba toho mamlasa vyřadit z provozu. Že by se ho měl bát, to pro Davida nějak nehraje roli. Jeho starší bratři (v 28. verši) jsou pochopitelně zase naštváni na Davida, protože z jejich hlediska on, smrkáč, se nad ně vytahuje a oni proti němu vypadají jako bábovky, tak mu vytknou, že opustil ovečky a že přišel čučet na bitvu ze zvědavosti. V 32. verši prosí David krále Saula, aby mu dovolil jít do boje proti Goliášovi. V 33. verši mu Saul domlouvá, aby neblbnul, že je proti Goliášovi příliš mladý a nezkušený. David však si nedá říct, a líčí králi, jak holýma rukama zabil lva, který mu unášel jehně a to jehně zachránil, a podobně zabil také medvěda. Podle biblického záznamu David šel do boje vysloveně dobrovolně.

    S veškerou úctou k Voskovci a Werichovi si dovoluji podotknout, že jejich podání příběhu se od původního biblického znění značně liší.

    A proč mi na tom tolik záleží: jestliže se člověk odvolává na Boha, tak musí vědět, na čem stojí. Nemůže očekávat pomoc od Hospodina, jestliže neposlouchá jeho hlas.

  12. Miluji český jazyk a tahle rubrika mě nadchla. Sem budu chodit. Je docela legrační, jak se lze přít o slovíčka a jejich význam. Ráda se přiučím. Písnička je nadčasová, jestli Hollywood či nikoliv možná ani není podstatná. Podstatné je to, že žije svým životem, mají ji rádi lidé všech generací. Je zpěvná, dobře vystavěná a věřím tomu, že bude žít dál i když my už ne. Jo jo – čtěte Bibli, tam to všechno je… Díky.

  13. Tenhle příspěvek jsem si přečela těsně po tom, co jsem si na jiném serveru četla zprávy o bojích ministra zdravotnictví s lékaři, lékárniky apod.
    Takže jediné, na co jsem pak myslela bylo, jestli to autor opravdu myslel jako nějakou narážku na tyhle události nebo to byla jen shoda okolností
    🙂

  14. To E.W: musím se přiznat, já buran vesnický,nevzdělaný, že jsem Bibli číst začal ale nedočetl. Suchopárnost textu byla nad mé síly. Pokud by jste ji ale převyprávěla Vy, jazykem Vašeho příspěvku, jsem přesvědčen že tentokrát bych ji dočetl a možná že by se z ní stal i trhák knižního trhu:-)

  15. Objeviv slovo dne až minulý rok v srpnu, přišel jsem o diskusi na téma volky nevolky. Tak pozdě, ale přece doplňuji o naši variantu: Chtíč nechtíč.

  16. Na slovensku je slovné spojenie -voľky nevoľky, bežné. V literatúre ho používal napr. už rozprávkár P.Dobšinský /1828-1885/, Či neskôr
    napr. M.Kukučín/1860-1928/.Ekvivalent sa určite nájde i v tej českej. Základ slova je bezosporu -voliť, ikeď v súčasnosti sa viac využíva spojenie chtiac-nechtiac, čo v češtine zodpovedá tvaru; chtě- nechtě. Podstatné je, že Voskovec a Werich s humorom i nadhľadom, odpovedajúcim dobovým náladám, odkazujú na poučenie z dávnej histórie ľudstva, ktoré by si mohlo intelektuáne okolie zamindrákovaného “tiežmaliara”všimnúť, skôr, ako sa dá strhnúť do najtragickejšieho dobrodružstva v dejinách./Holywood by som sem neplietol? ten si dovolil humor, až keď už , ako sa vraví ; bolo ” vymaľované”/

  17. Pavol to vystihnul správně. Paní Elena Whitingová měla sice zevrubné znalosti Bible, leč smysl pro humor hluboko pod nulou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *