Honza Žižka se objevil už před lety v jedné scénce pánů Donutila, Šípa a Uhlíře, kde volal mobilem Honzovi Husovi do Kostnice a vedl s ním v pražském dialektu typický hovor tehdejších vekslácko-stánkařských novopodnikatelů. Bylo to vtipné, ale už to bohužel nereprízují.
Basta fidli, Pepo. šupito presto! Basta figlii, Beppo, subito presto! dokonce i s tím benátským š. Přivezli to rakouští vojáci od Solferina, nebo už dřív? Ad Honza – pro nás je velice zajímavý švábský dialekt, to vypadá, jako by tam žili němečtí Hanáci. už jen, že si říkají SCHWOBA. těžká práce je Pruna puca -Brunnen putzen, no mají toho spoustu, z čeho si sami dělají legraci. Doporučuji. A co teprve Chorvati, to je pro nás teprve bžunda. Jestlipak víte, co se stalo Chorvatovi, když „prebušil gumu“?
Jak byl oslovován slovutný vojevůdce Žižka, to napoví zapsaná část jeho dialogu s neznámým husitou, který velel dělostřelecké baterii:
Ž: „Rána krátká!“
H: „Nevadí, bratře Žižko, popojedem. Jízda koule posbírá.“
Já to znám ve formě přípitku, původně jako dělostřelecký Otčenáš, ale už si to celé nepamatuju: „Strana půlnoční, směr zadek mého koně, dvě rány ráz na ráz – jednu teď, druhou odpůldne, ve znamení Svaté Barbory PAL! “ „Bratře Žižko, rána krátká, střela nedoletěla!“ „Nevadí, bratří, popojedem! atd.
Věro, já jsem sloužil u protiletadlového dělostřelectva v Plzni Na Slovanech, takže tam se, jak vidím, husitské tradice dostaly už značně zkreslené zřejmě proto, že husité nemuseli nikdy po žádných létadlech střílet. Pokud stříleli po ptácích, tak to nebylo z kanónu, to by byla i z vojenského hlediska čistokrevná ptákovina.
Budu neustále opakovat, čistokrevná ptákovina o koulích z poněkud menšího dělostřelectví zde. Značně zkreslená rovněž, pochopitelně, tak jak už je v kraji zvykem. aspoň co se týče rozmanitých fakt/ů/.
Zajdu já si do lověny
koupím koule
olověný
pravil tuhle přítel Míra
z loveckého sdružení
což je spolek
kýho výra
zamířeny
na ženy…
Jožine, já ten Dělostřelecký otčenáš znám jen z hospod z časů malin nezralých. Můj tatínek milostné dopisy mamince z vojny podepisoval (k nesmírnému gaudiu mého bohémského budoucího strýčka a jeho nezvedených přátel) „podpr.děl.“, když na přehlídku u nás na Letné nacvičovali dělostřelci, se rozplýval „kucí kanonýrský“ přesto tohle neznal vůbec a byl dosti pohoršen, když to slyšel poprvé.
My máme učitele jménem Jan Žižka, zatím mu říkáme Jan Žižka z Trocnova nebo Jednookej. A vzpomínám si na spolužačku jménem Markéta Lazarová. Asi měli rodiče smysl pro humor.
Můj kamarád se jmenuje Petr Trpák a silně ráčkuje s velmi vlhkým přízvukem, zásedně se přestavuje v tomto pořadí jmen.Takže když se představuje, dotyčnéné náležitě osprchuje.
Za jméno Petr Trpák by měli být rodiče pohnáni k trestní odpovědnosti, stejně jako za MaRgaRitu PaRoubkovou, dyk je to, jak když se sypou brikety do sklepa, holt si bude muset holka vzít někoho s hodně krátkým příjmením a bez -ová. Zato Nicholas Topolánek se z toho, chudák, nevyzuje. Kdysi nám učitel dával při kreslení za trest třeba 30 podpisů technickým písmem, už tehdy ve mně vzplál plamen feminismu – jak k tomu -ová holky přijdou? proč teda nemají kluci aspoň -ův?
Věro, kdybyste se jmenovala Nová, Holá, Bílá nebo Janů, tak by Vám to bylo fuck. A jestli si Paroubková vezme někoho a krátkým či dlouhým příjmením, to bych za ni taky neřešil. Vy jste si vzala Diblíka, protože to byl diblík nebo z jiných důvodů?
Diblík nebyl žádný diblík, ale keců na diblíkovské téma jsem kdysi slýchala neúrekom. S postupujícím věkem a tonáží jich nápadně ubylo, přesto jsem dodnes na hloupá příjmení alergická.
No, oni mi rodiče dali jméno Péťa, na to že jsem Petr jsem přišel až v první třídy. Ráčkoval jsem taky,a právě moje jméno mě donutilo(asi v 11 letech) se R naučit – takže nejsem ten ráčkující 🙂
Nejspíš od té doby, kdy do Čech zavítal první německý kolonista jménem Hans. Tahle hádanka byla dost lehká. Ale proč se Josefovi říká Pepa?
Já vím jen to,že jedna,dvě Honza jde a nese pytel mouky.Víc o tom nevím.
Pepa je skrze italštinu: Beppo
Honza Žižka se objevil už před lety v jedné scénce pánů Donutila, Šípa a Uhlíře, kde volal mobilem Honzovi Husovi do Kostnice a vedl s ním v pražském dialektu typický hovor tehdejších vekslácko-stánkařských novopodnikatelů. Bylo to vtipné, ale už to bohužel nereprízují.
Basta fidli, Pepo. šupito presto! Basta figlii, Beppo, subito presto! dokonce i s tím benátským š. Přivezli to rakouští vojáci od Solferina, nebo už dřív? Ad Honza – pro nás je velice zajímavý švábský dialekt, to vypadá, jako by tam žili němečtí Hanáci. už jen, že si říkají SCHWOBA. těžká práce je Pruna puca -Brunnen putzen, no mají toho spoustu, z čeho si sami dělají legraci. Doporučuji. A co teprve Chorvati, to je pro nás teprve bžunda. Jestlipak víte, co se stalo Chorvatovi, když „prebušil gumu“?
Jak byl oslovován slovutný vojevůdce Žižka, to napoví zapsaná část jeho dialogu s neznámým husitou, který velel dělostřelecké baterii:
Ž: „Rána krátká!“
H: „Nevadí, bratře Žižko, popojedem. Jízda koule posbírá.“
Já to znám ve formě přípitku, původně jako dělostřelecký Otčenáš, ale už si to celé nepamatuju: „Strana půlnoční, směr zadek mého koně, dvě rány ráz na ráz – jednu teď, druhou odpůldne, ve znamení Svaté Barbory PAL! “ „Bratře Žižko, rána krátká, střela nedoletěla!“ „Nevadí, bratří, popojedem! atd.
Věro, já jsem sloužil u protiletadlového dělostřelectva v Plzni Na Slovanech, takže tam se, jak vidím, husitské tradice dostaly už značně zkreslené zřejmě proto, že husité nemuseli nikdy po žádných létadlech střílet. Pokud stříleli po ptácích, tak to nebylo z kanónu, to by byla i z vojenského hlediska čistokrevná ptákovina.
Budu neustále opakovat, čistokrevná ptákovina o koulích z poněkud menšího dělostřelectví zde. Značně zkreslená rovněž, pochopitelně, tak jak už je v kraji zvykem. aspoň co se týče rozmanitých fakt/ů/.
Zajdu já si do lověny
koupím koule
olověný
pravil tuhle přítel Míra
z loveckého sdružení
což je spolek
kýho výra
zamířeny
na ženy…
Veselé krizování….
Jožine, já ten Dělostřelecký otčenáš znám jen z hospod z časů malin nezralých. Můj tatínek milostné dopisy mamince z vojny podepisoval (k nesmírnému gaudiu mého bohémského budoucího strýčka a jeho nezvedených přátel) „podpr.děl.“, když na přehlídku u nás na Letné nacvičovali dělostřelci, se rozplýval „kucí kanonýrský“ přesto tohle neznal vůbec a byl dosti pohoršen, když to slyšel poprvé.
Jo, a náš Tomášek měl spolužáčka Jana Žižku, a volal na něj Žížalo.
My máme učitele jménem Jan Žižka, zatím mu říkáme Jan Žižka z Trocnova nebo Jednookej. A vzpomínám si na spolužačku jménem Markéta Lazarová. Asi měli rodiče smysl pro humor.
Mne zase učil na gymnáziu profesor Klíč. Když se mu narodil syn, chtěl mu dát jméno Petr, ale manželka mu to neschválila.
Jpžine, i za husitů se určitě chodilo s kanónem na vrabce
Já znám člověka, který se jmenuje Silvestr Bumbálek. Ale to sem nepatří…
S tou kombinací jmén a příjmení je to občas fakt dobrý: spolužák na základce se jmenoval Prokop Buben. Bylo to na popud jeho otce – humoristy
Můj kamarád se jmenuje Petr Trpák a silně ráčkuje s velmi vlhkým přízvukem, zásedně se přestavuje v tomto pořadí jmen.Takže když se představuje, dotyčnéné náležitě osprchuje.
Za jméno Petr Trpák by měli být rodiče pohnáni k trestní odpovědnosti, stejně jako za MaRgaRitu PaRoubkovou, dyk je to, jak když se sypou brikety do sklepa, holt si bude muset holka vzít někoho s hodně krátkým příjmením a bez -ová. Zato Nicholas Topolánek se z toho, chudák, nevyzuje. Kdysi nám učitel dával při kreslení za trest třeba 30 podpisů technickým písmem, už tehdy ve mně vzplál plamen feminismu – jak k tomu -ová holky přijdou? proč teda nemají kluci aspoň -ův?
Jenom tak mezi řečí jiný příklad z praxe: Hildegarda Aschengeschvanterová.
Věro, kdybyste se jmenovala Nová, Holá, Bílá nebo Janů, tak by Vám to bylo fuck. A jestli si Paroubková vezme někoho a krátkým či dlouhým příjmením, to bych za ni taky neřešil. Vy jste si vzala Diblíka, protože to byl diblík nebo z jiných důvodů?
Diblík nebyl žádný diblík, ale keců na diblíkovské téma jsem kdysi slýchala neúrekom. S postupujícím věkem a tonáží jich nápadně ubylo, přesto jsem dodnes na hloupá příjmení alergická.
Na křestní jména jakbysmet.
No, oni mi rodiče dali jméno Péťa, na to že jsem Petr jsem přišel až v první třídy. Ráčkoval jsem taky,a právě moje jméno mě donutilo(asi v 11 letech) se R naučit – takže nejsem ten ráčkující 🙂
A co má potom říkat takový Miloš Dodo Doležal?