Hulán není pouze polský jízdní voják, ale dle slovníku i alkoholický nápoj. Polská jízda vymřela, recept na alkoholického hulána je možná zapomenut, ale následky pití hulána jsou zjevně nezapomenutelné.
Nebo přišlo zhulení až po hulení?
Co je český – to je hezký
Živého hulána jsem nikdy neviděl, hulení nepěstuji, zhulen jsem zatím nebyl. Takže o předmětných výrazech namůžu říci ani ň. Ale kdo by mohl? Přece Hulata, předválečný pražský velkouzenář. Bohužel, nemůže také, už dovelkouzenařil.
Hulatu jsem nezažila, vedle mé neteře bydlí automechanik p. Holota, ale to asi nebude příbuzný. V německých křížovkách se objevuje často ULANKA jako zast.část uniformy. (ne)Měla jsem já hulána… myslím, že mívali červené rajtky, pokud to nebyli dragouni. Byl v tom nějaký rozdíl, jedni bojovali na koni, druzí v bitvě sesedli a bojovali jako mušketýři na zemi s mušketou, položenou do zapíchnuté vidlice, ale jsouc nevoják, nemám v tom zcela jasno (a nejen v tomhle). Pokud jde o hulení, jsem zcela nezkušená, i když mi ondyno jeden mladík nabízel čouda u nás na plácku, když jsem venčila Lůcu. Je to jako s hořčákem blahé paměti, taky jsem se nikdy neodvážila se napít, pokládala jsem to taky za vstupenku do blázince.
P.S. Ale ta kořalka (nebo co ten hulán je) by mě zajímala. Co uspořádat vědecky podloženou odbornou degustaci? (A poznámky typu „Nojo, zase bude huba v louži!“ si vyprošuju!)
Hulán je i český lidový tanec kolový, pohybu rychlého, v taktu buď 3/4 nebo 6/8, jemuž za základ slouží píseň »Měla jsem milého hulána« (Erben, nápěv 379). Tančí se po způsobu obkročáku, avšak na Moravě, dle popisu Fr. Bartoše, při tanci tom »tanečník a tanečnice na jedné noze poskočí a v tom do zadu vyhodí druhou nohou«. Překrásnou fantasii taneční na nápěv hulána zpracoval B. Smetana v »Českých tancích«, pro klavír. Viz A. Hajný, České tance (»Český lid« III., str. 506); Zíbrt, Jak se kdy v Čechách tancovalo, str. 350; Fr. Bartoš, Národní písně moravské v nově nasbírané, nápěv 496.
Nemysleme furt jenom na chlast a pojďme si místo degustace skočit!
Huláne, huláne šavlička ti sluší,
než čepicí schováš uši, poslyš poučení.
Na koníčka nevyskakuj, pokud budeš nahulený,
neb s koníčka spadneš, šavličkou se raníš a Mařenku zraníš.
Hulán má dnes zajímavého koníčka – viz:
http://myego.cz/extra/cv
Když už jsme u toho chlastu, zná někdo recept na druhdy slavného Dědečka na scestí?
A abychom se zas přesunuli k duchovním hodnotám, vzpomeňme na jazzmana Luďka Hulana. Zřejmě pocházel z Ostravska, proto to -a-.
Hulán z Hulína nehulí a nelíná.
Věro, vzpomeńte si, nějakou chybičku musí mít, třeba někdy hulákal večer na rynku.
A až do rána tancoval holána, hola lá la.
A ještě si dovolím opětovně pozvednout praporec proporcí – nebyly dostatečně prodiskutovány čili rozžvaněny (jó, Kusejr, to byl talent!) pra-porce, tedy porce diluviální, hodné prapředků – zejm. řízek jak mamutí ucho. (Pro pražské badatele doporučuji oběd v hospodě „Na Jenerálce“ na Jenerálce – na rozhraní Dejvic. Nebušic a Horoměřic, na přelomu Horní a Dolní Šárky. Pak dejte vědět, jaký to bylo!)
A nedá a nedá si pokoj! V noci leze v kulichu do lednice, degustovala, pregustovala i postgustovala by každej šalvostr, netančí Holána, pustne a teď ke všemu deliruje o řízku jak mamutí ucho! Gabriela na ni!
Pro ty, kdo nečetli na Neffově Psu: autor příspěvku, vida nápis TOSHULIN, se radoval nad dalším obohacením vlasti založením nové odnože japonského průmyslu u nás, zřejmě jako TOSHIBA. Při bližším ohledání zjistil, že jde o Továrnu Obráběcích Strojů Hulín.
Japonci nerozlišují ve výslovnosti L a R. (ono prý jim R zní nedecentně). Hulá, hulá, hip hip hulá!
Takže Laponsko podle Japonců neexistuje…, kujva, to je ale bojdej….bata, bata, tuc, tuc….