Intimita

Pokud očekáváte od intimity elegantně zabalené prasárničky, tak se v podání Jana Buriana dočkáte něčeho jiného … viz pozvánka:

Milí přátelé,

Boj se Švédy (a to nebyla nikdy legrace) a vítězný víkend zřejmě zapříčiní vznik velmi intimního večírku u Kaštanu, chci Vás pozvat, neboť něco tak intimního jste třeba už dlouho nezažili
Takže:
Zítra ve čtvrtek ve 20.00 hod. klub Kaštan: BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA…. čekaly by Vás písničky (dokonce i nějaké nové), řeči a vlídné zacházení. Protikrizová opatření na kulturním a duchovním poli a podobně… Přijďte, na víkend můžete jet až ráno

Srdečně zve
Jan Burian

12 odpovědí na “Intimita”

  1. O intimních záležitostech se většinou veřejně nemluví, snad proto je zde mrtvo, tak se pokusím nalít z jiného soudku. Měli jsme na týdenním ozdravném pobytu čtyřletého vnoučka, poprvé byl někde na noc sám bez maminky. Byl statečný, hodně aktivní, snažil se mi pomáhat i na zahrádce. Nejvíce se mu tam líbila sekyrka. Řekl mi: „Dědo, až budeš umírat, dej mi sekerku do sklepa, abych ji našel!“

    Probírali jsme i další praktické věci: „Lukášku, řekni „šašek“!“ „To je těžké slovo, jsou tam dvě „č“´, opáčil mi. „Není tam ani jedno „č“, ale jsou tam na procvičení dvě „š“. Řekni „šašek“!“ Po krátkém zaváhání radostně zvolal: „Klaun!“

  2. Lukáška zdravím a paralelně se táži: jak vyslovuje Lukášek své jméno Lukášek? S „š“ nebo s „č“?
    Co se sekyrky týče, nechápu, proč se Vám, Jožine, válí na zahrádce tak nebezpečné nářadí. Kdyby se to profláklo, máte na krku Džamilu, tak bacha!

  3. Jaroslave, dřív o sobě tvrdil, že je Lukáč, ale po týdnu snažení jsme to „š“ jakž – takž zvládli, i když mu to občas ještě „ujede“.
    S tou sekyrkou jsme to zvládli též, ukázal jsem mu, jak se s ní seká. Pak jsem mu přinesl hromadu ostříhaných stonků malin, určených ke kompostování, a požádal jsem ho, ať mi je naseká na menší kousky. Stál jsem vedle něho a on sekal, až z něho tekl pot. Pak jsem mu dal napít a s velkou chutí snědl svačinu. Řekl mi, že sekera je zbraň, a že mě bude chránit. Když jsme našli společné nepřátele – slimáky, tak je sekal na malé kousky, ale malinám už dal pokoj. Zjistil sám, že sekání je dřina. No a Džamilu chápu, odpad ze zahrádky důsledně kompostuji a snažím se na zakrádce pálit jen ze švestek.

  4. Jožine, ve filmu Trhák zpívá Juraj Kukura: Nech brouka žít. Mám ten dojem, že to platí i na slimáky. A nabádat křehkou dětskou duši k jejich masakrování, to už by skoro chtělo místo Džamily Veseckou s žalobou na ohrožování mravní výchovy.

  5. Jirko, sluníčka sedmi i jinotečná nechávám žít, i jejich larvy. Nechávám žít i larvy motýlů, ale raději nepěstuji kedlubny a zelí. Slimáky bych též nechával žít, kdybych se s nimi mohl domluvit, ať mi nežerou sazenice salátu, stonky a lístky sotva vzešlého hrachu, listy a stonky okurek, sazenice paprik, mladé mrkvičky, a podobně. Přitom vzcházejícího plevele mají na záhonech habaději a ani se ho nedotknou. A co teprve mandelinka bramborová, ta dokáže našinci sklidit brambory dříve, než začnou pod zemí zasedat. Je to boj kdo s koho a oni jsou stále v početní přesile. O brouky se hádám i s manželkou, ta po mně chce, abych opět vylíčil sklepy, ale já nemohu, když tam žijí vzácní pavouci!

    Ještě k Lukáškovi: Když jsme spolu zahrádkařili, tak mě zaskočil prosbou, ať mu ukážu, jak mi bude smutno po něm, až odjede. Tenkrát jsem se tomu v duchu zasmál, dnes už bych mu to nemusel ani hrát.

  6. Ještě že tam nebyl strýček Jedlička, ten by Lukáška se sekyrkou navíc naučil dělat psí kusy.

  7. Qwakoši, kdo a komu žere salát, to by mohla posoudit jedině nezávislá justice. Každopádně mě mají na zahrádkách za podivína: Když jsme kopali sklep při stavbě naší zahradní chatky, zaskočil nás Medard a ve výkopu bylo asi 80 cm vody. Než ustaly deště, žáby do tůně nakladly vajíčka a vylíhli se z nich pulci. Na hladině se objevily i vodoměrky, pod hladinou potápníci a kolem poletovaly vážky, no úplná krása. Přerušil jsem výkopové práce a počkal jsem, až se pulci proměnili v žáby, takže jsem zpozdil výstavbu natolik, že při betonování stropů sklepů mě zase zaskočily podzimí mrazíky a já jsem musel beton nadkrývat, aby ho mráz nepoškodil, než zatuhl. Sousedé si klepali na čelo, když o mě mluvili, ale já vím své a stavební úřad také. Co nevidět tomu bude 10 let dodneška tu chatku totiž nemáme zkolaudovanou.

  8. Nezná někdo recept, jestli se z plžů nedá udělat nějaká mňamka, třeba paštika, jako ze šneků…? Třeba z francouzské kuchyně???? Teď v krizi by to mohlo být zpestření jídelníčku…..

  9. Jožine, myslíš, že slimáci a další breberky by to mohli hnát až k nezávislé justici ve Štrasburku? Ale podle Tvých slov asi budete vycházet spolu na úrovni velmi dobrých sousedských vztahů. Z nezkolaudované chatky si nic nedělej. U nás jsme nedávno zjistili, že most přes řeku (zavěšená lávka) vlastně neexistuje, tudíž nikomu nepatří. Kdysi byl postaven v akci Z za přispění podniků ve městě, existuhe více než 30 let a nikdo ho nechce. Jen pár nadšenců ho udržuje, vyměňuje prkna, natírá atd. i když riskují, že budou mít problémy, pokud by se tam někomu něco stalo. Prostě přesný opak z filmu Bílá paní, Tdy by se dalo říct: „Nekecej a šlap.“

  10. Qwakoši, slimáci asi ne, ti než se doplazí z Moravy do Štrasburku, to já už budu dávno pod drnem, co by z toho měli. Když se mi ale dostala kdysi do rukou kniha Slovácko sa súdí, tak jsem pochopil, že lidé jsou schopni se soudit o kdejakou prkotinu a prosoudit si přitom i střechu nad hlavou. Když jde o princip, pak rozum jde mnohdy stranou. Totéž je možné občas vidět v našem parlamentu, ale s horšími důsledky: odnášíme to všichni a některé následky nesou i naše děti a možná je ponesou i děti jejich dětí.

  11. Proč jen do Štrasburku, já bych je poslala rovnou do brusele, ale všechny, jako ostatně všechny příživníky, na politický, rasový, živočišný či jakýkoli jiný druh nehledíc, šmahem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.