Jebátor

Jirka obratem rozvedl jebátora použiv při tom literární formu “rozvod”.

Jebátor je člověk, který jebe své okolí za vše, co mu nejde pod nos. Ne tedy ve smyslu sexuálním, ale hlavně seřvávacím (viz major Borovička ve Škvoreckého Tankovém praporu, který “…prcal a prcal a zdálo se, že se uprcá”) nebo řídčeji výchovném. Jebátorem se stává každý z nás, ale většinou jde jen chvilkový, přechodný stav. Pokud někdo tepe všechny za všechno vždy a všude jako Gabriel, dostává se do kategorie Velký Jebátor, to už je něco jako orwellovský Velký Bratr.

Jinak dotyčný výraz jsem nevymyslel (bohužel), jen jsem ho převzal do jazykové výzbroje od kamaráda Jardy Básníka Kratěny, který mě jím častoval, když jsem občas kritizoval některé z jeho textů pro skupinu Wostruha.

Doufám, že Vám takový rozvod postačí a srddčně Vás zdravím a přeju mnoho úspěchů na poli vědeckém, kulturním i žitném To mám zas z Buriana a Dědečka). Jirka

Gabrielova “Jirkapika” – převzata z komentáře:
Jirko, měl jsem na mysli Váš příspěvek u hesla Postoloprty.
Přemýšlím, zda slouti Velkým Jebátorem. Malého bych při své skromnosti těžko vstřebal, Velký mým uším zase zní až nabubřele a Střední není ani prase, ani myš.
Slova končící v češtině na -tor v sobě obsahují obvykle cosi z mechaniky a jen málo jich je životných – vzpomínám na správný příspěvek p.Pavelky k pojmu irigátor. Korektněji utvořené slovo jebák má ovšem také význam jako příznak trudovité pleti. Wbgarden použil málo obyvklého -jebec, což beru jako přijatelnou, leč pouze básnickou licenci. A tak si ponechám svou přezdívku i navyklé praktiky, které jsou, věřte,míněny přátelsky a někdy dokonce láskyplně.

39 odpovědí na “Jebátor”

  1. To byl dneska zase fór, ulevil si jebátor. Ten člověk je strašný děda, vždy pojebe, to co se dá. Je lepší ho nepotkat, neboť začne zase řvát. Snad já k tomu nedorostu, příklad sobě nevezmu, ono takto to zbytečné, svlékati si halenu.

  2. Ovšem při “jebání” v diskutovaném smyslu slova musí být nějméně dva účastníci. Ten co jebá a aspoň jeden, který je jebán. Nebála bych se použít matematického modelu “jebatel” a “jebanec”, ale čistě hypoteticky lze připustit i jebání sama sebe, pak mě ovšem nenapadá žádný vhodný výraz.

  3. atsmon, fór spočívá v tom, že jebáni jsme všichni. Proto právě Velký Jebátor.
    Spojení “Velký Jebátor” v sobě nese neváhám říci biblický přídech; to není jako (hypotetický) všeobecný nebo slovodní jebátor, to je jebátor v transcendentálním smyslu absolutní, jediný a nedělitelný, jebátor an sich, jebátor externalizovaný a projikovaný na stěnu aristotelské jeskyně.

  4. Dobře, nechť mi dnes ten všeobjímající a archetypální, nedotknutelný, možná slitovný “Velký Jebátor” ještě laskavě předvede svůj vrcholný produkt. Jistě jsem se provinila nejméně stylistickou chybou, klasického vzdělání nemaje…

  5. Ad Astmon, co takhle Samojeb či Velký Onan …,biblické to sice příliš není, ale pokud jde o samohanu, pochopitelně duchovního rozměru…., docela dobrý, ne.
    Jinak vrcholné produkty rozmanitých falešných proroků prý bývají obvykle komentovány prostými dívkami takto: A to je všechno, sokolíku..??
    Nobody is nobody….

  6. Sokolík mě tuze zaujal. Ornitologie je nosné téma!!! Z připomínek pánů Jaroslava a wbgardena jsem si přetransormovala “Velkého Jebátora” na “Velkého Bratra” dohlížitele na cokoliv . Od čistoty jazyka až po čistotu čehokoliv

  7. Milá atsmon, vedle titulu Velký Jebátor jsem byl také označen, tuším panem Pavelkou, jako přechodníkový kat.Slepička Olinka by mohla vyprávět.Tak si po sobě přečtěte, co jste zde napsala včera a můžete se pochlubit, že jste okusila obé: mou včerejší slitovnost i mou dnešní knutu.Mé svědomí je čisté, sama jste si řekla.

  8. Ad ornitologie…

    XXX /ptákovina 37/

    Sousedovic Zoška
    je ornitoložka
    líbezná…

    Není to však
    problém tajný
    Zoška více ptáků zná
    než obecní
    hajný….

    /pokud to někoho zajímá /

  9. Gabrieli, hluboce se klaním. Ustát podpásovky s nadhledem, to zasluhuje obdiv. Jirkovi přeju, ať se mu podaří nastavit si filtry tak, aby se mu do jazykové výbavy nedostávaly trapnosti, bez kterých se hravě obejde i takový obejda, jako jsem já.

  10. Jožin vidí podpásovky, já vidím jemné broušení jazýčků. Samozřejmě se brousí jazykovými obrušovači, neboli brousky. Klanění se někomu, kromě “velectěných kmetů” , považuji za servilní počin. Zdravím Jirku

  11. Tam, kde asmon vidí jazykové obrušování, vidím já naopak hrubnutí jazyka a absenci elementární slušnosti. Když mi docházejí argumenty, tak není nic snazšího, než protistranu “oslovit” vulgární nadávkou. Vím, že nám zhrubla dokonce i politická scéna, a kdo je neomalený k okolí, ten je “in”. Dnes už bez uzardění dochází i k podvádění životního partnera a takto jednajícím lidem v čele státu mám věřit, že nepodvádějí i mne? Slibuji, že budu i nadále servilní nejen k velectěným kmetům a kmetkám, pokud jsou úctyhodní, ale zejména k teenagerům, kteří něco dělají proti trendu hrubnutí vztahů mezi lidmi.

  12. abych se zastal atmon, drahý Jožine. kde přesně jako měla zhrubnout? možná jsem trochu natvrdlý, ale ničeho závadného jsem si (dosud) nevšiml. děkuji, s úctou ……… S. H. alias Stará Houžev

  13. self-jeb = sebekritika = samohana (samoživitelka Hanka?). Gabrielův hrdý titul Velký jebátor je srovnatelný s Velkým inkvizitorem, a je zcela na místě, protože Malý by neměl požadovanou dignitu, Střední autoritu a na prostej lid muší bejt přísnost!!

  14. Haryku a Same, je užitečné znát význam slov, to nepopírám, ale použít nevhodné slovo v nevhodný okamžik nadělá velkou škodu. Jednám kupříkladu s potenciálním zákazníkem a navrhnu mu, jak si představuji způsob splnění zakázky, ale jemu se něco na mém řešení nelíbí a vytkne mi to. Řeknu mu své argumenty, ale on stále ještě není spokojen a opět mi něco vytkne. Mohu být přesvědčen o své pravdě, ale když ho v tento okamžik označím za jebátora, zakázku určitě nezískám. Jazyk je dobré používat s taktem, být netaktním je přinejmenším netaktické. Dvoutakty jsou na vymření, buďme k sobě čtyřtaktní. Byl jsem ve fázi výbuchu, ale opět nasávám Vaše reakce a budu rád, když to zažehne po kompresi Jirkovi i u astmon. Tak jsem to konečně ze sebe vyfoukl, děkuji za pochopení.

  15. Ještě dlužím odpověď dobrákovi od kosti Jaroslavu Pavelkovi. Přiznávám, Jaroslave, kmetku jsem si vymyslel. Ženy se dožívají v průměru o hodně vyššího věku než muži, mohl jsem nejstarší z nich pojmenovat jako pamětnice, ale co když některou z nich trápí skleróza a brala by to ode mne jako ironii? Nakonec zjišťuji, že neznám ani přesnou definici, kdo je to kmet. Já za kmeta považuji každého muže, který by podle teorie pravděpodobnosti už měl být po smrti, ale on si žije klidně a v pohodě dál.

  16. Transkmeťák.., to by mohl být i bezďa od vedle, tedy bezdomovec Áda, který si teď na jaro pořídil dámský froté župan s kvítečkama.., patrně z maskovacích důvodů…
    Takvých je, co jsou po smrti, a ani o tom neví…..

  17. Tak jsem si pohrála s jedním sporným slovem, pokusila jsem se ho různě tvarovat a ve spolupráci s kolegy v diskuzi mu dát nové rozměry v různých rovinách, považovala jsem to za jazykozpytné dobrodružné laškování. Asi se nezadařilo…

  18. Jožine, nerad se do toho montuju, ale nepřenesl jsem přes srdce, když se při zmínce o spalovacích motorech používá výraz dvoutaktní. Kdybychom říkali dvoutaktní, bylo by to netaktní. A lidé by si o nás mohli myslet, že jsme relikty z pleistocenu zaspavší dobu. My musíme říkat dvoudobý nebo čtyřdobý. Tak káže názvoslovná norma a dobrý mrav.
    A ke kmetovi. Podle mého mínění musí mít kmet hlavně dlouhé fousy, pokud možno šedivé a vlající ve větru – rozevláté. Kmet bez fousů je jako “bez Vesuvu Neapol”.

  19. Ergo kmetka musí mít taky plnovous, nebo aspoň knírek jako délesloužící poddůstojník (ze Šrastného Jima?). V Bílé velrybě s Gregory Peckem coby kpt Achabem je hned ze začátku v přístavu “lid” a mezi ním jedna starší dáma s urostlým bílým plnovouskem asi 1,5 cm dlouhým. Bohužel – nevlál. Ale zmínka o plnovousu – ba jakémkoli vousu u starších dam je těžce netaktní (nedobá?) Nedobá je i zmínka o věku (zejména vyšším) u jakékoli dámy, takže, milá Adsmon, kmetku NEBRAT!!! Nejvýš snad středně pokročilá, časově rozměrnější – to je taky ošklivé, jakápak rozměrnější – max. plnoštíhlá.

  20. Haryku, názvosloví i normy se mění, v živé paměti mám školní pomůcku, která dlouho visela ve třídě, aby zakryla oprýskanou omítku. Byly na ní řezy dvoutaktním i čtyřtaktním motorem. Z té doby si pamatuji i sprdunk na dvě doby, dostalo se mi ho nesčetněkrát, jednou i za tu omítku. Po škole jsem zjistil, že normy se oprašují a kutá se v nich hlavně v sebeobraně, když vzniká nějaký průkak, případně když hrozí audit.

  21. Milý Jožine, Voskovec s Werichem a Ježkem se oslovovali “vole”, Suchý se Šlitrem používali “tohle prase”, stejně tak já užívám titul Jebátor, ne jako vulgární nadávku, ale jako laskavou přezdívku v rámci komunity SlovaDne. Takže 1 je ( t.zn. jednaje) se zákazníkem, nebudu mu říkat jebátore, ale pokud mi bude chtít vnutit něco, co se mi příčí po stránce profesionální či etické, nebudu mu “takticky” podlézat za každou cenu a zakázku raději oželím. Co se nevěry týče, není nijak vázána s dneškem, dochází k ní od té doby, co žijí lidé v partnerských svazcích. To je jako když říkal Švejk npr. Lukáčovi: “Na nádražích se kradlo, krade se a krást se bude”. Můžete s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžete udělat. Chodem mimo, kdyby se panu Pallasovi nezdálo uvedené slovo košer, asi by je vyzmizíkoval. Tak se snažme nebýt zbytečně úzkoprsí, vždyť všichni – i ti největší moralisté – jsme trochu Jekkyl a trochu Hyde. Nevím, jestli toho prvního mám správně, ale bohužel už nemám čas k ověření.

  22. MMch zdravím všechny mimochodníky mimo chodníky kráčející cestičkou nevyšlapanou v pralesíku rodného jazyka a cestu klučící pro následovníky Slovodníky, ať již v řeči vázané nebo nevázané. A propos, kdo to sliboval ty sprostonárodní i cizojazyčné popěvky, pochody i árie? GPŚ? (ta čárka znamená SÚ). Myslím, že pokud jde o K, měl p. Jekyll jen jedno.(L možná taky).

  23. Milý Jirko, vůl je dobromyslné a pracovité zvíře. Já to slovo nepovažuji za nadávku, nicméně pochybuji, že se V+W takto oslovovali v médiích. Internet je médium, proto si myslím, že je na něm dobré dodržovat určité konvence. Stručně k zakázkám: Je rozdíl, jestli na zakázce dělám sám, případně jejím získáním obstarám peníze pro lidi,kteří ode mne očekávají, že jim práci zajistím. To, že jsem Jekyl i Hyde v jedné osobě, v tom s Tebou plně souhlasím. Ber to tak, že jsem tlumočil názor mého lepšího já, ale na své si přišlo i to horší já, které se velmi rádo hádá a předvádí, ale o svých prohřešcích raději skromně pomlčí. Tak mi, prosím, promiň, jestli jsem se Tě nevhodně dotknul.

  24. Jirko, jako emeritní znalec Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka Vás poprosím, abyste, cituje-li již, citoval a nepaběrkoval na chatrné paměti.

  25. Pro Gabriela rektifikátora hbf:
    Výňatek z profilu Vladimíra Merty od Jana Buriana: Když jsem ho poprvé slyšel zpívat, zasáhl mě za doprovodu své dvanáctistrunné kytary veršem, který mě pronásleduje dodnes: „Zdálo se mi, že ztrácím cenu, indickejm dětem hlad nezaženu.“
    Ta písnička v originále zní: Dost dlouho se mi zdá, že ztrácím cenu…
    Tím chci říct, že pro citaci, která není součást vědecké práce, stačí i přibližné znění, důležité je, zda je výstižná. Zdá se mi, že patříte mezi soudce, kteří tak bazírují na liteře zákona, až jim zcela unikne, že zákon má i nějakého ducha. A nebo ještě jinak. Když Jan Přeučil vypravuje vtip a soustředí se tak na dikci a rozmáchlá gesta, až zapomene pointu.

  26. Pánové, nebuďte ve při! Švejka citují i lidé, kteří ho v životě celého nepřečetli, jako třeba já, domnívajíc se(já), že odborník si domyslí a laikovi je to fuk. Vím, že ortodoxní Haškovci mě za to budou peskovat, já dávám přednost kočkování.

  27. Jirko, vím, že je známkou malosti, když malichernost kraluje a naše názory na to, co je volná citace a co frapantní nedbalost (Lukáč vs.Lukáš) se rozešly.A to jsem poprosil. Tak si pište co chcete.

  28. Lituju Gabrieli, Lukáč (frapantní nedbalost) jest překlep, neb mám na klávesnici š a č v poměrně těsné blízkosti. Ale fakt se kaju a budu po sobě důsledně přečítat a případně opravovat červenou tužkou.

  29. Lehce upravené citace notoricky známých literárních klenotů mohou dokonce oživit původní význam, dodat jim půvab a ironii, nadsázku a další šanci. Proč ne? Literatura není matematika, nebuďme tak přísně přesní. Hrajme si! Kdo si hraje, nezlobí…

  30. atsmon, čím pozorněji čtu literaturu, tím víc se mi právě zdá, že to není než aplikovaná matematika. A mám na mysli dobrou literaturu! A matematika není nic, čeho bychom se měli štítit! Vůbec nezáleží na tom, jestli autorovi diktuje větičky poletavá múza, nebo je nebožák pracně potí, škrtá a přepisuje – ten kýžený systém tam v textu je a psavec ví, že to musí být přesně tak, jak to napsal, akorát že neví proč.
    Z toho plyne, že se přimlouvám za disciplinované citování klasiků. Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí. A není to pravda? Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vždycky měl největší strach.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *