32 odpovědí na “Kavárenský Dřepič”

  1. Domnívám se, že kavárenský dřepič je pouhým předstupněm kavárenského povaleče. Teprve až kavárenský povaleč dovedl dřepění v kavárně k absolutní dokonalosti.

  2. Vážení slovodnící moudří zde.
    Já kupříkladu zahradníček ubohý když roubovati chci, jako že nyní vegetační klid je a proto roubuje se velmi, musím tedy na pole.
    A tam dřepnu si a uchopím stromek v hrnku tam uložený, na který roubováno bude. Přinesu tento do foliáku, dřepnu si, a naroubuji božátko.
    Pak naroubovaný stromek znovu uchopím a jdu ho něžně uložit.
    Dřepnu si, popíšu stromeček, přidám mu ceduličku, by se vědělo čím byl naroubován byl a roubovaneček uložím.
    Dřepnu si.
    Takže s jedním stromečkem udělám během roubovacího procesu tři až čtyři doopravdické skoro sokolské dřepy.
    No a když roubuji dopoledne stovečku stromečků a odpoledne stovečku dalších stromečků, kolípak je to asi dohromady dřepíků vážení matematici tu. Ha ?
    Jinak byli jste někdy v nějaké kavárničce a viděli jste tam někoho doopravdy dřepět ??
    Nikoliv, líš pravda.
    Je to pochopitelně hloupoučké, ostatně jako celý kostka kostkovič.
    Děkuji.

  3. Milý zahradníče zahradníčkoviči, nechci Vám lézt do svědomí ani nikam jinam, ale neměl byste jednodušší si dát do F.O. lijáku stolek nebo pult osobnosti a roubovat vsedě potažmo vestoje? Taky mi není jasné, proč popisujete stromečky dřepě a jak si pak ještě dřepnete, když už dřepíte. Nejspíš patříte do čeledi dřepčíkovitých.
    Jinak mi Váš příspěvek připomněl starý vtip, v němž se reportér ptal paní Husákové na režim dne. Uváděla všemožné běžné činnosti a po každé pak ještě dodala: Umeju píču. Novinář se tázal, jestli má nějaké zdravotní obtíže, a ona řekla, že ne, to že jim lidi kreslej na dveře.
    P.S.: Pokud počítám cestu na pole a zpět, roubování, psaní ceduliček, něžná ukládání a dřepy 5 minut na kus, pak to vychází, že ty 2 stovky roubovanečků zvládnete za asi17hodin. A to nepočítám přestávky na příjem tekutin a potravy a jejich vyměšování, protažení zad nebo zalaškování s listonoškou Kdybyste klusal jako čínský kuli a stáhl čas na 3 minuty, i pak by to bylo úctyhodných 10 hodin.

  4. Jedna z mála piškuntálii, která mě kdysi na slovudne zaujala, bylo to kdesi tu vedle zmíněné dobrovůlní přehánění.
    No snažil jsem občas též, ale včíl na mě vypustili konfronťáka.
    Jirko Jirkoviči, milý pochopitelně, nejste náhodou baba ?
    Za jistých vypjatějších okolností jsem kdysi býval schopen říznou dvakrát za minutu, tzn za hodinku jsem vyrobil plusmínus sto roubovanečků.
    Klasika je co minuta kus. Ale to jenom vlastní roubovací úkoň.
    Podnož je třeba přinést připravenou – předrašenou a očistěnou.
    Další minimálně dva úkoni pohříchu dřepací.
    Vzhledem k tomu, že nejsem profík, ale pouhopouhý hobík, a moje políčko – zahrádka je malinká, a je na ní více neý tři tisícovky okraných stromků, tak podnože pod plachetkama mám nastrkané, kde se dá.
    Takže hledám, nejen podle rodu, ale taky podle vzhledu, něco chci roubnout na vysoko, něco na nízko, něco třeba na plazivo atd atd.
    Takže zase dřepíkuju nadzvedávám plachetky a vybírám tu nejvhodnější. Najdu očistím, zanesu do fo lijáčku.
    Tam není k hnutí – fotočky, dokumentující toto pinožení, přidám do dalšího chlívečku neb bůh jenom ví, kdy budou schváleny.
    Ve fo-lijáčku pak dřepím, polosedím, pololežím u batolecího Bílého Lulu za 30 Káčé pořízeného ve výprodeji švédského kaufdvorku.
    Bílé Lulu můj bílý notebůk a grafting table.
    No a když je hotovo, tak přidám ceduličku, by se vědělo, načmárám HB osmičkou vznešené jméno kultivaru na jmenovku – používám rozstříhané jogurťáky a v podřepu lezu stromeček – y maximálně štyry už pod antifog fo-lije uložit.
    Naposledy se těchto božátek dotknu, vyslovím zaklínací formuli a dva měsíce slastně trnu v naději, že se kouzlo povede a zbrusu noví fešáci spatří světa světýlka.
    Tož tak, z obrázku snad bude jasno, že běhati či lítati tam jako kule či kuli absolutně nelze.
    Teploty ve fo-lijáku málokdy přesáhnou páně celsia stupňů patnáct, vlhkost musí osumdesátiprocentní.
    Před chvíliou jsem se vrátil po asi dvanáctii hodinách, ale to jsem ešče pomáhal měnit skla v oknech. Po více než třiceti letech si to náš baráček jistě zasloužil.
    That´s all folks …
    O tekutinách, potravě a vyměšování snad někdy příště.

  5. Malý dřepič může být dřepčík. Dřepčík zelný by měl logicky škodit na naší symbolické rostlině zelí. Zjistil jsem však u autorit, že tento zapadá do našeho převráceného světa a ožírá hlavně řepku. Zatímco dřepčík v Čechách dřepí, na Slovensku se jmenuje skočka kapustová, takže asi skáče. Omlouvám se za edukativní příspěvek.

  6. Dřepič je na mě moc balkanprodukt. Proč ne třeba hezky česky – dřepoch, dřepák, dřepátor – když už.
    Jinak dřep sem dřep tam těch poskakovacích úkoňů je denně ovšem něurekom. Každé boží ráno je třeba v tom fo lijáčku rostlinku po rostlince zkontrolovat jestli tam někdo na těch čerstvoučkých pupíncích nedřepí, necizopasí a ták. Ti co jsou očkem vidět jsou jasní, ale nejzákeřnější jsou ti viditelní méně, plísňové, houbičkové a spol. To je hned na pořádný malér zaděláno.
    Obrázky v dalším chlívečku.

  7. Vybavila se mi dětská říkanka o dřepání: Ančo, čopni, četník ide. Anča čopla, četník nigde.

  8. Obé se odehrálo v Čierne pri Čope nebo jiné vzdálené cizině, neboť tomu ňák moc nerozumím, zejména části “fliger leči” – jedná se o flígr? a čím medle ochořel? nebo jest poukázáno na jeho léčivý potenciál? či snad o lesní pych nebo vrchol honební sezóny? holt my Pražáci máme, vzhledem k nejvyššímu průměrnému příjmu v republice, delší vedení a zjevně nižší afinitu k němčině v řeči obecné.

  9. Příteli WBG – chováte i nějaký jiný údobytek? I když jsou vaše řízko- a roubovanečky předrašené, nejsou, doufám, předražené. Pohled na ně je náramný – kolik se vám jich v tom počtu neujme? Pokoušela jsem se o roubování Watereri na obyč. P.nigra a vono lautr nic!!! tak jsem zahořkla a vzdala to s tím, že to u jehličnanů asi chce něco špešl, takže vám závidím velice velmi.

  10. Kouknu – a vidím, že to máte i reverzibilně, já jsem měla roubovanečky ubožátka, vy, holt, božátka. Nojo, kdo umí, umí.

  11. Houba octová (lat. Vono Lautr), zejména odrůda nic, napadá keře a stromky oslabené neodborným roubováním. Plody napadeného stromku pak mají nahořklou až trpkou chuť. Škůdce se lze zbavit jen opakovanými pokusy o roub a aplikací postřiku na bázi optimismu.

    Zdroj: Naše zahrada, str. 666 (autorem prof. Mičurin, do češtiny přeložil Kozel Zahradník)

  12. Vážená Diblíková Věro, paní.
    Watererky borovice – Pinus Sylvestris Watereri – se kdysi roubovaly i prostokořenné v zimě ve velkém, a pak se teprve sadily do hrnků. Sousední tenkrát západní partaigenosse na to měli dost monopol za dávného jindy. Ujímalo se to na 99 %. Ešče dnes jsou toho v česku plné supermarkety.
    Jenomže kdo chce dneska watererku, že, když každým rokem příbývá nových modelů, kultivarů, atd, které navzdory vůkol darwinování neustále produkují vlastníma od hlímy ručičkama věčně špinavýma mladí kluci mého typu.
    Je už prostě taková doba a všeho je dost, neřkuli přehršel.
    Stran pak prajzáků tu vedlejších, flíger je u nich cosi jako letadlo a protože mluví měkce, nepřesně – přitiskají . přičískajom, tak sloveso letí zní v jejich podání naším českým uším jako leči …
    Flíger leči – letadlo letí. a anča musí pochopitelně do kolen by vyhověla.
    Elementary dear watson….
    K náhodnému pak jenom toto. Škůdci jsou dozajista všude, kazišuci pak v česku obzvlášť. V poslední době pak též velmi přemnoženi Nihil novi ….

  13. Vážená Diblíková Věro, paní.
    Watererky borovice – Pinus Sylvestris Watereri – se kdysi roubovaly i prostokořenné v zimě ve velkém, a pak se teprve sadily do hrnků. Sousední tenkrát západní partaigenosse na to měli dost monopol za dávného jindy. Ujímalo se to na 99 %. Ešče dnes jsou toho v česku plné supermarkety.
    Jenomže kdo chce dneska watererku, že, když každým rokem příbývá nových modelů, kultivarů, atd, které navzdory vůkol darwinování neustále produkují vlastníma od hlímy ručičkama věčně špinavýma mladí kluci mého typu.
    Je už prostě taková doba a všeho je dost, neřkuli přehršel.
    Stran pak prajzáků tu vedlejších, flíger je u nich cosi jako letadlo a protože mluví měkce, nepřesně – přitiskají . přičískajom, tak sloveso letí zní v jejich podání naším českým uším jako leči …
    Flíger leči – letadlo letí. a anča musí pochopitelně do kolen by vyhověla.
    Elementary dear watson….
    K náhodnému pak jenom toto. Škůdci jsou dozajista všude, kazišuci pak v česku obzvlášť. V poslední době pak též velmi přemnoženi Nihil novi ….

  14. No dyť, Watererku jsem si tehdá nakonec koupila u pana Zástěry v Říčanech, a vyrostla tak, že už nám přerůstala chatu, takže teď máme místo ní fíkovník (taky koupený) a taky roste jak blázen. Teď už se dá koupit skoro fšechno, ale nemá to tu příchuť dobrodružství, jako kdysi, když jsme vlastnoručně páchali (my se ségrou -y) vlastnoručně plesové šaty i péřový spacák a šlechtili (už s manželem, tedy opravdu -i) lilie. V krámě mají hezčí, ale, jak říkám, už to není ten adrenalin.

  15. wbgardene (nebo jak pátým pádem voláme na někoho, o kom se pouze domníváme, že je rodu mužského), vážený: Já jsem se až do tohoto okamžiku domnívala, že přehršel je množství malé, do hrsti se vešlé ev. vejdoucí. Mýlila-li jsem se pře-ce jen, budu sice pře-kvapena, pře-sto však pře-šťastna vědomím, že jsem stále ještě schopna pře-hodnotit své dosud nabyté pře-dstavy o smyslech slov.
    Tímto pře-stávám na pře-chodnou dobu machrovat, žádné pře-sné slovo už mi teď nenapadá. Pře-dchzím tak přemíře rozkecanosti, která (z hlediska čtenáře či posluchače) často pře-kračuje hranici únosnosti a nepatří mezi přehršel mých pře-dností.

  16. Přehršle, možno i přehršel: Původně dvě spojené hrsti, popř. množství, které se nabere do obou hrstí zároveň, řidčeji do jedné hrsti; menší množství vůbec. Dnes se slovo používá převážně v opačném významu = větší, velké množství. Tolik Ústav pro jazyk český.

  17. Vždycky jsem měla zato, že přehršel je původně množství stébel, z nichž se ukroutí povříslo, které však bylo posléze nahrazeno špagátkem s růžovou destičkou na konci a tak povříslo zaniklo zcela a přehršel se stala jednotkou neurčitou, kuriozitou, která obohacuje slovní projev, aniž by ho zatěžovala zbytečnou, ba nežádoucí konkrétní informací, která by v poslouchačích mohla vzbudit podezření, že milý žvanil je – ó hrůzo! – nikoli intelektuál a smysluplný pseudofilosof, ale fuj!technik.

  18. Přestanu žvanit, evidentně lépe čtu než píšu. Beru si to k srdci. Jen nevím, co tam potom s tím.

  19. Stařenko, stařenko! Milá žvanivost je předností Slovodníků a vaše zdrženlivost by byla pro všechny velkou ztrátou. Odhodte zábrany a svěřte nám své nejtajnější verbální vylomeniny. K čertu s plachostí! Já ve svém pokročilém věku jsem byla ocejchována co neřestnice – komu z vás se to podaří!! TAK JEN DO TOHO! Hned za rohem čeká nějaký hrdý titul!

  20. Děkuji! Děkuji! Nikdy nezapomenu! (To už jsme taky mockrát slyšeli.)
    Ostatně, ta neřestmice se rozvinula rovněž z mého podnětu, neboť jsem do toho vrtla, za slova škodolibě chytajíc.

  21. Dobrá tedy, dám místo přehršlí slovo hafo. Prý dost moderní a jako číslo též větší než malé. Věděl by Ústav více ?
    Děkuji.

  22. Mně jako malému a zvídavému kdysi vysvětlovali, že přehršel je tolik, že to z hrsti přetéká. Pak jsem někde pro menší množství použil nedohršel, ale nějak mi pak nechtěli rozumět…

Napsat komentář: Jirka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *