Shrunuto: pokud jsem v nedohlednu od „zdroje informace“ předpokládám, že když hlásí „TAM“ je to „TADY“.
Nebo je to „JINDE“?
Co je český – to je hezký
Co je český – to je hezký
Shrunuto: pokud jsem v nedohlednu od „zdroje informace“ předpokládám, že když hlásí „TAM“ je to „TADY“.
Nebo je to „JINDE“?
K tomu viz Cimrman, výuka telefonování: „Hola hola, tam Weigel.“
Tamtamy se používaly už dávno v Africe. Jsou to předchůdcové SMS zpráv v mobilních telefonech .
Tam se nachází tam, kde se nachází i támhle, tady, zde, tadyhle, tůhle i tudle. Když se „tam“ něco hledá, někdy se stane, že se nenajde nic, čili: tůdle nudle. Nudle mohou být kupované, domácí, bezvaječné, kupované bezvaječné, široké, instantní, skleněné, vlasové a visící jak rampouch. Jestli může být kupované, či domácí i tůdle, to netuším. Ale nějak logicky k sobě tůdle s nůdlemi patří.
Někde jsem nedávno četla poznámku na netu: Stáhněte si to z tama… Nachází se tama tam, kde se nachází i tam? Pochází to vůbec z téhle planety? Pocházíme my z téhle planety?
A co na to tamagoči?
Tamagoči valí voči
A to jsme prosím ještě neprobrali „tu“ i „onde“. Je skutečně „onde“ totožné s „tam“? A „tu“ s „tady“ ? A co potom takové „tu a tam“? nebo „sem tam“?
A to se prosím vůbec neptám na „sem tam ťuk“.
Když tu tak večer sedím a přemýšlím (a já přemýšlím opravdu hodně), vytanulo mi na mysli ještě slovo „tamní“. Zvláště ve spojení s tamními obyvateli. Když jsem byla malá, myslela jsem si, že tamní obyvatelé, jsou obyvateli temnými, žijícími někde ve sklepích, či stokách.
Jaký je vůbec rozdíl mezi obyvateli tamními a zdejšími?
Rozdíl mezi nimi není, ale zdejší žijou zde, zatímco tamní tam. A pak mohou být ještě tuatamní, ti žijou jen tu a tam; zcela zvláštní (leč nepominutelná) je skupina obyvatel tamiondních.
Děkuji za ysvětlení. Mám ještě malý dotaz. Jsou tamiondní příbuzní s tuiondními?
Řekla bych, že odpověď se nabízí: Tu a tam…
Na otázku, kde je tam, jsem zde (Slováci říkají zásadně tu) ještě nenašel uspokojivou odpověď. Nejprve je třeba stanovit hranice, já si pomohu nářečím – „odsáť až pocáť“, jinde říkají dokonce „odcamcáť až pocamcáť“! Spisovně by to mohlo znít „odsud až potud“, a tam je právě to hledané „zde“, na rozdíl od „tam“, které se nachází na určitém místě (tam to musí najít kdejaký trouba), zatímco „onde“ bývá na jiném, blíže nespecifikovaném místě, shodným s „jinde“. „Tu a tam“ vysvětlili kolegové tak, že jsem to pochopil i já, takže se k tomu nebudu vracet, jen upřesňuji, že „jinde“ může být zároveň i „tu a tam“. Aby se to nepletlo, tak ještě dodávám, že co se stává tu a tam, může se stát i zde a teď.
Gabrieli, aťtam či onde, vše nej… k svátku a neutuchající úsilí o očistu českého mluvu.
Onde-ondyno-ondoň.
Tehdá… to je též zajímavé slovo.
Semtam mívám potřebu něco dodat k řečenému, tentokrát bych chtěl upřesnit přání Jirky. Vše nej… může teoreticky být i vše nejhorší, ale to bych nepřál ani svému nepříteli. Proto všechno nejlepší, zejména pevné zdraví až do smrti a po smrti království nebeské, milý Gabrieli. Aby to nebylo někomu líto, přeji totéž všem lidem dobré vůle a neskromně i sobě.
U nás je to tudyk a hentam. Jinak z dob ještě povinného katechismu si pamatuji, že jsem měl ve své děcké hlavince uloženo, že vezdejší je někdo bydlící, přicházející ve zdi ze zdi. Jen jsem se o tom drobně zmínil panáčkovi, tak ten hned rázně pomocí pohlavků vykonal na mně náboženský útlak…
Tak u nás přejeme k svátkům i narozkám „Všechno nejhorší….
…ať se Vám vyhne!“
A taky nebýt na nesprávném místě ani ve správnou chvíli. Což je jednodušší varianta nebýt tam v nesprávnou chvíli, protože pro nesprávné místo je i správná chvíle fakticky nesprávná.
Milý Jane, každá křivda bolí a těžké je ji odpustit, to chápu. Je vidět, jak čeština se proměňuje, když tak frekventované slovo, jako bývalo „vezdejší“, najednou ztratilo obsah. Předchozí generace recitovaly v modlitbě Páně toto slovo, ale už asi nepřemýšlely nad jeho obsahem, tak si to zdůvodňuji. Pro dnešní generaci je to slovo už zcela neznámé, protože většina z mladých ani o té modlitbě nic neslyšela. Zdá se, že poprvé v dějinách lidstva už není nutné prosit o chléb náš vezdejší, že konzumí společnost vše vyřešila, ale já se obávám, že pýcha jen opět předchází pád.
V místech kde lidé poberou rozum a nenechají se vláčet náboženstvími a přihlouplými proroky a rádobyspasiteli bývá obvykle chleba a dalších rozmanitých spotřebních produktů až nad hlavu….
O žádném takovém místě nevím. Hojnost je v USA, které jsou nábožensky značně bigotní, pak také v Dubaji – ani nemluvě. V Rusku nahradili náboženství komunismem, což je taky druh víry, výsledky byly hrozné.
Tento problém je typickým relativistickým problémem, a jeho vysvětlení je zcela jednoduché.
Pokud jsem ZDE a jdu nebo jedu TAM, po určité době, když dorazím TAM zjistím, že jsem ZDE, zatímco ZDE odkud jsem před chvílí vyšel je TAM. Můj kolega, který z mého TAM (jeho ZDE) vyšel proti mně, mně potkal v čase t mezi dvěma ZDY nebo TAMY. Pokud jsme se podívali každý zpět, oba jsme viděli TAM (každý jinde), pokud jsme hleděli dopředu opět jsme viděli TAM (a opět každý jinde). A kde jsme se setkali ? No přece ve ZDE (oba ve stejném). A když jsme se rozloučili a ohlédli se v čase t+něco zpět, viděli jsme naše společné ZDE, ale ono to bylo TAM a když jsme pohlédli dopředu opět jsme viděli TAM, zatímco ZDE bylo zde.
A už je to jasné?
Nám to bylo jasné vždycky. Pallas si není jist.
A jak je to potom s tou písničkou: Stůj! Kdo TAM? Patrola! Jaká? Vojenská! Kdo ji vede? Ženská! Jaká?…
Logičtější by bylo optati se: Kdo ZDE?
Z toho mi vychází, že TAM je vlastně něco jako TMA, neznámo, zatímco ZDE něco hmatatelnějšího. Ne však vždcky.
Tedy, vzdálenost (bo co to je) mezi ZDE a TAM(EM), lze přirovnat k jednotce kulturní informce, k MEMU. K mému údivu to pak klidně lze ve volných chvílích vepsat do memoárů a popovídat si o tom v kuloárech.