Když se šerif z hospody znenadání vrátil,
zjistil, že mu indián jeho dceru sklátil . . .
je z jedné sprostonárodní písničky a takovéhle klácení mám rád! A šerifova dcera určitě taky!
Kdyz klatis kastany nebo svestky, mlatis klatem do vetvi aby ti zminene plody spadly na hlavu. A k tomy druhymu klaceni pouzivas zase jinej klat. Plody se pak dostavi s jistym spozdenim.
My klátíme bidůlkem ořechy,když příjde jejich čas.Švagra sklátila mozková mrtvička a Na Homolce mu po neděli narvou bakelitové žíly do krku.
klát,mimo to,co už bylo výše uvedeno,je také podložka ze dřevěných kostek,nebo ze silikonu,do výsekového lisu na vysekávání dílů z usní(kůží vyčiněných,či umělých,čili baklitu).Co není z přírodního materiálu,je pro mne bakelit,čili synonymum pro umělou hmotu.Dcera má bakelitové nehty a strýc trabanta.Tedy shrnu:klátit,je komíhat něčím(tělem,bidůlkem,pyjem…)Klát,je objekt,do něhož je bušeno komíháním(tělem,lisem,včelkami…)
K páně Jiřulkově prostonárodní písni o šerifovi, indiánovi a klátění dodávám jeden popěvek – tedy spíše baladu – domácí provenience.
Na Karlově náměstí, malý domek stojí,
ševcoval tam starej švec, prťavec, s mladou ženou svojí.
Teď pozor. Starej švec a mladá žena, z toho kouká nějaká pikanterie. A taky že jo.
Aby jim v tom domečku, nebylo tak smutno,
vzali na byt mladýho študenta, což nebylo nutno.
A už je to tady, už to jede. Starý švec si zašel do hospody na jednu, a doma se děly věci.
Když se prťák z hospody náhle domů vrátil,
nachytal tam onoho študenta, jak mu ženu klátil.
Jinak to ani dopadnout nemohlo. Mladá krev je holt mladá krev. Ševcovi se podlily oči krví, u huby se mu udělala pěna, popadl ševcovský knejp a bodal. Oba. A rovnou do srdce. Všude kaluže krve, pak policajti, klepeta na ruce a šup s chlapem do ťurmy.
A ty důsledky pro veřejnost! Lidé z celého Karlova náměstí i z blízkého okolí pak dlouho chodili v prošoupaných botách až do doby, než se našel nový prťavec a převzal živnost.
Takže dámy a pánové pozor! Klátit ano, ale s citem a velmi obezřetně. Opatrnosti nikdy nezbývá.
No ta mnou citovaná taky končí tragicky, další sloka je: Indiána zastřelil za ten kousek smělý, svoji dceru Liberu splácal po pr.., ja hou, ja hou, ja á li ou, veliký je Manitou.
Klát – od slova klání? V klání se budeme klát?
Spíš klátit – od slova klát. Ale co to vlastně děláme, když klátíme ?
Pokud někdo uváže psovi na krk klát, měl by se podle mého kát! (Protože to zvíře to bude pěkně krkat.)
Proklatě, klátím se, klátím, bude to tím, že jsem ovíněn.
Když se šerif z hospody znenadání vrátil,
zjistil, že mu indián jeho dceru sklátil . . .
je z jedné sprostonárodní písničky a takovéhle klácení mám rád! A šerifova dcera určitě taky!
Kdyz klatis kastany nebo svestky, mlatis klatem do vetvi aby ti zminene plody spadly na hlavu. A k tomy druhymu klaceni pouzivas zase jinej klat. Plody se pak dostavi s jistym spozdenim.
My klátíme bidůlkem ořechy,když příjde jejich čas.Švagra sklátila mozková mrtvička a Na Homolce mu po neděli narvou bakelitové žíly do krku.
klát,mimo to,co už bylo výše uvedeno,je také podložka ze dřevěných kostek,nebo ze silikonu,do výsekového lisu na vysekávání dílů z usní(kůží vyčiněných,či umělých,čili baklitu).Co není z přírodního materiálu,je pro mne bakelit,čili synonymum pro umělou hmotu.Dcera má bakelitové nehty a strýc trabanta.Tedy shrnu:klátit,je komíhat něčím(tělem,bidůlkem,pyjem…)Klát,je objekt,do něhož je bušeno komíháním(tělem,lisem,včelkami…)
K páně Jiřulkově prostonárodní písni o šerifovi, indiánovi a klátění dodávám jeden popěvek – tedy spíše baladu – domácí provenience.
Na Karlově náměstí, malý domek stojí,
ševcoval tam starej švec, prťavec, s mladou ženou svojí.
Teď pozor. Starej švec a mladá žena, z toho kouká nějaká pikanterie. A taky že jo.
Aby jim v tom domečku, nebylo tak smutno,
vzali na byt mladýho študenta, což nebylo nutno.
A už je to tady, už to jede. Starý švec si zašel do hospody na jednu, a doma se děly věci.
Když se prťák z hospody náhle domů vrátil,
nachytal tam onoho študenta, jak mu ženu klátil.
Jinak to ani dopadnout nemohlo. Mladá krev je holt mladá krev. Ševcovi se podlily oči krví, u huby se mu udělala pěna, popadl ševcovský knejp a bodal. Oba. A rovnou do srdce. Všude kaluže krve, pak policajti, klepeta na ruce a šup s chlapem do ťurmy.
A ty důsledky pro veřejnost! Lidé z celého Karlova náměstí i z blízkého okolí pak dlouho chodili v prošoupaných botách až do doby, než se našel nový prťavec a převzal živnost.
Takže dámy a pánové pozor! Klátit ano, ale s citem a velmi obezřetně. Opatrnosti nikdy nezbývá.
No ta mnou citovaná taky končí tragicky, další sloka je: Indiána zastřelil za ten kousek smělý, svoji dceru Liberu splácal po pr.., ja hou, ja hou, ja á li ou, veliký je Manitou.
Klát od slova klátit jako šukat!!!