Po všech připínáčcích a patentkách přichází knoflík, vynález neznámého génia. Knoflík opěvuje i Jaroslav Hutka v písničce s textem zavánějícím vlivem Zorky Růžové (Jardova první žena). Jaroslav Hutka v celé kráse je k vidění na Hutka.cz .
Knoflíku z bakelitu
Drž pevně na kabátu
Jak se mi utrhneš
A na zem upadneš
Uděláš mi ostudu
Ostudu ostudu
Až ke své milé půjdu
Ona je pořádná
Jako žádná jiná
Nechce mít pobudu
Pobudu a hastroše
Který se nečeše
Zuby si nečistí
Co řeknou sousedi
Až na návštěvu přijde
Na návštěvu jsem přišel
Každý mě v domě viděl
Špehýrky chrastily
Sousedi šeptali
Koukejte, kdo to k ní šel
No ale to jsem šel já
Milá dveře přibouchla
Že prý jsem jak zbojník
Zas mi chybí knoflík
No tak mě vyhodila
Knoflíku, knoflíku
Ty mě máš na triku
Jak jsi se utrhnul
Na zem jsi upadnul
Dnes už mám lepší holku
A chodím bez kabátu
Knoflik je k tomu aby nam nespadly gate. A k cemu jsou gate?
Ke každému knoflíku přináleží většinou jen jediná knoflíková dírka. Přísloví říká, že pokud při zapínání prvního knoflíku spleteme dírku, tak už se pořádně nezapneme.
Chybí-li muži knoflík, tak by se měl buď oženit, nebo rozvést. S tím druhým pořekadlem nesouhlasím, na vojně jsem se naučil knoflíky přišívat si sám a je to jedna z mála tam získaných dovedností, která se mi hodí i v civilu.
Gatě jsou na to, aby jsme mohli machrovat s novým modelem knoflíku. Knoflíky dírky vždy nepotřebují, někdy je našívám jen pro ozdobu. Některé knoflíčky jsou tak pěkné a zajímavé, že mají svá muzea.
Tichou vzpomínku geniální knize Knoflíková válka. Film byl jen slabým odvarem.
Janinko, pardon – abychom. Muzeum knoflíků je v Žirovnici u Kamenice nad Lipou. Popravdě řečeno mi byla bližší tamní proslulá jatka s výrobou uzenářských specialit a pak také mlékárna a sýrárna s nepřekonatelným žervé v krabičkách z dřevěné dýhy. Nevím, zda obě fabričky fungují ještě v této době.
Pánové,vzpomínáte na knoflíčky u podprsenek dospívajících spolužaček?to je tak dávno!
Knoflík je to, čím nás myslitelé vypnou. Tedy náhražka jazyka…