Koronavirus na písmeno „P“ – čeština je bohatý jazyk

Příroda poslala populaci pořádný políček: Pandemii!

Prťavá praštěná potvůrka poletuje prostředím, plíživě, pomaličku, polehoučku plošně postupuje po povrchu planety…

Pichlavá pandemická potvora pekelně prudí populaci, proniká přes pusu, pak průduškami, plícemi… přeskakuje přes pána, paní, příbuzné, politika, pekaře, popeláře, poslance.

Pokašláváme, posmrkáváme, prskáme, poleháváme, padáme.

Při procházkách potkáváme plátnem překryté pusy přátel, příbuzných, poznáváme především pozdravením.

Prázdné putyky, pohostinství, posmutnělé plovárny, propocenců prosté posilovny; policajti pozorují postavy plížící se pomalu po parcích, pakliže poruší pravidlo, policista píská, prská.

Politici pořád přiblble plácají přes pokrývky pusy…

Přeplněné postele, přidušení pacienti, připojené plicní podpory, přetažený personál prvního palebného pole, přepracované pečovatelky, pozůstalí…

Ptáme se: PROČ? Poněvadž pěstujeme pokrytectví, pohrdáme právem, pravidly, pochlebujeme přemocným, pochybně podnikáme, pokoutně podvádíme, propadáme pokušení, podlézáme, politikaříme, pletichaříme, promíjíme podrazy, pomíjíme příbuzné.

Poněvadž přehlížíme potřebné, pošlapáváme přátelství, podrážíme přátele, ponižujeme partnery, popichujeme plaché, přestáváme promíjet, plácáme plané pomluvy!
Poněvadž pošlapáváme přírodu, plýtváme penězi, potravinami, přejídáme se?

Protože pokrok postupuje příliš překotně, příliš pracujeme, pořád pospícháme!

Ptáme se: PROČ? Prostě PROTOŽE!!!…

Pocity padají podél pochmurné propasti… Převálcuje prťavá potvora populaci? Prdlajs! Prohrajeme, padneme? Prdlajs!

Přestaňme plakat, panikařit!

Potvoru přibrzdíme, přiškrtíme, porazíme, poničíme připravenými protilátkami; pandemii přečkáme, pohromy překonáme, pakliže pokorně poklekneme před pomocníky prvního „palebného pole“, poděkujeme…přežijeme.

Přestaňme plakat, pochlapme se! Popřejme si pohodu, posilněme psychiku, pěstujme pokoru, přestaňme pomlouvat, podvádět, podpořme se, pomáhejme si, povzbuďme se, poplácejme se po prsou, posilujme přátelství…..

Položme počítače, pojďme si povídat, pohrát si, prozpěvovat, pocvičit, pracovat na poli, provětrat pejska, poškrábat prasátko, pokochejme se přírodou, přivoňme pivoňce, podbělu.

Pohlaďme partnera po pleši, partnerce polibme pusu, přítelkyni poplácejme po prdelce, popijme pivko, panáka, poděkujme pohostinným přátelům.

Pozastavme překotné plahočení, pracujme pomaleji, prodýchejme paniku…

Projděme si pokoje, přemístěme poličky, posuňme postele, porovnejme polštáře, přerovnejme prádlo, přeleštěme podlahu: práce, pořádek, pomohou překonat paniku.

Plicní potvůrka prvně potrápí; Pakliže přeskládáme priority, pandemie pomine, přijde proměna, procitnutí, poučení, paprsky prozáří posmutnělý prostor.

Přeji poklidné přežívání pandemie, pocit pohody, později pak potkávání, podávání pravice, polibky přátel, políbíme příbuzné.

Připijme pohárkem perlivé Pálavy, pošleme polibek přes plátno, pitomce plácneme po pr……

Prchej proradná pandemie, prchej!!!!!…

PS: (asi) koluje po internetu, poslala mi kamarádka majlem 😉

219 odpovědí na “Koronavirus na písmeno „P“ – čeština je bohatý jazyk”

  1. Toto mám též z internetu a ne ze své hlavy… trochu pošmournější verze:

    Vir. Všude vir. Ve vzduchu, ve vozidlech, ve výtahu, ve vaně. Vláda ve večerním vysílání varuje: Vycházet ven? Vůbec! Vydržte ve vlastním vakuu, vyhrajeme, vir vyprchá.
    Vedle vesele výská Vančurovic Vašek. Válení, videohry, věčný víkeeend! Vláda však ve vysílání vysvětluje: Vzdělání vyřeší vzdálená virtuální výuka. Vašek vzdychne: Vopruz.
    Vrchní Vendelín Vonásek ve vymeteném výčepu vztekle volá: velkopopovický větrá, víno voctuje, vodka vyprchává – všechno vylejt. Vyděšení vymrzlí vagabundi ve výloze vzlykají. Vonásku, vrahu! Vrchní vytře, vyleští výčep, vynese vajgly, vypne vodu. Vyhlíží výpověď.
    Věhlasný veřejný vypravěč Věnceslav Vaňorný večeří vokoralou veku. Vyvolává velikány Vrchlického, Vančuru, Vosku, Vinkláře. Vale vystupování ve Vinohradském, vale večírkům ve vestibulu, vale výplatě, vale vekám. Vidí velký výkal vůkol. Vláda? Volové!
    Vášnivý voyer Vích vyjde ven vábit vnadné Veroniky, Valerie, Viktorky, Vojtěchy. Všude vartují vojáci, vrčí vrtulníky. Vích vzrušeně vrní, věří ve výprask.
    Vir vniká všude. Víří ve výklencích vyprázdněných vechtroven, ve vejmincích venkovských velkostatků, ve vacích vandráků, ve větvích věkovitých vrb, ve výstřihu Věstonické Venuše. Velebný vikář Vacík vybízí věřící: vzývejte vládce vesmíru, vaši víru vám vrátí vlídnou věčností.
    Vyzáblý Vémola ve vaťáku vyprodává vybavení vlastní vily, Václav Vydra vykoupil veterinární velkosklad, Vondráčková vzdala všechna vodvolání.
    Varšava, Vídeň, Vatikán vyjadřují vládě vzájemnost, Vlaši vděk.
    Ve večerním vysílání vraví vrchní vůdce: Vážení, vědci ve výzkumáku vyvinuli vakcínu, výsledky vzbuzují veselí. Veni, vidi, vici!“. Vrchní virolog však vzápětí vysvětluje – výzkum vetoval vadný výpočet. Vědci vytahují virguli.
    Vojáci vybavují vládu výkonnými ventilátory, vlastenci vybírají víčka.
    Vypínám vysílání, vysílený vycházím ven vsát viruplný vzduch. Vylétají vrány, vylézají vlci. Větří večeři.
    Východoasijci vykosťují vrápence…

  2. Poté, co jsme včera večer se synem lékařem usoudili, že nemá smysl se mocímermo cpát do seznamu pro očkování jako první, když podle všech, co to zkoušeli, to nejde, a dnes ráno na psím setkání se dva největší rafani (majitelé, ne čoklíci) chlubili, že už babičky přihlásili, ale trvalo to klasických 8,5 hod., se manžel (s počitačem i telefonem je na tom stejně, ne-li hůř jak já) bez problémů dostal na očkování ve VFN ve Střešovicích na 19,30 dnes večer. Jsou věci mezi nebem a zemí….

    1. Není Vaším manželem ten asi dvaadvacetiletý student, který ‚(jak psali na internetu¨) dokázal obloudit ten jejich informační systém?

  3. Nedivím se, že se vám to nezdá, taky mě to pořádně překvapilo, proto o tom píšu. 22-letý student je sice šikula (ale nevím, co i přesto bychom si spolu počali), ale i on je příčinou toho, že se začátek registrace komplikoval, ne? Těch, co se do registru snažili proniknout neoprávněně, ať už v dobré, nebo nedobré víře, bylo jistě dost, a počáteční potíže jsou zcela běžný pojem – proč asi?

  4. Nevím, kdo je hlavní příčinou těch komplikací, osobně pochybuju, že by se mezi seniory vecpalo tolik hackerů. Spíš bych si myslel, že vinu nesou ti, kteří, vědouce už od loňských prázdnin o plošném očkování, začali ho připravovat až s příchodem prvních dávek vakcíny – viz slova páně ministrova ze začátku ledna, že budou jednat o strategii vakcinace. Měli na to čtyři měsíce.

  5. Z dnešních aktualit:
    Zoologická zahrada v Praze odchovala vzácného papouška trichu orlího. Dospělci dosahují délky až 50cm a charakteristické ke pro ně černočervené zbarvení a vzhled připomínající supa

  6. To je nejspíš papoušek do horrorů. Musím si ho nahledat v nějaké ptačí encyklopedii, v krajním případě to jistí strejda Gůgl a teta Viki. Pro lepší náladu p.t. zdepřítomných teď i jindy si dovolím přepsat pár vtipů z Neviditelného psa, kdo je četl, ať to přeskočí: Naše babi si v 65 řekla, že ujde denně 5 kilometrů. Dnes je jí 73 a nikdo neví, kde je…… Pro zlepšení ekonomiky je třeba, aby lidi začali utrácet. Budou to dělat obvoďáci, nebo rovnou veterina?…… V současné beznaději jsme se s manželkou rozhodli pro společnou sebevraždu. Když se zasebevraždila manželka, tak se mi najednou tak ulevilo, že jsem to zatím odložil.

  7. Před pěti minutami se mě manželka slušně otázala: „Ty už si zase rozděláváš pivo?“
    „Já si pivo nerozdělávám, já si pivo otevírám.“
    „My na Libšténě si ho rozděláváme.“
    „A u nás v Ústí se pivo vždycky otevíralo. Jako se otevírají brány pekel, jako se otevírají brány nebes, jako se na jaře otevírají kalichy krokusů.“
    „Krokusy se rozvíjejí.“
    „No to je fakt, rozvíjejí. Ale nemohly by se i otevírat?“
    „No možná jo, možná se můžou i otevírat.“
    „Tak to sem rád. A víš ty co? Já si odteďka budu pivo rozvíjet, jo?“
    K tomu se manželka nevyjádřila publikovatelnou formou. Prosím tedy vážené grémium o konzultaci. Mohu si pivo rozvíjet, nebo jsem fakt úplně blbej?

  8. Ale děte, pivo se rozvíjí teprve uvnitř! (viz: J.Šmíd Proč bychom se netopili – a tělem se rozlije rezavá slast) – otvírají se i studánky (viz Martinů). Správně se pivo čepuje, ale …kde jsou ty časy.

  9. Přijde malý Kohn za tatíkem, že ve škole slyšel takové divné slovo: „alternativa“ a chtěl by ho vysvětlit.
    Starý Kohn se dlouze zamyslí, podívá se na syna a pustí se do vysvětlování:
    „Podívej se, Moše, ty jseš ještě malej, sotva jsi začal chodit na základní školu, ale tu za pár let doděláš a aby se ti dostalu opravdu řádného vzdělání, tak se přihlásíš na střední školu. Dovedeš si to představit?“
    „Dovedu,“ odvětí malý Moše „ale co je to ta alternativa?“
    „Inu, budeš chodit na střední školu a jak je v naší rodině dobrý zvykem, zakončíš ji úspěšnou maturitou. Dovedeš si to představit?“ pokračuje starý Kohn.
    „Dovedu,“ říká čím dál zvědavější Moše „ale co je to ta alternativa?“
    „Po maturitě je ale potřeba se specializovat, vybudovat odbornost v zaslíbeném oboru a tak půjdeš studovat na vysokou školu. Dovedeš si to představit?“ pokračuje otec Kohn ve výkladu, hladíc si u toho vous.
    „Dovedu,“ říká malý Kohn „ale co je to ta alternativa?“
    „Jsi Kohn, takže studium zakončíš červeným diplomem, to je natürlich! Ale vzdělání není všechno, mladej, takže budeš potřebovat začít vydělávat peníze, abys mohl založit rodinu, zaopatřit ji a vůbec prosperovat. A jak lépe vydělat než podnikáním? Takže začneš podnikat, postavíš barák, nasadíš do něj kuřata a začneš chovat kuřata, protože kuřata jsou ausgezechnet kšeft. Dovedeš si to představit?“ pokračuje Kohn senior.
    „Dovedu,“ probral se ze začínající letargie Moše, když slyšel o penězích „ale co je to ta alternativa?“
    „Jak jsem říkal, kuřata jsou epesní šolich, takže budeš prosperovat. Z výnosů postavíš druhej barák, třetí, čtvrtej, do všech nasadíš kuřata a než se naděješ, je z tebe největší chovatel kuřat v okrese. Dovedeš si to představit?“
    „Dovedu,“ přitaká nadšeněji synek „ale co je to ta alternativa?“
    „Co v okrese!! Za dva roky z tebe bude největší chovatel kuřat na Moravě a do tří let v celé zemi! Jak říkám, kuřata jsou zlatej důl, takže budeš mít vilu, bazé, auťáky, ženský, prostě Alles. Dovedeš si to představit?“
    „Dovedu,“ potvrzuje už nadšením zářící potomek „ale co je to ta alternativa?“
    Kohn se zakloní, dlouze a pomalu se nadechne, pak praští dlaní do stolu, až spadne sklenice na zem a malý Moše sebou leknutím trhne. „Ale pak jednoho dne, bum prásk, všechno se to posere! Přijdou povodně, velká voda a všechno ti to smete – vilu, bazén, auťáky, ženský, kuřata se utopěj, protože neuměj plavat. Budeš úplně v háji, dovedeš si to představit?“ ptá se Kohn otec.
    „Dovedu,“ říká zkroušeně Moše „ale co je to ta alternativa?“
    „Alternativa jsou kachny.“

  10. U nás v Podkerkonoší si pivo taky otvíráme. A pokud si jich otevřeme víc, tak to pak rozvíjí naše myšlení.

  11. Nepátral jsem nijak v minulosti, ale myslím, že moje paní měla víc než dostatečnou slovní zásobu už dlouho před tím, než jsme se seznámili. A mám dojem, že to platí pro všechny ženy, neboť zatímco muž na lovu museli držet hubu, aby nevyplašili kořist, tak ženy kojíce děti, žvýkajíce kůže a vykonávajíce další prvobytně prospěšné činnosti tlachaly.

    1. A to feministky, nic víc proti nim nemám, neumějí pochopit. Seděj furt v jeskyni, nemají orientační smysl. Ale umějí uvařit polívku z mamutího chobotu. Seděj furt v jeskyni, proto… Ale zato… atd.

  12. Zaskočil mě následující titulek na Seznamu. Opravdu jsem tam našel, co neznám:
    Pavla a Petr žijí v krásném domě v Pobeskydí. Celý ho postavili bez elektřiny.
    Co říkáte, přátelé jazykospytci, na slovo Pobeskydí?

  13. Mne spíše zaskočilo, neřkuli zarazilo, jak je vůbec možné postavit dům bez elektřiny… Nastěstí jsem článek našel a v něm i vysvětlení…

    1. Jarku, hodně dlouho se domy bez elektřiny stavěly, chtělo to jen odhodlání, silné svaly a dobré nářadí, protože řezat trám tupou pilou, to je kalvárie.

  14. No jasně, postavily se tak i pyramidy, zikkuraty, cirky, paláce, chrámy i „obyčejné“ domy… jen mne zarazilo že by v dnešní době bylo možné cokoliv postavit bez elektřiny… Ne že by to bylo úplně nemožné, pamatuji si na z dřívější doby ručně provedené drobné stavby, ale dnes není bez elektřiny možné téměř nic… i kdybyste si řekl, že si sám postavíte dům, bez elektřiny, i tak je ona nezbytná k výrobě cihel a všech ostatních součástí stavby… Bez elektřiny bychom dnes byli úplně namydlení a bezmocní. Nějakou dobu bychom měli malé zásoby z dřívějška, ale ty by brzo došly… a pak by následovala doba předindustriální a brzo i doba prvobytně pospolná, protože jsme v úhrnu jako lidstvo zapomněli téměř vše z našich zkušeností a dovedností.

    1. A teď k tomu přidejme zrušit spalovací motory a třeba i parní stroje… a já bych měl kozu a třeba i koně, a za barákem brambory a nemusel bysem psát na Slovo dne… no jo, ale zase!: uměl bych si uvařit pivo, aby to nebyla nějaká břečka? Já si vám poslední dobou furt na něco stěžuju, buď jenom v duchu nebo i veřejně, a, občas mě napadne, že vlastně vůbec nevím, jestli je blbá ta okolnost, na kterou si stěžuju, nebo jsem blbej já. To jsem dopad, já, rádoby filosof. Ach jo! Takhle možná přemejšleli Dostojevskij, Čechov, Gogol a jiní z té sorty ruských magorů (aniž bych se s nimi odvážil rovnat), a jak to dopadlo? Jsou jich plný antivariáty.
      Jo, Jarku, abych nezapomněl na tu elektřinu: asi bych to už bez ní taky neuměl a nezvykl bych si. Ale trochu jsem si zasnil. Pardon.

  15. No jo, ta nostalgie 😉 Připomnělo mi to některé myšlenky z Pournellovy knihy „Luciferovo kladivo“, kde si jedna z významných postav u vědomí blížící se katastrofy ukládala na bezpečné místo knihy s různými užitečnými návody, jak kdeco vyrobit… a podobně z jeho jiné knihy „Tříska v božím oku“, kde na (exotické) planetě zmítané neustálými válkami měli muzeum podle něhož mohli znovuobjevovat po dalším z katastrofických cyklů nástroje potřebné k dalšímu životu… Třeba bychom měli podobná muzea začít také vytvářet… zatím vím o bance semen rostlin na Špicberkách…

  16. A co chaty? Mnoho jich je bez elektřiny dodnes, v naší zahradní chatičce by se dalo (velmi skromně) bydlet celoročně, a elektřina se v osadě zaváděla až asi 10 let po stavbě, vodu jsem v kanystrech vozila na kolečku z rybníčku. Pravda, na velkých stavbách se nejdřív zavádějí kabely, ale katedrály byly dřív než elektrárny, nˇest-ce pas? Drábová dávno varuje, že black-out není co kdyby, ale kdy. Koneckonců nebýt našich jaderných a uhelných(!) elektráren, zelená elektřina z Německa by ho spáchala již několikrát. Jo, ty návody jsem už dávno převedla do počitače – pro úsporu místa, v blackoutu by se hodily. Ale bez legrace- na balkoně máme asi 20 petek s vodou a na zahradě několik sudů s vodou aspoň na zalévání, kanystr s pitnou na kafe a pivo ve sklepě. V létě nám kleknul velký mrazák, tak radši zavařuju jako moje babička, je to jistější. Ale co víme, co bude – spíš jsem čekala Malevil, a on Mor – nedá se na nic spolehnout . A lednička i mrazák jedou v létě v zimě stejně, bez ohledu na teploměr. Předkrájený chleba – už čekám na předžvejkaný, usw. usw… holt jsme rozmazlený, že to dál nejde – o mladých ani nemluvě. Ale my lidi jsme jak švábi, přežijeme všechno, i všechny sebepitomější vlády a režimy (Židi prominou, jich si vážím).

  17. Teď jsem si přečetla Jirkův stručný komentář a omlouvám se, no – to víte, v jeskyni se tlachalo vždycky, taky nepoznáme světové strany bez kompasu (dřív bylo aspoň Rudé Právo), ale zato žijeme o pár let dýl – no, aspoň se staráme o vnoučata, ale řekněte mi, na co jiného se babka hodí, těch pár let navíc by se hodilo za mlada, ale teď co s tím?

  18. Zahradní slavnost – jak říkáme u nás na Podřipsku. Posázaví, , Podkrkonoší, Pobaltí, Podbrdí – a nezapomeňte na podtatranské mudrce kolem přelomu tisíciletí. Je zjevné, že pod-hoří a po-říčí, s velkými písmeny je to méně jasné, pod-prsenka a pod-vlékačky možná podle velikosti. U těch územních celků není velikost jasná, třeba je to podle toho, odkud je ta hora vidět, odkud už ne? a co Alpy, tam bylo Před- a Za-. U řek to taky není jasné, třeba Poberounčí – je Berounka kratší než Jizera? Jasná diskriminace!

  19. Teď jsme hledaly se ségrou na mapě Podkozí, je to v kraji našeho mládí, u Nenačovic, panu Kelnerovi bych to schválila, kdyby se byl zeptal . MMCH, BTW a en passant -v tržce v Holešovicích ho takový dvě babky jako já a mladý příručí ze ZA 13.- náramně vychvalovali. Připomnělo mi to, jak kdysi, když jsme hltali západní omleté obrázkové časáky – chlapi porno, holky Burdu a pod., byl tam obrázek baby, jak drbe prádlo na valše v neckách, slzy jí cákají kolem, a vzdychá „Ubohá Soraya!“. Ale RIP, Kelnera jsem si vážila. Kdyby jezdil jen do Podkozí…..

  20. Vy jste, paní Diblíková, Kelnera znala osobně? Pro mě to bylo jen jméno jednoho z obyvatel. Abych si ho mohl vážit nebo nevážit, musel bych s ním být nějakou dobu v kontaktu a trochu ho poznat. Jinak ať samozřejmě odpočívá v pokoji.

    1. Fakta:
      1. Zbohatl na exekucích a následně na půjčkách. Tím vygeneroval spoustu bezdomovců a ztroskotanců. To je nemravné.
      2. Financoval našim mlaďochům zahraniční studia. To je záslužné.
      3. Koupil klavíry, které Čína za trest nechtěla koupit, a dal je školám. To je záslužné.
      4. Půjčil Zemanovi letadlo, aby se moh prolítnout do Číny, nebo kam to bylo. Chucpe.
      A teď si o tom, až půjdu se psem, budu přemejšlet.

  21. Asi máte (oprávněný) dojem, že jsem p. Kelnera neznala osobně. No, neznala, ale slyšela jsem o něm dost na to, abych si ho vážila.. Už slyším Vás- nojo, slyšela, cha cha. Ale valnou většinu lidí, kteří hýbou světem, neznáme osobně. Třeba Ježíš – a jak dlouho mu to lidi věří. No, netřeba jít tak daleko, p. ing. Babiše nebo p. ing. Zemana taky valná většina lidí nezná, a mají svůj názor, a neradi slyší, že ne správný. U voleb neznáte osobně skoro nikoho, a přesto jste si svojí volbou jistý, jinak byste jim hlas nedal, a kdybyste je znal osobně, tak byste nedal (třeba).

  22. Děkuju, pane Pavelko, za Vaše dohledávky stran PK. Právě vzhledem k tomu, že se choval jako tajůplný ostrov a nedával najevo žádné své myšlenky (teda krom finančních), bych ho nikdy nevolil, znaje ho jen z novinových titulků

  23. Miliardářská témata se nechytla, tak zkusím něco z jazyka českého. Jeda do Hradce Králové, uviděl jsem v jedné vísce transparent: Přímeme nové zaměstnance. Myslíte, že je zde souvislost s blízkým Dolním Přímem, kde se vyrábí sýr Niva?

  24. Nevyšší čas vyrazit do přírody! Teď jsem si přečet o poutnických cestách: do Santiago de Compostela, k Panence skákavé a o mnoha dalších poutích. O nich jsem, kromě Compostely, neměl ponětí. Ale cejtil bych se v tom poutním společenství, jsa neznaboh, nepatřičně. Nejlepší jsou trampové, pokud ještě jsou, ale asi už vymřeli. Tak mi zbejvají jenom turisti: Pochod slováckými vinohrady a tak podobně. Nestor jevíčských turistů Pepa Peka říká: „Příroda je prostor mezi dvěma hospodama.“ Nevyšší čas vyrazit do přírody!

  25. Nejlepší řešení je zahradní restaurace v blízkém okolí- snad už bude konečně teplo. Pouť do Compostely je pro mě passé, i když v létě s pejskem by to bylo fajn (tak před xx léty), ale co zahrádka (nemyslím tu před hospodou, tu mají jistě všude, ale tu vlastní se zaléváním a pletím a okopáváním). Takže – zahradní restaurace u zahrádky. Příroda je jen trapná náhražka, po jarním rytí (sázení brambor atd.)na ni nemám ani pomyšlení.

  26. Byl krásný měsíc červen
    Náš Vojta šel večer ven

    Tu mu náhle do úst
    Vlétl velký chro-ust

    Neví někdo, jak je to dál?
    A neví někdo, jestli se předchozí věta má psát s čárkou, nebo bez čárky? Já tam teda tu čárku píšu. Mě na nějaký tý čárce nezáleží. Nějaká ta čárka už mě nevytrhne. Ale dejte prosím vědět, jestli mým plýtváním čárkami neutrpěl pravopis.

  27. Manželka telefonicky v knihkuoectví objednávala pro dceru Goethovou Utrpení mladého Werthera. Prodavačka řekla, že se podívá. Pak přišla a ptala se: To je taková růžová? Žena se přiznala, že neví, načež paní povídala: Aha vám jde asi o obsah. To je překvápko, co?

    1. Zajímá mě, jak se prodavačka pohybovala, než přišla k telefonu. Ale to není důležité. To knihkupectví je podnik, hodný pozornosti. Nechcete, Jirko, odtajnit detaily?
      Jen tak mezi řečí: když u nás kupuju knížky, zas tak velký utrpení to nebejvá.
      Neplacená reklama: Knihkupectví Selinger Kostelní 46, 56943 Jevíčko
      (Jenom tak ze zvědavosti: ona to dcera má z úkol, nebo jí to fakt zajímá?)

  28. Jediný detail,. který je mi znám, je ten, že dotyčné knihkupectví je v Trutnově na náměstí. Z předchozích návštěv téhož si pamatuju, že je tam prodavaček několik a nevím, která ten hovor brala. Když jdu do knihkupectví u nás ve Dvoře Králové (U Veselých, ulice je Revoluční, ČP nevím, PSČ 54401), tak je to taky bez problémů a pokud nemají, ochotně objednají. A ještě si poklábosím s paní knihkupkyní (to je na podráždění Gabriela). Do Jevíčka bych to měl trochu daleko, když jsem tam byl naposledy, tak to bylo večer a už měli zavřeno. Jinak kudy cestuju, tudy knihkupectví i antikvariáty prolézám. NO a toho Goetha nebo Goetheho měla dcera jako povinnou četbu ze školy a zalíbilo se jí to, takže tak. Před tím, aspoň pokud je mi známo, o klasici větší zájem nejevila.

  29. Po včerejším delším přátelském rozhovoru s dcerou opravuju svůj předchozí příspěvek. Nebyla to povinná četba, leč si to fakt vybrala sama

    1. Zdravím dceru a smekám pomyslný klobouk. Až bude číst Bratry Karamazovy, Tristrama Shandyho nebo něco podobnýho, ať dá vědět, budu smekat až mě ruka upadne.

  30. Děkuju, pane Pavelko, za odpověď i za dceru. Radši Vám ani neprozradím, že četla Annu Kareninu, abyste se neusmekal.

  31. Třeba by něco prozradila srovnávací studie Kulihráškova národního slabikáře a téhož současného… Ale kdo by se k tomu tak asi odhodlal 😉

  32. Jarek je plně zaměstnán tou komparativní studií a Kulihráškově slabikáři, ale co vy, zbylí přispěvatelé? To jste vyrazili na zahrádky zeleninové či hospodské a po návratu znaveně padnete do lože, abyste ráno hned zase vykročili k dalšímu kolu?

  33. Zničeho nic mi v hlavě zazněla píseň, co mi zpíval dědeček. Je to na melodii Zasadil jsem konvaliku/Vyrostla mi lilie:

    Zasadil jsem flašku rumu
    Vyrostla mi vopice

    Kdyby někdo věděl jak je to dál…

  34. Tuhle písničku neznám, ale nedávno se mi vybavil jiný úryvek z mého dětství a kdyby někdo věděl, jak dál….

    Venku bylo světlo
    v chlívě byla tma
    selka si to spletla
    podojila psa

    1. Soudím, že písničku zpíval po kabaretech Jára Kohout, Ferenc Futurista, nebo někdo na stejný louce pasenej, jak říkávala babička.

      1. Pepi koupil kozu a pětku za ní dal
      a přivázal jí k vozu a někdo mu jí vzal.
      Pepi, ta koza nedojí
      Pepi, ta za nic nestojí
      Pepi, můj zlatej Pepi
      Ty něco máš, čím lákat znáš
      Pepi, můj zlatej Pepi
      Ty něco máš, ty mě to dáš.
      2. A venku bylo světlo a v chlívě byla tma
      a Pepi místo kozy tak podojila psa
      Pepi, ta koza nedojí
      Pepi, ta za nic nestojí
      Pepi, má zlatá Pepi
      Ty něco máš, čím lákat znáš
      Pepi, má zlatá Pepi
      Ty něco máš, ty mě to dáš.
      3. A v chlívě bylo teplo a Pepi pěknej chlap
      a do rána bylo dlouho a nechtělo se spát
      Pepi, ta koza nedojí
      Pepi, ta za nic nestojí
      Pepi, má zlatá Pepi
      Ty něco máš, čím lákat znáš
      Pepi, má zlatá Pepi
      Ty něco máš, ty mě to dáš.

  35. Zásadil sem flášku růůmu… – slyším to jako dnes, ale jak je to dál nevím a ti dávní opilci už ani nejsou. Taky jsme v Letenské smečce vzpomínali na hry našeho dětství , na sochy, na vodníka, pan čáp ztratil čepičku, král vysílá své vojsko, polívka se vaří , maso na talíři, na prstýnky, Honzo vstávej, ale nevíme, jak je správně Krvavý koleno, tak pokud někdo ví, ať se podělí. Jo, a dědeček zpíval „Když se kozy prskají, vocasama mrskají“, ale dál nevím, babička mu to vždycky zatrhla.

  36. Díky, že jste ožili. Pane Pavelko, v té písni jde o dvě osoby různého pohlaví a stejného jména, nebo je to oboupohlavní jedinec?

  37. Byli jsme na svatbě a pak samozřejmě se ságrou drbaly zúčastněné. Padla slova „cafour rozcapená“. Co to vlastně je cafour? A rozcapená – jaký je to gramatický tvar?

    1. Rozcapená je adjektivum feminina. Trávníček: rozčapen, v. čapiti. *čapiti, 1. = čapěti; 2. = čapnouti; slož. dok. roz-; rozčapen na všech čtyřech = roztažen (Dr.)
      Cafour: ČJA 3

      112 bramborový klíček (1086)

      1 M klíč

      klíh (klíha 455)

      klíček

      klička

      klika 325, 326 (klica 737)

      kel m. (kél 623, 718, 719)

      klík 729 (kełek 807, kłyk 825–827)

      hák

      háček

      poušťák (též 309)

      pušček 833–836

      vypušček (vypustek, vypust 807)

      pok 662, 664

      punček 830, 832–834

      (v)ocásek 329, 802, 808, 821

      ogunek 818

      frňous (frňák 116)

      cancour 303, 443 – cafour 513 (camfour 409, canfour 440)

      camfrnoch 452 (-ňoch 452)

      šlahoun 304, 323, 324 (šle- 307, 329)

      mláz m. 308, 309, 313

      fáza

      fazoch 611

      fazón 755

      knostek 810, 811 (knost 811)

      tríb (trejb 404, 405, 413) — prejt — prejch

      S škňour 337, mrcous 420, vyrostek 801 nedubl., kajm 819 nedubl., kocur 820, revek 828 nedubl.

      N očko, výhonek

      2 Byla zjišťována nář. pojmenování pro klíček u brambor v kontextu „brambory vyhánějí ve sklepě na jaře klíčky“. Terénní výzkum poskytl nář. materiál hojně diferencovaný především lexikálně a slovotvorně (např. klíč × klíček × kel × klík).

      V repertoáru nář. ekvivalentů tvoří poměrně velkou část výrazy sporadické. Jejich věrohodnost byla prověřena pomocí KLA. Expresivní zabarvení některých názvů (zejména označení vzrostlejších klíčků, např. cancour, frňous) vyplývá ze skutečnosti, že klíčky na bramborách určených pro spotřebu jsou neužitečné, neboť oslabují bramborové hlízy. Příliš vzrostlé klíčky jsou nežádoucí i pro brambory určené k sadbě. – Nahodile zapsané výrazy očko ‚vyrážející klíček‘ a výhonek (zejména již. Čechy), uváděné vždy v dubletě nebo tripletě s nář. ekvivalenty typickými pro příslušnou oblast, nebyly mapovány.

      V dubletách, popř. tripletách jsou výrazy se základem klíč- považovány za novější a ve srovnání s jinými termíny označují vždy klíček menší.

      V Čechách se nekrátí -í- v pojmenování klíček vůbec, ve variantě klíč jen zcela ojediněle; v tomto případě se tedy v Čechách neuskutečňuje pravidelné krácení. Na Moravě naopak k pravidelnému krácení dochází (ve shodě s mapou PRO Alb). Protože jsou termíny se základem klíč- na Moravě většinou novější, mají i v oblasti neprovedení přehlásky ’u > i jen uvedenou podobu.

      3 Na zkoumaném území převládají výrazy se základem klíč- (Čechy a záp. Morava) nebo kel- (většina Moravy), ostatní výrazy tvoří menší areály na okrajích. Výraz prejt byl zjištěn v sev. Čechách, dále na vých. Plzeňsku a v oblasti mezi Příbramí a Benešovem, varianta prejch na území mezi Plzní a Klatovy, podoba trýb především jižně od Příbrami a na zč. okraji. Na zč. okraji bylo též zachyceno pojmenování poušťák, ve Slezsku pak varianty výpuštěk a puštěk. Výraz puček byl zapsán na Těšínsku. Na jižní Moravě tvoří menší areál nář. ekvivalent fáza. Ostatní lexémy se vyskytují buď rozptýleně, nebo zcela ojediněle, ale většinou opět jen na okrajích zkoumaného území. Podoby hák, háček jsou soustředěny zejména na jzč. a jvč. okraji. Výraz frňous byl zaznamenán v záp. Čechách, na svč. okraji a na jz. Moravě. V západních Čechách nacházíme ještě výrazy šlahoun, cancour, mláz, v jv. Čechách camfrnoch, cafour, ve Slezsku knostek, ocásek, ohonek apod. Pojmenování puk bylo zachyceno na Prostejovsku.

      Většinové pojmenování klíč je typické zejména pro svč. nář. a vých. polovinu dialektů střč. s přilehlým Příbramskem; sporadicky se vyskytuje i na ostatním zkoumaném území. Podoba klíh tvoří areál v jv. Čechách a mikroareály v sev. Čechách a jižně od Brna. Forma klička je charakteristická pro záp. část střč. nář. Podoba klíček je rozšířena jako novější pojmenování po celém zkoumaném území; souvislejší oblasti vytváří na zč. a jč. okraji a na jz. Moravě. Forma klík (v podobě klyk) byla zapsána na Frýdecku-Místecku.

      4 cafour jen nář.; Kt camfour „kořenný ocásek“ — Nář. varianta slova cancour, přenesením (SSJČ nář., Bš Jevíčsko, Kt camfór, u všech ‚utržený kus látky, cár‘).

      camfrnoch jen nář. — Přenesením nář. cancour ‚cár‘ (Jg též canfrnoch, canvrnoch ‚útržek visící z roztrženého šatu‘).

      cancour v sled. významu jen nář. — Přenesením (Jg, též cancor „hadr na šatech visící, chundel“, SSJČ ob. ‚cár‘).

      fáza jen nář.; Kt fází Podluží — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Jg fazar m. ‚sazenice, zvláště vinné révy, výhonek‘, Kt fazor ‚kořínek révy, sazenice‘).

      fazoch v sledovaném významu jen nář. — Přenesením nebo adaptací výrazu přejatého z něm. (SSJČ zeměd., též pazoch ‚výhonek vinné révy a některých popínavých rostlin, odnož chmele‘).

      fazón jen nář. — Viz fáze, fazoch.

      frňous v sled. významu jen nář. (Jg ‚tenké přírostky od něčeho visící‘, Kt „vlášení u rostlin“, SSJČ ob. ‚provázkovitý výrůstek na něčem, např. na řepě‘) — Specifikací.

      háček v sled. významu jen nář. — Přenesením.

      hák v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ ‚něco zakřiveného‘).

      kajm jen nář. — Přejato z něm. (Keim — ‚klíček‘).

      kel Jg f. i m., SSJČ m., zast. botanicky, pol. kieł, dluž. kel — Základem je psl. *kъlъ.

      klíč stč. klí m., Jg, SSJČ říd. — Od stč. klí rozšířením o -č (jeden ze způsobů opouštění nevýhodné deklinace).

      klíček Jg, SSJČ, SSJ — Z klíč, viz tam.

      klička v sled. významu jen nář.; Jg — Specifikační příponou z klíč, viz tam.

      klíh v sled. významu jen nář.; stč. klí m., Jg klih — Z klí rozšířením o -h, viz klíč.

      klík jen nář.; Jg též kélek, SSJ, pol. kiełek, dluž. kełk — Ze stč. klí rozšířením o -k, viz klíč.

      klika v sled. významu jen nář.; Kt (stč. kluka ‚klika, hák‘) — Od klička zpětnou derivací.

      knostek jen nář. — Patrně adaptací výrazu přejatého z něm.

      kocour v sled. významu jen nář. — Patrně přenesením.

      mláz f. v sled. významu jen nář. (stč. mlázě f., Jg f. — u obou ‚výhonek stromu‘, SSJČ mlází, mláz f. říd., pol. młodź f., młodzieź, hluž. młodźina, u všech ‚výhonek stromu, mladý stromek‘) — Přenesením.

      mrcous v sled. významu jen nář. — Přenesením (Jg mrcouch ‚kořen u mrkve, řepy‘ apod., Kt mrcas ‚tenké, jednoduché kořenné vlákno‘, SSJČ mrcásek ‚kořínek, ocásek‘).

      ocásek v sled. významu jen nář. (Jg botanicky „vlášení u kořene“, nebo „přívěsek na konci listu“) — Přenesením.

      ohonek v sled. významu jen nář. — Přenesením.

      poušťák jen nář.; Kt pušťák ‚výhonek, odnož‘ — Od pouštět, srov. Jg pustit kořeny ‚ujmout se‘.

      prejch jen nář. (Jg prejchovat ‚klíčit‘ — o sladu) — Adaptací výrazu přejatého z něm., viz trýb.

      prejt jen nář. (Jg též prýt ‚výhonek‘, brambory již prejtují ‚počínají růst‘, SSJČ prýt ‚mladý výhonek, prut‘) — Adaptací výrazu přejatého z něm. Viz trýb.

      puček jen nář. (Kt ‚poupě‘, SSJČ říd. demin. k puk, zast. a básn. ‚pupen, poupě‘, SSJ expr. púčik, púčok, pol. pączek ‚pupen, poupě‘) — Specifikací.

      puk v sled. významu jen nář. — K pukat, nář. ‚klíčit‘.

      puštěk jen nář. — Od nář. púščať (tj. klíčky), viz i poušťák.

      revek jen nář. (Jg rév m. ‚ratolest‘, Kt révek ‚větvička, roub k štěpování‘) — Specifikací, popř. adaptací výrazu přejatého z něm.

      škňour jen nář. — Nejasné.

      šlahoun SSJČ — Přenesením (Jg ‚výhonek, prut‘, SSJČ ‚tenký dlouhý výhonek‘, bot. ‚výběžek nebo výhonek ze spodní části stonku‘).

      trýb jen nář. (Kt ,ratolest‘) — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Trieb).

      výrostek v sled. významu jen nář. (Jg i SSJČ říd. též výrost ‚něco vyrostlého‘. SSJ výrastok, výrostok říd. ‚výhonek‘, hluž. wuróst, wuróstk botanicky ‚výhonek‘) — K vyrůst.

      výpuštěk jen nář. (stč. vypuščovánie ‚výhonek‘) — K nář. vypúščať ‚klíčit‘.

      5 klíč Po 1, Ju 1–6. Ru 2, 4 — klíček Ru 3 — kel Ju 6, 7

      6 AJŚ 143, SSA 1.20

  38. Jestli jsem zde tento dialg už prezentoval, všem pamětníkům se omlouvám.
    Jako čerstvý přistěhovalec z Ústí nad Labem na Moravu jsem navštívil novou babičku a dědečka. Dědeček: „Co bode k večeři?“ Babička: „A co bes chtěl?“ Dědeček: „A co máš?“ Babička: „Tak víš co? vem si chleba s máslem a sér na to“.

  39. Jo a abych nezapomněl: Fodbalisti něco vyhráli, v televizi hráli hymnu, na Sportě roznášel Nahid (co se tu po jugoslávské válce léčil a už tu zůstal) pivo a nabádal:„Chlapi, stópněte! Jedinej, co tady stojí, je cizinec.“

  40. Jaroslave, klobouk dólu, dostal jste mě!!! Nevěřila jsem svým očím, kam že jsem se to dostala. A klobouk teda mám, ne že ne, dlouze jsem ho sháněla na tu svatbu, černej, širokej, slaměnej /teda z umělého lýčí). Na svatbu jsem si ho nakonec nevzala, páč jsem vypadala jako kříženec bedly s hříbkem ve smutku. Jo a zámečnící jsou kucí šikovný, viděla jsem prstýnek (doufám, že pánskej) s otvírákem na pivo místo drahokamu.

    1. Sbírku otvíráků mám, ale prstýnek tam chybí, to je vostuda! Zamlada jsem lákal holky místo na sbírku motýlů na sbírku otvíráků, ale nějak to nevycházelo; dodnes nevím proč.

        1. Kdysi jsem viděl na nějaké výstavě kladívko pro práci v noci. Mělo zabudovanou žárovku tam, kde z vlastního kladiva vykukuje rukojeť

  41. Na netu je vývěska:
    „Chornická pouť a sbírka pro trojčata Koláčkovi“
    Kamarádka Zdenička Slingerová okomentovala: Koláčkovy/Koláčkovi? A já jsem okomentoval: Já bych napsal Trojčata Koláčkova. Ale pro jistotu jsem kouknul na net:
    Kdy píšeme Novákovi s měkkým I
    Pokud si rodina Novákových bude psát štítek na poštovní schránku či zvonek, použije tvar Novákovi s měkkým -ovi na konci slova. Jedná se totiž o 1. pád a v něm u pojmenování jednotlivých rodin píšeme vždy koncovku -ovi (pokud se nejedná o příjmení jako Novotný či Hoření, ta skloňujeme odlišně).
    Novákovi odjeli na dovolenou.
    Novákovi zase neuklidili na společné chodbě!
    Novákovi mají tři dcery.
    Koncovku -ovi použijeme také v 5. pádu, například když sestřička volá u lékaře: Novákovi, pojďte si dál!.
    Kdy píšeme Novákovy s tvrdým Y
    Novákovy s tvrdou koncovkou -ovy píšeme pouze ve 4. pádu stejně jako je tomu například při skloňování podstatných jmen podle vzoru pán (páni, ale vidím pány). Tuto poučku použijeme právě při psaní různých balíčků, poukazů či přání, aby v rádiu zahráli pro Vaše známé oblíbenou písničku.
    Včera jsem ve městě potkala Novákovy.
    Na balíčku bylo napsáno PRO NOVÁKOVY.
    Tato výhodná nabídka platí pouze pro Novákovy.
    Pokud chceme ale použít slovo Novákovi/Novákovy jako přivlastňovací přídavné jméno, musíme se vždy řídit rodem slova, které přivlastňujeme a pádem, ve kterém slovo je. Více informací o psaní -ovi a -ovy v těchto případech najdete v článku Koncovky -ovi a -ovy.
    Shrnutí na závěr
    Pamatujte si, že na schránku si píšeme Novákovi, Skřivánkovi, Dvořákovi či Kocourkovi s měkkým I, protože se jedná o 1. pád. Oznamujeme totiž, kdo (co) v tomto bytě či domě bydlí. Stejně píšeme i příjmení na adresu dopisu, protože říkáme, kdo (co) je příjemcem pošty. Zatímco na balíčky, dárky, poukazy píšeme vždy pro Novákovy, Skřivánkovy, Dvořákovy nebo Kocourkovy. Sdělujeme totiž, pro koho, co je daný předmět.

  42. Pane Pavelko, jako vždy brilantní, mluvnicky se tomu nedá nic vytknout. Ale psát trojčata Koláčkova by mohlo být právnicky ošidné, neboť nevíme, zda jsou skutečně jeho a nejsou třeba Grabmüllerova.

  43. Neznám ani jednoho z nich a asi bude pravda, že co oko nevidí, toho srdce neželí. To já jen tak, pro všechny případy.

  44. Světýlko na hlavě by měl mít bouchající, zatímco bouchaný bude mít bouli. Na kladivu, kterým mávám, je mi světýlko k no, ničemu.

  45. Oba!!! Zejména, je-li bouchající profesionál, tedy bouchatel, a bouchanec vlastně taky, aby se bouchatel třeba nebouch sám.

  46. O Králi Šumavy a nových bahenních lázních na Letné

    Každé ráno máme motivační schůzi Letenské smečky na Pláni u Vnitra, pak procházíme malý nebo velký okruh před Pomníkem k Hanavskému pavilonu, pod Pomníkem ke studánce (pumpa před hospodou Na baště), pak Vali a já domů, ostatní ještě Letenskými sady a rozchod. Naše Spojené osvícené radnice (7 a magoš) nám vymyslely jezero, teda tupljezírko místo louky a hřišťátka před Hanavským pavilonem. Bezva, pejsci i páníčci jsme celí natěšení, léto, hic, vodička se šikne. Taky si to budování zainteresované složky užily, od Rudolfovy štoly napájecí přípojka, archeologický průzkum, základy PTP ubikací odborně situovány, nalezeny, opucovány a připraveny k následnému znovuzasypání, dvě jámy jak po meteoritu, a – nic. NO a tak jdeme, pejsci očuchávají a očurávají, my klábosíme a najednou – Král Šumavy, dokonce dvojmo, teda-jeden a půl. Don tam byl celej, Valina jen do půl těla. V tom menším ďolíku je jíloviště (teda ne ten hotýlek, kam pánové vozili slečny, ale bahniště jak pro kancí!) Psi jak prasata, bahno jak obalovací těstíčko (kdosi použil termín „bezďáckej průjem“), no, HORROR!!! Tak zpátky do louže před Spartou ( mmch Sparta má novej prápor, trošku jako vlajka Třetí říše), a pejsci se celou cestu z toho fujtajblu oklepávali a vyvalovali v písku a zase oklepávali, no řeknu – teda napíšu – jeden velikej děs! Domu jsem dorazila jak slepička kropenatá. Zdravím sl.Olinku. Doteď se vzpamatovávám a doufám, že jsem se z toho terapeuticky aspoň zčásti vypsala.

    1. Přátelé,. jen tu chvíli nejsem a vy se takhle rozjedete. Leč ani já jsem nezahálel a získal jsem z TV informaci, že Zakázané město v Pekingu je soubor osmiseti paláců. Nevím, kdo pána učil česky, pokud to byla matka, tak nejspíš pocházela z kmene Irokézů

  47. Tak za prvé: nejedná se o jazyk Irokézů, nýbrž o Kečuánštinu, konkrétně Quechua II (wanp’uy). A za druhé, správný přepis je æçmæœţĭ. Znamená to nechoď do průvanu, když máš ploché nohy.

  48. Vy se máte, pane Pavelko, že jste polyglot. Já jsem pouhý glot a kečuánštinu neovládám ni slovem, ni písmem.

    1. A to jsem eště nemachroval s jazykem Zulu! Je to jazyk jednoduchý, ale krásný. Přes noc se ho dokáže naučit každej blbec. Já jsem živoucí příklad. Ještě teda mám trochu problémy s výslovností. Ale! Tak třeba šestá kniha Mojšíšova 6:8 – 9:
      8 Kwaye qaphelani, kububulumko ukuba eli lizwe lingaziswa kulwazi lwezinye izizwe ngokwakaloku nje; kuba qaphelani, izizwe ezininzi ziya kulizalisa ilizwe, ukuze kungabikho ndawo yelifa.
      9 Ngoko ke, mna, Lihayi, ndizuze isithembiso, sokokuba kangangokuba abo baya kuthi iNkosi uThixo ibakhuphe kulo ilizwe laseYerusalem bayigcine imiyalelo yakhe, baya kuchuma phezu kobuso beli lizwe; kwaye baya kunqatyiswa kuzo zonke ezinye izizwe, ukuze balibange ilizwe libe lelabo. Kwaye ukuba bayakuthi bayigcine imiyalelo yakhe baya kusikeleleka
      phezu kobuso beli lizwe, kwaye akuyi kubakho namnye oya kubakhathaza, noya kulithabatha ilizwe lelifa labo; kwaye baya kuhlala bekhuselekile ngonaphakade.
      No není to nádhera?

  49. Souhlsím s paní Diblíkovou, je to nádhera, ale neměl byste tam náhodou taky návod k použití vysavače Eta 400?

  50. A ze sluchátka se ozvalo: „Návod k použití ? No prosím, jak si přejete.“

    Elikhulu nelikhwankqisayo

    Eta 400
    ngako oko, sisishwankathelo sembali yabantu bakaNifayi, kananjalo nesamaLeymenayithi—Sibhalelwe amaLeymenayithi, ayintsalela yendlu kaSirayeli; kananjalo kumaYuda nakwabeeNtlanga—Sibhalwe ngendlela yomyalelo, kananjalo nangomoya wesiprofetho nowesityhilelo—Sibhalwe saza satywinwa, saza safihlwa phezulu eNkosini, ukuze singabinako ukutshatyalaliswa—Ukuze size ngaphambili ngesipho namandla kaThixo ukuze siguqulwe—Satywinwa ngesandla sika Moronayi, saza safihlwa phezulu eNkosini, ukuze size ngaphambili ethubeni ngabo abeeNtlanga—Inguqulelo yayo iya kuza ngesipho sikaThixo.

    InNtshayelelo

    Incwadi kanormoni ngumqulu wezibhalo ezingcwele ezithelekiswa kunye neBhayibhile. Iyimbali kaThixo ngokusebenzisana kwakhe nabemi bamandulo base kwaye iqulathe ivangeli yanaphakade epheleleyo. Makwazeke kuzo zonke izizwe, izalamane, iilwimi, nabantu, abo oya kuthi lo msebenzi ufike kubo. Kwaye siyazi kanjalo okokuba aguqulwa ngesipho nangamandla kaThixo, kuba izwi lakhe layibhengeza kuthi; ngako oko siyazi ngokuqinisekileyo okokuba umsebenzi uyinyani.

    Kwaye wanika mna

    Kwaye wanika mna, makobi, umyalelo wokokuba kufuneka ndibhale phezu kwala macwecwe ezimbalwa izinto endicinga ukuba zixabiseke ngakumbi; nokokuba kufuneka ndinga zichukumisi, ngaphandle kokuchaphazela nje kancinane, ngokunxulumene nembali yesi sizwe esibizwa abantu bakaNifayi. Kwaye ukuba kwakukho intshumayelo eyaye ingcwele, okanye isityhilelo esasibalulekile, okanye ukuprofetha, kwakufuneka ndikrole aiintloko zazo phezu kwala macwecwe, kwaye ndichukumise kuzo kangangoko kunokwenzeka.

    Kwaye nina ngokwenu

    Kwaye nina ngokwenu niyazi ukuba kude kube kaloku nje ndibe nenkuthalo kumsebenzi wobizo lwam; kodwa mna ngale mini ndidakumbile yiminqweno emikhulu engakumbi nenkxalabo ngenxa yentlalo-ntle yemiphefumlo yenu kunokuba bendinjalo kude kube kaloku nje. Kuba qaphelani, ngokwakalokunje, benisoloko nilithobele ilizwi leNkosi, ebe ndininike lona. Kodwa qaphelani, ndiphulaphuleni, kwaye nazi okokuba ngoncedo loMdali onamandla onke wezulu nomhlaba ndinako ukunixelela malunga aneengcinga zenu, niqalisa kanjani ukwenza isono, sono eso esibonakala simasikizi kakhulu kum, ewe, kwaye simasikizi kuThixo.

    Owu ukuba ebenganibonisa

    Owu ukuba ebenganibonisa ukuba unako ukunigqobhoza, kwaye ngokutshawuza nje okunye kweliso lakhe unako ukunitshabalalisa nibe luthuli!
    Kananjalo kuyandihlungisa ukuba kufuneka ndisebenzise aubukhali obungaka obungafanelekanga bokuthetha malunga nani, phambi kwabafazi benu nabantwana benu, abaninzi babo beneemvakalelo ezibuthathaka ngokugqithisileyo kwaye bbenyulu kwaye be-ethe-ethe phambi koThixo, into leyo emkholisayo uThixo;

    Kum ngokungathi benyuke beza

    Kwaye kukhangeleka kum ngokungathi benyuke beza apha ukuze beve ailizwi elikholisayo likaThixo, ewe, ilizwi eliphilisa umphefumlo owonzakeleyo. Ngako oko, kuyawusinda umphefumlo wam ukuba kufuneka ndinyanzeleke, ngenxa yomyalelo ongqongqo endiwufumene kuThixo, ekubeni ndiniluleke ngokunxulumene nolwaphulo-mthetho lwenu, ukuze ndandise amanxeba abo basele benzakele, endaweni yokubathuthuzela kwaye ndiphilise amanxeba abo; baze abo bangonzakalanga, endaweni yokuba bazondle ngelizwi elikholisayo likaThixo babe nezinkempe ezifakiweyo ukuze zihlabe imiphefumlo yabo kwaye zenzakalise iingqondo zabo ezi ethe-ethe.

    ETA 400
    * malunga 1700 W
    * malunga ukumba 390 W
    * lambala bukudu nzulu entliziyweni 6 m

    ETA
    Poděbradovo náměstí 283, 53901 Hlinsko

  51. SlovoDne už vůbec nefunguje? Tak nač jsem vstávala z mrtvých? A to jsem si ještě ke všemu dala zasadit zcela nový zcela umělý zrak!
    Stařenka

    1. Stařenko, jak vidíte, fungujeme, nyní dokonce zásluhou pana Pavelky v jazyce Zulu. A Vaše příspěvky (byť v pouhé češtině) jsou vítány, stejně jako Vy zmrtvýchvstalá

      1. Jirko,
        díky za reakci. Já nevím, na jak dlouho jsem vstalá, nebo jenom na návštěvě. Občanku mám platnou do mých stodvaceti, vo to by nebylo, jenom nevím, co se mám učit dřív: jestli znovu to, co jsem už jakž-takž uměla, nebo předpokládaně potřebné věci nové. Zulu né, to neberu, to nestihnu, obávám se, že by mi potíže dělala zejména výslovnost. To víte, v červenci mi bylo pětavosmdesát, to už ta paměť asi nebude tak brilantní. Ale strašit! Strašit bych se chtěla naučit, to se přece v záhrobí může hodit. Koho – to už bych věděla. To zas jo. To bych ani nevěděla, kam dřív skočit. Ale na to reklamy nejsou. Na blbosti, to je člověk užije.

  52. Mohl by mi, prosím, sakra už, někdo vysvětlit, proč mě to tady odtajnilo???? Já jsem stařenka (Stařenka), proč mi to tady najednou píše jméno????!!! Po tolika letech!

    1. Stařenko, jsou věci a události, po jichž příčinách ve vlastním zájmu netřeba pátrat. Mám tím na mysli psychickou vyrovnanost a víru v řád světa. Věci, které se stanou, stanou se z nám neznámých příčin a marno jest šťourati se v úmyslu Ducha Veškerenstva.

      Následuje nepovinná část příspěku

      Abych předchozí tvrzení doložil příkladem: podvacáté jsem si chtěl zazpívat na festivalu Bohemia Cantat https://www.bohemiacantat.cz/index2.php.
      Nechal jsem se kvůli tomu očkovat, ač jsem se původně z jistých důvodů, které nepovažuji za důležité rozvádět, očkovat nechat nechtěl, byť jsem takřečeně riziková skupina (reakce na vakcinaci nebyla žádná, pokud to nebylo, že se mi zdálo o Babišovi). A oni letošní ročník zrušili, protože Vojtěch usoudil, že jsme nebezpečná parta, protože na sebe prskáme víc než jiní.
      Dokládá to předchozí tezi, že se věci dějou jak samy chtěj.

      Tak si, Stařenko, nedělejte hlavu, jestli jste Holá, chlupatá, stará nebo bůhvíjaká. Ale! Když budu drzej, jeden můj kamarád, když se mu svěřuju s počítačovými problémy, říká: „Problém bude mezi židlí a klávesnicí“.

  53. Tak dodatečně všechno nejlepší, hlavně to zdraví, jak praví klasik, kterého paní Diblíková nemá ráda.. Věřím, že při Vaší vitalitě zvádnete i to strašení. A když ne, tak aspoň navštivte Nové Strašecí. Je tam hezky

    1. Já bych teda, nemyslím to vůbec zle, vzhledem k požehnaném věku preferoval spíše Staré Strašecí.
      A jenom tak mimo kontext mě napadlo, jestli v Nové Pace třeba nejsou i stará paka.

  54. A Jasná páka. Jinak vás musím všechny mimopacké varovat (Pačáci to samozřejmě vědí a tají), pacčtí domorodci jsou příšerně užvanění, máme to v genech. Když jedete přes některou Paku, vemte si den dovolené navíc, kdybyste se třeba potřebovali zeptat, kudy kam. Stařenku zdravím coby kolegyni věkem i zrakem. Kdysi zamlada jsme s kočárky s kamarádkou Janičkou jely kolem samči, kde byl na výloze přilepený leták, tištěný poměrně drobným písmem. Tak jsme obě leštily nosem to sklo, abychom zjistily, že se jedná o karneval pro lidi s poruchou zraku. O rok pozdějc jsme si to do detailu zopakovaly. Ale po operaci šedého zákalu jsem prokoukla až moc. Brejle už nenosím, ale svět je o moc špinavější (hlavně naše okna) a je mnohem méně hezkejch lidí.

  55. Pane Pavelko, Staré Strašecí neexistuje a i kdyby, tak z vrozené galantnosti bych je Stařence nedoporučil. A stará i mladá paka jsou všude, tak proč by měly mít Paky nějakou výjimku.

  56. Stařenko, jak psal Jaroslav Pavelka, a je to prastará zkušenost, problém je nejčastěji mezi židlí a klávesnicí 😉 Částečně jste si na to odpověděla sama, když po prvních po-vstalých příspěvcích, jste už nebyla odtajněna, alébrž uvedena jako Stařenka.

    Co se odtajnění týče, pod každým příspěvkem jsou dvě povinná pole – jméno a e-mail… Tato pole jsou sice povinná, ale nijak se nekontrolují, jen se zaznamenávají a jméno se používá jako označení přispěvatele… V dalších příspěvcích jste místo vás iritujícího použití (možná skutečného) jména použila již vámi preferovaného označení Stařenka. Takže, vyjma prvních dvou příspěvků, nadále figurujete, jak si sama přejete, jako Stařenka. A jak Jaroslav Pavelka dále píše, nedělejte si z toho hlavu, pokud se znovu nespletete (což se stařenkám i stařečkům občas stává 😉 Stařenkou budete a zůstanete i nadále.

    A, mimochodem, ať jste jen na návštěvě, nebo vstalá (nejlépe na furt), těším(e) se, že si strašení s vámi budeme co nejdéle užívat.

  57. Moc děkuju adminovi (nebo admině? adminům?). A kaju se. Holt se – bezpochyby stejně jako tak mnoho (ba většina) stařen a starců – těžce smiřuji s poznáním, že líp už bylo a že jsem se měla učit chybami. Ale to já ne, to já jsem se si (rozuměj sama sobě) vymlouvala na to, že to už bych se nestihla učit ještě taky něco jiného.
    A taky bych se v životě tolik nenasmála – k tomu stačí jenom představit si, že to (např.) nepadám z těch schodů krkolomně já, nýbrž úplně někdo jiný, nejlépe někdo nemilovaný.
    A Věro, nerouhejte se s tím zrakem. „Vidět až moc“ neexistuje. Já jsem si slepla a slepla, až jsem oslepla naprosto dokonale a žádnej očař se mnou nechtěl nic mít (ani očařka), protože to bylo období, kdy jsme se my – lid – rozhodli, že budeme vinit lékaře úplně ze všeho, co se kde komu nepovedlo. Akorát jsem získala nárok na slepeckou hůl se slevou. Visí mi na očích (na oku) nepoužita (nenaučila jsem se to, furt jsem padala), abych si pamatovala, jak se nevidomým pomáhat nemá, neboť jsem byla TAKY slepá. Já to zkrátím: Jedno oko zcela nenapravitelně v čudu víc než deset let, druhé v čudu poměrně čerstvě – komu by se do takového risku chtělo? A tak jsem si žila šest let marných a obtížných bojů. Ale protože jsem klikař (fakt klik bezpočet), nakonec jsem se k tomu laseru prodrala. Reklamu dělat nesmím, jakkoliv by se mi strašně chtělo. Jen jedno očičko jsem chtěla, druhé mi na ozdobu stačilo (další klika: nic nevidí, ale hejbe se poslušně s tím prvním a zase nové zorné pole už bych se stejně nestihla naučit. A kdybych třeba střílela někdy, nemusím jedno oko zavírat). Škod jsem si doma nadělala hrůzu, co víc se mi ještě mohlo stát (jsem si myslela); operovala mne úžasná paní docentka (to snad není reklama), a to tak, že úžasně. S čerstvě všitou umělou čočkou a s přísným doporučením nenamáhat se, dokud se nezahojím, jsem se milostivě nechala svojí první bývalou snachou odvézt.
    První, co jsem – již vidomá – učinila po návratu domů: šla jsem se rychle na sebe podívat do zrcadla očekávajíc obraz, jaký jsem si šest let domněle uchovala v paměti. Dámy a pánové, to slovy nelze popsat, tolik škod přece šest let nemohlo nadělat, v tom zrcadle byla úplně cizí šeredná babizna, kdepak stařenka! A to na tom zrcadle byla vrstva prachu!
    Takže se vracím k tomu Věřinu rouhání: podle mého si vážně rouhla. Špinavá okna považuji naopak za výhodná, a to nikoliv proto, že nevidím ven, ale proto, že mi není vidět dovnitř.
    No a po tom všem (nikoliv na základě toho, avšak na základě událostí pro mne zcela nových) mě trefil šlak. Mozková mrtvice jak malovaná. Totéž se přihodilo mému mobilu, asi z lítosti. Vůbec nereagoval. Já zas kus přeskočím. Když jsem se probrala, chtěla jsem si pomyslet, že to je teda už evidentně definitivně, ale nemohla jsem si vzpomenout na slovo „definitivně“. Napadalo mi „na furt“, taky třeba „šlus“, ale to se mi nelíbilo. S uspokojením jsem však zkonstatovala, že jsem se nepočurala, protože toho jsem se nejvíc bála: že mě najdou mrtvou a počuranou, tedy páchnoucí. Nebudu dále zdržovat (i když mně samotné by popis počátků mého pohybu po tom kutlochu, kde teď bydlím, připadal jako zajímavý a čtivý, ba řekla bych naučný, protože chybami …) Já jsem tím vším vlastně chtěla jenom říct, že jsem se napřed naučila znovu mluvit (to jsem se učila přímo zuřivě a litovala jsem, že už nemám svůj maličký diktafonek, který mi zmizel se spoustou dalších věcí během nečekaného stěhování; teď bych si to pouštěla vždycky v obdobích smutku nad tím, že se mnou už nebydlí žádný pes) a jsem na to hrozně pyšná (i když patrně bylo moje mlčení ostatním daleko víc vhod), teď se učím znovu chodit a psát. Zároveň se zkouším učit myslet , ale to už je asi moc věcí najednou. I když, na druhé straně, v mozku musím teď přece mít spoustu nového volného místa na nové vědomosti.
    Jaroslave Pavelko, hlavu si nedělám, co bych s ní, proboha dělala, tahle moje jedna je víc než dost.

  58. Jaroslave Pavelko, povídáte jazyk Zulu za noc? Vaši podmínku IQ bych splňovala, tak nad tím ještě popřemejšlím (v tom se musím ještě pocvičit). Potřeboval jste k tomu celou noc, nebo jste začal již brzy zvečera? A taky nevím, z čeho jste se to učil. Nemohu se smířit se svým plíživým podezřením, že si vymejšlíte a že ve skutečnosti žádná dostupná obecně použitelná literatura neexistuje. To je jak s tím strašením – taky asi nejsou žádné prameny.

    1. No, jestli Stařenko soudíte, že si vymejšlím, rád Vás dále potahám za nos a budu ve výmyslech pokračovat.
      Jazyku Zulu se lze (alespoň povrchně) naučit srovnáním textu bible české a bible Zulu. Ta je na internetu k dispozici. Jednoduchost jazyka spočívá v tom, že nemá slovní druhy v našem pojetí, ale vše se tvoří předponami, příponami a spojováním slovních kmenů. Když se například něco dělo v minulosti, bývá na začátku slova „u“ (umama umklomelo) – viz následující text písně. V našem pěveckém sboru zpíváme poutní píseň Ipharadisi:dessssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssss (to napsala kočka)

      Ipharadisi, ikhaya labafile
      Ipharadisi, ikhaya labafile
      Ipharadisi, ikhaya labafile
      Kulapho so phumla khona, Ipharadisi

      (V ráji, kde přebývají zemřelí
      Jednoho dne se (tam) budeme radovat všichni)

      To se v gradujícím aranžmá opakuje čtyřikrát dokolečka. A protože mi to přišlo blbý, uvolil jsem se dopsat další tři sloky:

      Ipharadisi, umama umklomelo
      Ipharadisi, umama umklomelo
      Ipharadisi, umama umklomelo
      Kulapho so phumla khona, Ipharadisi

      Ipharadisi, ukuza khelo bhala
      Ipharadisi, ukuza khelo bhala
      Ipharadisi, ukuza khelo bhala
      Kulapho so phumla khona, Ipharadisi

      Ipharadisi, ikhanda bantu uju
      Ipharadisi, ikhanda bantu uju
      Ipharadisi, ikhanda bantu uju
      Kulapho so phumla khona, Ipharadisi

      (V ráji, o kterém mi vyprávěla maminka
      V ráji, o kterém snil tatínek
      V ráji, kde by chtěl být každý člověk)

      Tady zpívají jenom jednu sloku, žabaři: https://www.youtube.com/watch?v=W7cz22FrAZs&list=RDfhL4MrjZZO8&index=2&ab_channel=Jos%C3%A9Mar%C3%ADaRosado

  59. A vlastně ještě P.S.
    Věro, taky se nemůžete vynadivit, jak jsme my lidé oproti zvířatům málo hezcí, ba co dím?

  60. A ještě P.P.S. – Znovu Jaroslave Pavelko: Já jsem neusoudila, že Vojtěch usoudil, že Vaše parta prská víc, nýbrž že možná usoudil, že dál doprskne. Tady v domě se zabydlela jedna taková přechodná sousedka – pijavice jako z pohádky, že jako pečuje o jinou sousedku – dceru spolumajitelky tohohle baráku (s velmi pokročilou roztroušenou sklerózou); byla dost hluchá a snažila se proto nalézat se vždycky co nejblíž u toho nešťastného jedince, který právě hovořil. Navštěvovala ostatní nájemníky velmi často, zásadně bez varování a na dlouho.
    Prskala bohatě a daleko, daleko … Tak jestli von Vojtěch neusoudil takto.

  61. Stařenko drahá, co jste všechno prodělala a s jakou houževnatostí se s tím perete, to je hodno obdivu. Nosit klobouk, tak ho smeknu, leč nenosím, tak o to poprosím pana Pavelku, který kdysi pleš krytou kloboukem uváděl jako svoje poznávací znamení. Já svoji pleš nechávám bez pohlavních pokrývek, ať si dělá, co chce

    1. Jirko, Vy se patrně ve vnějším prostoru pohybujete jen v podloubí nebo v krytých restauračních zahrádkách. Já jsem nucen absolvovat i trasy nechráněné. Proto, díky klobouku na pleši, mi ji slunce nespálí.
      Před Stařenkou jsem virtuálně smekl už několikrát. Teď půjdu pro pivo a budu tedy smekat i v reálu; to budou kolemjdoucí čumět!

  62. Jirko, děláte si ze mě srandu? Pakliže nikoliv, pak jste mne hrubě přecenil. Já se s ničím neperu (to není překlep, opravdu jsem chtěla napsat NEPERU s „P“), natož houževnatě! Pokaždé prostě počkám, ono se to nějak vyvine. Prala jsem se akorát o své poslední oko, já péči fakt nesnáším, zvlášť tu dobře myšlenou. Ale – jak jsem se již dříve zmínila – jsem klikař: mám tak nízký důchod, že mne nemohou šoupnout do domova důchodců, nikde by mě nevzali. Ostatně teď teprve vidím, jak blbě jsem tu péči prováděla na svých (a tenkrát ještě i manželových) blízkých já. A teď se mi to holt částečně vrací.
    Proč se říká „požehnaný věk“? Já jsem nevěřící neznaboh, tak jsem to nepochopila.
    Mimochodem – pořád se chystám, že srovnám starou bibli s tou nově přeloženou, protože pořád marně čekám, že se někdo té srovnávací revize ujme a žádný věřící nic. Nebo jo?

  63. Milá Stařenko, tím praním jsem nemyslel, že byste nasadila mrtvici dvojitého nelsona nebo ji kopla do kulí, leč to, jak jste se zuřivě učila mluvit a nyní psát a chodit.
    Pane Pavelko, po podloubí občas chodívám, neb u nás jím máme lemované náměstí ze dvou stran, ale protože jsem přes den většinou v práci, tak ven vyjdu až v době, kdy tak nepálí – tzv. nepál. A když musím vyjít v pavé poledne /high noon/, no tak se holka někdy připálí. Ale jsemť od přírody nevelký přítel slunečního žáru a tak se držím radši -podobně jako jezero hladké- v křovích stinných. Poslední větší spálniště bylo asi před 5lety cestou ze Zlatého návrší přes Labskou boudu k prameni Labe a zpět, jinak to jsou většinou prkotiny.

  64. Jaroslave Pavelko, mají Zulu (Zulové? Zuli? Zuluové? Zulé?) taky nově přeloženou bibli jako my? Protože esli né, tak se přece nemůžu naučit ten jazyk tím, že pouze srovnávám obé! Obě (teda ty bible jako). Ale láká mne to, to je fakt.
    Jirko, to psaní mi furt nejde, učím se a učím a mám to všechno porád samej překlep – ještě že už tak kór moc nikam nespěchám. A s tím chozením – mám takovou krásnou vycházkovou hůl ze začátku devatenáctého století. Po tatínkovi. A lidi jsou strašně hodní – pokaždé, když si skočím nakoupit, nabízejí mi pomoc přímo houfně. Někteří dokonce i přesto, že měli původně namířeno v protisměru. Jenomže mně to hrozně vadí, raději bych si nakupovala za hlubokých nocí, to tu však (v pro mne dosažitelné vzdálenosti) mají naschvál všude zavřeno.

  65. Tak jsem si Ipharadisi našla. Ono je jich tam k nalezení víc a všecky se mi líbily. Taky jsem myslela, že tam někde poznám Jaroslava Pavelku (protože se přece v poslední době několikrát zmínil, že má pleš, kterou si chrání před následky slunečního záření, jenže dneska je už plešatej kdekdo ), ale nepoznala jsem ho ani v jednom nálezu. Zato jsem se litovala, o co všechno jsem přišla v důsledku několika let nekoukání na internet (ani nikam jinam) a zatoužila jsem se podívat aspoň letmo aspoň na něco aspoň částečně aspoň dodatečně. Tak jsem se zasekla a né a né se nabažit. Bažím se a bažím se a najednou máme štyry hodiny ráno. A ještě 29 min.

  66. Je s podivedm, že i nače mateřština převzala něco ze zulštiny – třeba umyvadlo, ujec nebo uskřinutá kýla.
    P.S.- ten jirka naštorc zo nejsem já

  67. Jéžiš, já se Jaroslavovi Pavelkovi moc omlouvám, a to ve věci pleše, protože o pleši se zmiňuje Jirka (konkrétně v souvislosti s nepálem a nepřímo tedy i pálem). A to jsem si nafoukaně myslela, kdoví jak na tom nejsem s pamětí dobře. Na svůj věk teda.

  68. Jirko, teď bych zase já smekla, měla-li bych co. Vy víte, jak se zulsky řekne umyvadlo?
    A udělal jste mi radost, protože tři překlepy na třech řádcích nezhotovím ani já.

  69. Milá Stařenko, zulsky neumím ani ň, ba co víc, ani nevím, jestli má zulština pro umyvadlo vlastní pojem, to se asi porovnáváním biblí nezjistí, spíš by to chtělo rodilého mluvčího. Zkuste pana Pavelku, jeho znalosti jsou široké, hluboké jako ty vltavský tůně. Navíc dokáže překvapit i vědomostmi v docela odlehlých oborech – to třeba když spatra vyjmenoval asi osm druhů briket. A za ty překlepy se moc kaju, ale zároveň jste se ujistila, jak dobře vidíte i čtete.

  70. Jirko, za každou pochvalu dík, to beru vždycky. Ale s těmi rodilými mluvčími to zas tak spolehlivé, myslím, není, i když je to zcela všeobecně zaužívaná a opakovaná pověra. Myslím, že my slovodníci jsme všichni rodilí mluvčí a všimněte si, co se s námi Gabriel natrápí! A to on se bezpochyby ještě ze všech sil drží zpátky, takže výstižnější by asi bylo, co se s námi natrpí. A to jsme všichni gramotní, na což máme papíry. A kolik z nás zná osm druhů briket?
    A „bažím se“ mám taky určitě špatně, taky se přece říká „najím se“, ale v žádném případě nelze říci „jím se“ (Tak dlouho se jím, až se najím).
    Pan Jaroslav by nepochybně odpověď znal nebo by se jí dopídil (viz ETA 400), ale ausgeréchnet umyvadlo stojí zcela v pozadí mých zájmů.

  71. No, my jsme se občas trápili s Gabrielem, doporučoval bych nebrat ho tak vážně, například jeho skloňování koupě po. dle vzoru píseň a jiné zhůvěřilosti. A jen tak čistě mezi námi, lze říci „jím se“ v tom případě, že budete mít neukojitelný hlad a k ukojení použijete svoje předloktí či jinou část těla.

  72. Škvorečtí(?) vydali Samožerbuch, který se (m.j.) vaším tématem zabývá. Taky existují lidožrouti a Samojedi, ale nevím, jestli jsou případně zaměnitelní, zdali existuje i nějaký samolidožrout a vice versa. Ale zajímalo by mě, jestli na to zulu (bývali zulukafři – jsou teď rozdělení jako Československo, nebo ti kafři nějak vymizeli – viz výše a výše a nejvýše až docela nahoře) máte nějaké učební pomůcky nebo jen talent (jako že kecáte), případně jako event. zaměstnanec totalitní PZO nebo ETA Hlinsko máte ty návody ve všech řečech ze sentimentality v šupleti? S tím ostrozrakem se si občas rouhnu, ale pokročilý věk mě přesvědčil, že – jak praví lidová moudrost – čemu se v mládí naučíš, ve stáří jako když utne, takže nelze spoléhat lautr na nic kromě pokroku (někdy ale jen pokrůčíčku) v medicině. Proto je potřeba, aby bylo neduhů co nejvíc, aby se zdravotnické průmysly snažily vydělat co nejvíc i na doteď vzácných chorobách, na které zatím kašlou, páč se to
    nevyplatí.
    P.s. ten otazník tam je, neb mi ta koncovka nějak starodávně drhne, asi jako bří Suší.

      1. Škvorečtí i Suší mi znějí (nyní myslím zní) přijatelně česky. Česko, ač taky správně, mi naopak prudce zvedá tlak krve. Poptával jsem se chaoticky po různých jazykovědnách a poradnách, ale všichni se vykroucaj a nikdo neví proč. Asi jsem jedinej. Tak nevim.

  73. V ČESKOslovensko nám to Česko nevadilo, po rozdělení jo. Holt to je politicky? zabarvené. Nebo spíš jako Sparta x Slavie, i kdyby (jen pro představu) v nich hráli fotbalisti na střídačku. Nevíte někdo, je na to nějaký odborný termín?

  74. Skotsko, Česko, Německo, Polsko, Řecko – to mi žíly nerve. Stran těch střídaček ať už týmů či sexuálních partnerů existuje termín promiskuita, neboli promíchávání

    1. Rozum a zkušenosti jsem brala ve zlatých šedesátkách, takže – o promiskuitu mi tak docela nešlo, spíš o tu teamovou až nenávist – u nás na Spartě občas hraje Blaníček, to je MASO!! a v politice jakbysmet.

  75. Česko mi vadí, ale bohužel mi tlak krve nezvedá. U mě je to asi spíš o komplexech, narodila jsem se na velmi jižní Moravě. Lepšího nápadu však nemajíc, podřizuji se.
    Ale těžce se smiřuji i s tou sršní, s tím Olomoucem atd., a dále s rozdíly mezi tím okurkem a tou okurkou, bramborem a bramborou, s českým konzertem a moravským koncertem, to už vůbec nechápu. S tím koncertem mne to vůbec nadzvedává – ta nákaza se od vás Čechů už plíží k nám. Jakobychom neměli dost vlastních nešvarů.

    1. Byť Pražanda snad páté generace jsem konZert nějak nepobrala, tak jsem vyhrabala napřed v paměti zbytky italštiny a němčiny, pak jsem vytáhla dokonce Duden, a hle! německy se píše KonZert, aby se vyslovoval C! Takže to padá na hlavy nevzdělaných Pražanů, jichž je vlastně víc než třetina Moravanů. Takže – co jsme si, to jsme si, a vždycky CCCCC!!!!! Ale to máte jak s tím covidem, taky si to lidi tahaj domů dobrovolně, kdyby neskákali sem tam jako blechy, tak se to neplíží. Jo, covid – taky máte po chodníku tolik roušek? Co se s tím dá dělat? dyť je to vlastně nebezpečný odpad! U nás na Pláni (p? Letenská pláň, nově L.Pláň, jeden to ani nestačí sledovat, natož se tím řídit) udělali Testovací centrum, dvě maringotky, Bez objednání Bez čekání Bez ještě něčeho, co si nepamatuju, a vyšel z toho chlápek v bílém odshora dólu a šustil a chrastil jak princ Bajaja, tak jsem si připadala jak za dob školní civilní obrany, lehnout na břicho nohama k výbuchu a pak se šourat k nejbližšímu hřbitovu. Jo, a je to tady, očkovaní kontra neočkovaní, Sparta Slavie hadr, a to máme na krku volby. To bude teprv legrace!

  76. Okurek je dobrej! Viděla jste Haprdáns? Ivan Vyskočil tam v roli Polonia sedí na záchodě, rozjímá a zapisuje si do notýsku. Nějak takto: „Tak Okurek… Okurek je v láku, ten nám zatím zraje. Dobře, dobře. Jenom to kvašení neurychlovat… hmm, ale co Dyňa!!! Ajaj, ta nám zraje nějak moc rychle, aby nám nešla do květu, to by bylo nadělení!… “ a tak dále.
    A pro potěšení ducha přidám ke konzertu taky demogracii.

    1. Hamlet princ dánský ve zkratce, to bylo něco bezvadného viděl jsem to dvakrát přímo na dívadle. A k demogracii přihazuju grém

  77. A balgón! Kdysi jsme měli přejetého bažanta pověšeného k uležení na balkonovém zábradlí a Danuščina kamarádka, aby nezůstala pozadu, tak taky měli na balgóně bažanta, a pak se ukázalo, že neměli ani ten balkon. Nojo, Haprdáns, a taky nemám ráda Vyskočila z Popelky, neb Vyskočil byl jen jeden.

  78. Člověk se neustále učí a žasne. Následující zprávu jsem našel na internetu: Tvrdohlavá lichokopytnice však krátce před startem přeskočila plot a po dálnici utekla z amerického státu Kentucky do sousední Indiany, píše deník Daily Mail. Jak se vám líbí, milí slovodníci ta lichokopytníci? Myslím, že je to objevné a dokud se to nerozšíří, šlo by to i využít v dehonestaci prohlášením o někom, že je stará sudokopytnice

  79. Paní Diblíková, nebuďte vztahovačná, já to myslel universálně a bez rozdílu pohlaví.
    Pane Pavelko, nutkavou touhu nemám, ale třeba by to nemuselo být špatné, zebra je vlastně kůň a za mého mlada tady ještě existovalo koňské řeznictví a u nás na vesnici se hojně podávaly koňské buřty či salámy a sekaná. Občas se mihl i gulášek. A jak nám chutnalo!

  80. Sudokopytnice je na nadávku moc dlouhý. Než to vykoktám, vztek mne přejde, uvidímť se v průběhu koktání svým duševním zrakem.
    Čert je sudo nebo lichokopytník? Nikdy jsem si nevšimla.

  81. Jaroslave Pavelko, jak to víte? To o tom faunovi.
    A dovolte mi vrátit se zpět k demogracii atp. (čímž myslím výslovnost, né režim. Demogracie říkal i soudruh prezident Zápotocký. Ten toho samozřejmě říkal daleko víc): v současnosti se čím dál častěji setkávám s diskuzí (slovem i písmem). Tlak mi to bohužel nezvedá, to by se mi hodilo, ale hlava mi to nebere. Např. „komise“ u většiny rodilých mluvčí přežila, aspoň se mi zdá, že jsem se s komizí dosud nesetkala.
    Jirko, já myslím, že sudoku takovou kamarádku ani nechce. Takový sud licha rovněž nevyhledává (jsem usoudila).
    A přidám Ešerichia coli – to do nás televize svého času tak pumpovala, až to tak říkal kdekdo.

  82. Milá Stařenko, tu ešerichii bych vzal na milost, neb je pojmenovaná po německém lékaři toho jména. Osobně jsem ho neznal, zemřelť již začátkem dvacátého století, leč sch čítávají Němci jako š – viz třeba Schulzovy sady. Spíš mě negativně rajcuje išias.

  83. Děkuju, pane Pavelko, že máte slucit, leč moje nervi ischiadici o sobě zatím nedávají vědět. Bylo to jen povzdech o výslovnosti

  84. Jaroslave Pavelko, proč už nám nepíše Vaše kočka? „SSSS …“ už umí bezvadně.
    Jirko, máte recht s tím německorakouským panem doktorem. I s tím, jak Němci čtou sch. My jsme měli ve škole dvakrát týdně němčinu. A není divu, že jste se s ním osobně nesetkal, on umřel 1911 v Rakousích – to Vám bylo mínus kolik let? To jste určitě ještě neuměl německy.
    A Věro, civilní obrana – to byla taky věc. Cvičení bylo povinné a cvičilo se v pracovní době, ba dokonce se v těch skafandrech i soutěžilo.

  85. Cassandra Wilson na nás, Stařenko, evidentně prdí. Teď se zaměřila na vylévání skleničky naplněné Müllerem Thurgau do klávesnice pomocí hbitých pohybů ocásku. Zvládá i kotění jiných nádob, nádob s jinými tekutinami, i mimo klávesnici. Je to sviňa kočka, jak praví moje Ivanka.

  86. V roce 1911 mi bylo -45. Německy jsem neuměl tehdy ani teď, pravda, trochu se dorozumím, ale mluvím jako Birimaratoa – třeba Birimaratoa být velký, Birimaratoa dělat sežrat.

  87. A co kotění vlastní? Ich stehe vor, aber klein – tomu se (kupodivu) v Německu nikdo nesměje. Určitě jsem se o tom zmiňovala, hrozně bych chtěla ten gumovej granát, co jsme s ním házeli – dovedete si představit tu paniku, kdyby s ním naše Vali přišla do hospody? i když možná ne, poznali by to nejspíš jen muži 45+, a ti už moc nepanikaří.

  88. Asi to máme v rodině. To jsme se vraceli z Jugoslávie a já jsem mudroval: „Tam jsme letěli hodinu a půl a zpátky letíme dvě a půl“. A tatínek pravil: „Protože je to do kopce“.

  89. Vy to teda asi máte v rodině, já jsem to měla v manželství. Ale vysokou většinu hlášek, příhod a událostí jsem mohla reprodukovat a/nebo interpretovat výhradně za přítomnosti autora – tedy mého muže. On je ochotně dosvědčil, neboť je neshledával podivnými, natož k smíchu. Neuráželo ho to, bylť si jist, že všichni přítomní přece hned pochopili, že jsem předmětnou situaci nebo daný komentář vyprovokovala já. Některé jeho hlášky se okřídlily, např.: Zúúúúúzanko, mýýýý jsme voli, já jsem zapomněl klíče. To jsme byli zhruba pět set kilásků od domova, před chatou jednoho jeho mladšího kolegy (kam mne muž lstivě dopravil s tím, že si musím neprodleně, kurva drát, odpočinout, protože se už nemůže dívat, jak vypadám, hubená, že záchodový pavouk na dvorku v jeho rodné chaloupce hadra), aby ten kolega se svojí paní mohl odletět na tři neděle na dovolenou (přičemž týž již tam s ní byl odletěl předešlého dne). Můj muž dovolené nechápal a přišla-li na ně řeč (čeština je bohatý jazyk, ale téški, téški = přeložte do zulštiny doslova – a třebas i pomocí bible, že na něco přišla řeč), pokaždé ode mne zvýšeným hlasem žádal uspokojivé vysvětlení: „To mně teda řekni už jednou konečně, co ti lidi na té dovolené dělají!“ „No, třeba aby se šli nebo jeli kouknout někam, kde to stojí za kouknutí. Nebo si prostě odfrknout. Někteří třeba, aby jim lidi závi… “ „To jsem se neptal! Já jsem se ptal, co tam ti lidi DĚLAJÍ!!!“
    Nějak už jsem toho napsala jaksi moc. A tak moc hodnotné čtení to zas teda není. To 9.9. tr. jsem toho napsala ještě víc, ale velmi vtipně, jejda, sama jsem se nasmála, když jsem to po sobě četla – stylem vybroušeným, zajímavě, gramaticky vzorně … to se mi už nepodaří. No a že to pošlu. Jenomže, to víte, v mém věku už to asi není vono, nevím, co jsem stiskla, asi jsem to smazala.

  90. To je fakt hrůza, co já všecko nevím. A ještě ke všemu jsem se evidentně zcela nedostatečně učila chybami. Takovejch let! Už to patrně nedohoním. Což o to, chyb by bylo dost, jen vědět, kde začít. A o mnoha z nich pravděpodobně vůbec nevím. Určitě, nikoliv pravděpodobně.

  91. Děkuju, pane Pavelko, za záskok, je tomu opravdu tak. Mimochodem, když u toho lidožroutského ostrova ztroskotala loď, tak lidojedi houfně zachraňovali cestující, mezi jinými i krásnou dvacetiletou blondýnku. Když ji Biritamaratoa uviděl, tak prohlásil: Zítra chci snídani do postele.
    A teď si zase dovolím zaskočit za paní Diblíkovou, neb Vali je její fena. Ráci neznám, patrně něco mezi krysaříkem a tibetskou dogou z Ouvadadougou.

  92. Začíná tu panovat slušnej chaos. Hustý! (říkáme my mladí). Jeden zastupuje druhýho a jestli se to nedejpámbu rozbují, Chocholoušek nebude vědět kam dřív skočit. Mimochodem, co je to Ouvadadougou?

    1. Organisovaný chaos toť zdroj pokroku. A Ouvadadougou je hlavní město Horní Volty. Ale vzhledem k neorganisovanému chaosu v Africe se už dávno může stát i hlavní město jmenovat úplně jinak, leč jsem lín to hledat. Mimochodem, je to správně použitý jmenný tvar přídavného jména

  93. Vali je slečna AUSTRALSKÄ OVČANDA, to jste, Stařenko, chyběla sakra dlouho, máme ji už víc než 3 roky. Vypadá jako border kolie (můj soused na zahrádce říká zásadně bordel k., a podle mě to myslí vážně, protože si ji teď pořídíl a s kamennou tváří ji tak všem představuje), ale je větší a těžší (o trochu) a vyskytuje se jako hnědobílá, černobílá s pálením (to jsou světlehnědé menší znaky – obočí, nožičky, na zadku- to je Vali, nebo strakatá – jako se dělávaly z chemlonu strakaté šedobílé předložky na záchod). A je to naše zlatíčko. A máme taky už rok kočičku, černou, Mimi. Mimi je kvůli Valince napůl pejsek, tak máme spoustu legrace.

  94. Já jsem, Věro, chyběla skutečně sakra dlouho. Nějak kolem šesti let a kusu. Já pamatuju Lúcu. To pamatuju dobře? Ale jinak jsem se ztratila v překladu: Vali je australská ovčačka, co vypadá jako o
    (trochu) těžší border … , a border se (dokonce i oficiálně) mezi pejskaři považuje za nejchytřejší mezi plemeny … Takže jsem usoudila, že – stejně jako u nás ostatních, co měli nebo mají psa/fenku jakéhokoliv původu – jde o nejkrásnější a nejchytřejší exemplář mezi psy, a kdo si to nemyslí, je vůl. A černá Mimi k tomu – vy si teda žijete! Kam se hrabe Váš soused, byť na zahrádce!

  95. Vystihla jste to, Stařenko, přesně, máme nejchytřejšího pejska a nejkrásnější kočičku, kam se my na ně hrabem, a ony (obě holky) to samosebou vědí a podle toho se chovaj, ale jsou na nás celkem hodné.

  96. Jak říkal Dag Badman v Limonádovém Joeovi: Teď zase z jiného soudku. Četl jsem na internetu o muži, který zemřel při sexu s milenkou a manželka mu nechala napsat na náhrobní kámen, že tam leží manžel, otec a cizoložník. Syn to uvádí na pravou míru těmito slovy: „Můj otec měl s matkou ke konci života velmi trpké manželství, měl dlouhodobý poměr s jinou vdanou kolegyní a před smrtí s ní otěhotněl,“ To by jeden neřek, co je všechno možný

    1. Milý pane Pavelko, já jsem nepřemítal, neb všichni ve filmu mu říkají Limonádový Joe, tudíž jsem připojil -ovi, neb se mi líbí vyslovovat ten shluk samohlásek. A navíc ten Váš tahák se sám uvádí jako ne stoprocentní, tak (s dovolením) já zůstanu u svého Joea

  97. A proto uvažuji navrhnout Ústavu pro jazyk český zavedení třetího podvzoru mužského rodu: předseda, soudce, Joe. Joe se od soudce liší ve vokativu: Joe/soudče.
    (Můj spolužák Pepa J. se s gustem nechával klasifikovat čtyřkami až pětkami, vyjmenovávaje mužské vzory: pán, hrad, muž, stroj, rozhodčí, soudce)

  98. Policie v neděli kolem poledne našla 13letou dívku, která odešla neznámo kam s 29letým přítelem své matky, jsem se teď dočetl.
    A pak že máme neschopnou policii. Dívka si odejde neznámo kam a policie ji tam stejně najde

  99. Pravidlo neznám, ale asi bych volil srdcem Ústeckoorlicko. A jako třešnička na dortu další perla našich novinářů:
    Móda nešla stranou ani tentokrát
    Pro tuto událost si královna Alžběta oblékla alpský zelený vlněný kabátek z vlny.
    To je holt ta aristokracie, našinec by si vzal vlněnej kabátek z konopí nebo ze lnu.

  100. No a teď, když naléhavě potřebujeme Gabriela, tak on nic.
    A mimochodem: proč se domníváte, Jirko, že se my – lid – domníváme, že máme neschopnou policii?

  101. Omlouvám se – mně se vynechaly komentáře od 3. t.m. doteďka, takže jsem nepatřičně reagovala teprve na Ústeckoorlicko srdcem.

  102. Milá Stařenko, správně vidíme jen srdcem, jak říkala Liška Malému princovi. Tak volte Ústeckoorlicko a ne Ústeckolabsko. K tomu Gabriela netřeba. A mimochodem, proč se domníváte, že se domnívám, že vy-lid se domníváte. Já se taky (s dovolením) řadím mezi lid a myslím si, že i u policie je rozložení podle jakési modifikované Gaussovy křivky od naprostých blbů až po génie, tedy stejně jako v každé populaci. Pak už záleží jen na štěstí eventuálně klice z německého das Glück, kdo k vám přijede vyšetřovat vykradený byt.

  103. My se s Valinkou s policajty kamarádíme, protože jim vždycky o fotbale Vali leze do aut, a jak se tam ti poliši nuděj, tak je jim každá záminka , natož projev přátelství, dobrá i od psa, takže jsou na nás milí. Jo, a to Orlickoústecko: Manžel je z Lanškrouna, tak jsem se ho zeptala, a on pravil Wildschwert, a jaký prej ústí, tam teče do Divoké Orlice nějakej potok až kdesi u Třebové. A taky samohlásek je tam pomálu, to souhlásek ale jak naseto. Takový to, co opravuje gramatiku – teda ne že by opravovalo, jen červeně podtrhává, asi tam na to maj nějakou úču – mi to Orlickoústecko podtrhlo, že je to blbě, tak teda Ústeckoorlicko a to je prej taky blbě. Taky orlickoústecko i ústeckoorlicko jak by smet. Tak nevim.

  104. No jo, takovejch piv (kolik bych potřebovala) já doma nemám, já ještě moc neunesu a tak brilantně taky ještě neběhám (abych si pokaždé pro/na pivo skočila) a jedna ruka mi chybí, protože v ní mám hůl … a vůbec, ústí i Ústí nad Orlicí je mi fuk, zejména za okolností, že je nad tou Orlicí dostatečně vysoko a nepáchá to tam škody v případě rozvodňování se. A taky bych se nedoplatila – já každé pivo nepiju a ceny jdou nahoru … Jaký to pivo že je na to nejlepší? Vždyť bych je vlastně nemusela pít pokaždý když nevím, žejo?!

  105. Škoda piva, které padne vedle, podle mě se dnes dají pít skoro všechna – já nemám ráda jen ta ovocná, i když tůdle jsem ochutnala grepfruitové a nebýt toho pomyšlení, že to je prý pivo, tak by se to pít dalo, asi ale nejvejš jedno malý, a kvůli tomu chodit do hospody se mi nechce. Jinak jsou ty rozdíly nepatrné, jo dřívávějc, to bývala piva opravdu kuriózní, třeba Pražan – pivo znalců, kdo ho znal, ten ho nepil, ta hranice, kde se dalo ještě pít pivo a kde už jen víno, vedla někudy podél ČM vysočiny (V?), dnes jsou všechno europiva na jedno brdo. Nebo mi to tak jen připadá.

    1. Europiva nejsou: Poutník, Radegast, Březňák, Svijany, Bernard, Polička, Ústecký Mazel, Starobrno BITR a patrně i jiná piva, o nichž nemám povědomí, nebo na něž jsem zapomněl. Seznam jest seřazen halabala, bez ohledu na osobní preference. Nutno ještě podotknouti, že i dobré pivo lze pokazit špatným zacházením. Takovej sud se veze přes půl republiky, vono to drncá, to pivo se z toho zblázní a navíc se pak ocitne ve špinavejch trubkách.
      Poznámka pod čarou
      Jediné pivo v historii, které jsem kdy nedopil, bylo pivo Klášter na koupališti ve Staré Olešce. Berťa mi tenkrát říkal, že některá rumunská piva jsou ještě horší, ale od té doby mu nevěřím ani Čest práci.

  106. Schválně zaprovokuju: napíšu Orlicko-Ústecko. A teď ahááá: „zaprovokuju“ mi takový to, co červeně podtrhává, podtrhlo, „aháááá“ mi taky podtrhlo, ale když jsem napsala Orlicko-Ústecko, tak to ani nehlo. I když je to evidentně špatně. Napsala bych, že teda včil fakt nevím, jenomže to zas nemám doma žádný to pivo (že bych hned zkusila, co to udělá).
    Ale nevěřit někomu ani Čest práci – to jsem neznala a úplně mne to uneslo. Jsemť pamětnice dob, kdy jsme byli – my, kteří jsme se jevili jako neukáznění – důtklivě napomínáni a voláni k odpovědnosti skrz nesocialistické cítění.
    No, a máme těsně před volbama.

  107. Pivo Klášter neznám, ale zdá se mu zdatně sekundovat pivo Dolmen a ještě jedno, které také vyrábějí v Branné -to je díra u Hanušovic. Městečko úhledné, leč pivo zcela nepitelné, nejspíš ředěné terpentýnem. Vřele nedoporučuju.
    P.s. Ta Oleška – je to ten kemp poblíž Děčína?
    P.p.s. Neeuropivo je prý taky rakovnický Bakalář, ale nevím to bezpečně, jen jsem to slyšel od jednoho Rakovníčana.

  108. A já taky něco mám: Ve zprávách – o vydrách, jež útočí na psy i na lidi, co jim lezou do jejich vydřího rybníčku: „… Chlapec začal utíkat, zakopl však, vydra ho dohnala a …“ „… Má dva otisky zubů na ZADNÍM STEHNĚ, JEDEN NA PŘEDNÍM A JEŠTĚ … NA NOZE“ uvedla jeho matka Tiffany Hernandezová pro …“ Synek paní Hernandezové má zadní i přední stehna a ještě nohu? Mně je toho kluka líto, vo tym žádná, ale ty vydry měly v tom rybníčku taky děti, tak se holt nakrkly – maminka nebo tatínek. Nebo oba. Já vydrám moc fandím. Nečetli jste Jasná voda vůkol? Třeba?

  109. Páni, ale že jste se o tom pivu rozhovořili. Opustím lože a skočím si nakoupit. Binokl nemám, ale v ruce hůl, to by šlo. Koupím si chleba, a něco k němu. A brambory. A že bych si i to pivo …?

  110. Pivo si rozhodně kupte, ale v rozumném množství. Já jsem ve stařecké lakotě (a z lásky k choti, neb má rád Budvar a ten byl ve značné slevě) v naší Bile chovala se zhůvěřile, jak dí klasik, a popadnouc jezdicí tašku (pův. RVHP) nakoupila hromadu 6piv, Bylo to těžký jak kráva, tak jsem opatrně drncala oklikou, abych se vyhnula supernovému kostrbatému dláždění, ale nevyhnula, drncla víc a kolečko se polámalo. Tašku jsem s pomocí kolemjdoucích dostala na chodník ke plotu, uvázala k ní Valinku a capala domů pro manžela, aby zašel pro auto do garáže, já že musím za psem. Valinka uvázaná u plotu srdceryvně vyla a štěkala (australáci neštěkají, spíš hlasitě vřeští nejakou psí morseovkou), jí odpovídali všichni psi v okolí, někteří místní už chtěli volat ochránce zvířat, naštěstí šla kolem psí kamarádka se svou paničkou, tak tam zůstaly stát, další pejskaři se postupně přidávali, protože to bylo na známé psí trase, no vostuda jak hrom, dali nás oficiální FB Letenská parta, neoficiální FB Letenská smečka a kdovíkam ještě, naštěstí mám rozbitý počitač, takže si to nemůžu přečíst- píšu od manžela a ten FB nemá. Pivo je zatím pořád v kufru v autě a čeká, až ho nějaký syn či vnuk vynese.

  111. Věro, „naštěstí mám rozbitý počítač“ mě nadchlo. To je fakt klika jak noha – skoro jako moje „mám tak nízký důchod, že mne v žádném domově důchodců nevezmou“!
    Pivo jsem si nepřinesla, pivo a brambory jsem si přeplánovala na zítřek.
    Tak nevím.
    RVHP vím, ale co je FB?
    Já jsem byla vdaná necelých 45 let, hodně jsem se nasmála, smáli jsme se zásadně každý něčemu úplně jinému, tak si představuju, jak žádám manžela, aby si tentokrát těch šest piv přivezl sám.
    A dobrý pivo je taky Starobrno a potom ještě Černá hora řezaný, ale to tu nemají.

  112. FB je facebook, který jsem si musela pořídit kvůli partě pejskařů, tzv Letenské smečce, která se schází každý den ráno v 8 u ministerstva vnitra na Letenské pláni a dávají na FB fotky a různá sdělení (viz minule). Pejskaři jsou lidé milí a smíření s osudem – venčení neuspěcháte, a je to podobné jako zamlada ježdění s kočárkem. Taky co má člověk dělat, než se skamarádit s venčičem, jehož venčený si chce s vaším hrát? Tak se nás schází někdy i 20 a víc pejsků na jednom trávníku každý den, páníčci i pejsci jsou každý jiný a je to bezva a legrace,

  113. Jo, ta psí parta je otevřená i pro nepejskaře (nepejsky jsme zatím nezkusili). Pokud někdo ze zde vážených přítomných by měl zájem, stačí přijít mezi 8, a 9., pozná se to podle štěkání, psí velikost nehraje roli, od vlkodava Geryho po krysaříka Vendelína jsme všichni kamarádi, nepovinné ale kýžené jsou psí mňamky v kapse.

  114. No, já tomu nerozumím, technicky jsem skončil u cívkového magnetofonu a karburátoru vozu Škoda Spartak. Ale proč jste si musela pořídit facebook kvůli pejskařům, s kterými se vidíte den co den (aspoň myslím, že venčení je každodenní činnost) a ta sdlení si můžete předat přímo z huby do ucha a fotky se dají poslat mailem – ne že bych to uměl, leč kamarádi mi je občas posílají a já si je prohlédnu a něco uchovám a něco mažu. A protže psa namám, tak si ani FB nepořídím. Doufám, že se proto o mě nezačne zajímat FBI

  115. No právě že kvůli těm fotkám, je to snad nějak jednodušší (ale proč a jak nevím). Při venčení samozřejmě mluvíme furtumfurt, a pořád někdo fotí a když jsem chtěla fotky vidět, tak mi je ukazovali na mobilu, tam toho moc nevidím, tak mi poradili FB a funguje to, jinak ho nepoužívám, a vono je to ňáký sprostý slovo? Což mi připomnělo, že bych si asi mohla prohlížet fotky dětí a vnoučat, musím se poptat, jak.

  116. Ve spisku páně Batisty je zmínka o omývání přirození vlažnou vodou. Na to si zatím taky nikdo nevzpomněl

  117. Na škodu není ani čisté svědomí, aspoň 1x za rok, to by bylo něco, něco ku zdaru! pro politiky by to mělo být častějc.

  118. No, já tomu až tak nerozumím, neb jsem z hor a okna jsme měli do zatáčky a dveře k lesu, ale ukradené svědomíje hodnota poněkud nulová

  119. Teď v rádiu řekli v souvislosti s Austrálií „na druhém konci zeměkoule“. V zeměpisu jsem byl vždy slabý. Geometrie mě už bavila víc. A teď přemýšlím, kde má (země)koule začátek a kde konec. A má-li je vůbec. Buďto jsem tenkrát chyběl, nebo od mé pravěké školní docházky došlo k novým objevům, které se ke mě nedostaly.

  120. Napadá mě, že každý bod povrchu koule je zároveň začátkem i koncem, ale nejsem Pythagoras, tak to berte jen jako nápad k diskusi, ne jako nějaké dogma.

  121. No, pokud jde o tu kočku, to jsem (za ta léta, co si tady čítávám) (mínus teda těch šest a kus) došla k názoru, že byste si všim. Jestli teda nemá vak.
    Jéžiši, další mezera ve vzdělání. Jak to mají s těma vakama? S těmi vaky? To mají jenom klokanky snad?
    Musela jsem si odskočit na web – klokani je teda nemají, ani když se stanou otci, protože takovej klokan to ani neví. A jsme zas u toho piva – neví to a pivo si dát nemůže.
    Ale to se Vaší kočky netýká, podle rodokmenu koukám, že je samička.

  122. Jak to mají s těma vakama – pa pa dáda dap ta dá da dap – to má nádhernej rytmus a určitě je to nějaká písnička. Já teď neusnu, než přijdu na to, která to je. Ach jo!

  123. Tak jste usnul nebo neusnul?
    A stejně – Vaše Ivanka říká, že Vaše kočka je sviňa kočka, tak tolik zvěře v jednom zas být nemůže, byďte klidné, jak říkáme my – naturalizovaní Brňáci nakažení hantecem.
    Myslím, že dosud nevíme, má-li naše zeměkoule vůbec jaké konce a kolik. Ví se pouze, že naše zeměkoule není zas až tak úplně bezvadně vytvarovaná koule, nýbrž že je trochu spláclá, jenomže já se podezřívám, že ve mně utkvělo sice fakt relativně dost vědomostí, ale že je valnou většinou nelze nazvat přímo školními.
    „Jak to mají s těma vakama“ – to jsem složila vážně hezky, a rytmus to má, to jo, jen to zhudebnit, ale musel by člověk vědět, jestli to fakt není nějaká už existující písnička, aby nemohl být nařčen. Když jsem v cizinách plamenně hájívala Škodu lásky, došla jsem vždycky pouze nenávistného posměchu.
    A ten Jirka to taky krásně zformuloval, řekla bych přímo vědecko-básnicky.

  124. Jak se jmenoval ten film? Bohové musí být šílení nebo nějak tak – už je to dost let, viděla jsem to v televizi – mně se to moc líbilo; a tam ten černoch (příslušník toho kmene nízkorostoucích lidí), co se vzájemně hledal se svými dvěma úžasnými malými dětmi, nakonec ten konec světa fakt našel. Myslím, že tam potřeboval hodit flašku a také tak učinil. A našel i ty své děti. Jestli jsem ovšem nepropletla několik různých filmů vzájemně se od sebe lišících. No, tak toho se zeptat, jestli ještě žije. Nebo Soukupa – to je podstatně blíž a ten teda žije prokazatelně a ví skoro úplně všecko.

  125. Stařenko, já žádnýho kór chytrýho Soukupa neznám, vlastně znám jen 3 – toho z televize, co na něj nekoukám, jednoho kamaráda našeho Tomši, co prodávával o Vánocích kapry a jednoho spolužáka z osmiletky, co ve čtvrté třídě propadl, tak jsem ho poznala, a pak propadl zase, tak jsem ho ztratila z obzoru. Teď jsem si přečetla titulek horoskopu – už nevím na čem, šla jsem to najít, abych citovala přesně, ale už to tam nebylo, a že prej býci špatně snášejí porážku. Tak nevím, kdo by ji snášel dobře, pokud se nějaký poraženec vyškubne, tak ho řezníci dohledávají i s policií, resp. vojskem. Ale naopak dnes pejsci (Valinka byla z nich nejmenší, takže telata jak se patří) ráno honili králíka, samozřejmě jim zdrhnul, ale chytrá Vali se vrátila první, ostatní se udýchaní s vyplazeným jazykem vraceli postupně. A my páníčci jsme se dohadovali, jestli to byl králík nebo zajíc, až jsme učinili kompromis KRAJÍC. K němu jsme přidali HUCHNU (husokachnu) a očekáváme další příspěvky od p.t. čtenářstva. Omluvou mi za dnešní blábol budiž, že jdu večer na 3. očkování, tak už to asi působí, tuhle jsem se dočetla, že kdosi podstoupil (teprve) druhé, a přesto, když přišel domů, zjistil, že přijede tchýně a neřekla, na jak dlouho.

  126. Pane Pavelko, býl ten Váš erotický se suchý nebo vlhký, případně probudil jste se zbrocen potem či znojem?

  127. Věro, myslela jsem televizního Soukupa. Já na něho taky nekoukám, ale někdy na chvilku uvíznu, na dýl to nende, není to k vydržení, ale od něho právě vím, že on ví všecko a že se na něho může kdokoliv s čímkoliv kdykoliv obrátit. Tak jsem myslela, že by se třeba našel někdo, kdo by se obrátil s tím koncem světa a potom, až by se již informován obrátil zpátky, že by to řekl nám ostatním. Teda v případě, že by byl ještě štont (nevím, jestli se správně píše štont nebo štond. Taky jsem mohla napsat „vstavu“, ale to rovněž nevím, píše-li se to dohromady nebo zvlášť). Ale Soukupů je jinak habaděj, i televizních, ale vesměs lepších. Jak se řekne zulsky vesměs? Bibli mám.

  128. Pane Pavelko, to ta paní doktorka je určitě nedostatečně sečtělá. Ptal jste se kartářek? Nebo vlastně těch čarodějek, co vysvětlují sny? Nějak se jmenují, ale už nevím jak. Je ovšem možné, že Babiše přímo neznají. Ale třeba kdybyste to formuloval jako sen o premiérovi?

  129. Koukám na poslední komentáře a vidím, že kecám a kecám, na základě čehož se tady zavazuji, že se zase odmlčím aspoň na pár dní.
    Leda my mne napadlo něco skutečně čtivého.

  130. Pane Pavelko, je chválihodné, že si pamatujete ZÁK 1-1, leč strůj je femininum, tudíž se nebude skloňovat podle stroje. Gabriel by to možná zkusil podle vzoru kost nebo kakost

    1. Jen jsem to odentrl, už jsem to věděl. A tajně jsem doufal, že na to nikdo nepřijde, a že já to za chvilku halasně roztroubím, jako že jsem sice chybující, ale charakterní. No nic. Příště se vynasnažím nebejt jako politik.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *