Xjimova kouzla interpunkce:
Učitel řekl: „Student Novák je hloupý.“
„Učitel“, řekl student Novák, „je hloupý.“
V angličtině musíme zauvážit souslednost časů:
Teacher says: „Student Brown is stupid.“
„Teacher“, says Student Brown, „is stupid.“
Co je český – to je hezký
To je neco jako:
My wife is simply beautiful.
My wife is beautifully simple.
Mohl bych ze zeptat kde je v anglicke verzi ta souslednost casu?
a proc by tady mela byt pouzita souslednost casu? neni prece duvod! veta hlavni neni v minulem case…
roman: no právě, v české verzi je čas minulý. Mimochodem, nevěštilo se takhle nějak v Thébách? Něco jako „vrátíš se živ (,) ne (,) mrtev“, v řečtině by to asi nebylo tak kostrbaté.
V češtině je třeba, aby se lišily časy, kdyby byly stejné, logicky by se mělo použít ŽE. A pak by nefungovala interpunkce:
Učitel říká, že student Novák je hloupý.
A já nedbalý žák angliny se domnívám, že časy v jednom souvětí musí být stejné, čili v past tense:
Teacher said: „Student Brown WAS stupid.“
Prosím Elenu o recenzi
a co tohle hricka:
„woman without her man is nothing“ : doplnte interpunkci…
obycejne se nabizi „woman, without her man, is nothing“
ale ja hlasuji pro verzi
„woman! without her, man is nothing“
Pravdive jsou obe verze, ne??
Klarko, ja hlasuju sovinisticky pro prvni verzi. Ve skutecnosti ale zalezi na konkretnim prikladu, rekl bych 🙂
Jirulka: Pokud ma uvozena veta vseobecnou platnost, tak by tam souslednost byt nemela. Napr. He said, it was cloudy. vs He said Canada is in America.
Naproti tomu v ceske vete je vzdy pritomny (Rekl, ze bylo zamraceno. ma vyznam He said it had been cloudy.)
Tak to je další poučka, o které jsem neměl tušení. Asi záleží na mluvčím, co uzná za obecnou platnost, ale zjevně je tedy:
Teacher said: „Student Brown WAS stupid.“
ve významu:
Učitel řekl: „Student Novák JE hloupý.“
I když hlavní poučka, kterou mi vtloukali všichni lektoři (a že jich bylo, vždycky někde začly kurzy, po třech lekcích jsem byl na lektora sám, protože ostatní žáci se nedostali ke slovu, po pěti lekcích zbyl lektor sám, protože i já musel na služební cesty, a kurzy se zrušily, pak zas na naše remcání začly další s jiným) byla:
DĚLEJ KRÁTKÉ A JEDNODUCHÉ VĚTY, ŽÁDNÁ SOUVĚTÍ.
Fandore, ztotoznuji se s Tebou a hlasuji pro Tvoji verzi. Klarcina je
sice legracni ale sovinisticka (ze strany gendru).
Woman! Without her, I would not have to go shopping for another pair
of shoes, (With her!) and to the most hated place for us MEN: THE MALL!
Mne staci 3 pary, (do prace, na prochazky, na svatby a pohrby), manzelka (byvala japonska modelka) je horsi nez Imelda Marcos (a pri tom ma rovnez jen 2 nohy~pravou a levou.)
Jenze nas muze nezajima, ze nekde maji vyprodej (name brand), 50%
off, pak jeste dalsich 15% off pres weekend a ona ma kartu do toho obchodu na dalsich 10% off, takze i kdyz je nepotrebuje, nedokaze se ubranit te „senzacni“ cene a ja si nekdy myslim, ze ji s tema slevama budou vracet penize!
A kdyz uz jsme tam, tak to pak nejsou jen „shoes“. Vsak vsichni muzi
vite, kolik „nepotrebnych“ lakadel v tech mallech meji. A ty ceny!?!?
Klarko, muzes mi to nejak logicky vysvetli a nebo je v „genech?“
Ja na to za 25 let manzelstvi zadnou logiku jeste nenasel a to pak
slysim (kdyz nekam jdeme)~“Daddey, I have nothing to wear!“
2Jirulka: divne, nam vtloukali do hlavy, ze souslednost casova se pouziva jen u neprime reci a nikoliv prime, tedy
Teacher said: „Student Brown IS stupid.“
ale
Teacher said that student Brown WAS stupid.
Jinak poucka s obecnosti vyroku samozrejme plati.
To je zase tím, že v angličtině se interpunkce používá méně, zejména se nedělá čárka před THAT. Navíc se that ve významu ŽE prakticky vždy vynechává a význam je místo intepunkcí tvořen slovosledem.
Pak je zřejmě správně:
Teacher said student Brown WAS stupid.
a obráceně asi musí být člen
Student Brown said the teacher WAS stupid.
tož kozla interpunkce vychutnáme spíš v češtině
S interpunkcí to bylo vždycky zajímavé. Nám zase předváděli tenhle příklad:
Car napsal „ukaz“ svým soudcům. Buď byl nepozorný nebo nebyl příliš vzdělán, proto soudcové četli:
Popravit nelze osvobodit.
Samozřejmě to mělo být – Popravit, nelze osvobodit.
Ale odsouzenec byl zřejmě něčí známý, tak jeden z nich napsal čárku jinam a pojednou to znělo:
Popravit nelze, osvobodit.
A pak už to nešlo změnit a byl happy end. A pohádky byl konec.
Raymond Murphy ve své „English Grammar in Use“ uvádí, že pokud se fakt, uvedený v nepřímé řeči nemění, nebo je v daném případě irelevantní ( např. Canada borders with US ), pak lze říci:
„Teacher said that Canada bordered with US“,
stejně tak jako:
„Teacher said that Canada borders with US“ ,
pokud se tento fakt změnil, nebo neznáme jeho současný stav, pak je nutno užít pravidlo souslednosti časové.
A jako zástupce mladší generace musím poznamenat, že kouzlo interpunkce vychutnáváme pouze ve škole, neboť v běžné praxi jako by ani nebyla, téměř se s ní nesetkávám. Zkrátka z písemného projevu „teenagera 21. století“ interpunkce zcela vymizela.
Jamie, diky za dovysvetleni. Osobne se priklanim ke komunikacni funkci jazyka, tzn. ze bych pouzil pritomny u tvrzeni, u kterych hodlam zduraznit, ze jsou trvala a minuly u tech prechodnych/nepravdivych/zduraznujicich ukon. He said Canada was in Europe vs. He said Canada is in America vs. He did not say Canada was in America..
Mám v tom poněkud zmatek, ale i tak to bylo poučné.
Nicméně se musím zastat mladších jedinců naší populace (mimo jiných i sebe: )), i u teenagerů je individuální jejich písemný projev. Ale je pravda, že se na něj méně dbá.