krajinomalebnost

Dnes se stal nedobrovolným přispěvatelem stařičký bard – Jaroslav Hutka. Bez komentáře představuji jeho „spam“ 🙂

Vážení přátelé,
v úterý 24. června ve 20:00 hod. mám v klubu Carpe diem (Čáslavská 4 – poznámka admina – ve skutečnosti je to v Jičínské), Ptaha 3, metro Flóra) POSLEDNÍ PRAŽSKÝ KONCERT v této sezóně, která byla pro mne osudově významná jak osobně, tak umělecky. Nebude to běžný koncert, chci se vypořádat v jednom večeru s novou tvorbou, která je rozsáhlá. Jsou to písně krajinomalebné „AKVARELY“, dětské, erotické a politické. Odjíždím potom na dva měsíce psát do přírody jižní Evropy a předpokládám, že si přinesu další nový repertoár. Klub Carpe diem bych rád považoval za svou domovskou scénu, jakýsi atelier, kde člověk hledá a nachází… takže přijďte

Jaroslav Hutka

32 odpovědí na “krajinomalebnost”

  1. Jiřulkův příspěvek mi připomněl, jak druhdy přecházel muž Žitnou ulicí a neustále se rozhlížel a zastavoval, až si ho všiml esenbák: „Co tady děláte, chlape?“ „Hledám Lenina, v novinách psali, že je věčný.“ „Tak to musíte o ulici dál.“

  2. Tak pan Hutka a jeho písničky byly pro mě koncem šedesátých let motivem k pilnému trénování na kytaru a moc rád jsem je hrál a poslouchal. Nejvíc se mi líbily ty filosofické, jako třeba „Život tě naučí“, „Názvy mi nic neříkají“,“Ty, co k nebesům báni vzhlížíš“, „Nemůžeš za to“, jenže kamarádky jsem lovil hlavně na „Vole, vole, krávo“, „Kamna“ a takové. Jenže pak ho začli zakazovat a on se zřejmě rozhodnul hrát moravské lidové, aby se mohl bránit, že nehraje nic závadného. Jenže ty se mi nijak moc nelíbily, a stejně ho vyhnali z ČSSR. A nejen jeho, o drastických metodách, které k tomu používali, zřejmě dnešní diskutéři a kritizující, že snad byl zbabělý, zřejmě nechtějí slyšet. V Holandsku sice nebyl rád, no ovšem, když tam nešel dobrovolně, ale naučil se jazyk a hrál pro ně celkem úspěšně. Taky tam ve studiu natočil album „Novinové sloupy“ a poslal ho mojemu kamarádovi, pro nás to tenkrát byla absolutní senzace, kdo nezná, okamžitě si ho poslechněte! Jestli to unesete, texty jsou až drasticky pravdivé a hodně lidí takové ani radši nechce slyšet – no ovšem, když se pravdy bojí! To samé uhybání má za následek zuřivou kritiku Hutky za udavače z Těšína, to ale byla písnička o jednom člověku. Když mu lidi vytýkají, že kritizuje zrovna Nohavicu (a proč zrovna jen jeho?), naprosto neberou do úvahy, že už dávno napsal a vydal písničky s kritikou mnoha dalších nešvarů. A že je neznají – to je jen jejich ostuda. Takže vedle jsou oni . . .

  3. Mně nejde momentálně o Hutku, ale o zadané slovo.Připadá mi poněkud pitomé (písničky neznám, možná že v tom je ten vtip), ale nemám ráda takovéhle supertvary, které lze stejně nebo líp říct česky. Malebnost krajiny nebo více krajin lze posuzovat stejně jako krajinomalebnost a nikdo mimo Němců nebo bilingvních zázraků, mluvících stejně dobře oběma jazyky, si nebude ťukat na čelo. Není žádné další slovo, které by tuhle násilnou zpotvořeninu omlouvalo, je malíř-krajinář jako malíř-portrétista, ale krajinomalíř? No, je písmomalíř a lakýrník, ale to je vyvoláno nutností odlišit řemeslo od umění, protože při pohledu na některé moderní obrazy bych si od Mistra vymalovat nedala. Tahá vás ta krajinomalebnost taky za uši? i když spíš by potřeboval vytahat ten, kdo to používá. Stejně jako už vyprchává smysluplnost, aniž by vznikla nesmysluplnost (i když by měla své oprávnění) nebo smyslupoloprázdnost. Trochu jako spěšnovod a čistonosoplena, okouzlená germanismem (osobně proti němčině lautr nic nemám). Taky by mohla být stupnice pivapitelnosti nebo její mapa, kopcoschůdnosti dtto a mnoha jiných zhovadilostí. Sorry, pokud jsem někomu sáhla na idol.

  4. Přeji všem bardům, aby jejich písně byly hlavně zvukomalebné. Texty mohou mít velebné i laškovné, to nechám na nich, hlavně když si každý najde to „své“ publikum. Když si ho nenajde, bard buď svůj čas promeškal (někdy i ne vlastní vinou), nebo předešel dobu, obojí je možné.

  5. Tak se nejprve musím přiznat k tomu, že jsem si vlivem tohodle slovodne zase vyhledal blog starého provokatéra mojeho kamaráda Františka Kostlána a nad některými reakcemi jsem se dal fakticky do pláče, někteří píší, že Hutka má písně a všechno blbé, kdežto Nohavia umí lidi rozezpívat a vtipnými písničkami rozveselit.
    Což je právě příšerný následek bolševické vlády. Hutka byl první, kdo rozezpíval celé sály i amfiteátry, měl písničky srandovní i filosofické, a kritické, něžné i přisprostlé a tím bolševika strašně štval. Nohavica přišel až později (ale tvrdím, že datum ani místo narození není zásluha,ani neštěstí, ačkoliv to tak mnohdy lidi berou) a taky bolševika štval. Jenže Hutka nepodepsal spolupráci a tak ho vyhnali pryč a podařilo se jim skutečně dosáhnout toho, že upadnul v zapomnění, protože tehdy navíc boolševik zařídil, že běžní lidé neměli peníze na magnetofony a pásky (tehdy stál jeden pásek do magiče tolik, co 72 bochníků chleba, či 155 kusů přestupních jízdenek na tarmvaj, dneska za jeden bochník chleba, či za jednu jízdenku je až 5 čistých CD o zhruba stejném čase nahrávky), blbej magnetofon Tesla B46 stál dva moje měsíční platy, no prostě tenkrát nebyla šance to nahrát a dostat mezi lidi. Takže prostě bolševik zařídil a dokázal, že se na Hutku opravdu zapomenulo. Kdežto Nohavica – a jeho písničky jsem vždycky taky miloval, podepsal spolupáci s ďáblem a nevyhnali ho a je slavnej. A lidi píšou o Hutkovi, že mu závidí !? Asi mu závidí – to, že Nohavicovi omlouvají spolupráci s bolševikem, vždyť prý nikomu neublížil, tak co . . ? I když to je spíš k pláči, než k závisti.
    Opravdu si myslíte, že bylo za bolševika líp? Je fakt, že těch spolupracujících bylo hodně, slyšel jsem, že pan Lábus se omluvil za roli v Magoru Emanovi, je fakt, že večer po odvysílání Mimiker jsme měli koncert U Zábranských v Praze a přestože jsme věděli, že si máme dávat pozor, stejně to byl konec pro klub i pro kapelu, protože tenkrát jako záminku zákazu obojího měl bolševik jeden text od Frasnoa Villona, kterej u nás přetím vyšel knižně, ale byl na onom koncertě shledán obscéní, protože kulturní komisař byl po shlédnutí Biče božího nesmírně aktivní. Takže jestli některý spolupracovník STB si ani sám není vědom, že by někomu jakkoliv ublížil, přesto ublížil. Takže Ti, co se hájí, že neublížili, včetně Nohavici, nevědí a nechtějí vědět, že ublížili a hodně, protože právě díky jim mohl ten režim fungovat. Samozřejmě, že daleko horší viník je kapitán Liberda, který Nohavicu dostal, kam potřeboval (a tisíce dalších PRACOVNÍKŮ aparátu), ale je to právě v Češích zatvrzelé zapomínání, které jim umožnilo cinkat klíčema na Václaváku a bejt vysmátí. Rozhodně se to netýká jen Hutky a Nohavici, mezi mými osobními kamarády je víc než třicet muzikantů, kteří museli odejít do emigrace. Nebo – pravda – měli jinou možnost. Mohli přestat hrát (takových jsem znal taky hodně). Nebo si mohli ostříhat vlasy a začít hrát schválené s. rač. ky (takových jsem znal taky hodně). Ale týká se to nejen umění, dodnes je havarijní zdravotnictví, no bodejť by nebylo, když dodneska jsou mezi lékaři bývalí, kteří nestudovali díky ničemu jinému, než stranické tlačence. Jeden takový zavraždil našeho dědu a moji manželku se mu nepovedlo zavraždit jen díky tomu, že měla dost síly na něj začít řvát, aby jí poslal do nemocnice, kde šla okamžitě na sál. Ten pak taky jistě byl přesvědčenej, že nikomu neublížil. Jen ji půl roku léčil něco jiného, než měla. U dědy taky, no přece on nemůže za to, že má něco jiného, než co panu doktorovi nedá moc práce. A další příklady – podívejte se na stavby z té doby, všechno je v havarijním stavu. Ale byla to tenkrát krásná doba, byli jsme mladí, trochu jsme remcali, ale to dělají dnešní mladí taky, trochu jsme švejkovali, trochu přehlíželi a neviděli, trochu spolupracovali, no někteří víc, ale za nic přece nejsme zodpovědní, nemohli jsme nic jiného dělat, samotný člověk přece hlavou proti zdi nemohl, a kdo si to myslel, byl vedle . . . (nebo odstraněn). Tolik reakce na páně Pavelkovu nevědomost.

  6. Tak mi to připomíná, jak byl jeden u prověrek a ptali se ho, co ví o Leninovi:
    „Nevím, neznám, nic s ním nemám společného, nikdy jsem ho neviděl, ani jsem ho nepotkal.“ „Ale pane, tedy nejste u výslechu, tady se máte chlubit svými znalostmi, no přece jste musel vidět ta hesla – s Leninem ke světélkujícím zítřkům !“ „Ne, nikdy jsem nic takového neviděl!“ Ani obrazy a citáty ?“ „Ne, neviděl.“
    „A prosím vás, kde to žijete?“
    „V Kašperskejch Horách.“
    A předsedovi komise utekl vzdech: „No tam musí bejt krásně !“

  7. Tak Věro, když už jste mě dohnali do role obhájce Hutky, tak on to používá právě pro charakteristiku písničky – krajinomalebné akvarely. Ta věta v původním tvaru takové slovo vyžaduje. A mistři slova mají nárok užívat i slova neběžná, slova neexistující a vytvořená právě za tím účelem, aby ozvláštnila vyjádření, slova jinde nevhodná (viz chčije a chčije), slova hrubá, kterým díky laskavému postoji dávají něžný význam (viz třeba Hrabal).
    Jakmile ale takto použité slovo vytrhne někdo z kontextu, je už zase jenom nevhodné.
    A kdo Hutku nezná, ať se stydí, to je jako kdyby neznal Vyprodanou nevěstu.
    Nebo Zaprodanou? Teď nevím. No zkusím si to vygůglovat.
    Stejně tak není problém si vygůglovat Hutku. Nebo rovnou http://www.hutka.cz

  8. Pro nezasvědcené připomínám, že autory větsiny Hutkových „hitů“ jsou jiní autoři než mistr. Například jeho první žena Zorka Růžová, Hvězdoň a pod. Hudba většinou Vladimír Veit… Zcera souhlasím s příspěvkem Věrkz Ď… Občanskou statečnost však Jardovi upřít nelze!!!

  9. Tak na to koukám a těch od někoho je 25, zato jeho vlastních textů je hodně přes 200, z nich některé mají hudbu od Veita nebo Hvězdoně, ale tak zhruba polovina je i hudba Hutkova. Tím značně zpochybňuji slovo většina, rozhodně co se textů týká. Ale typicky česká rozhádanost je tu dobře vidět. Pojďme spíš citovat a rozdělit se o to, co je krásné.
    PRO KOHO ŽIVOT JE
    1976

    Pro koho život je existence těla
    Jak snadno je lidský, snadno se mu volá
    Po právu k životu, po úctě ke světu
    Volá: Chraňte život, pohleďte, vždyť je tu
    Tvrdí: Všechno můžeš, jenom nechej žíti
    A jediná špatnost, to je špatnost smrti

    Pro koho život je existence lásky
    Hůře se mu volá, cítí divné stesky
    Složité je právo, složitá je úcta
    Kde se mísí sladkost se sklenicí octa
    Poznat věrnost pouta a v něm cenu žití
    Rozpoznat svět v barvách, poznat milost smrti

    Pro koho je život existence moci
    Má na koho volat a má koho tlouci
    Snadno zapaluje pochodně idejí
    Vše, co činí z moci, káže pravost její
    Schody směrem vzhůru, daly smysl žití
    Logikou účelu poznal cenu smrti

    ….a tak dál

  10. Mně se chce něco říct…,ad Jiřulka, no v sedmdesátých létech jsem stavěl dům, neb jsem prostě neměl kde bydlet, nechtěli mi souzi přidělit panelák, ale staříčci byli sedláci, tak jsem měl kousek dědičné půdy na kterou komouši nedosáhli, neb malá byla, takže jsem začal vlastníma rukama od A až po Zet. A zatím to drží architektonicky i jinak…
    http://wbgarden.com/nove/webgarden/index.html
    Pochopitelně, co se týče některých profesí – právníci, doktoři architekti atd., tak dnes jsou aktuální ti, jejichž tatínci kdysi byli v souladu se světovým proletariátem. Neříkám, že jsou špatní, dovoluji si jenom konstatovat, že tehdy se na školy nedostal asi celý vzorek talentů. Tak čemu se furt divit, že.
    Jnak, půl milionu kalašnikovů z této země nedostali ti co pijí pivo a umí tříakordově zabrknkat .., I z fyzikálního hlediska šlo o manipulaci s dosti obrovskými silami…, mám pocit že kytary na to nestačí, ať už jsou na straně udávaných či udavačů. Mohu sloužit fotočkami z pozdního léta 89, kdy se v jednom ostravském baru se sešla STB elita básníků a písníků. Dnes říkají, kdybys byl tenkrát slavnější, byl bys u nich taky….
    Jenomže u koho, prosím pěkně. Staříček sedlák na písníky a básníky púšťali psy, neb zpívající synci enem vyžrali špajs a blbli děvečky. Bohužel či bohudík, jak nám praví dějiny jenom čin je účinný a z něčeho je třeba zaplatit cesty, policajty, a i paní soužka učitelka by taky ráda přidáno a z českého brnkání to moc nejde. Jenom zlaté české ručičky nebrnkající, ale makající, dělají to, že koruna leze nahoru….no a pochopitelně, když si dobře zamakáme, tak co bychom si i se slovem nemohli pohrát…

    XXX

    Nemocný sní
    mocný zakazuje
    zbabělý na uších si sedí
    němý opakuje
    slepý hledí
    chytrák penízek už valí
    hlupák chválí
    hlupák chválí
    laciný levným slovo ředí
    národ marod
    repta reptá
    sudí popiskuje
    hlídač z mříží hledí
    a blázen
    ten se
    neptá…..

    V síni kat
    zas
    přešlapuje….

    /pokud to někoho zajímá…./

  11. Ale Jiřulko, citovaný opus, to je přeci ta nejhrůznější snůška vší postromantické veteše, o formálním neumětelství nemluvě!
    Nemůžeme míchat tři věci dohromady:
    1. Hutka zavedl – možná i vynalezl – jedinečnou metodu komunikace s publikem. Nohavica to od něj odkoukal. Oba to dělají skvěle.
    2. Čím je Hutka upřímnější a autentičtější, tím je naivnější (formální neumětelství už bylo zmíněno). Za komunistů ona hutkovská směs skvěle fungovala a já jsem spolu s ostatními na koncertech slintal blahem a cítil se citově povznesen. Emocionálně byla Hutkova vystoupení na hranici neskutečna, přestože racionální analýza nemohla dopadnout jinak, než konstatováním, že písničky byly blbé, zpívat neumněl a hrát už vůbec ne. Ale bylo to tam! (Možná jsem teď dokonce utřel slzičku. Fak to tam bylo!).
    Nohavica je hudebně o několik tříd výše, a to co se týče jak skladebné, tak interpretační stránky. Jako tvůrce českých textů se určitě umístí mezi prvními deseti (text má hlavu a patu, dá se zpívat, nejsou tam obrácené přízvuky, rýmuje se to, nápad stíhá nápad, fór stíhá fór). Formální ekvilibristika, pravda, někdy vítězí nad (myšlenkovým) obsahem a povážlivě se blíží kýči – pravý opak Hutkova naivistického polopatismu, který se k tomu kýči blíží z opačné strany.
    3. Hutka je svatý muž, Nohavica (asi) práskač. S tím, co jsem si s nimi v roli recipienta umění užil, to nemá moc společnýho.

  12. Tak jsem se o navození smíru snažil marně, to se jim povedlo, necháme se jimi manipulovat 19 let poté, a furt se o tu minulost a skrze ni vadíme. Mě přece nejde o odsuzování ani obhajování Hutky a Nohavici, oba mají krásné i blbé písničky – ale znám mnoho lidí, kteří nikdy blbou písničku nenapsali, je jich většina národa, co nenapsali ale ani dobrou.
    Zato se ale musím ozvat, když se o někom říká nepravda a to třeba i jen z nevědomosti. O čemkoliv.
    O tom, že muzikanti – na jevišti k zbožnění, ale jinak jako lidi nic moc, vím až příliš zblízka, i když jsem Hutku zvučil jen párkrát, víc jsem vozil a zvučil bigbít, ale těch zbytečných problémů, které nedovedli neudělat . . .
    Když jsem prvně slyšel . . na titulní stránce vesmírného kurýra (jak jinak než z nekvalitní nahrávky), bulel jsem dojetím, když jsem se to pak učil, tak jsem to nemohl vyfrázovat – i to je text sám o sobě kostrbatej, ale když ho Nohavica zpívá, tak je krásnej. Zrovna tak Pro koho je život, když se zpívá, tak je to strašně silné, při zpěvu zmizí podivné přízvuky i slovosledy. A už vůbec neumím posoudit, jestli někdo umí zpívat a hrát, to vždy posuzují ti, kteří vystudovali hudební teorii a téměř vždy odsoudí to, co se teorii té doby vymyká, Beatles, Dylan, to jsou exemplární případy těch, které hudební vzdělanci označili za naprosto nesprávně složené i provedné písničky. A ejhle, kritci o generaci později přišli na to, že Beatles byli hudebně velmi kvalitní a zase z jejich stylu udělali teorii, podle které odsuzují jiné. Já se přiznám, že mám asolutní hudební hluch, a ostatně nedoslýchám (od dětství asi o 40 až 60 dB), noty umím sice pojmenovat, ale hrát z not ani náhodou, zkrátka nejsem kompotentní posoudit, jestli někdo je dobrý nebo špatný, neslyším, jestli nahrávka šumí, či chybí výšky.
    Dám jenom na to, jak na mě muzika působí a vesměs se mi líbí to, co vzdělanci označují za naprosto nesprávné a vůbec se mi nelíbí, co je tzv. kvalitní. Tuhle jsem si pozorně vyslechl jednu písničku od mistra Karla Gotta, protože jsem vždycky dokázal před ní uniknout. Po právu pak mohli moji oponenti tvrdit, že kritzuji něco, co pořádně neznám. Inu poslechl jsem si pozorně ten exemplární příklad kvalitní tvorby v podání našeho nejlepšího interpreta. A vskutku, jsem takové hovado tupé a nevzdělané, nejsem schopen poznat, že to je kvalitní hudba, naopak mi to připadá tak nesmírně zoufale blbé, že skutečně nechápu, jak někdo, kdo to slyšel, to může chtít slyšet ještě jednou. Tímto prohlašuji, že naprostá většina národa má zoufale špatný vkus, když se jim líbí takové, no kýče je slabé slovo, mezi námi zastánci menšinových žánrů pro to máme jediný výraz = sra- čka.

  13. Jiřulka mě kdysi nazval svým věrným sprdávačem, takže dlouho v šachtě žil, mlčel jsem. Teď však , kryptohutkistům navzdory, volám apage ! Pasoval se totiž do role arbitra, který sice, jak sám píše, už vůbec neumí posoudit, jestli někdo umí nebo neumí zpívat a hrát,a pak si umotá jakousi naprostou většinu národa a klne jí do fekalofilů.
    Paní Diblíková se právem pozastavila nad přípustností slova krajinomalebnost, snad mi však promine novotvar fatální sračkometnost.

  14. Jirulko,
    ja „vetšinou“ myslím písně, které mohu konzumovat bez prolévání slz nad chudobou Jardova slovníku a absencí sebekritiky. Jako manager Šafránu jsem byl na stovkách Hutkových koncertů a tvrdím, že ani v době hluboké totality nebylo kousky typu …. v kruhu ruce rozvírám … nijak uchváceno. Jako vydavatel desek Šafránu jsem odmítl Jutkovu třetí desku vydat. Bohužel není Jaroslav přístupný kritice, a tak je z něj fatální sračkomet 🙁
    Ještě doplněk k J. Pavelkově příspěvku – naprostý souhlas s Hutkovou rolí v Nohavicově tvorbě, ale připomínám, že umělecku čerpá Nohavica y Karla Kryla.

  15. Většiny většiny národů, myslím si, mají zoufale špatný vkus neb zajisté mají i úplně jiné starosti než o tomto brebentit. Musí se například denně starat, aby dlaň byla plná. Ty druhé většiny, které naopak prázdnou dlaň nastavují, volí za své vůdce RaJské účetní, kteří jim pak přeochotně nadiktují jaké gusto mají mít….
    Takže klídek, je demokracie, tak ať si každý brnká, jak chce…, na nic to toiž nikdy nemělo, nemá a nebude mít vliv…, leda že by to hudcopění začalo mít ekonomický vliv, což od hezkyčesky zpívajících hochů zatím nehrozí, takže žádná královna je do rytířského stavu asi povyšovat nebude muset….
    Pro krasoduchy..,ideální to samozřejmě není

  16. Pánové, dejte si do nosu a kdo vyhraje, ten má pravdu. Hodnotíte sice správně, ale podle vlastní stupnice a pak se divíte, že jste dospěli ke zcela rozdílným výsledkům. Každý máte kus pravdy, odpovídá to vašemu úhlu pohledu. Zpěváci se nedají hodnotit objektivně, ani když jim dáte zazpívat stejný text, například: „Já vám sám dám pár váz“ zazpívá Karel Gott tak, že fanynky blahem propotí kalhotky, kdežto Hutkovi a snad i Nohavicovi by text vůbec nesedl. Podobně lamentují přátelé dobré dechovky, kterým vadí plné tašky s Evami a Vašky. Vrátil bych se ke krajinomalbě: moc rád bych doma měl Slavíčka, ale docela mi stačí, že máme obraz od mladé autorky, které jednou možná bude slavná. I když slavná třeba nebude, obraz se nám líbí, dala do toho kus sebe, a oslovil i hodně našich blízkých lidí.

  17. Kolik lidí, tolik vkusů. Důležitá je ale tolerance a taky výchova. Tak bych chtěl ocenit obrovskou práci Jiřího Černého, který na svých Antidiskotékách průvodním slovem a osobním zaujetím dokáže posluchačům zpřístupnit hudbu napříč žánry.

  18. Obraz mladé autorky nemusí být k zahození, a nechat se od ní ještě navíc tolerantně převychovat, no nekupte to. Možná, že bych pak obdržel čestný titul Žánrový Napřič….

  19. Musím říci, že již toho dost. To je krajinomalebnost? Ty rozpustilé stany“marketů“, ty dominatní „DÓMY“. Kam chodí lidé pro citróny.

  20. Jo, jo, mělo by se prodávat v gotických katedrálach anebo na sekretariátech velestran, a nejlépe na příděl, jako kdysi…., kdo pamatuje ať se vztyčí…, vzpříčí…

  21. Tak já tady celou dobu vyzývám ke smíru mezi námi slo vodníky a jsem znovu vyzván k namlácení si do nosu, kdo vyhraje, ten měl pravdu. Ačkoliv si myslím, že smířlivost musí být z mých příspěvků zřetelná. Opakuji už po několikáté, že mnohdy jsem rád, když pravdu nemám a taky, že o jediné věci existuje mnoho různých pravd. Pravdu má i webgarden, kalašniky nevyhnali brnkálisti brnkáním, ale hodně to urychlil jeden brnkálista, snad se do té politiky dostal taky díky tomu, že díky svému brnkání byl známej a zvolenej. Vždycky mi připadalo, že se naše tehdejší vláda velké strany bojí brnkálistů zbytečně moc a zbytečně moc je pronásleduje.
    Velice mě mrzí Gabrielovo odsouzení – je vidět, že vůbec nepochopil, co jsem chtěl svým charakterizováním sebe sama jako hudebního ignoranta vyjádřit. Tedy to, že když se mi líbili Beatles (čistě jen proto, že se mi líbili pocitově), byli Beatles pro většinu národa neakceptovatelní a podle hudebně školených odborníků OBJEKTIVNĚ NEKVALITNÍ. O generaci později podle jiných odborníků už byli objektivně kvalitní (ačkoliv už dvacet let neexistovali). Taky to, že jako hudební ignorant neumím rozeznat, co je na písních mistra Zlatého slavíka kvalitní. Když mi to někdo hudebně kvalifikovaný vysvětlí, třeba to pochopím. Jenže v mém okolí se vyskytují jen lidé, kteří jejich kvalitu neumějí rozeznat. Zato na rozdíl od webgardena musím konstatovat, že sice pan Goldenštimausprag vlastníma rukama barák nepostavil, ale přesto je jeho přínos pro naši ekonomiku velmi výrazný. Což nijak nemění moje pocity, že Trezor, či Je jaká je, jsou písně velmi nevkusné a když se nezdají nevkusné většině národa, pak ta většina národa má zřejmě špatný vkus. Zato jsem byl poučen, že Pro koho je život, ač se mi pocitově velmi líbí, je ve skutečnosti velmi nekvalitní text, no i to přece uznávám. Ale opakuji, ve spojení s tím, jak celá písnička vyzní, tak to, co tomu textu lze vytknout, o celku neplatí – zase tu jde o vytrhávání z celku.
    Pokud bychom posuzovali třeba text: Halí belí, koně v zelí, tak sám o sobě je velmi stupidní- ale přesto určitě uznáme, že je nesmírně užitečné a důležité, aby rodiče už miminkám takovéhle písničky zpívali. Takže v souvislosti se situací a použitím je to písnička užitečná.
    A znovu apeluji, diskutujme, poučujme se, vysvětlujme si, ale nespílejme si a nesprdávejme se.

  22. Tak jsem si pro porovnání vygůgloval „krajinomalba“ a 17700 hesel a „krajinomalebné“ 260 hesel. Z jejich šíře vyplývá velmi zřetelně, že jde o slovo v češtině obvyklé a nestvořil ho p. Stračkomed. Tím samozřejmě nechci říct, že třeba Zdvořilý Woody je píseň blbá. Ani to, že všecko od Zbabělce Závistivého Zajíce je dobré. Ale nevytýkejme neprávem nepravým.

  23. Jiřulko, mrzí mne, že jsi nepochopil, že s tou pračkou šlo o nadsázku. Já jsem též velmi mírumilovný. Když nechtěně šlápnu na kuře, jsem v první moment z toho stejně špatný jako ono, jen já se z toho maléru oklepu o něco rychleji.

  24. No tak podívejte se pánové, takový Nedvěd naplnil Strahov, žejo, O tom se Nohavicovi i s Hutkou dohromady nemůže ani zdát. Přesto (nebo právě proto?) není ani lepší muzikant ani čestnější člověk, i když se při jeho písničkách trampské hrudi dmuly a oko zarosilo. Dokonce Wolfgang Amadeus byl, přesto, že nesporný hudební genius, dosti nesnesitelný spratek, který si vybíral tak sporná libreta, že nebyl uváděn a zahynul v bídě v mladém věku. Sabinova Prodaná nevěsta je národní atribut jako vlajka, hymna a president. Dá se z toho vyvodit něco jiného než že život tropí hlouposti? Tak nebuďte ve při.

  25. Dmou se hrudi oko rosí
    tadadada tadada
    tadadada tadadada
    tadadata tadada
    myslím, že už v páté třídě by tuto tajenku kdejaký talentovaný spratek mohl dodělat k čistému úděsu soužky češtinářky…
    Jinak jedna z mých babiček výborně naplňovala buchty, a to tak, že kdybych to tenkrát mohl výrobně využt, tak bych s tím asi naplnil celou Evropu, marketingově to mělo tu nespornou výhodu, že se to nemuselo jako rozmanité Strahovy překládat, tudíž by to bylo pro Evropu, případně i pro jiné kontinenty lépěji stravitelné…..
    Takže prosím, nebuďte staré vepře…

  26. Jiřulko, jenom pro pořádek, krajinomalba a krajinomalebný jsou slova používaná korektně, řeč byla o substantivu krajinomalebnost.

  27. Problém bych uzavřel českoanglicky: rozlišujme krajinomalebnost a krajinofemalebnost, protože muži pohlížejí na krajinu většinou racionálně, kdežto ženy převážně citově. Pak se dostaneme i k přechodným formám: k zženštilému pohledu na krajinu u mužů a k zmužštělému pohledu, pokud se žena vzmuží a snaží se koukat do kraje racionálně, neboť je vědecky prokázáno, že ženy a muži používají obě hemisféry mozku rozdílně.

  28. Jestli je, Jožine, váš příspěvek ovlivněn mužským používáním hemisfér, tak vám to se Šiklovou přejem! Mužský pohled na krajinu byl po nějakou dobu v podobě landartu k vidění na rybníčku ve Stromajdě – jmenoval se Danae, ale pohužel se ňák roztekla, či co.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *