Kuchta je samozřejmě femininum, jak Jirka a my ostatní víme.
Kuchyně, kuchař, kuchati, potom dále i pečeně, pec, ba i péče, pecivál, zapeklitý a pecen, všechno pochází z praslovanského *pek-ti, potažmo z indoevropského *peku, což souvisí s řeckým pessô.
Má ještě někdo nějaký dotaz?
Kuchta je samozřejmě také maskulinum, jak Jirka a někteří ostatní zapomněli. Tak se totiž nazýval jeden z tlakových hrnců v době své velké slávy, kdy patřil k podpultovkám. Kuchta je bezesporu jazykový hermafrodit.
Kuchá kuchař, není li, kuchá kuchařka. Výsledkem je maso v kuchyňské úpravě. Větší zvířata se nekuchají, ale vyvrhují, což dělají pravděpodobně vyvrhelové, ale ti nemají tu mezinárodní proslulost (Koch, cook, chef de cuisine). Ovšem jak souvisí kuchání s kocháním?
Ach jo, Jaroslave, já jsem si zhruba 40 roků myslel, že to, co manželce málem bouchlo, byl kuchta. Ještě že to mělo pojistný ventil, přes který polévka vytryskla do kuchyně, kde postříkala i manželku, která zůstala doslova opařená, protože jí zasáhla nechráněné části těla, zejména obličej. Polévku jsme měli na stropě, na kuchyňské lince, ale převážně na podlaze. Zajímavé bylo, že v hrnci zůstalo jen maso. Polévce se podařilo z hrnce emigrovat. Lépe dopadla v pohádce kuchtička, která králi dala do polévky prstýnek. Ona si to mohla dovolit, měla totiž na čele zlatou hvězdu, kdežto manželce se pak oloupala kůže na čele i na nose. Stal se zázrak, že polévka jí nezasáhla oči, to byl ten happyend.
No to měla vaše paní smůlu i kliku jak hrom, mně se teprve nedávno podařilo moderní papiňák zdemolovat tak, že se všechno umělohmotné roztavilo – vzniklo jakési obří chrastítko, v němž chřestily zuhelnatělé kosti, původně určené psovi. Vyhodila jsem to celé. Zato kukta slouží v částečném důchodu na zahradě pořád, ale vždycky to pro mě (v souladu s pí Šiklovou) byla holka, stejně jako cuchta nebo buchta – přímo protagonistky femininna!!
Úvahy o kuchtění a kuchání mi připoměly dětství – babička kuchala nedělní – tehdy maďarskou (zřejmě RVHP – ale ta byla! játra přes celý talíř a v žaludku vyleštěný penízek) husu – ty vnitřnosti pestré jak drahé kamení – tmavorudohnědá játra, opalizující modrý žaludek, smaragdově zelená žluč, růžový interiér se smetanově bílým sádlem – to byl estetický zážitek! Jestli voni ti řezníci na jatkách nejsou vlastně šéngajsti, o ostatních vyvrhelích nemluvě.
No takový Hanibal Kanibal se kucháním i kuchtěním svých bližních nepochybně kochal. Na druhou stranu, nedávno jsem viděl v TV dokument, kde byla mladá anglická cuchta odkojená fastfoody postavena před úkol vlastnoručně uvařit rodině oběd. Stvořila neskutečnou klauniádu, když se štítivě dotýkala surovin půlmetrovými napepovacími nehty a nůž držela s prominutím jako prvnička pánské přirození – výsledkem jejího snažení byla šlichta, která spíš než jako pokrm vyhlížela jako juchta, tedy výrobní prostředek ševce.
Jožinův příběh mi připomněl rubriku Ze soudních síní a předsíní druhdy v Dikobrazu: Žaluju správu lázní za to, že připravila koupel tak horkou, že si manželka opařila generálie, což je prdel a to ostatní…
Napepovací nehty jsou nehty určené speciálně na Pepu?
Jirkovu citaci znám v nepatrné obměně : B. Hrabal, Morytáty a legendy, Legenda zahraná na strunách napjatých mezi kolébkou a rakví, Čs. spisovatel, Praha, 1968, str.147-148.
Milý jagře, samozřejmě, že povedl, ale to víte, cizí neštěstí potěší. Kdysi jsem jeden úřední dopis zakončil vzletnou zvoláním Díky za ochotnou spolupráci. Až po odeslání jsem si na kopii všiml, že jsem napsal Díky za ochotnou spoluprcái.
Tak pro korespondenci vykřičeného domu by to byl jistě výstižný pozdrav. Což mi připomíná onen vtip, jak se ptá gynekolog neurologa: „Tak co v práci?“ „No u nás je to teď na nervy. A u vás?“
Jirko, paník i já jsme mužského rodu, takže při mé orientaci to nepřichází v úvahu. Docela se mi líbí parní lkomotivy, ale jen z uctivé vzdálenosti, nemám totiž na ně řidičák.
Páry paří na parníku, výpary se vypařují ve výparníku, jak je to, když se někdo naparuje? BTW – pánové, vaše sexuální fantazie pokročily z blbinek přes ptákoviny až ke koninám.
Že se parníky nepáří, je dobře. Pokud v minulosti někdy došlo k jejich vzájemnému kontaktu, většinou pak šel jeden z nich ke dnu, takže parníků po páření přibývá jen na dně moří a řek. Nu, jistě uznáte sami, že mít svůj parník na dně, to většinou není žádné terno, pokud ovšem nejde o pojistný podvod.
Kuchta je především TA! To není jako starosta, kuchta má samečka kuchtíka. Naproti tomu o samečkovi od kruchty jsem dosud neslyšel
Kuchta je samozřejmě femininum, jak Jirka a my ostatní víme.
Kuchyně, kuchař, kuchati, potom dále i pečeně, pec, ba i péče, pecivál, zapeklitý a pecen, všechno pochází z praslovanského *pek-ti, potažmo z indoevropského *peku, což souvisí s řeckým pessô.
Má ještě někdo nějaký dotaz?
Kuchta je samozřejmě také maskulinum, jak Jirka a někteří ostatní zapomněli. Tak se totiž nazýval jeden z tlakových hrnců v době své velké slávy, kdy patřil k podpultovkám. Kuchta je bezesporu jazykový hermafrodit.
KUKTA, Jožine, Kukta! Made in Hungary.
Kuchá kuchař, není li, kuchá kuchařka. Výsledkem je maso v kuchyňské úpravě. Větší zvířata se nekuchají, ale vyvrhují, což dělají pravděpodobně vyvrhelové, ale ti nemají tu mezinárodní proslulost (Koch, cook, chef de cuisine). Ovšem jak souvisí kuchání s kocháním?
Ach jo, Jaroslave, já jsem si zhruba 40 roků myslel, že to, co manželce málem bouchlo, byl kuchta. Ještě že to mělo pojistný ventil, přes který polévka vytryskla do kuchyně, kde postříkala i manželku, která zůstala doslova opařená, protože jí zasáhla nechráněné části těla, zejména obličej. Polévku jsme měli na stropě, na kuchyňské lince, ale převážně na podlaze. Zajímavé bylo, že v hrnci zůstalo jen maso. Polévce se podařilo z hrnce emigrovat. Lépe dopadla v pohádce kuchtička, která králi dala do polévky prstýnek. Ona si to mohla dovolit, měla totiž na čele zlatou hvězdu, kdežto manželce se pak oloupala kůže na čele i na nose. Stal se zázrak, že polévka jí nezasáhla oči, to byl ten happyend.
No to měla vaše paní smůlu i kliku jak hrom, mně se teprve nedávno podařilo moderní papiňák zdemolovat tak, že se všechno umělohmotné roztavilo – vzniklo jakési obří chrastítko, v němž chřestily zuhelnatělé kosti, původně určené psovi. Vyhodila jsem to celé. Zato kukta slouží v částečném důchodu na zahradě pořád, ale vždycky to pro mě (v souladu s pí Šiklovou) byla holka, stejně jako cuchta nebo buchta – přímo protagonistky femininna!!
Úvahy o kuchtění a kuchání mi připoměly dětství – babička kuchala nedělní – tehdy maďarskou (zřejmě RVHP – ale ta byla! játra přes celý talíř a v žaludku vyleštěný penízek) husu – ty vnitřnosti pestré jak drahé kamení – tmavorudohnědá játra, opalizující modrý žaludek, smaragdově zelená žluč, růžový interiér se smetanově bílým sádlem – to byl estetický zážitek! Jestli voni ti řezníci na jatkách nejsou vlastně šéngajsti, o ostatních vyvrhelích nemluvě.
No takový Hanibal Kanibal se kucháním i kuchtěním svých bližních nepochybně kochal. Na druhou stranu, nedávno jsem viděl v TV dokument, kde byla mladá anglická cuchta odkojená fastfoody postavena před úkol vlastnoručně uvařit rodině oběd. Stvořila neskutečnou klauniádu, když se štítivě dotýkala surovin půlmetrovými napepovacími nehty a nůž držela s prominutím jako prvnička pánské přirození – výsledkem jejího snažení byla šlichta, která spíš než jako pokrm vyhlížela jako juchta, tedy výrobní prostředek ševce.
Jožinův příběh mi připomněl rubriku Ze soudních síní a předsíní druhdy v Dikobrazu: Žaluju správu lázní za to, že připravila koupel tak horkou, že si manželka opařila generálie, což je prdel a to ostatní…
Napepovací nehty jsou nehty určené speciálně na Pepu?
Jirkovu citaci znám v nepatrné obměně : B. Hrabal, Morytáty a legendy, Legenda zahraná na strunách napjatých mezi kolébkou a rakví, Čs. spisovatel, Praha, 1968, str.147-148.
Nalepovací, vy Pepo, vám se nikdy nepodařil překlep?
Milý jagře, samozřejmě, že povedl, ale to víte, cizí neštěstí potěší. Kdysi jsem jeden úřední dopis zakončil vzletnou zvoláním Díky za ochotnou spolupráci. Až po odeslání jsem si na kopii všiml, že jsem napsal Díky za ochotnou spoluprcái.
I já jsem kdysi zdvořile poděkovala za spoluprci.
Tak pro korespondenci vykřičeného domu by to byl jistě výstižný pozdrav. Což mi připomíná onen vtip, jak se ptá gynekolog neurologa: „Tak co v práci?“ „No u nás je to teď na nervy. A u vás?“
Kuchtík kuchtí, pekař peče, fárá farář? Bezdomovci u nás fárají popelnice.
Keď farár nefárá
Fárá zaňho stará
(Jan Vodňanský)
Líbí se mi parník, když paří. Škoda, že se neumí i pářit.
Vy beste se chtěl pářit s parníkem? No, proti gustu žádný dyšputát.
Beste nemá být bestie, ani nejsem Hanák, to jen překlep od byste
Jirko, paník i já jsme mužského rodu, takže při mé orientaci to nepřichází v úvahu. Docela se mi líbí parní lkomotivy, ale jen z uctivé vzdálenosti, nemám totiž na ně řidičák.
Páry paří na parníku, výpary se vypařují ve výparníku, jak je to, když se někdo naparuje? BTW – pánové, vaše sexuální fantazie pokročily z blbinek přes ptákoviny až ke koninám.
Jakýpak pánové, paní Diblíková, to Jožin litoval, že se parník nepáří. Mně je to šmafu.
Že se parníky nepáří, je dobře. Pokud v minulosti někdy došlo k jejich vzájemnému kontaktu, většinou pak šel jeden z nich ke dnu, takže parníků po páření přibývá jen na dně moří a řek. Nu, jistě uznáte sami, že mít svůj parník na dně, to většinou není žádné terno, pokud ovšem nejde o pojistný podvod.
Pravidelně se páří švi asijské kofekce.
Páří, ale šuší,pany!!