Kulajda

Harykova kuchařka ze středního Polabí:
Zablabuňky. Někde jim také říkali zablafuňky, obojí mi připadalo dosti legrační. Bylo to jednoduché jídlo, snad se mu dnes říká kulajda nebo je dnešní kulajdě podobné. Prostě: hustá polévka nebo řídká omáčka příjemné barvy a sametové chuti. Někomu se může zdát trochu nakyslá, a taky je, ale podotýkám – příjemně. Byla sytá, protože obsahovala mléko a smetanu, také natvrdo uvařené vejce a brambory nakrájené na kostičky. Jako děti jsme se jí dokázali hrozně nacpat. Jedla se samozřejmě lžící a přímo z velkého kastrolu. Ten se mohl při sezení na židli držet i mezi koleny.
Mňam.

12 odpovědí na “Kulajda”

  1. Zajímal by mě původ slova kulajda. Například česnečka se dělá z česneku, ale kulajda – to je poněkud zavádějící, pokud vím, dává se do ní kopr.

  2. Kulajda je kulajda, zablafuńky jsou zablafuňky. Taky se jim říká jinak, ale to tu nebudu uvádět. Pro slabší žaludky by to totiž nebylo. Kulajda je polévka s houbami, brambory, koprem a smetanou, příjemně nakyslé chuti. Co má společného se zablafuňky, je právě ta kyselá chuť a vařené vejce natvrdo. Zablafuňky jsou bez kopru, víc zahuštěné. Vejce do této omáčky dávám vařené nahniličko. Moje babička dělala tuto omáčku na Velký pátek, ovšem bez vejce. Na Velký pátek se vždy dodržoval ten nejpřísnější půst.

  3. Nejsem si jista ničím, je to rodinná zkušenost. A dobrá, přímo mňam. Ovšem – chuti a zkušenosti jsou různé, že?

  4. Kulak, či vesnický boháč, jak praví slovník…mohlo by to mít souvislost? bohatší polévka. Asi ne. (-:

  5. Kulajda představuje ve středních Čechách dobrou polévku jak uvádí paní Jiřina, ale záblafuňk je něco co se nedá téměř jíst, prostě blaf.

  6. Není kulajda spíš z Podkrkonoší?My,ve středním Polabí říkáme častěji kopračka,koprovka,či žblabuňky.Vejce se opatrně vyklepávají do vařicí octové vody a vaří do tvrda.

  7. kulak je z ruštiny, = pěst. Jestli je to i staré označení pro zámožné sedláky, nebo porevoluční sovětský jazykový výdobytek, netuším, ale souvislost s kulajdou se mi zdá poněkud příliš mlhavá, leda že by to bylo čestné oslovení panimámy od kulaka a polévka byla pojmenována na její počest. Aspoň by to byl malý pomníček zlikvidovaným ruským dobrým hospodářům. O těch našich (i ostatních) nemluvě. A jak bychom je teď (a vlastně vždycky) potřebovali! Dnes všichni chtějí šetřit, ale taky všichni chtějí stávkovat, když by se to mělo dotknout jich. Holt šetření něco stojí,ale utahování opasků je sprostý výraz, zatímco dnešní mantra je „Nevaž se, odvaž se!“. Dřív to bylo „Modli se a pracuj!“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *