Nejprve jsem zkusil s láti vlastní vynalézavost:
nejdřív láti,
potom mlátit
a nakonec mláceného slátat
s tím jsem neuspěl ani u sebe 🙁
Slovník nic napínavého neříká: hubovat, nadávat, láteřit, spílat, plísnit….
Okolí látání ve slovníku však zaujme: Láterník – dělník skládající dčíví do láter. Případně: Lathyrismus – otrava hrachorem.
Hlavně mi nenadávejte, že je to dnes slátanina.
odkaz látat zařadit prosím do sekce „slovenské dětštiny“ prosím. Váš vděčný čtenář ze Slovenska
Vybavil se mi úryvek z nějakého televizního pořadu, kde se Labuda ptal Hanzlíka jestli zná dobře češtinu. Prý ať popíše význam věty „Laj mi lhu-li“. I já jsem párkrát touto větou potrápil.
Nadej mi, pokud lžu.
„Sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal.“
Milá mi lá.
nebudeš-li v lati, budou ti láti.
Našel jsem následující výklad pro lání:
Ve středověku až do 16. století instituce feudálního práva, podle které mohl věřitel stíhat svého dlužníka při prodlení písemnými a ústními nadávkami a hanlivými výroky, aby ho donutil k placení.
Přinejmenším zajímavé, možná inspirující.
Láti je sloveso praslovanské, znamená štěkati (viz lajka, láj). Zklamalo mě, že láryně není štěkna, ale nevěstka.
A mě jímá smutek, že spolu nesouvisí láryně a lár (z lat. lar) – ochranný domácí bůžek. Anebo jo?…
Láry fáry!
…lát či nelát, to je oč tu běží.