Zdalipak „lážo plážo“ (případně „elážo plážo” – s tím se setkávám poprvé a budu konzultovat s rodilými mluvčími) a „holaj solaj“ jsou výrazy ekvivalentní? Nebo se liší z hlediska:
1. prakticky funkčního
2. stylistického?
Začínám uvažovat o tom, že ve střednědobém plánu na toto téma zpracuji drobnou studii. To si vyžádá rozsáhlé řešerše a uvítám proto každý tip na beletrii, dramatická díla, film i živou konverzaci, kde se tyto výrazy vyskytují. Děkuji.
Jaroslav Pavelka
Holaj-Solaj je město v Indii, ve státě Rádžasthán, leží na obou březích řeky Ráhel. Při posledním sčítání v roce 2011 zde žilo 49 231 obyvatel. Samotné město Holaj-Solaj vzniklo spojením měst Holaj a Solaj po Velké lednové revoluci (1917), která se konala v únoru. Řeka Ráhel zde tvoří přirozenou hranici mezi oběma městy. Vytváří nádherné meandry a dokreslují to písečné přesypy a eroze.
Holaj-Solaj je proslulé daleko za hranicemi i svou kuchyní (regionální specialita láchíplachí) a nápoji, z nichž k nejznámějším patří zejména tec a vdistád, což by se dalo volně přeložit jako nebe a dudy. Pokud si jej budeme chtít doma připravit, budeme potřebovat:
Nikomu se nechce do ožehavého tématu – dát si dvacet:
Dát si dvacet nebývala žádná záhada, pokud jste si v hospodě dali nalačno v rychlém sledu několik panáků. Po vymotání z hospody a ulehnutí na ulici (pokud jste na na ní neumrzli), tak vás převezli na záchytku, kde jste si konečně dali dvacet. Dnes je to zážitek téměř za všechny prachy, který se kdysi dal zatáhnout zhruba dvaceti stokorunami.
dát si dvacet není nic záhadného, je to dvacetiminutový šlofík. Možná si někteří pamětníci vzpomenou na polštářek, na kterém bylo vyšito JEN ČTVRT HODINKY. Býval ve na otomanu, na kterém si dával po obědě pán domu právě těch dvacet, než šel zase do služby. Nebyly závodky ani fastfoody, na oběd chodívali mužští, když to šlo, domů. Koneckonců, na jihu je to tak dodnes.
Dát si takhle dvacet minutek lehára, to je lážo plážo, Blážo!
Lážo,prosím.Ale plážo,to nikdy.Ladislava Kozderková
Na brněnsku známá varianta „Elážo plážo“, zřejmě potom zkratka. Pomůže, nebo to ještě zašmodrchá?
Zdalipak „lážo plážo“ (případně „elážo plážo” – s tím se setkávám poprvé a budu konzultovat s rodilými mluvčími) a „holaj solaj“ jsou výrazy ekvivalentní? Nebo se liší z hlediska:
1. prakticky funkčního
2. stylistického?
Začínám uvažovat o tom, že ve střednědobém plánu na toto téma zpracuji drobnou studii. To si vyžádá rozsáhlé řešerše a uvítám proto každý tip na beletrii, dramatická díla, film i živou konverzaci, kde se tyto výrazy vyskytují. Děkuji.
Jaroslav Pavelka
Holaj-Solaj je město v Indii, ve státě Rádžasthán, leží na obou březích řeky Ráhel. Při posledním sčítání v roce 2011 zde žilo 49 231 obyvatel. Samotné město Holaj-Solaj vzniklo spojením měst Holaj a Solaj po Velké lednové revoluci (1917), která se konala v únoru. Řeka Ráhel zde tvoří přirozenou hranici mezi oběma městy. Vytváří nádherné meandry a dokreslují to písečné přesypy a eroze.
Holaj-Solaj je proslulé daleko za hranicemi i svou kuchyní (regionální specialita láchíplachí) a nápoji, z nichž k nejznámějším patří zejména tec a vdistád, což by se dalo volně přeložit jako nebe a dudy. Pokud si jej budeme chtít doma připravit, budeme potřebovat:
(recept pro dvě osoby)
perníkové koření
2 lžičky rozemletého bambusu
šálek Basmati
plechovku bílých fazolí
tahini pastu
lahev piva Kingfisher
200g anglické slaniny
Ponorným mixérem rozšleháme všechny ingredience, nalijeme do vysokých sklenic. Zdobíme šlehačkou, plátkem mořského ďasa a okurkou.
No nekupte to. Teda nevypijte, že. Který typ se mi pak prosím pěkně vyvine. Děkuji.
http://sestra.org/Soubor:BristolskaTabulkaVykalu.jpg
Nikomu se nechce do ožehavého tématu – dát si dvacet:
Dát si dvacet nebývala žádná záhada, pokud jste si v hospodě dali nalačno v rychlém sledu několik panáků. Po vymotání z hospody a ulehnutí na ulici (pokud jste na na ní neumrzli), tak vás převezli na záchytku, kde jste si konečně dali dvacet. Dnes je to zážitek téměř za všechny prachy, který se kdysi dal zatáhnout zhruba dvaceti stokorunami.
dát si dvacet není nic záhadného, je to dvacetiminutový šlofík. Možná si někteří pamětníci vzpomenou na polštářek, na kterém bylo vyšito JEN ČTVRT HODINKY. Býval ve na otomanu, na kterém si dával po obědě pán domu právě těch dvacet, než šel zase do služby. Nebyly závodky ani fastfoody, na oběd chodívali mužští, když to šlo, domů. Koneckonců, na jihu je to tak dodnes.