Od policejních šajb jsme odbočili ke dělitelnosti, velikosti a kvalitě poloviček. Kdo má zájem, může se zde vyřádit ve spekulacích nad tím zda lepší polovička je ta větší, případně popřemýšlet nad tím, jak se jeví polovička bochníku ve dvourozměrném nebo čtyřrozměrném prostoru.
Poznámka: já říkám té lepší polovičce ústřední výbor
no já bych řek že leší polovička neexistuje protože když se řekne polovička tak polovička se vším všudy a to znamená že jso obě 100% stejné ve všech ohledech jinak to není polovíčka ale už třeba jen 1/3 a 2/3. takže o své staré vlastně nemůžu říct že je to má drahá polovička protože váží 15 Kg míň a menší je o 15 cm a vůbec mi není podobná.
to mi připomíná, že ve škole při první hodině dějepisu nám paní učitelka (vlastně ještě soudružka) na tabuli napsala: „Historia magistra vitae…“ Tak nevím, jestli se mám chovat jako tabula rasa a začít debatu o stejnosti půlek, čtvrtek, osmin odznova a nebo navázat na debatu podŠafránovou…
Vyřešení tohoto dilema nechám jiným a vzpomenuvše na soudruha učitele fyziky, který nám kdysi na tabuli napsal: „Hlava je jako padák, funguje jen, když je otevřená“, se s chutí vrhnu do chleba.
Tedy pokud tomu správně rozumím, tak v dvourozměrném prostoru se půlka chleba scvrkne na pouhý krajíc. A ve čtyřrozměrném prostoru nic jako půlka chleba neexistuje, protože tam je chleba zároveň vcelku a zároveň již sněden… Což mě přivádí na myšlénku, zda tedy v tom případě ho vlastně průměrně není ta zmiňovaná půlka…
Nojo, soudruh učitel (nyní pan) asi udělal dobře, že školu opustil a dělá kariéru na ministerstvu… Třeba se mu tam hlavy otevírají líp.
Nebude polovička nějaká rozpůlená pícnina?
..nebo něco jako polovačka?
Lepší polovičky mají v životě těžkou volbu. Chtějí-li se vdát, musí si vzít horší polovičku. Z toho vyplývá, že muž se pak dobře ožení, kdežto žena se špatně vdá.
Jožine, právě jsi napsal, že lepší polovičky, chtějí-li se vdát, nemají žádnou volbu. Je logické, že na muže už zbyde jen status hlava rodiny nebo pán tvorstva.
Není náhodou něžná polovička nažka?
Janinko, lepší polovičky mají skvělou volbu. Pokud to dovedou, tak volí menší zlo. Hlava rodiny může pak mít pouze formální pravomoci, jak se to často stává, kamkoli padne můj zkoumavý zrak. Jak je napsáno v preambuli dnešního tématu, rozhoduje o zásadních věcech pouze a jen ústřední výbor.
Jožine, historicky vždy rozhodovala výrazně menší polovina ústřeního výboru, která si říkala Předsednictvo ústředního výboru:-)
Až sem je to jasné – komunisté obešli zákon o skoro stejných polovinách. Jak to však aplikovat na rodinu?
Uvažovat o rodině v mocenských dimenzích je naprostým neporozumněním tématu. Nezáleží přeci na tom, kdo rozhoduje, nýbrž na tom, čeho je dosaženo, jak je rozhodnuto. Formálně rozhodovat může ústřední výbor nebo jeho předsednictvo a přitom výsledek bude zcela v intencích té druhé polovičky.
Knihy bych o tom mohl psát!
Na rodinu to aplikovat nejde, protože na manželství paradoxně vydělává ta horší polovička. Té lepší polovičce jen zbudou oči pro pláč: „Kam já, husa, tenkrát jen dala oči* (rozum*)!“
* hodící se neškrtněte, neboť obojí je možné.
Často se hovoží také o drahé polovičce a je to závislé na tom kdo se takto vyjádří. V každém případě jr to vždy ten kdo druhý o něnž je řeč. Z toho tedy plyne, že polovičky nejsou rovncenné.
A taky tu kdysi putoval fór o polovině – „Rozdělíme se bratrsky!“ a odpověď zněla – „Tak to teda ne, napůl!“
Alebo fifty-fifty…
Jsem vcelku dost zásadně proti vedení politických hovorů na tomto fóru, ale ať mi někdo vysvětlí, proč je 100 hlasů jedné půlky poslanecké sněmovny lepších než totéž množství jinonázorníků (ponecháme-li stranou stranu stran, která jí chválabohu už není)? Jinak ohledně lepších poloviček: jeden můj známý jich vystřídal několik a říká, že lepší polovičky časem degradují hodnoty obou poloviček do stádia, ve kterém stojí obě polovičky za starou belu. Ale to říká on – ne já (ta moje mi čte přes kštici).
Nějaký čas dumám nad výrazem, který se zdá být tomuto podobný. Je poloprázdná flaška naplněna méně než poloplná? Patrně by to mělo být stejné, v tom případě je výraz poloplný neprávem opomíjen.
Tak cituji:
Otimista: „Ta láhev je ještě z poloviny plná!“
Pesimista: „Ta láhev je už z poloviny prázdná!“
Inženýr: „Ta láhev má dvojnásobný objem, než je třeba.“
Rusi výraz poloprázdná nahrazují „vypiem na dvojich (na troijch)“, to když se dva či (tři) setkali a složili se na butylčku vodky. Do příslušné úrovně hladiny na láhvi dal ten první palec a upil zláhve příslušného loka a pak podal druhému. K dohadům o menší polovičce obyčejně nedošlo.
Docela mne rozjásávalo,když jsem ve škole slýchala:Dobrá polovina vás zorala písemnou práci.Jak asi vypadala písemná práce té nedobré poloviny?
U nás doma vždy velel a rozhodoval otec.Avšak nutno dodat,že maminka si dělala,co chtěla.
V mé domácnosti také velí a rozhoduje manžel,ale výhradně dle mého doporučení,jež je pro něj závazné.To jsem asi také někde odkoukala.
O drahé polovičce většinou hovoří oba parteři. Z tohoto tedy logicky vyplívá, že si žijeme nadpoměry, neboť obě polovičky jsou „setsakramensky“ drahé. Raději bych tedy tuto vazbu přestal používat, protože pokud se to dozví politici, přiškrtí nám opasky.:-)
Zkusil jsem matematickou úvahu:
(drahá polovička) = (moje stará)
2 x (drahá polovička) = ?
A jak nazvat výsledek ?
Nevím kolik neznámých má tato rovnice, vím jen, že má drahá polovička má známých mnoho.
Nělteré známé mé neznámé, bych raději neznal.
Drahou polovičkou se dá i dělit. Kamarád říkává, že jet někam s polovičkou je poloviční zábava za dvakrát tolik peněz…
Pro Šklíbu: dělení polovičkou je stroze vzato násobení dvěma. Překvapilo mě, že se nikdo nezmínil o metodě vyjádřené Fibonacciho číslem , jež dle mého přesvědčení platí ve vnímání krásy artefaktního umění i mezilidských vztahů. (Pro S.H. : dokonavost toho jevu ve smyslu transdiagonálním je dokonalá, myslím durch um durch).