Tak vam nevim esli byt tam nemělo spiš byt – lež maš kratke nohy, pani Věro. bo jak by ta děvucha vstala s tyma kratkyma nohama, tak by se aji mohla chudera cosi podřet, že. My synci odtudyk s tym kratkym dost umime, a tež temu aji rozumime.
No a o včil s tym vstaň. Kdysi sme pravili tak – stuj bo střelim, ale o nohy beztak ani tak moc tež nešlo…
Pokud je míněno (oproti WBG) vstávání ráno, a ranní ptáče dál doskáče, tak by mělo mít nožky delší (to ptáče). Ovšem jiná lidová pranostika praví, že ranní ptáče bez lahváče vůbec nikam nedoskáče, tak nevim.
Ranní ptáče (s lahváčem i bez něj) dál nedoskáče, protože ho sežerou noční dravci. Z toho plyne poučení: Chcete-li se dožít vysokého věku, vypněte si budík.
To bych nedoporučoval.V důchodu stojí život na nic.Málo spánku,já vstávám ve čtyři ráno a musím dělat do večera a jsem unavený.Dnes jsem doma,marodim,tak si odpočívám.
Jožine, mám děkovat za přání, nebo se urazit? Sousedka zahrádkářka se proslavila výrokem „Paní Baráčková, ta se má, už zase leží!“ když si druhá sousedka na hodinku vytáhla lehátko. Karle, málo platné, právě ti nejstarší se dožívají nejvyššího věku, ať už je to baví, nebo ne.
Je večer, sedím u lahve „Tramín červený ranný 2007“ a napadá mě – nevím proč – že je mi jedno, jestli má lež nohy krátké. Zajímá mě jen, jsou-li hezké.
Zdeňku, platí-li, že pravda je ve víně, pak jste přebral. Z minula i z nedávna znám spoustu krásných lží. Sladce se s nimi usínalo, ale vždy pak přicházelo drsné probuzení, když jsem zjistil, že jsem byl obelhán a skutek zase utek‘.
Stejně je to lživé přísloví (podobně jako to o tom ranním ptáčeti). Celé to přece zní: lež má krátké nohy, daleko neujde. Proč by měla neujít? Zátopek rozhodně nebyl dlouhonohý, a vidíte! Nebo jezevčík. Já znám lží! A přežily bohatě i své autory, byť se dřív či později jevily jako očividné. „Očividný“ je ostatně taky hezké slovo. Nestačilo by „vidný“? Neboť čím jiným lze viděti?
Jožine, máte teď na mysli nějakou konkrétní pravdu?
Očividný je (podle mě) troska z půvabné antikvity „pouhým okem viditelný“, která se (vida, vida) používá už jen v souvislosti s týži šupinatými a jinou obstarožní havětí.
Jéžiši, paní Věro, rozsah mých neznalostí je patrně nezměřitelný. Co je týž šupinatý? Našla jsem jenom:
»Erich Tylínek, za mého mládí známý fotograf zvířat, který vstoupil s foťákem i do lví klece (a poležel si pak tři měsíce v nemocnici), byl jednou na návštěvě u věhlasného herpetologa, aby u něho fotil hady. Přitom se zeptal:
„Čímpak je krmíte?“
„Krmím je převážně týži hladkými. Chutnají jim.“ odpověděl s vážnou tváří herpetolog. Tylínek ztuhl. Živočišný druh jménem „týž hladký“ dosud neznal a nechtěl se k takové obludné mezeře ve vzdělání přiznat. Proto se opatrně zeptal:
„Kam na ně chodíte?“
„Kupuju je na náměstí v rybárně.“ odpověděl tázaný. Tylínek se rychle rozloučil a spěchal do rybárny. Tam viděl za výlohou ceduli inzerující:
Kapr šupinatý 1 kg 11 Kčs
Týž hladký 1kg 13 Kčs«
V rybárnách přece obstarožní havěť neprodávají! Nebo jo?
Stařenko, obstarožní je ten vtípek, který mám od své babičky. Navíc na náměstích jsou už dávno samé banky nebo herny, obchod s potravinami (kromě mezinárodních šizuňků) abyste pohledala, u nás na Letné už dávno žádná rybárna není široko daleko , kde jsou ty časy, kdy jedna bývala hned na rohu a na zdi vedle se skvěl veliký nápis BABA TADY ŠIDÍ NA RYBÁCH! a pod ním BABA TADY ŠIDÍ NA VŠEM!! a u tunelu byl na jednom domě nápis MILUJU NOVÁKA! a pod ním JÁ NOVÁKOVOU!!!, už ani ty nápisy nejsou, co bývaly, ještě tak BANIK PYČO, ale tomu pro jistotu radši nerozumím.
Poučné je i přirovnání: „Lže, jako když tiskne!“ Vzpomínám si na Rádio Jerevan, které odpovídalo na otázku, jaký je rozdíl mezi novinami Pravda a Izviestie: „V Izviestiach nět právdy i v Pravdě dáže nět izviestij.“
V legendární hospodě Chaloupka točil zbožštělý pan Pryll. Jeden čas tam byl nápis: PRYLL JE NAŠE MÁMA a pod tím: A PRYLLOVÁ NÁŠ TÁTA. Modifikaci nápisu pak někde použil Pavel Bošek a nevěřím, že to neopsal.
Trampský? vtip: Lež, má krátké nohy.
V období předtrampském to zvýtvarnil Josef Lada v Karikaturách, asi.
Tak vam nevim esli byt tam nemělo spiš byt – lež maš kratke nohy, pani Věro. bo jak by ta děvucha vstala s tyma kratkyma nohama, tak by se aji mohla chudera cosi podřet, že. My synci odtudyk s tym kratkym dost umime, a tež temu aji rozumime.
No a o včil s tym vstaň. Kdysi sme pravili tak – stuj bo střelim, ale o nohy beztak ani tak moc tež nešlo…
lež má sice krátké nožičky, ale umí s ¨nimi pěkně kmitat a dostane se všude, hlavně velmi vysoko
Jaroslave, právě na ten obrázek jsem si vzpoměla, bylo to v jakési trampské souvislosti, zkusím to „vygůglit“u našeho šerifa.
Pokud je míněno (oproti WBG) vstávání ráno, a ranní ptáče dál doskáče, tak by mělo mít nožky delší (to ptáče). Ovšem jiná lidová pranostika praví, že ranní ptáče bez lahváče vůbec nikam nedoskáče, tak nevim.
a bez lahváče hořce pláče
Ranní ptáče (s lahváčem i bez něj) dál nedoskáče, protože ho sežerou noční dravci. Z toho plyne poučení: Chcete-li se dožít vysokého věku, vypněte si budík.
To je fakt, nejvyššího věku se dožívají staří lidé – důchodci, a ti obvykle na budíka nevstávají. Jak je ten důchod zdravý! Probatum est.
Budu neustále opakovat, až se podruhé narodím, tak jedině jako český důchodce…
Veselé krizování…
Věry dnes slaví vleže. Lajtemilhuli.
To bych nedoporučoval.V důchodu stojí život na nic.Málo spánku,já vstávám ve čtyři ráno a musím dělat do večera a jsem unavený.Dnes jsem doma,marodim,tak si odpočívám.
Jožine, mám děkovat za přání, nebo se urazit? Sousedka zahrádkářka se proslavila výrokem „Paní Baráčková, ta se má, už zase leží!“ když si druhá sousedka na hodinku vytáhla lehátko. Karle, málo platné, právě ti nejstarší se dožívají nejvyššího věku, ať už je to baví, nebo ne.
Věro, neurážejte se, pokud jste už vstala. Mnoga lieta, živi jó?
Tak jo, a už se mi dokonce podařilo přeložit lajtemilhuli, ale trvalo mi to, pořád se mi do toho motala veverka Huli.
Je večer, sedím u lahve „Tramín červený ranný 2007“ a napadá mě – nevím proč – že je mi jedno, jestli má lež nohy krátké. Zajímá mě jen, jsou-li hezké.
Zdeňku, platí-li, že pravda je ve víně, pak jste přebral. Z minula i z nedávna znám spoustu krásných lží. Sladce se s nimi usínalo, ale vždy pak přicházelo drsné probuzení, když jsem zjistil, že jsem byl obelhán a skutek zase utek‘.
Po tom všelikém ranním červenným by to mohlo vypadat eventuelně i takto..
Pěkná veverka
hulí už
od úterka
Sysel hulí
od středy
a proto je
škaredý…
Jinak Veverka Huli Motala by mohla být klidně i finska spisovatelka skutekutek dívčích románků…
lež…zatloukat..zatloukat…
nedá se nic dělat..
Lež má sice krátké nohy, ale se silnou mediální podporou převálcuje i pravdu.
Stejně je to lživé přísloví (podobně jako to o tom ranním ptáčeti). Celé to přece zní: lež má krátké nohy, daleko neujde. Proč by měla neujít? Zátopek rozhodně nebyl dlouhonohý, a vidíte! Nebo jezevčík. Já znám lží! A přežily bohatě i své autory, byť se dřív či později jevily jako očividné. „Očividný“ je ostatně taky hezké slovo. Nestačilo by „vidný“? Neboť čím jiným lze viděti?
Jožine, máte teď na mysli nějakou konkrétní pravdu?
Vid je dokonavý nebo nedokonavý. Oční je lékař nebo vada. “Očividný” je evidentně nesmysl, přesněji řečeno nekompatibilní kalk.
Očividný je (podle mě) troska z půvabné antikvity „pouhým okem viditelný“, která se (vida, vida) používá už jen v souvislosti s týži šupinatými a jinou obstarožní havětí.
Jéžiši, paní Věro, rozsah mých neznalostí je patrně nezměřitelný. Co je týž šupinatý? Našla jsem jenom:
»Erich Tylínek, za mého mládí známý fotograf zvířat, který vstoupil s foťákem i do lví klece (a poležel si pak tři měsíce v nemocnici), byl jednou na návštěvě u věhlasného herpetologa, aby u něho fotil hady. Přitom se zeptal:
„Čímpak je krmíte?“
„Krmím je převážně týži hladkými. Chutnají jim.“ odpověděl s vážnou tváří herpetolog. Tylínek ztuhl. Živočišný druh jménem „týž hladký“ dosud neznal a nechtěl se k takové obludné mezeře ve vzdělání přiznat. Proto se opatrně zeptal:
„Kam na ně chodíte?“
„Kupuju je na náměstí v rybárně.“ odpověděl tázaný. Tylínek se rychle rozloučil a spěchal do rybárny. Tam viděl za výlohou ceduli inzerující:
Kapr šupinatý 1 kg 11 Kčs
Týž hladký 1kg 13 Kčs«
V rybárnách přece obstarožní havěť neprodávají! Nebo jo?
Stařenko, jeden z klasiků, jehož jméno si nepamatuji, napsal, že pravda většinou vítězí, až její odpůrci vymřou.
Stařenko, obstarožní je ten vtípek, který mám od své babičky. Navíc na náměstích jsou už dávno samé banky nebo herny, obchod s potravinami (kromě mezinárodních šizuňků) abyste pohledala, u nás na Letné už dávno žádná rybárna není široko daleko , kde jsou ty časy, kdy jedna bývala hned na rohu a na zdi vedle se skvěl veliký nápis BABA TADY ŠIDÍ NA RYBÁCH! a pod ním BABA TADY ŠIDÍ NA VŠEM!! a u tunelu byl na jednom domě nápis MILUJU NOVÁKA! a pod ním JÁ NOVÁKOVOU!!!, už ani ty nápisy nejsou, co bývaly, ještě tak BANIK PYČO, ale tomu pro jistotu radši nerozumím.
Poučné je i přirovnání: „Lže, jako když tiskne!“ Vzpomínám si na Rádio Jerevan, které odpovídalo na otázku, jaký je rozdíl mezi novinami Pravda a Izviestie: „V Izviestiach nět právdy i v Pravdě dáže nět izviestij.“
V legendární hospodě Chaloupka točil zbožštělý pan Pryll. Jeden čas tam byl nápis: PRYLL JE NAŠE MÁMA a pod tím: A PRYLLOVÁ NÁŠ TÁTA. Modifikaci nápisu pak někde použil Pavel Bošek a nevěřím, že to neopsal.
O tom mámovi hostinském jsem to někde četl, mám dojem, že v Přestřelce, ale tam se jmenoval Sirotek.
„Sirotek je naše máma“, „Sirotková je náš táta“, „Do hospody s umytýma nohama“, „Chlast slast“ = Posel z Liptákova, premiéra 20. 4. 1977.
A já podezíral Pavla Boška!