Neposeda neposedí ani nepostojí, zůstává tedy poloha vleže – ležák. Ležák je i označení piva které stojí na polici v samošce, tedy stoják?
Co je český – to je hezký
Co je český – to je hezký
Neposeda neposedí ani nepostojí, zůstává tedy poloha vleže – ležák. Ležák je i označení piva které stojí na polici v samošce, tedy stoják?
Ležák je pivo, které- vezmeš-li z poličky, kde stojí – uvede tě nepochybně do polohy ležícího střelce. Nohy ztěžknou, hlava padá, protože náhle je přitažlivost zemská silnější. A když jich muž vypije víc než je záhodno, pak už neplatí ani přitažlivost ženská.
Ležák je především
– pacoš, u kterého chybí vůle, možnost či umění sám se hýbat
– neprodejný šunt, posléze označený za „akci“, „výhodnou koupi“ či dříve „dovoz“ (viz též koloběh plátku hovězího masa v hotelu obhospodařovaném Vorlábovými – Profi žena 🙂
– správně jde o pivo, které po stočení ještě zraje, obvykle v řádu týdnů, nemoha se pohnout (viz špitál) a nemoha být zlevněno (viz šunt)
Mladí ležáci, staří žebráci. Asi proto mě rodiče řádně proháněli, aby ze mne něco bylo. Měl jsem tolik úkolů, že mi na nudění nezbýval čas a byl jsem rád, když jsem mohl na chvíli vypadnout ven.
Na adresu Ahtisaari(ho)? (Jak jsi na tom s deklinací milý kolego?) si dovolím v zastoupení Gabriela nesměle podotknout, že pivo nemohouce; není – li to avšak ten pivo.
Milý Jaroslave Pavelko,takhle mě nezastupujte prosím, srdce se mi svírá, aby Vám oběma i s Ahtisaarim TO pivo zhořklo na jazyku, nemohouc se bránit, když s jazykem zacházíte podlaždičsku, byť s úmyslem dobrým.
A deklinace je skloňování, přechodník sluje transgesivum.
Deklinace se vztahovala k Ahtisaari(-mu? -vě? -vovi?). Zajímá mě, zda je sklonný a kterak.
Věřme, že je Ahtisari blahosklonný.
Přechodníky běžně používané pocházejí ze Soběslavi, alespoň to tvrdil můj pan tchán, strašný to učitel matematiky (v Lanškrouně a okolí jím strašili zlobivé děti – leč jeho žáci excelovali v matematice ještě na vysoké). Prý v Soběslavi byl známý učitelský ústav, jehož frekventanti se natolik honosili svou vzdělaností, že celé okolí tak znechutili, že místní začali úmyslně používat přechodníky špatně a rozšířili to po celé zemi české (věřím, že ne na Moravě). Pamětníci si jistě vzpomenou na další soběslavský příspěvek (asi v 8O.).
Ten smajlík je omyl, to mělo být 80.. (Je to vročení?)
Lze si dát ležák na stojáka?
Věro: lze. Žádná lingvistika. Dlouholetá praxe.
Věro, bacha, jak psala Jiřina Baláková, po ležáku se ze stojáka stává visák. A aby byl vtip úplný, měl bych zakončit páně Pavelkovým: Žádná lingvistika, dlouholetá praxe.
Ahtisaari je v tomhle amarouním jazyce (míněna čeština) prachpitomě sklonný (akuzativ -mu), ale nijak mu na tom nesejde. Nerad by se stal heslem a proto vysvětluje.
Ad sklon piva: Pochopitelně: Korektní transgestivum jest v tomto případě „nemohouc“. Gabriel vyhrává, Jaroslav Pavelka ostrouhal, neb „nemohouce“ je správný tvar jen pro plurál – což se dá sice omluvit zaslepením mnohopivními vidinami, ale kampak bychom došli s mícháním mluvnických kategorií do života, pravda?
Takže se omlouvám: Byl jsem sice při psaní 27. května pod vlivem pouze jednoho sklonného, ale jak vidno, zanechalo to následky. Hanba mi.
Hanba aji mě.
Ahtisaari by se měl skloňovat podle vzoru Ach, ty Sáry, Ach těch Sár, Ach, těm Sárám… Ahtisaari je určitě pomnožný a pokud ještě děti nemá, tak ať s tím něco dělá.
Tuna na východě proběhl i koják Petra Urbana. Na etiketě byla žena s pivními lahvemi namísto prsou a na jednom měla přisátého Pepu Pivrnce. Koják můžete vysávat v jakékoli poloze.
Přemýšlel jsem, zda mlčky rezignovat u vědomí,že příspěvky páně Pavelkovy bývají příjemně hlavopatné, (nezapomenu na jeho pouť za knedlou),ale musím: ve třetím pádu : MNĚ (mi).
Děkuji za další edukativní ťafku. Nerezignovat! Bij a rezaj do krve!
Oprava: Rež a rúbaj
Jak se říká: „Lež, máš krátké nohy.“
A přece se točí! Kdyby to řekl Galileo Galilei o ležáku, nedostal by se do učebnic. Z toho vyplývá, že není důležité co řekneme, ale důležité je, do jakého kontextu to dáme.
Jožine u nás doma zase bylo „mladí ležáci, staří mrzáci“ …………. další z perel mé maminky
Same, moje maminka zase říkala, že stáří je choroba jako taková. Slyšel jsem i jiný názor, samozřejmě že ne od maminky, že tělo má jít do hrobu zhuntované. Angličané zase tvrdí „use it or lose it!“ Co se dá, to používám, jen hlavu občas ztrácím.
Neužívané orgány atrofují. Užívané se huntujou. Pak si vyber…
ano Jaroslave P. například u takového pyje to v angličtině funguje dokonale – penis is hunting, což?
A to je furt. Něco plácnu a pak někdo přijde, třeba Sam Hawkins, a vysvětlí mi, že jsem udělal fór a že jsem ukrutně vtipnej. Ach jo.
Vstávej, lenochu, je čas jít spát!