Madona

Madona mi přípomíná zážitek z Uppsaly. V oblíbené italské restauraci jsme u vedlejšího stolu zahlédli švédského* arcibiskupa. Na stěně visela Madona a já se slušně optal servírky: “Nemyslíš, že ta Madona ruší arcibiskupa při večeři?” Nechápavě na mě pohlédla: “Jakého arcibiskupa?”. Ukázal jsem na něj “Ten v tom fialovém“. Za chvíli přiběhla servírka zpět a hlásí: “To není Madona, to je Ježíšova matka“.
* Jsme ve Švédsku, arcibiskup je ženatý evangelík a dialog se odehrává ve švédštině (z mé strany s českým přízvukem)… a tykáme si.

8 odpovědí na “Madona”

  1. Zpěvačku Madonnu zná dnes spousta lidí nejen kvůli jejímu zpěvu, ale i pro její excesy v neoblékání. Pokud servírka byla Češka, pak správně řekla, že na stěně nevisí Madonna, ale že je tam jen madona. Švédštinu neznám, ale předpokládám, že nn se i ve švédštině vyslovuje jako n, Madonna mia.

  2. Aniž by kdo pochyboval o tom, že i Švédové vyslovují M jako m. Jen to JEN je ještě horší. Nikdo není dokonalý, pan Krampol by měl radost, a Bohorodička by holt měla zapracovat na své imidži. BTW – tykáte si ve Švédsku s biskupem, se servírkou, s oběma nebo se všemi? a chodí u vás biskup i v civilu ve fialovém, nebo jsou vaši evangelíci tak neokázalí, že celebrují u kafe? uznávají protestanti Pannu Marii, pannu Marii nebo pannu marii?

  3. Věro, JEN co Jiří vystuduje protestantskou teologii, jistě fundovaně odpoví. Jak je to s tykáním ve švédštině, to nevím, ale Angličané si tykají vesele již několik století. Když dělali Vikingové loupeživé výpravy do Anglie, možná tam pochytili i to tykání. Když loupili Švédové na našem území, pochybuji, že by našim předkům vykali.

  4. No, já taky pochybuju, že by se při tom nějak vybavovali,a z doslechu znám jen DAVAJ ČASY a nověji z vlastních luhů NAVAL PRACHY. Ale Angličani si vykají, tykají si jen s Pánembohem (thou), což nám neznabohům uniká.

  5. Ve Švédsku bylo tykání zavedeno v šedesátých letech minulého století. Do té doby se vykalo i onikalo plus tirulovalo.

  6. I u nás bylo zavedeno tykání spolu s oslovením “soudruhu, soudržko”, naštěstí asi po 10 letech zase přešlo spolu s revolučním nadšením poúnorových svazáků. Bylo legrační, jak se v českých zemích hlaholilo Čestíček, soudružko sekretářko, a na Slovensku Bozkávám, kezy čokolon (aspoň mně to tak znělo. maďarsky jsem se nikdy ani nepokoušela naučit, i maďarskou kuchařku mám v angličtině). Evidentně ve Švédsku k všeobecnému tykání vedly lepší důvody.

  7. My jsme si ve škole s jistým Jíšou a Matějčkem onikali: Jíšo, voni sou blbej jak Hanička Zagorová; neřikaj mi prosim jich, že předehra Dona Giovanniho je v F Dur, to neni ani v dur, ani v moll, ta tercie tam vůbec neni napsaná, voni idiote hluchej…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *