Nadání je dvousečná zbraň záludně spočívající v rukou zlomyslného osudu. A to sice nadání k čemukoli, neb nadán mohu být i povýtce negativisticky. Jožine, raději se netěš, stejně se všechno posléze zvrtne ve svůj nejméně žádaný opak, v něco, čeho by ses nenadál. Pokud se tak už nestalo.
Nesouhlasím, Jaroslave, nikdo nemůže být nadán negativisticky. Nadání můžu jen využít, v nejhorším případě zneužít, anebo pouze nechat ležet ladem. Když někomu dělá dobře to, že ubližuje jinému, to není nadání, ale jde o sklon ke špatnému, který jedinec mohl získat geneticky, pak jde o vrozenou úchylku, případně ho mohl získat nesprávnou výchovou, nebo se svobodně rozhodl konat zlo, a to je ten nejhorší případ, anebo sklon ke špatnému je založen na kombinaci popsaných faktorů.
Nadání jako dar tedy nemůže mít opak? nenadání jako újmu? Myslím, že ve skutečnosti oba póly existují, pouze ten nenadaný, který za to nemůže (stejně jako zdraví nebo krása není nadání zasloužené), není chválen, ale peskován. Už se sice pro něj blýská na lepší časy, formy nenadání pro různé druhy učení byly aspoň rozeznány a označeny jako poruchy předponou dyz-, ale ne všechny, zatím čekají na rehabilitaci nebo aspoň amnestii hudební hluch, schopnost dezorientace a motorická nenadání jako ambisinistrie a nemehlovitost sportovní, která způsobuje mnoha dětem ve škole velké trápení a poznamenává je i v dalším životě. Tělocvikářům je dodnes dovoleno nenadané děti za špatnou svalovou¨koordinaci nebo špatnou koordinaci oko-ruka veřejně ponižovat a trestat špatnými známkami, místo aby i pro ně otevřeli brány do světa radosti z pohybu, který jim naopak zošklivují. Ale ono je to u učení obecně stejné, pro nadané děti je škola zábava, pro nenadané trápení – na to přišel už Komenský. Fascinuje mě, když někteří bývalí spolužáci, kteří ve škole měli problém se naučit básničku, si jako staří trampové pamatují snad stovky písniček. Myslím, že nenadání je smůla, ale hřích je nadání nevyužité nebo dokonce zneužité.Takový podvodník, nebo specifický druh – svatební podvodník, jsou lidé s nadáním zcela mimořádným, i když se to božím darem nazvat nedá. Stejně jako politik, podomní obchodník, trenér, učitel, kněz mají specifické nadání – charisma, schopnost přesvědčit ostatní. Někteří umělci mají zase velmi vyvinutou schopnost přesvědčit ostatní o svém zcela mimořádném nadání, které mnohdy ani není na první /ba ani na další/ pohled zjevné. Kapsářem nemůže rozhodně být každý. Každá činnost má své nadané i méně nadané- ti to mají těžší. Kéž by bylo možné včas rozeznat, kdo je na co nadaný, co mu „půjde samo“ a bude pro něj radost se tím i živit. Howgh.
Otec chtěl ze mě vychovat tvrdého chlapa. Podařilo se mu to jen z půlky. Jsem pouze natvrdlý.
Nadání je dvousečná zbraň záludně spočívající v rukou zlomyslného osudu. A to sice nadání k čemukoli, neb nadán mohu být i povýtce negativisticky. Jožine, raději se netěš, stejně se všechno posléze zvrtne ve svůj nejméně žádaný opak, v něco, čeho by ses nenadál. Pokud se tak už nestalo.
Nesouhlasím, Jaroslave, nikdo nemůže být nadán negativisticky. Nadání můžu jen využít, v nejhorším případě zneužít, anebo pouze nechat ležet ladem. Když někomu dělá dobře to, že ubližuje jinému, to není nadání, ale jde o sklon ke špatnému, který jedinec mohl získat geneticky, pak jde o vrozenou úchylku, případně ho mohl získat nesprávnou výchovou, nebo se svobodně rozhodl konat zlo, a to je ten nejhorší případ, anebo sklon ke špatnému je založen na kombinaci popsaných faktorů.
Nadání jako dar tedy nemůže mít opak? nenadání jako újmu? Myslím, že ve skutečnosti oba póly existují, pouze ten nenadaný, který za to nemůže (stejně jako zdraví nebo krása není nadání zasloužené), není chválen, ale peskován. Už se sice pro něj blýská na lepší časy, formy nenadání pro různé druhy učení byly aspoň rozeznány a označeny jako poruchy předponou dyz-, ale ne všechny, zatím čekají na rehabilitaci nebo aspoň amnestii hudební hluch, schopnost dezorientace a motorická nenadání jako ambisinistrie a nemehlovitost sportovní, která způsobuje mnoha dětem ve škole velké trápení a poznamenává je i v dalším životě. Tělocvikářům je dodnes dovoleno nenadané děti za špatnou svalovou¨koordinaci nebo špatnou koordinaci oko-ruka veřejně ponižovat a trestat špatnými známkami, místo aby i pro ně otevřeli brány do světa radosti z pohybu, který jim naopak zošklivují. Ale ono je to u učení obecně stejné, pro nadané děti je škola zábava, pro nenadané trápení – na to přišel už Komenský. Fascinuje mě, když někteří bývalí spolužáci, kteří ve škole měli problém se naučit básničku, si jako staří trampové pamatují snad stovky písniček. Myslím, že nenadání je smůla, ale hřích je nadání nevyužité nebo dokonce zneužité.Takový podvodník, nebo specifický druh – svatební podvodník, jsou lidé s nadáním zcela mimořádným, i když se to božím darem nazvat nedá. Stejně jako politik, podomní obchodník, trenér, učitel, kněz mají specifické nadání – charisma, schopnost přesvědčit ostatní. Někteří umělci mají zase velmi vyvinutou schopnost přesvědčit ostatní o svém zcela mimořádném nadání, které mnohdy ani není na první /ba ani na další/ pohled zjevné. Kapsářem nemůže rozhodně být každý. Každá činnost má své nadané i méně nadané- ti to mají těžší. Kéž by bylo možné včas rozeznat, kdo je na co nadaný, co mu „půjde samo“ a bude pro něj radost se tím i živit. Howgh.
P.S. To „howgh“ by se mělo do češtiny překládat jako „uf“, výraz ulehčení při splnění nesnadného úkolu.
Nadávat umí kdejaký nádiva, ale vydělat na daně, to už chce nadání.
Podle vzoru mít sto korun, nemít sto korun a dlužit sto korun bych řekl, že
opakem nadaného není nenadaný, ale spíš odendaný.
„Po kom je ten kluk tak odendaný, mámo?“
„No na mně nekoukej, po mně ne!“
Chyba: nadaný – daný – oddaný.
Nabízí se i pokračování: – oddaný -> poddaný, i když poddanství bylo formálně zrušeno.
Po nadaném pak podaný, který je jak prodaný, případně zadaný, ba i zandaný, opak odzandaného (jen děte, teta, dál. je vodzandáno!).