Namoutě kutě

Namoutě kutě jsme zde již zmínili v souvislosti s Burianovým Panděrem, ale diskuze se tehdá točila hlavně kolem panděra. Namoutě kutě je zřejmě příbuzně se stejně nepochopitelným Na mou duši, případně Čestné pionýrské.

Autor nejlepší odpovědi získá roční přístup zdarma na SlovoDne.

125 odpovědí na “Namoutě kutě”

  1. Je to příslovce překvapení, ale „jdi na kutě“ je jednoznačné a nedá se proti tomu odporovat a vyjadřuje něco příjemného.

  2. Kutě je také přechodník, stejně jako obejda nebo zbraslav či preservativ. Ale nenapadá mě, co by mohla být mouta, na které ke kutění dochází. A čestné pionýrské – to je evidentní protimluv, to jako když před Listopadem vycházelo Svobodné Slovo.

  3. Namoutě bude předstupeň k namol, mysl se už už blíží k limbu, protože před odchodem na kutě klimbáme.

  4. Nebude to zkráceně něco jako ,,na mou duši,,jenže na něco jiného.(na mé tělo?)Tělo je na kutích vhodné.Blbnu,jdu raději také na kutě.

  5. Musím se přiznat že veškeré mé bádání o vyznamu slova „namoutit“ zatím vyšlo zcela nadar. Jediné co se mi podařlo zjistit je že namoutit je odvozeno od kmene moutit, stejne jako například rmoutit. Je z tohoto kmene vytvořeno předponou na-, zatímco rmoutit používá známou a populární předponu r-.

  6. Pane lahvaku, nepouštěl bych se, být Vámi, do slovních kmenů. Klíďo bádejte, ale tak nějak elementárně, dospějete jinak k dmouti a zákonitě k nadýmání. Slovní kmen nemůže být infinitivní – proto je to kmen.

  7. To je ono, Gabrieli, vy jste na to přišel! Ono to má bejt „nadmoutě kutě“. Nadmoutě se pod peřinou, bzda, … ale máte pravdu, radši toho nechám.

  8. děcka, kurňa! mě vůbec nic vtipnýho na „namoutě kutě“ nenapadá. už týden se s tím morduju a mám z toho deprese jak sviňa. zatrachtilá věc todlencto!

  9. Také mě nic vtipného nenapadlo, ale v jedné povinné (alespoň kdysi) školní četbě jsem nalezl tuto zajímavou větu:
    “ Ale ale, jaký jste čtverák pane otče, já být panímámou, upekla bych vám, na moutě věru, hodnou vránu na hrách.“

    Že by přeci jen nějaká souvislost s nadýmáním ?

  10. Ale ale, jaký jste čtverák, pane otče …
    I kdepak, kmotřičko, to je oj…
    I namoutě krýle..!

  11. Ještě mě napadlo, že by to mohlo být původně na moudě kutě. Takové kutě na moudí – to by nemuselo být špatné, ale v tom případě musí být kutě bezpodmínečně zletilé, jinak by dotyčný majitel moudí mohl skončit jako Opočenský. A když jsem se dostal až sem, dokáže si někdo ze slovutných slovodníků představit, jak vypadá moudivláček – nebo je to snad moudí vláček?

  12. Moudivláček patří do Knoflíkářů nebo Spiklenců slasti. Je to malá mašinka s vagónkama, jezdí po kolejích dokolečka a copak nám to tam na kolejích leží?

  13. Už zde schází jen popis moudiváčka lužního, jehož sameček je proslulým budovatelem rodinných hnízd. Co moudiváčci kutí na hnízdě, to zajímá hlavně zoology.

  14. kutě je spřežka – jedná se o dvě slova : Ku (aorist slovesa kouti) tě pak tájmeno osobní v akuzativu:

    Namoutě jsem tě kul

    Namouti

  15. Co to bylo?

    správně:
    kutě je spřežka – jedná se o dvě slova : Ku (aorist slovesa kouti) jě pak zájmeno osobní v akuzativu:

    Namoutě jsem tě kul

    Namouti potažmo mouti pochází z anglického mow, tedy kositi, okositi, pokositi

    Namoutě jsem tě kul pak značí „Nastydlý jsem tě kul“ (Nastydlá jsem tě kula) podle jedněch, „nahnutý/á jsem tě kul/a“ podle druhých, „hladce oholen jsem tě kul“ podle třetích, zde femininum jen po přechodu…

  16. Hypotéza a nebo taky blbost.

    Zvukově se mi to sune spíš někam k Francii. Něco ve smyslu zvolání: Nemáme zbraně! (muškety). Nebo tak nějak.Třicetiletá válka. Francouzů v Čechách bylo dost a někteří tu zcela i jistě zůstali natrvalo. Důkazem může být i má kamarádka, za svobodna Šeráková, k Chiracovi už je pak jen krůček.

  17. I když je toto téma staré, zdá se, že kolegyně atraktivní blondýna je s vysvětlením původu slova moutě nejblíže. Bez záruky se domnívám, že je to slovo z rodu panenek skákavých a kakraholtů, tedy tabuizované zkomolení hříšného klnutí Mon Dieu.

    1. Namoutě kutě tomu vůbec nerozumím. Ale objevil jsem zprávu, že v Praze stojí řidiči v pomalu jedoucí koloně.

  18. Teda to je síla!! Když byli kluci malí, zaregistrovala jsem výraz „moudě“, „mouďata“, což byly plínky – tenkrát ještě, žel, prací a mnohonásobně používané . proto taky byly děti na nočníku hned, jak vsedě udržely rovnováhu. Ten ptáček (sýkorka) – myslíte, že vláčí za sebou? no před by to nevláčel, ale stejně… Viděla jsem vosu (nebo fčelu?) kutilku, jak vláčela ochromenou píďalku někam do skrytu, aby do ní snesla vajíčko. Jsem si vědoma podivnosti svého příspěvku, ale v poněkud schizofrenní diskusi se to snad ztratí.

  19. Vypadá to, že navzdory uvolňování protiepidemických opatření jste ještě všichni podroušení. Odhoďte roušky včetně těch bederních a něco napište.

  20. Protože nejsem ve věku, kdy by moje bederní rouška a její případné odhození někoho vůbec zajímalo, odkládám ji (spíše její alternativu) jen v hlubokém soukromí a z důvodů nikterak prostopášných. A co vy?

  21. Teda že blbnutí kolem roušek zasáhne i Shakespeara, to je síla. Měla jsem zato, že po Boudové už mě nic nemůže překvapit, ale Slovodne je BOŽÍ!!

    1. Teda Věro, obdivuji šíři Vašeho vědomostního okruhu. Že znáte Shakespeara, to lze předpokládat, ale co se Boudové týče, myslel jsem nejdřív, že píšete trochu z cesty, než jsem si pracně ověřil souvislosti. Smekám pomyslný klobouk a hluboce se virtuálně (neb mě bólej záda) klaním.

  22. Tohle jsem si potěšeně přečet. Nevím, jak se z fuckebooku sdílí, tak jsem překopíroval. Je to teda dlouhý, ale nenudný.

    Jan Jícha
    12. června v 8:10
    Vždycky kolem přijímaček a maturit řeší celá veřejnost, co by se mělo učit v češtině a co je zbytečné. Můj střípek poznání z hlediska životní praxe je následující:
    Učit češtinu nebyl dvakrát efektní byznysplán, neplnil jsem si tím ani dětský sen, ba jsem to ani nevystudoval, prostě náhoda. Nicméně po těch asi pětadvaceti letech, co s češtinou a nadprůměrným počtem cizích jazyků soustavně pracuju (výuka, redakce, korektury, spisovatelství, překlad, scénáristika, textařství, přednášky, moderování, průvodcování aj.) si už troufám rekapitulovat, co ze školní látky ČJ se mi hodilo, co méně a co nikdy. Předem upozorňuju, že všechna níže zmíněná témata jsou v současnosti standardním učivem ZŠ:

    1) Každodenně praktické nebo aspoň využitelné při učení cizím jazykům, tj. nechat jako učivo ZŠ:
    Čtení, psaní (+ pravopis), pád (vč. latinských názvů), číslo, rod, vzor p.jm., osoba, číslo, čas, rod sloves. Podmět, přísudek. Měkká a tvrdá př. jm. Skloňování číslovek. Slovní druhy. Věta hlavní a vedlejší ve vztahu k interpunkci.
    Slovotvorba, obohacování slovní zásoby. Slovní rozbor. Cizí slova.
    Smysluplná stylistika, aktuální členění větné.
    Porozumění textu, odhalení manipulace. Hledání pravdy z více zdrojů. Žádost, stížnost, zpráva. Jednoznačnost a dvojsmysl.
    Prožitek literárního textu a divadla, tvorba a reprodukce příběhu. Vyprávění. Spisovný a nespisovný jazyk, vnímání stylového různohlasí.
    Prezentace myšlenky, výklad. Výpisek, práce se zdroji informací.

    2) Sporné či pouze půvabné, tj. přesunout na SŠ:
    Slovesný způsob, vid. Další větné členy. Přechodník. Druhy číslovek. Věta jednočlenná a dvojčlenná. Skloňování tentýž a jenž. Nářečí a slang.
    Argumentace, diskuse, přednáška.
    Prožitek poezie, literární tvorba.
    Literární žánry, figury. Interpretace nejednoznačného textu.
    Přidat: Etymologie, korektura textu.

    3) Zhola zbytečné, tj. omezit důsledně na VŠ:
    Slovesné třídy a vzory. Pitva slova. Druhy podmětu a přísudku. Pitva věty. Druhy vedlejších vět. Souvětí souřadné a podřadné. Pitva souvětí. Vztahy mezi hlavními a vedlejšími větami.
    Pitva básně a jakákoli jiná pitva.

    Pravidlo je, že to, co je nejzbytečnější, taky žákům nejvíc nejde, a tudíž se s tím stráví nejvíc zmařeného času a všestranně nepříjemné práce. Nic z toho, co jsem zařadil pod bod 3), jsem za celý život nevyužil ani jednou, a kdykoli to jdu učit (sedmáky aj. nebožáky), musím se to pokaždé znovu naučit.
    Kdyby každý dospělý Čech měl perfektně zvládnuté učivo ČJ prvního stupně, prožije plnohodnotný život, aniž by svým jazykovým projevem zanechával podezření z intelektuální nedostačivosti. Dokonalé zvládnutí současného učiva druhého stupně znamená, že je z občana expert a k jeho filologickým dovednostem už není mnoho co přidat. Takových absolventů ZŠ je samozřejmě minimum, zato všichni mají vzpomínky, jak je čeština štvala – namísto proživatelů mateřštiny z nich nadělala jazykové patology, kteří v mrtvole věty nebo textu hledají nicneříkající součástky, jako třeba aposiopesi nebo příslovečné určení zřetele (vždycky když učím PU, nechávám děti vymýšlet si vlastní, a mají dobré nápady, třeba PUZÁ je prý příslovečné určení závěti: „Zdědil jsem cirkulárku PO DĚDEČKOVI“).

    A proč že je výuka češtiny tak přecpaná ptákovinami?
    Protože před sto lety byla naše školská věda ve vleku německé. Protože bylo potřeba naučit školáky jazykovědnou analýzu potřebnou pro pozdější výuku latiny a řečtiny. Protože tehdá ještě frčelo archaizující řečňování a jiný hovadismus (termín V+W). Protože nezpochybňovaný vědecký pohled na svět velel rozebrat tělo a vytlouct z něj duši.
    A tak se dneska učí čeština podle osnov z první republiky, akorát učebnice jsou na to barevnější.
    Je to asi jako kdyby se v autoškole učila rozborka motoru a převodovky, druhy čalounění a dějiny asfaltu – pro vyšinutou menšinu by to byla prča, ostatní by nechápali, co jim tím kdo chce říct, normálně řídit by se naučili jinde a kurz odtrpěli jenom kvůli těm papírům.
    A nejhorší (nebo nejlepší?) je, že ten balast žádná vrchnost nevyžaduje – ani RVP, ani ministr osobně nikde neuvádí „žák rozebere souvětí a určí v něm přísudek jmenný se sponou“. Na vině jsou jen autoři učebnic, jejich poslušní uživatelé a zejména postrach jednotných přijímaček, k nimž se všichni ti ostatní odvolávají. Ergo státní přijímačky jeví se jako největší brzda radostného a smysluplného vyučování národnímu jazyku.
    Od září nám odchází češtinářka na mateřskou, takže je to zase na mně. Ať ale nikdo nečeká, že je budu celý druhý stupeň pérovat ve vedlejší větě doplňkové. Řeknu jim: koho to baví, naučte se to doma, případně přijďte o přestávce. Deváťákům jsem ochoten udělat rychlokurz kvůli přijímačkám, jinak ode mě tenhle jarmark marnosti nečekejte. Když někdo miluje jazyk(y) tak jako já, nesnese pomyšlení, že by je měl ostatním znechucovat.
    Aj, kantore český, postůj a zamysliž se, zdali většina tvého pachtění není venkoncem na hovno.

    1. Díky za sdílení, na fuckebook chodím nerad a jen v krajní nouzi… takž bych si to nepřečetl – a věru to za přečtení stálo. Měli jsme na tehdejší SVVŠ výbornou češtinářku, nepamatuji si, že by nás trápila nějakými nesmysly a tudíž nám češtinu neznechutila, ba naopak! Holt všechno záleží na lidech…

  23. APOSIOPESI bych nepoznala, ani kdybych o ni zakopla (co to je?). Ve větném rozboru těžce tápu, proto si myslím, že by ho měli zrušit, jako zrušili maturitu z matiky, ta mi taky nešla – a vůbec, najde se předmět, který by šel všem? Zrušme vzdělání, stačí mobil a strejda gůgl. Ignorant lives matters!

  24. Zdravím, tak jsem si tu dovolil několikrát adhocnouti k rozmanitým matters, ale nezobrazuji se.
    Takže nevím, jsem zabanován nebo se jen zbláznil strojek.
    Děkuji za odpověď.
    S pozdravem.., a přece se točím.
    wbgarden

  25. Tak už to vím, přestali jste mít rádi obrázky vážení demokrati.
    Protože jeden obrázek je asi víc než jedno slovo.
    Ale mohli jste to říct na plnou pusinku, ať to ví celý internet.
    Jinak, žárlivost není zrovínka ta nejkulantnější vlastnost.
    Líš pravda.

  26. Od posledního příspěvku bych se rád distancoval. Považuju se za demokrata a obrázky mám rád, hlavně ty, které si sám vybírám, leč nechápu, jak já můžu za skutečnost, že internet obrázky nepřenáší. A ta žárlivost se mi zdá zcela mimo mísu.

    1. Internet obrázky nepřenáší …
      Kromě úvodních pochopitelně.
      Jinak každý inteligentní čin / i s opačným znaménkem prosím / vyžaduje inteligentní záměr, a inteligentního záměru se může dopustit jenom inteligentní bytost.
      Takže samo nic.
      Samo byl ostatně prý jenom kupec.
      A internet ?
      Ústřední výbor, euuu, jááá ….
      Stačilo říct, drahouškové milí, od zítřka obrázky už nechci, a bylo by vymalováno, a moh semse též dyštancovat mimomísit.
      Ale tak ?
      Bylo tu fajň.
      Papalala.
      Nejsem vtěrka.

      1. Internetu jako takovému na obrázcích nefrčí. Ono ale záleží na obrázku a na daných stránkách – co někde projde, jinde nemusí… Někdy je komentář z nějakého důvodu pozastaven a admin ho musí pošťouchnout, někdy ale může příspěvek spadnout do spamu a pak má smůlu, spamů je tolik, že je není možno individuálně kontrolovat, takže se hromadně mažou… Jinak ale, pokud si dobře pamatuji, wbgardenovy komentáře i s obrázky internet většinou přenášel…

  27. No tak, WBG, nenechte hněv cloumati vaším majestátem, MNĚ se vaše obrázky líbí, přímo s nimi souzním. Tak buďte zase kamarád. Pa.

  28. Teď jsme s vnukem řešili, jak technicky funguje pofoukání bebíčka. A vynořila se vzpomínka na vláček z Tábora do Suchdola. Pan průvodčí tam komusi vykládal: „Ale mě je úplně jedno, jakej máte llístek. Mě to nezajímá, já to mám za pár, já mám tři roky do důchodu. Voni mě potřebujou, ne já je. Ředitel drah mi může akorát tak foukat růžovým brčkem práškovej cukr do sedacího nervu.“

  29. Nerad bych působil, jako že mám zastoupení Gabriela pro celou Evropu, ale na začátek bych doporučil MNĚ. Stran sedacího nervu – ten je uložen dost hluboko, tak by to brčkem, byť růžovým, dost bolelo. Kdyby pan průvodčí řekl do prdele, tak by se to dalo brát jako forma práškového klystýru.

    1. Ne každý lidový filosof vládne hlubšími znalostmi anatomie a ne každý vnukem vyčerpaný důchodce si dává bacha na ortografii. Za sebe se omlouvám, u pana průvodčího jsem i po letech nadšen jeho sürrealistikou hravostí.

  30. Důchodce, který vystřelí jen tak od boku slovo ortografie, není vyčerpaný, leč zvídavým vnukem nadopovaný k vyšším metám. Mimochodem, jak technicky funguje pofoukání bebíčka?

    1. Ochlazování proudem vzduchu. Analogie – foukání do horký polívky. Navazující téma (pocitová teplota) už jsme, citýrováni kvůli kočce v ložnici, neprobrali.

      1. Ve věku jinošském se snažíme vlákat kočku do ložnice, ve věku dědovském ji radši vyháníme

  31. Uloveno na FB:
    Jiří Plocek
    5 hod · Sdíleno s: Veřejný

    Ve snu se mi pořád v nějakých souvislostech – už nevím přesně, v jakých – vtíral obrat „pracovat za úvar“ a zůstal mi v paměti, na rozdíl od zbytku snu. Ráno jsem nějak dovodil, že to bylo ve významu „praocvat za stravu“. Prosím vás, existuje něco takového nebo je to jen můj snový bizarní novotvar?

    1. Stran minulého příspěvku: Fakt jste to vydržel poslouchat celý? Já dobrovolně přiznávám, že asi po 10 minutách jsem toho měl dost. Možná jsem se tak o něco ochudil, leč když jsem bez detailního rozboru citoslovcí vydržel čtyřiašedesát roků, hodlám tak i dožít. No a práce za úvar – to je evidentní překlep – měl být psáno práce za ovar, to platí pro pomocníky při zabíjačce, jak říkáme u nás v Sudetech švajnfestu.

  32. Vloudila se chybička, která mi zničila (určitě vtipnou) odpověď a na několik dní zmrazila Slovo Dne… Naštěstí ji náš hlavní admin už opravil, takže zbývající vytrvalci mohou i nadále přispívat… A třebas, jako už několikrát, sem zabloudí i nějaký náhodný komentátor a Slovo Dne tak oživí…

  33. Tak sláva hlavnímu adminovi. Já každý den klikal, zda už je to opraveno a z uvedeného odkatu na přeladění jsem nic nevyčtl.

  34. Dík! Dík!! DíK!!! Už jsem si začínala myslet, že je konec, protože když se mi něco na počitači ztratí, najít to je pro mě čím dál složitější (až nemožné), a už jsem si zvykla na to, že mi přátelé ubývají přirozenou cestou a nic s tím nenadělám. Tak tedy HURÁ a plnou parou zpět. Už se WBG odurazil? Je nás nějak čím dál míň a čarověníky mi chybí. Tak nedělejte fóry a vraťte se, je s Vámi sranda a té je čím dál míň.

  35. Jan Burian kdysi zpíval …tak svedeme to na podzim, že vzdalujem se sobě… Nevím, zda to mám svádět na léto, že všichni mlčí jsouce zničeni tropickými dny, byť jen ojedinělými. Pan Pavelka navíc vyhání kočku z ložnice a jestli si ta mrcha zalezla někam za skříň, tak to dá pěknou fušku. A k tomu ty roušky a vzdálenosti a všechno. Prostě způsob tohoto léta zdá se mi býti pumprdentlich.

  36. Jen pro pořádek: Cassandra Wilson si umí otevřít šoupací dveře od skříně. Dle mého dosavadního zkoumání tam spokoneně spinká na svetrech. Manželka ovšem tvrdí, že kromě zanechaných chlupů jí tam drápe a děraví šaty. Já soudím, že to má z toho, jak se s venčeným psem prodírá trním a hložím a že zcela nutně potřebuje koupit nové …

  37. Náš Neroušek se dokázal vloudit do peřiňáku. Dodnes nevím, jak ho dokázal za sebou zavřít, když u ledničky se o to ani nepokusil. Nero byl kocourek a byl poměrně nevrlý.

  38. William Shakespeare, sonet 69
    Překlad Štěpán Blažek

    Vším znechucen, rád natáhl bych brka,
    když zírám na svět, který rdousí ctnost,
    kde nýmand vyžraný si spokojeně krká,
    kde vítězstvím se chvástá ničemnost,
    kde darebák je slaven fanfárami,
    kde čest si můžeš strčit za klobouk,
    kde holka stojí u škarpy a dá mi,
    kde vládci lidem dají sotva pšouk,
    kde umění se před ouřadem hrbí,
    kde blbci poroučejí géniům,
    kde pravdu řvi si do děravé vrby,
    kde dobru nezbývá než sloužit zlu.
    Vším znechucený, už bych nechtěl žít.
    Však tebe, lásko, nelze opustit.

    (jenom ta asonance géniům/zlu mi moc nesedí, to bych Štěpána nechal předělat)

    1. Takovej prastarej fór, jestli si někdo vzpomene. Nápis na nástěnce: Shromáždění v aule. Nová ekonomická soustava ve čtvrtek ve 14 hodin.
      A někdo tam někde doplnil a jinde smazal diakritiku. Víte kde?

  39. Citát z Plíhala mi připomněl jednu anekdotu o oživlých sochách (také děvčete a hocha 🙂 které (andělé ?!?) oživili a dovolili jim, ať dělají po čem nejvíc touží… Chtěl jsem ji pro oživení ocitovat, ale bohužel jsem ji ani v několika souborech anokdot nenašel 🙁

    1. Já to znám z nějaké detektivky, nejspíš Dicka Francise. Včera jsem vám psala o tom, jak se mladí Václava Vlka st. obávali, aby jim dědeček s babičkou nepřišli k úhoně v Israeli a z toho povstala otázka, jak správně označovat případná osiřelá vnoučata. Doporučuji BEZDĚDCI. Co vy na to? Pokud se můj příspěvek objeví dodatečně, doporučuju ignorovat.

      1. Bezdědci vypadají docela líp než sirotci… ale není to, jak je to v dnešní době čím dál víc prosazované (snad se z toho fšickni nepotento), genderově neutrální 🙁 Podobně by ani bezbabky nevyhovovalo 🙁 Co takhle neutrální bezbadci 🙂 i když i proti tomu by nekteří/některé/některoucí mohli vznést námitky…

      2. Mimochodem, vaše včerejší písání se nějak zatoulalo nebo dokonce ztratilo… Případně je zkuste zrekonstruovat a poslat znovu 😉

      3. Hledání jehly v kupce sena 😉 Přečetl jsem (a částečně prolistoval) zatím zhruba polovinu nasyslených Francisových příběhů (nikoli chronologicky, jen tak jak je mám naštosované 😉 ale vše marno:-( Zatím jsem na tu anekdotu (mám ji v hlavě, ale neumím anekdoty vyprávět) nenarazil… Nicméně neztrácím naději (jak jinak!) – ještě není nic ztraceno!

        1. Nevím, ve které z knih to je, ale vyprávějí so to jockeyové v šatně při převlékání a je to promíseno s jinými řečmi. Necituju doslovně, jen co mi mysl dovolí. V parku stojí proti sobě sochy dívky a chlapce a sto let na sebe hledí. Po tom čase je Bůh na hodinu oživí a že spolu můžou dělat to, po čem nejvíc touží. Tak odejdou do křoví, odkud se následně ozývá praskání a funění a po chvíli se ozve: A teď se vyměníme. Já holuba podržím a ty ho posereš.

          1. No jo, je to tak, tak si to pamatuju – i když bych to nejspíš nedokázal tak vyprávět 🙁 No a Diblíkovic dáma mne inspirovala abych to hledal… Zbývá mi asi polovina svazků… Třeba se mi podaří příslušnou pasáž nepřeskočit… Nicméně kdysi dávno jsem nad detektivkami ohrnoval nos, ale na vojně jsem jim z nedostatku jiného čtiva propadl… Dicka Francise mám velice rád… snad nejvíce z jiných.

  40. Tak jsem včera poslouchal ČR 2 a byl tam rozhovor s Václavem Bělohradským. Jako obvykle plný rádoby mouder. Leč jedna perla se mu přece jen podařila: Považuju se za celoživotního profesora.
    To je skoro víc, než současný bratr Davida Ratha. Jen jsem si tak představil,. jak mu maminka kouká do plínky a říká mu: Profesore, ty už jsi zase posranej, musíš si včas říct.

  41. Jirko, nebuďte jízlivý. Počkejte, až Vám se bude třásti ruka! Peristaltika a moudrost spolu, soudím, souvisí (dříve souvisejí) velmi volně. Mám s tím bohaté zkušenosti, které zde nemíním rozvádět. On pan Bělohradský před časem taky pravil, že Miloš Zeman zastavil hnědnutí společnosti. To už by chtělo i plínku na ústa. Ach jo… Nejlepší je skončit s planými úvahami, jít do hospody a vyčistil si hlavu. Tam nebudu muset o sdělených informacích přemýšlet; jen je zaregistruju. Minule po deseti pivech ohlásil náš občan, zvaný dle výrazné pihovatosti Grošák: „Stačilo, odcházím do maštale.“

  42. Dnes ve zprávách prohlásil soudruh premiér, že on si váží důchodce a že si důchodce musíme vážit. Co nás na stará kolena ještě čeká….

  43. Vážení (i dvojitého) se nebojím, heč, padají mi džíny, které mi obvykle šly zapnout jen vleže – to tou mladou fenečkou Valinkou a omezením zbytečných nákupů po Kauflandech a jiných chrámech spotřeby – no, nekupte k bramborám i ty chipsy nebo sušenky ve slevě. Se psem nemusíte mít roušku ani rozestup a honit zlobivé štěně dá zabrat, ale už se to lepší, Vali poslouchá, tak asi nemá cenu kalhoty zabírat. V Praze zjevně vítězí volání po svobodě bez roušek a po válení se na cizích plážích, takže Escheria coli (tam) i Covid (u nás) mají veget. Už uvažuju, kam se vydám, až mi přidaj ten balík, a koupím si all ex- pardon, inclusive! I s tou koronou!

  44. Dnes ráno jsem poslouchal reportáž z pražského půlmaratónu a Žaneta Peřinová přizvala (podle vlastních slov) nejlepší českou maratónkyni. Technicky to je správně, ale mě to tahalo za uši. Už jen čekám, kdy se objeví ženský protějšek třeba pepře nebo uzenáče.

  45. Na půlmaraton jsme koukali s Letenskou smečkou v (téměř) tichém úžasu, těch černochů, co tam kroužilo po inlajnové a běhací dráze (no, aspoň se trochu užila), bylo víc než diváků. Čas vítěze byl historicky pátý světový. Za času korony dává lid přednost kyblíkovým párty v barech.

    1. No jo, to je celkem přestné určení místa… až na to kde, tj. v kterém díle, na které stránce… a vůbec…

  46. Heuréka!

    V šatně někdo vyprávěl vtip o dvou sochách v parku…

    … takže ty dvě nahatý sochy, chlap a ženská, proti
    sobě v tom parku stály a koukaly na sebe víc jak sto let…

    … no, a pak k nim přiletěl anděl a povídá: když tu tak
    trpělivě stojíte už takovou věčnost, v zimě i v létě, tak já
    vám za odměnu dám půl hodiny lidskýho života, můžete
    dělat to, po čem nejvíc toužíte…

    No a ty dvě sochy teda vobživly, podívaly se na sebe,
    a von, teda ten chlap, řekl: deme na to? A vona řekla, že
    jo. A pak šups za keříčky a už vodtamtud bylo slyšet
    všelijaký šustění a praskání…

    Po čtvrt hodině z toho roští vylezli, celý říčný a celý
    šťastný. No a ten anděl jim řek, že spotřebovali teprv
    čtvrthodinu, že jim ještě jedna zbejvá, a jestli teda chtěj,
    že můžou znova…

    No a ty sochy se jako uchichtli, a že teda jo, že na to
    jdou znova. A von říká: ale teď to uděláme vobráceně, jo?
    Já budu držet holuba a ty se na něj vysereš.

    Dick Francis, Reflex, str. 126 (vlevo a dole!!!) – 127
    Olympia, Praha, 1983, přeložila Jaroslava Moserová-Davidová

    Kajícně se přiznávám, že po přečetní více než 20 povídek, bez úspěchu, mne napadlo, že by povídky Dicka Francise mohly být někde na internetu… a že jo, takže jsem si je začal stahovat a hledat v nich slovo holub… 16. stažená povídka byl Reflex a kýžený holub byl nalezen (ve správném kontextu, vyskytoval se i v jiných povídkách, ale v jiných souvislostech).

    To se mi ale ulevilo! DESAM, jak říkával Marx 😉

    PS obdivuji přesnou lokaci uvedené anekdoty Věrou Diblíkovou, to vypadá na fotografickou paměť!

    PPS a navíc obdivuji poměrně přesnou citaci anekdoty Jirkou, nic podstatného tam nechybí. Sám bych to nedokázal, musel jsem se utéct k pracnému vyhledávání 🙁

  47. Jarku, uctivost! To je opravdu vytrvalost hodná obdivu. Kdyby takhůle uměl hledat Ovčáček, tak už je chudák Peroutka dávno zostuzen.

  48. Chudák Ovčáček by si ten článek nejprve musel vymyslet a napsat ho tak, jak by ho býval mohl napsat Peroutka, pokud by ho ovšem psal 😉 a navíc by musel ovládat umění přepisovat historii, jak to nastínil Orwell…

  49. Teď jsem si přečetl na Seznamu hlášku z nějakého Babišova projevu. Říká tam, že zemřelo tisíc mrtvých. Namoutě kutě, myslel jsem si, že smrt se týká jen živých. Ale agenti asi vědí víc, než my ostatní.

      1. Ella mi přičinila poznámku: Ano, lebo my ich mame tak vela, ze ich mozeme aj vyvazat a este stale ich tu dost zostrane..:-) Rozhodne to nie je na Slovensku nedostatkovy tovar, tak vypomahame aj inym ako mozeme..:-) 🙂 🙂

  50. Pane Pavelko, včera jsem synovi rozšiřžoval obzory a při té příležitosti jsem vzpomněl i Všeho nejdelšího souhláskového slova čtvrthrst. Tak pokud Vám znělo v uších, nebylo to krzevá pomluvu, leč upřímnou pochvalu.

  51. Nedá mi to a musím se s vámi podělit o básničku, která mi přišla poštou…

    —————————————————————————————-

    V lese🌲🌲 řádí kůrovec, všude samá souška.
    Ve městech🏨🏬 zas viróza, je to těžká zkouška.
    Až u ohně🔥 či u piva🍻 budeme sedět v kroužku,
    vzpomeneme s nostalgií, kdo jakou měl roušku😷.

    Byly různých velikostí, měly hezké vzory🌺,
    v ulicích jsme potkávali maskované tvory 👽🙈.
    Jeden jí měl ze šátku, druhý z dámské vložky,
    tak jak nám to nařídily bezpečnostní složky☝️.

    Snad to nějak překonáme🤷‍♀, do kremace nejdem,
    určitě se s kamarády zase všichni sejdem.
    Ať každému pěkný úsměv 😃 zase zdobí líce,
    hlavně, aby všechno přežil a měl zdravé plíce.

    Zdraví to Vám nenahradí seberyzí zlaťák 🤑,
    nutnou dávku optimismu přeje Vám váš parťák😉.

    —————————————————————————————-

    A je tam i douška:

    —————————————————————————————-

    Pošli to dál 💌📬, ať se optimismus šíří
    bezpečně mezi kamarády

  52. Tak jsem spáchala komentář a kotě (heč, máme novou černou kočičku Mimi) mi jedním hupnutím na klávesnici všechno smazalo – asi se tak moc nestalo, zkusím to znovu a líp:
    Furt nic, furt nic a najednou jako když utne. Mají Slovodníci místo roušky roubík? Roubík – roub – šroub – rau(před Dubrovským)b, raubíř, ,rabování – krabice – plody moře … a taky roupi a kroupy a studený náčinek – to by bylo, aby s někdo nechyt!

    1. Roubík byl jeden zubař, dej mu pánbůh nebe. Měl prsty velikosti silných párků a dělal školního doktora. Když strčil dva prsty do dětské tlamičky, tak to bylo na udušení. Od těch dob nemám rád zubaře.

  53. Pokračování mírně frustrujícího příběhu s hledáním jisté anekdoty 😉

    Znovu jsem si přečetl všechny povídky Dicka Francise (což nebyla žádná újma, je to výborný vypravěč a ani po několika desítkách příběhů se neomrzí!). Překvapil mne široký záběr hlavních i vedlejších hrdinů (postav 😉 : hlavní hrdina je většinou žokej (jezdec, často amatérský), který se vlivem okolností změní v detektiva (vyšetřovatele) nebo trenéra nebo dopravce… Ale mezi jinými profesemi jsou např. dostihový agent, architekt/stavitel, bankéř, daňový poradce, detektiv/vyšetřovatel, diplomat, herec, majitel koní, malíř, meteorolog, novinář, obchodník s koňmi, pilot, prodejce alkoholu, režisér, sklář, spisovatel, trenér, učitel… Tedy poměrně široký záběr… (Ne)překvapivě nikdy není hlavní hrdina bookmaker, i když tato postava se v řadě příběhů vystihuje ve vedlejší roli 😉
    Tož jsem si početl. Pokud nevíte co číst, vřele doporučuji.

  54. Zcela mimo téma: byv v nedobré náladě, reagoval jsem na, jak se mi zdálo, nevhodnou aktivitu vnoučka: „A víš, kam bych tě taky moh poslat?“ „Vím, dědo.“ odvětil. „A jak to tam vypadá? Užs tam byl? Někdy?“
    Má-li kdo s oním prostorem zkušenost, dejte prosím vědět, poučím vnuka a dovzdělám sebe.

  55. Teoreticky je možností něúrekom, ale kdo si to troufne fakticky prubnout? Řek bych že to „někam“ raději ani nebudu zkoušet 😉

  56. Pratchett to řeší posláním „tam, kam slunce nesvítí“. Koukám z okna na mokrou tribunu Sparty( dnes, 9. 12.) a můžu vám říct, že to fakt není nic moc, a to ani nehrajou.

    1. Taky jsem někde četl (a ve vhodné chvíli používám) „tam, odkud není návratu“.

  57. Teď jsem se dočetla, že kdesi na letišti mají dva papoušky, kteří pokřikují na kolemjdoucí , co je nudící se různojazyční? cestující naučili. Česky „…! …!“

    1. Papoušci musejí být opravdu talentovaní, pokud křičí na kolemjdoucí tři tečky vykřičník. A taky nevím, co si z toho takový cestující vezme s sebou do života.

  58. Nebudu konkretizovat osoby. V neděli ráno, den po pohřbu tety, se citlivá manželka dávala do pořádku slivovicí. Na nějakou nevinnou repliku manžela něžně reagovala: „Ty si ale vůl!“ Odvětil: „Lepší střízlivej vůl, než nalitá labuť “. Myslete si o tom co chcete, není nad harmonické manželství.

  59. Při ranním venčení občas vídáme přelétající labutě. Členem Letenské smečky je i páníček z Israele. který dnes tak dlouho zápasil se správným tvarem slova LABUTĚ, až to vzdal a zvolal: Támhle letí Tschaikowski!

  60. Jako „dlabu na tě“ nebo „žeru tě“? Je však vidět, že WBG a jeho chvilky poesie citelně chybí.

  61. Nejen WBG, ale i WJG a spousta dalších 🙁 Ale co se dá dělat, taková být život 😉 SlovoDne už prošlo několika fázemi úbytí (básník říkal: Úbytě. to je to co hbitě hubí tě 😉 a doufejme že zase přežije a zvrávorá se 😉 Někteří jsou holt málo odolní a nevytrvají…

    PS: WJG by pravděpodobně i ve vašich pouhých dvou větách našel nějaký nedostatek 😉

  62. No, spíš bych uvedený text hodnotil jako verše, ne věty. I věty mohou býti rýmovány, nevyznačují se avšak výrazným rytmizováním, jako v tomto případě. A také, Jarku, naivní, humpolácký slovosled a disparátnost obou veršů se mi v jejich hovadnosti, byvše v konkrétním, neopakovatelném kontextu improvizovány, jeví těsně pod hranicí geniality.

    1. Ano, a verše …na ta slova blaženě sklopila své oči
      a pravila zasněně: Máš mě ve švé moči
      jsou již nad touto hranicí

  63. Nedávno jsem na radiu Country slyšel písničku Čaroděj Koloděj o kouzlech s češtinou od Mirka Černého… velice mne potěšila, jeho kouzla jsou půvabná (i když je ze sedmdesátých let, dosud jsem ji neznal, bohužel). Lze ji nalézt v několika verzích na YouTube, a zde je její text .

    1. No, já ji znám už několik desítek let a zas tak moc mě neokouzlila, místy mi připadá až moc třeskutá. Navíc vtípky typu vdova po četníkovi je početnice a po Norovi ponorka používal až pan profesor Lipavský, když jsem začátkem 70. let nastoupili na gymnasium.
      Jinak všem aktivním i spícím slovodníkům přeju příjemné a bezkovidové vánoční svátky a šťastný vstup do nového roku.

  64. Vtipů je prý omezené množství a kolují od počátku smíchu. Koneckonců – buď se zasměju, nebo s nostalgií zavzpomínám. Dost se bavím, když mi vnouček prvňáček špitá vtipy, které si pamatuju taky z první třídy (nebo tak nějak, abych nebyla osočena z nepřesnosti).

  65. Jarku, Jirko, vzpomněl jsem si na tatínka, jak mi pouštěl Kocourkovské učitele a poučoval: „Hele, to je dobrý. Vono se to rýmuje, nezpívaj falešně, vono to je sem tam i vtipný, ale je to takový… dřevěný…. jako za císaře pána… nemá to šmrnc, nezdá se ti?“ Jo, tatínek měl na srandu a na češtinu cit.
    Věro, máme asi vnuky ze stejnýho hnízda. Ale, tenhle jsem neznal: Říká ryba rybě: „Hele, mám hlad, nevíš o něčem k jídlu?“ „Jo, věděla bych. Ale má to háček.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *