20 odpovědí na “Odpovědná osoba”

  1. Kdo se ptá, není pták, nýbrž je z něj (z ní) tazatel(ka). Ptát se může odpovědné osoby i policista, volá-li odpovědnou osoba k odpovědnosti, pokud se chovala neodpovědně. To bývá pro odpovědné osoby prekérní jen v případě, že policista není úplatný. Pokud policista kryl neodpovědnost odpovědné osoby, mohl za to dostat i metál, zatímco ten, kdo na neodpovědnost odpovědné osoby upozornil, byl klidně odpovědnou osobou vyhozen z práce. Já tomu říkám spravedlnost po česku. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, i když spravedlnosti se někteří dočkají třeba až po své smrti.

  2. Vždy však u věty tázací záleží na modalitě a kadenci, npř. dotaz sekretářky:
    Šéfe, co už zase chcete?
    Šéfe, co, už zase chcete?

  3. Ptát se mají v popisu práce novináři. Odpovědná osoba – než začne odpovídat – dost často jejich otázky hodnotí. Novinář se tak dozví, že jeho otázka byla buď výborná, nebo že byla špatně položená. V druhém případě začne odpovědná osoba zatloukat, to je odpovídat na to, na co se jí nikdo neptal.

  4. Novináři mají odpovědnost jen za to, aby se jejich plátky plnily byť sebepitomějšími reklamami, které majitelům, jimž je srdečně šumák, co se v jejich plátcích píše – česky neumějí a navíc je dění v nějakém Tschechei vůbec nezajímá- nesou eura. Pozoruhodnou nadutost novinářů a ostatních mediálních „tvůrců“ překonává jen jejich všeobecná a čím dál hlubší ignorance, která sahá až do hlubin základní školy – viz jejich zoufalé zacházení s mateřským!!! jazykem, který je živí!!! ani ten nedokáží používat bez hrubých chyb. Jejich hlavní (a většinou jedinou) starostí je, aby oni sami vypadali jako ti lepší a chytřejší, bez ohledu na to, jestli rozhovor vedou s nositelem Nobelovy ceny za fyziku a co by případného ubožáka čtenáře či posluchače, který je odkázán na to, co se jim uráčí z rozhovoru vybrat, předžvýkat, překoktat, poplést, ze souvislosti vytrhnout, zpřeházet a zveřejnit, mohlo zajímat. Pokud jde o politiky, zejména jejich odpovědi ad hoc by ani neměly být jen tak vysypány z rukávu, už proto, že dotyčný novinář jen čeká – s předem pečlivě připraveným háčkem – na to,aby politika, který očekává otázky k věci a logické, nějak vyvedl z míry a mohl ho chytit za slovo. Celý tento novinářský trik by se mohl právem jmenovat po Topolánkovi. Kupodivu se to nepraktikuje obecně, většina žurnalistů je zaměřena jaksi pseudo intelektuálně holywoodsko levicově a navíc některých politiků (Zemanova a Kalouskova vtipu, Paroubkovo kočky) se bojí. Poněkud to připomíná Divoký Západ, kde se různí ubožáci snažili o proslulost tím, že věhlasného střelce zabili ze zálohy, jen pro jméno, pro trofej, jako parohy kapitálního jelena. Tak co se divíte?

  5. Věro, já se divím stále, ba čím déle, tím více. Povědomí o židovsko-křesťanských kořenech naší společnosti se vytrácí, takže očekávám, že zákonitě bude hůře, pokud se u nás něco nezmění. Smutné je, když někteří novináři se snaží manipulovat lidmi z jakýchkoliv nečistých pohnutek. Výstupy z médií si srovnávám se svým vědomím i svědomím. Pokud mě vědomí či svědomí varují, tak se snažím hledat, komu to má sloužit, než si začnu tvořit svůj vlastní názor. Jaká může být třeba odpovědnost soudců, když se na právech nevyučuje etika? Jedním z důsledků je, že se u nás staly rozsudky soudců nepředpověditelnými. Ne každý si troufne odvolat se, protože totéž platí i o nadřízeném soudu. Kudy z konopí?

  6. Jožine, v konopí bych klidně zůstala – údajně není návykové, rozveseluje a tlumí bolesti – jistě mnohem lepší než povolené drogy alkohol a tabák. Jinak s vaším hořekováním nad stavem současného světa zcela souhlasím, jistě by se nás volajících na poušti našlo dost na slušnou nátlakovou skupinku, obávám se však, že to samo na trvalou změnu nestačí, navíc je to evergreen, patrně si nad zkažeností světa zoufal už pračlověk Janeček. Ke všemu ti, kdo páchají, jsou NAŠI vrstevníci a/nebo potomci, po převratu je už 22 let a místo komunistů jsou tu další lumpové a my už nemáme ani tu výmluvu. Asi bychom neměli jen kvílet. Chce to ale práci, i jen tu drobnou, jak říkal Masaryk.

  7. Já musel absovovat ony výše zde jmenované piškuntálie před osumašedesátým pak po osumašedesátým znova, a dyž sem po vystoupení byl opět přijat pak dálkově, tak ešče raz.
    Esli bych neměl žádat též o odškodnění….

    Marxík iljič kléma che
    a svět si zase
    popláče
    a pustí sobě trochu
    žilou
    když mudrlanti
    páchnou
    silou….

    Drahý Jožine, halúzková už došla, nebo, že by to u vás bylo tím zímním šerem.
    Jinak všem, které pálí dobré bydlo, doporučuju kubu či severokorejsko. Myslím že už to dneska de i bez výjezdní doložky.
    Veselé krizování bude líp….

  8. Milý Jene, nechápu, proč bych měl tuto zemi opustit? Zemský ráj to na pohled jen pro zloděje? Přitom stačí tak málo – odpovědné volat k odpovědnosti, pokud nekonají to, za co jsou placeni, a bude hůř pro ty, co si to zaslouží.

  9. Zloděj patří do kriminálu, kdo o zločinu (včetně krádeže, obohacování, překračování pravomoci, úplatku) opravdu ví a neoznámí ho, je spolupachatelem. Pokud máte dojem, že si soused žije líp než vy, uvažte VŠECHNY okolnosti (vzdělání, pracovní pozici, nasazení jeho i vaše, jeho případné vytahování, hezkou a/nebo hodnou ženu) a jestli vám ještě pořád vychází, že má i přes to nápadně moc majetku, obraťte se na berňák. Žádný úřad nekoná bez podnětu, pokud je něco v nepořádku, je v první řadě potřeba, aby v rámci zákonů s tím začal dělat něco ten, komu to vadí. Nestačí ale mít jen dojem, vycházet z drbů nebo vlastní špatné nálady. Psát na internet ovšem je totéž, jako psát černou křídou do komína, jak říkávali předkové, kteří ještě měli komín.

  10. Dobrý den,
    přečetl jsem denunciační lekci a podle popisovaných obtíží dedukuji, že zde hypertrofují funkce žlučovodů.
    Člověk vzpřímený dbá své plemenné hrdosti.

  11. Gabrieli, Vy jste opravdu schopen dokázat svou tezi: „Člověk vzpřímený dbá své plemenné hrdosti“?
    Táži se:
    1. Lze přisoudit plemeni Homo erectus schopnost abstrakce morální kategorie „hrdost“?
    2. Lze přisoudit plemeni Homo erectus schopnost chápat pojem „plemeno“ v jeho existenciální důsažnosti?
    3. Pakli platí body 1. a 2., kdy (z hlediska fylogeneze) se dle Vašeho koncepu stal pojem hrdost součástí morálního povědomí druhu Homo erectus?

  12. Gabrieli, opravdu si myslíte, že je lepší papouškovat „dotyčný(í) krade(ou)“ podle míry své frustrace, aniž k tomu mám důkazy, a mám-li je, nechat zloděje bez potrestání? Plky o denunciaci zakrývají neochotu si špinit ruce, ale nebrání v pomlouvání a otravování ovzduší.

  13. Milý Jene, já jsem velmi bohatý, protože mám tři hodné děti a už i tři krásné vnuky. Další je – doufejme – „na dobré cestě“. To je to pravé bohatství. Zbylé bohatství dělím na to, co potřebuji ke slušnému životu, a na zbytečný mamon, ze kterého se snažím dávat potřebným. Jak vidíš, nemám žádné zásluhy, protože potřebným nedávám ze svého nedostatku, ale jen z přebytku. V žádném případě nechci dávat nic zlodějům a tunelářům, v tom by mi snad slušný stát mohl pomoci, je to jedna z jeho funkcí, a jen hlupáci nepožadují, aby stát tuto funkci plnil prostřednictvím odpovědných osob, které si kvůli tomu dobře platí. Ve volbách se snažím volit lidi s morálkou, ale jsem demokraticky přehlasováván, v tom je ta potíž.

  14. Pane Pavelko, mohl bych se z otázek, které jste položil, jednoduše odpoutat poukazem na použití pojmu „člověk vzpřímený“ jako příměru pro člověka rovného s pevnými, rovnými postoji, bez vazby na biologickou taxonomii. Přesto se můžeme nad Vašimi otázkami zamyslet, protože i kulturní antropologie prochází vývojem a přináší teze, které by ještě před čtyřiceti roky byly nepředstavitelné. Narazil jsem na publikaci: Boehm, Christopher (1999). Hierarchy in the forest: the evolution of egalitarian behavior. Cambridge: Harvard University Press. ISBN 0-674-39031-8. Autor klade výskyt „Homo erectus“ ještě do doby před 50 – 70 tisíci lety(!!) a popisuje změny chování v lovecko-sběračských tlupách s přihlédnutím k vytěsňování alfa-samců a vytváření egalitářských struktur. Hovoří doslova o „moral communities“. Samozřejmě bych asi nebyl schopen dokázat nic z toho, co vyplývá z Vašich otázek, ale mohly by přinejmenším zůstat otevřené.

    Paní Diblíková, chtěl bych Vás ujistit, že jsem nemínil zavrhnout denunciaci jako jednu z metod očisty společnosti. Jen mi není blízká. Je-li blízká Vám, přeji úspěch, možná, že dostanete i hodinky s věnováním!

  15. Gabrieli, nerad to píšu a je mi skoro stydno, ale cítím jako povinnost se přiznat: mám zvrhlou zálibu mísit bohapusté plky a nesouvislé útržky jakékoli hantýrky (v tomto případě asi filosofické či čo to bylo), řadit slova a formovat větnou intonaci tak, aby hovadiny působily zdáním smyslu; pokud se mi to v předešlém příspěvku podařilo, pociťuji nezřízenou radost a zároveň se Vám hluboce omlouvám.
    Toho Boehma si někde seženu.

  16. Gabrieli, vaše Co tě nepálí, nehas vám vydrží jen do chvíle, než začne hořet i u vás. Jinak vám přeji hezký výhled na okolní spáleniště.

  17. Milá paní Diblíková,
    registruji zvýšený výskyt slov „systémové“ a „nesystémové“ v publicistice i veřejných projevech. Většinou se týkají mechanizmů, které jsou již zavedeny a vzniká potřeba je vylepšit (např. majetková přiznání) anebo zavést nové (vysoké pokuty pro bohaté či obstavení sociálních dávek nejchudším). Přiznám se, že se nemohu nadchnout společenskými procesy, které jsou vyvolávány populistickými výzvami nebo ataky na nízkoprahové receptory základních lidských pudů, což se týká třeba i problematiky sociálního začleňování sociálně vyloučených nebo znevýhodněných. Takřka se studem nad sebou samým se přiznám ke své celostní orientaci na sociální konstruktivismus s jeho tezí, že společnost je výtvorem člověka, společnost je objektivní realitou a člověk je výtvorem společnosti. Věřte, paní Diblíková, že moje soukromé požáry pálí dost a dost.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.