Pamětník

Pamětníci si pamatují? Statistická ročenka SlovaDne ukazuje, že čím je člověk více pamětníkem, tím je senilnější. Paměti je potřeba brát s nadhledem. Redaktor nepravidelného občasníku SlovaDne doporučuje nekupovat žádné paměti. Jako příklad uvádím paměti celebrit, které při své senilitě zapomínají na kolaboraci s bolševikem.
… a jako pamětník doporučuji vzpomínku na jistého Františka Janoucha.

23 odpovědí na “Pamětník”

  1. Když si pamětník ze svých pamětí staví památník, tak kameny, které mu do stavby nezapadají, odvrhne, aby později o ně zakopával. Cituji z knihy knih: „Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním.“

  2. Trvalinko, prosím, já bych novou paměť nutně potřebovala, tahle moje už mi moc neslouží. Přitom jsem fakt pamětnice, což je zároveň odpověď na Vaši otázku: hodně pamatuju, ale málo si toho pamatuju. Tak bych aspoň jednu koupila, redaktor-neredaktor. Jenom vědět kde a za kolik.
    A P.S.: Radostně jsem po strašně dlouhé době zkoukla, že tahle příjemná SlovoDnová sranda furt ešče funguje.

  3. Praví se, že nejtrvalejší paměť má kůň a pak zhrzená žena. Stojí za povšimnutí, kterak lze ženu zhrzit. Nejobvyklejšími důvody jsou, že je buď něčeho příliš, či něčeho málo a nebo něčeho nic. Nicy je zhrzíváváno nejčastěji. Další imanentně vyhasínající pamětí je paměť národa. Vyznačuje se úzkou selektivitou vůči černým skvrnám v minulosti a pádům, jež měly původně býti skoky k světlým zítřkům.

  4. Čím je člověk více pamětníkem, tím je senilnější?! Pak bych ráda věděla, jak je možno, že církev tak stoprocentně věří a neustále předčítá z evangelií, z nichž nejstarší vzniklo až devadesát let po Kristově smrti?

  5. A když jsme u přesnosti paměti, je typický příklad dokonale pamětnické paměti, že Kristus se ve skutečnosti narodil pět let před narozením Krista, od kterého se počítá naše přesná psaná léta páně. No pozdrav páni, jak asi jsou přesná ta ostatní pravidla a příkazy, když v každém překladu nejen knihy knih, ale kterékoli knihy, se objeví naprosté odlišnosti.

  6. Paní Leo a pane Jiřulko,při vší úctě k Vaší vzdělanosti,jistě jste si povšimli,že právě ta nejstarší evangelia datum narození Krista vůbec neřeší.Lze se jen domýšlet,proč.A pokud můžeme datovat novozák.texty,jak víme,že to nejsou sbírky starších textů-zápisků pamětníků,či pod.Co se týká důležitých událostí a osobností,je obecným zvykem dotvářet,co nevíme.Tak vzniká legenda.Snad proto jsou uvedena parelně čtyři evangelia.Narozeniny-Vánoce jsou datované spíš na překrytí pohanských juchaček a začaly se slavit dávno po Kristu.Jiná káva jsou Velikonoce,alespoň pro protestanty.A o těch událostech o Velikonocích není spor.

  7. Jiřulko, dobrý překlad zachovává atmosféru a ducha originálu, takže respektuje i to, že význam slov se mění v čase. Koho neuspokojuje překlad, může studovat originální prameny, ale vyžaduje to znalost jazyků a dobových souvislostí, na což dnes nemusí stačit jeden lidský život, i když se v průměru prodlužuje. Jsem ochoten tolerovat i pětiletou chybu v datování narození Krista, která k dnešnímu dni činí méně než 2,5 promile, jelikož takováto chyba je pro mne zcela bezvýznamná, protože z mé paměti mi vypadávají přesná data narození žen mých tří synů a jejich dětí, a to už je pěkná ostuda.

  8. Rozděluju lidi podle věku na :

    co už něco pamatují
    co si ještě něco pamatují
    co si už nic nepamatují

  9. Jonáši, já, sklerotik, patřím do té nejšťastnější skupiny: mám totiž vše, nač si jen vzpomenu.

  10. Staří Pamětníci jsou obstarší a poněkud roztržití lidé, kteří každého jara říkají, že takové jaro ještě nepamatují. Je-li chladno, prohlašují, že tak studené jaro nepamatují: „jednou, tomu je šedesát let, bylo vám tak teplo, že na hromnice kvetly fialky.“ Naproti tomu, je-li trochu tepleji, tvrdí Pamětníci, že tak teplé jaro nepamatují: „jednou, tomu je šedesát let, jsme se na svatého Josefa vozili po sáňkách.“
    Tolik Karel Čapek

  11. Těch 90 let je na rádoby objektivní popis událostí tak tak. Já sama bych se ráda dožila zhodnocení námi prožívaných dějin „sine ira et studio“, ale zřejmě právě naprosté vyhynutí pamětníků jakouž takouž objektivitu umožní, nebo aspoň zatím vyhasnou nejvášnivější spory a taky to bude valné části potomstva fuk. Při dnešním klipovitém zrychlení informací a jejich efemérnosti to bude možná rychlejší, ale kdo ví, taky kouzlo nechtěného někdy zapůsobí hned (svíčkové srdce sloužící nočňátkům jako pissoir) jindy potřebuje odstup.
    BTW – prý už přiletěli skřivánci, tak už je jaro jisté, ale ještě jsem nezaslechla randál z Matějské pouti, a to zase já nepamatuju, to se od doby, kdy se matějská koná na Výstavišti, ještě nestalo – třeba mi už slábne sluch, ale tolik snad ne.

  12. Trvalince, pří vší úctě, doporučím osvěžení pravidla pro užívání přivlastňovacích zájmen „moji“ a „svoji“. Omlouvám se, každý patrně máme své obsese, já holt zájmena a Vy Janoucha.

  13. Děkuji Gabrieli, opravil jsem to, byť trochu jinek než navrhujete. Patrně nemám sílu dohánět mezery v gramatice a ani si odpustit občasné šťouchnutí do Janoucha 🙂
    Za upozornění na chybu v každém případě ještě jednou děkuji.

  14. Už ve starém Egyptě přišli na to, že má-li se udržet nějaká událost či osoba v paměti, je potřeba tesat do kamene. Zejména pokud se taková událost nestala nebo stala jinak (např. bitva u Kadeše). Nicméně i v tom starém Egyptě věděli, že co se dá vytesat, to se dá i otlouct (Achnaton).

    (Kam se na to hrabe naše středoevropské přejmenovávání ulic či stanic metra.)

    A pamatují-li si takhle mizerně žulové stély, jak si může pamatovat smrtelná organická hmota?

  15. O paměti (a trvanlivosti) žulových stél my Češi víme svoje – ze Stalina na Letné už zbývá jen skatepark, i ty schody se zvolna sunou k Vltavě. Nevíte, čím to je, že tak rádi „rušíme“ pomníky? On by ten Stalin jistě sjel dolů vlastní vahou, ale co třeba Mariánský sloup na Staromáku a Společnost pro jeho znovuvybudování?

  16. Věro, jistojistě máte pravdu. Na svou obhajobu uvedu jen tolik, že jsem ročník 79 a pro moji šedou organickou hmotu jsou obě epochy notně vzdálené a možná i splývají vzhledem ke svým značným podobnostem. Posuďte sama:

    1. Za Stalina i za Ramesse bylo pro neprivilegovanou většinu téměř nemožné vycestovat do některých zemí v zahraničí (Záp. Německo, Asýrie, Chetitská říše, …), i jinam to šlo jen se značnými obtížemi (Vých. Německo, Núbie).

    2. Pro obyčejného člověka byl velký problém vydělat si v rozumné době na auto resp. na nosítka s párem otroků.

    3. V obou systémech hrálo důležitou roli se státem srostlé náboženství, které se vyznačovalo panteonem roztodivných božstev (Lenin, Marx, Engels, Amon, Isis, Hor, …)

    4. Rétorika v obou režimech mluvila o věčnosti (říše mrtvých na Západním břehu resp. jakýsi vrcholný euforický stav zvaný komunismus, kterého dosáhneme ve spolupráci s naším Velkým bratrem na východě).

    5. Vrcholní představitelé obou systémů byli uctíváni až ke zbožštění a jejich těla byla posmrtně balzamována a ukládána do chrámu za tím účelem zbudovaným.

    6. Politické elity v obou systémech měly sklon k přehánění svých úspěchů a velkou roli ve veřejném prostoru hrála propaganda.

    7. Podstatnou roli ve společnosti měly ozbrojené složky a všudypřítomná byrokracie.

    8. Oba systémy adorovaly zemědělství a manuální práce vůbec, a oboje do značné míry podléhalo řízení z centra.

    9. Výtvarné umění se vyznačovalo jistou schematičností (zvláštní perspektiva v Egyptě a reálný socialismus).

    10. Nejvýznačnějším rysem architektury v obou kulturách byl značný sklon k monumentalitě státních staveb a pomníků.

    11. Za koncem obou systémů pravděpodobně stály stále rostoucí náklady na jejich samotné udržení a postupný rozvrat ekonomiky.

    12. Co si o tom všem myslel běžný občan je nejasné, dochované písemné prameny spíše v tomto ohledu spíše mlčí.

  17. Pravděpodobně prostý egyptský lid nebyl z Ramsese a vůbec faraonů nijak odvázanej, nejspíš buď měli co dělat, aby udrželi ducha a tělo pohromadě, nebo (v lepším případě) drželi hubu a krok, ale stavby a sochy z jejich doby obdivujeme dodnes, zatímco po nás zbudou jen skládky plné papírových plen. Vůbec jsem neměla na mysli politiku, ale lítání ode zdi ke zdi a likvidaci umění při sebemenším závanu jiného politického větru buď ze servility či podělanosti, nebo (a) nahražování pochybnými „díly“ protekčních kamarádů. Zaplať pámbu za pár Masaryků, uchovaných v nejspodnějších sklepích depozitářů nebo ukrývaných po domácnostech (u nás doma byly libri prohibiti v gauči, ale Masarykova busta stála hrdě na sekretáři), jinak bychom neměli ve veřejných prostorech buď nic, nebo efemerní streetart a la Romantyc. Aber nichts fuer unguat.

  18. Nemám co dělat (se svou myslí), nedivím se tedy, že od pradávna někteří nedokážeme udržet Ducha s tělem pohromadě a musejí přijít tedy ony větry a při sebemenším závanu pak lítáme ode zdi ke zdi. Jen snad ne ve veřejných prostorách! Pak to nemá nic se streetart. Nerad něco vyvracím, ale rád se dívám na věci z druhé strany i jako pamětník a s nadhledem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *