Pičičanda nebo pičičunda

Haryk dnes přispívá k obecnému popletení jazyků pičičandou. Já říkám zásandě pičičunda 🙂 a dorostenku za tím nevidím.
Vážení Slovodníci,
už jste se někdy setkali se slovy pižduch, piškuntálník a pidižvík? Ta znějí, co? Ale co znamenají? Ve mně vyvolávají pocit něčeho podezřelého, mírně mentálně pokřiveného, šklebného, raděj od toho pryč.
A ještě k těm třem slovům přidám pičičandu. Kdo to ale je, ta pičičanda? Podle mých představ podivný zjev, oprsklá dorostenka s tvářemi, nosem, rty a ušima prošpikovanýma cvočky, kouřící doutníky a pijící balenou vodu rovnou z plastové flašky. Poposedává porůznu, nejraději na poplivaných schodech, vůbec jí to nevadí. Taky mívá zrzavý rozježený přeliv, leckdy bývá pestře pomalovaná, umolousaná, vlají na ní, za ní i kolem ní různé fángličky. Občas vyplazuje na lidi jazyk, což patří k chování, které léčili naši rodiče buď páskem, nebo rákoskou. Prostě pokleslý typ.
Myslíte, že stojí za to se v těchto slovech ponimrat?
Haryk

120 odpovědí na “Pičičanda nebo pičičunda”

  1. O pičičundě jsem v životě neslyšel, pičičanda se v mých představách pojí spíše s drobností, malicherností nebo podružností – něco jako nevýznamná rolička, které herci říkají čurda. Pižducha znám jako pižďucha a slovo piškuntálek padlo v nějaké předválečné americké komedii, jméno už mi vypadlo, ale začínalo to automobilovou havárií, při které se zabil nějaký boháč, a jeho prachy pak zdědil hlavní hrdina, který byl svými tetami takto hodnocen. Kdysi to uváděl v TV pan Goldscheider. Doufám, že mu nekomolím jméno. A teď mě napadá, nebyla to Nečekaná událost? Filmoví nadšeni všech zemí, spojte se!

  2. A do této kategorie by mohlo patřit i slůvko „pičmunda“. Slyšela jsem to v pohrdlivém spojení – byl to takovej pičmunda – ve významu nicka, chudinka, atd. A pičičanda? Taky mi to připadá jako zástupné hodnocení ve významu hloupost, kravina, blbost. Snad.

  3. Pičičanda není osoba, nýbrž akce, činnost, performance, humorná situace. Sranda je termín všeobjímající, pičičandu mám lokalizovanou do zfilmovaných a lehce dekadentních kanceláří a škol první republiky.
    Není to ani rok, kdy jsem v regionu Malá Haná odchytil slovo „rozpičouřená“. Z kontextu vyplynulo, že dotyčná děvčica byla excitována nějakou pičičandou.
    Pižďuchy má Václav Havel v jedné pohádce.

  4. Vedle pičmundy je čičmunda, kterého lze personifikovat jako důlečitého blbce. Pokud jde o pičičandu souhlasím s p. Pavelkou jen s tím, bych to klidně z 1. republiky rozšířil až do současnosti

  5. Kdybych přistoupil na názor p.Pavelky item Jiříkův, musel bych implikovat sloveso pičičanditi a podstatné jméno slovesné pičičaňdění. Přikláním se k názoru, že pičičanda je osoba ženského pohlaví, frivolní, nevhodná k ženitbě, avšak použitelná pro šlapání.Zelí pro celý okres.

  6. Milý Gabrieli, Váš pozdrav Zelí pro celý okres je z kategorie Míru zdar nebo Dudy do každé rodiny. Co dokáže náhodně umístěná tečka vím z vlastní zkušenosti, kdysi mě za to vypeskoval pan Pallas

  7. Gabrieli, ne každé substantivum s sebou na své pouti jazykem nutně musí vláčeti spřízněné sloveso nebo podstatné jméno slovesné. Příkladmo zmíněná sranda.

  8. Všichni po špičkách obcházejí choulostivou etymologii slova pičičanda.Mám dvě alternativy: seriozní, dle slovníku píčiti se znamená zpěčovati se. Dle druhé je pičičanda od italského slova pičikáto a znamená nabrnknutá.

  9. Pičičandy chápu jako jakési nepříliš vydařené ozdůbky, kterým můj tatínek říkával též čuramézy (zejména v architektuře). Čičmunda a přicmrdávač jsou dnešní podržtaškové.

  10. Jo, a pižďuch je podle mého zvířátko podobné svišti (pišťucha velká), které žije kdesi v horách Jižní Ameriky. Piškuntálek – to pociťuji jako pochvalné humorné označení pro malé dítě, které řeklo nebo udělalo něco legračního nebo chytrého. Pidižvík byl jakýsi trpaslík – příšerný suvenýr prodávaný na Karlově mostě, sestávající většinou z umělohmotných chlupů (okolo let 60.)

  11. Z tečky už je opravdu promlčka, omylem jsem ji tehdy napsal v E-mailu před zavináč, mohlo to být někdy v lednu nebo v únoru, ale protože jsem se přiznal, že ji mám rád, tak jste mi odpustil

  12. Děkuji p. Gabrielovi, který připomenul italské slovo pičikáto, které se používá v hudbě pro strunná nástroje. S tím je spojený vtip. V orchestru vedle sebe sedí dva houslisté a ten jeden připomíná druhému „pičikato“ a druhý mu odpoví já za to nemohu, že mi to pičiká.

  13. Pičikáto je slovíčko ryze české, Italové a hudebníci píšou pizzicato (v notách zkratka pizz.) a čtou picikato. Představte si Jiříku, jak by se asi podle Vašeho vzoru četla celosvětově proslavená italská pizza.

  14. Dovolte mi se vmísit, neb jsem byl zklamán, že si nikdo nevzpomněl na užití slova piškuntál v (téměř) klasickém díle Rada – Žák: Příběhy dědy Posledy. Zde jsou jako piškuntálové uváděni školní skřítci vzniklí z duší šplhounů. Je ovšem pravda, že to dílko vyšlo poprvé v době, kterou ani já osobně nepamatuji.

  15. _______________
    | | |
    | | |
    | | _|_
    | | / |
    | /__/
    _____/

    Pičičanda je děvče které má ze všeho piču, jako já.
    Prčičanda je pak děvče které má ze všeho prču.

    Zdeňku, musím říct ze mi slovo pičičanda také jaksi vágně připomíná Žákův popis studentského slangu.

  16. Jiříku, ten vtip jsem slyšel o Josefu Sukovi. Uprostřed koncertu na něj dirigent hlasitě šeptá: „Mistře, pizzicato!“. Suk na to nic, dále zuřivě hraje. Po chvíli zase, poněkud hlasitěji: „Mistře, pizzicato!“. Suk nic. Nakonec dirigent, zcela konsternován, téměř nahlas: „Mistře, pizzicato!!!“, načež Suk praští šmytcem o pultík a zařve: „Já vím že to piciká, ale co s tím ksakru mám dělat!?“

    Gabrieli, italsky sice neumím, ale ha housle jsem hrával, a dvě z mojich dětí hrají na housle, violu a cello, a v notách se vždy zkracuje (to je zkratka, ne oklika) „pizz.“, z čehož soudím že „pizzicato“ je správně.

    Vyplazovat jazyk už na vás nebudu, nějak se mi to minule nepovedlo, zdá se že wordpress neuznává &lt&pre> tagy.

  17. Jan Malát, hudební slovník, IV vydání, přepracoval a doplnil Miroslav Barvík, Fr. Urbánek a synové, Praha II, 1945:
    Pizzicato (picikáto), Pizzicado (picikando) it., trhavě, brnkavě, ve skladbách pro smyčcové nástroje, zkratka pizz. Slova coll’arco naznačují, kdy se má hráti opět smyčcem.

  18. ad lahvak – krásné slůvko pičičanda užil již mistr českého jazyka Karel Čapek – viz Jak se dělá divadlo a užil ho tam se samozřejmostí běžného užívání v divadelnickém prostředí.

  19. Pane Pallasi, náhodou jsem objevil tu tečku, bylo to u hesla důtky někdy loni v listopadu. A co se týče Vašeho tvrzení, že pičičanda je spřízněna s říkadlem paci paci pacičky, mám dojem, že spíše by mohla být spojena s filmem Prci, prci prcičky. Ale vědecké důkazy bohužel nemohu poskytnout ani já.

  20. Jirkovi.
    Náhodná tečka nebo čárka ve větě jinde docela změní smysl věty. Pan L. Lipský jako Hlustvisihák: To máme počasí, co, soudruhu, blbý. VERSUS: To máme počasí, co, soudruhu blbý.

  21. To je vtip:
    Sedí v hospodě dva, starej a mladej:
    „To je ale dneska venku nečas, dědečku, blbej.“
    „No aspoň poroste tráva dobytku, mladej.“

  22. Pičičanda je herečka, která hraje nevýznamné role (služky,pomocnice apod.). Toto slovo je uvedeno i v SSJČ.

  23. Oprava č. 2: nahrazuji slovo „kruic“ slovem „kruci“. To je tak, když si člověk dělá srandu z jiného člověka.

  24. Teda Stařenko, že Vás najdu přímo pod tím početím ZELÍ!, to by mě nenapadlo. Já tím hledáním strávila celý víkend (a to čtu sakra rychle), no ale fakt jsem se nasmála a taky zavzpomínala na časy vzdálené a lidi tenkrát blízké.¨,

  25. Jak je možný, že jsou ty komentáře tak neuvěřitelně přeházený? Nebo už to mám všecko přeházený já? No, už asi jo. Třeba je to jenom dočasné. V pětaosmdesáti a kus už je dočasné všechno, a to tak, že velmi. A na parte už se nemusí psát ani „náhle nás opustila“, ani „předčasně nás opustila“. A s tím opouštěním by to byla taky blbost – nenapadá mi nikdo, kdo by se pak cítil opuštěn. A taky nevím, proč by mělo existovat nějaký parte k té události . No teda, to jsem si vybrala téma.
    Veselý vánoční čas a stálé zdraví i v novém roce a těch dalších.
    Zelí si koupím. Kysané.

  26. Teda Vy máte vánoční náladu! Zelí Vám doporučuji, je plné vitamínů a snadno průchozí. Veselé parte místo pohlednice a užijte si to, doufám, že budete na Slovu i o a mezi Svátky vánočními (mám chuť napsat VÁNOČNÍMI, na Ježíška ať mi nikdo nešahá). Vám i všem ostatním SD přejeme s Valinkou štěstí, zdraví a pokoj svatý a do nového roku všechno, co si přejete sami, hlavně aby pominuly ty nejhorší metly a buzerace. Kysané! všem.

  27. Prosím, prosím, jak se hledá SlovoDne? Já to vždycky najdu až napojedenácté, někdy až napotřicáté a to ještě nějakou nepravděpodobnou oklikou. Moc děkuji. Dřív mi to šlo, tak nevím, co jsem vyvedla. Já třeba za odměnu slíbím, že si budu jenom číst.
    A třeba jsem to hledala vždycky blbě a přesto jsem to našla vždycky hladce a měla jsem jenom kliku.

    1. 1. Napíšeme do toho řádku nahoře, jak tam bliká kurzor, „slovodne“. Zmáčkneme ENTER.
      2. Ťukneme na první odkaz: SlovoDne.cz – Co je český – to je hezký. A jsme tam.
      3. Úplně nahoře se objeví záložka SlovoDne.cz – Co je český – to je hezký. Ťukneme na ni pravou packou myši a levou packou ťukneme na Připnout. A máme to tam nafurt.

  28. Stařenko milená, nevím, jak hledají ostatní, já to vyřešil tak, že když jsem si našel SlovoDne, uložil jsem si je mezi oblíbené. Tím pádem si mezi oblíbenými najdu příslušný řádek, kliknu a jsem tam

  29. Jo a abych nezapomněl, přeju všem aktivním, hybernujícícm i emertiním účastníkům tohoto sdružení klidné Vánoce i šťastný vstup do nového roku.

  30. Milý vzdálený příteli Jirko, já mám Slovo/Dne uloženo mezi oblíbenými a to ve velkém zeleném rámečku. Kliknu a jsem tam, ale úplně jinde, přesněji napsáno jsem ve slovu/dne, ale v jiném než v tom, po kterém toužím, tedy nikoliv v tom posledním a aktuálním. Samozřejmě si ráda počtu, co psali Slovodníci třeba v roce dvoutisícím pátém a souhlasím s Věrou, že to bývali Slovodníci kabrňáci a že je hrozná škoda, že tak mnozí již odešli do stavu emeritního (nebo – jak píšete Vy – jsou již emertiní /ale to by se mělo psát emertinní se dvěma „n“, žejo/?). Ta potíž tkví patrně spíš ve výsledku kombinace mých mentálních schopností a zásahu mého vnuka, který mi po šesti-a-kus-leté pauze zmodernizoval počítač v souladu se svojí představou o tom, co je pro babičku přece dost dobrý a co bych tak ještě panebože chtěla.
    Já taky přeju všem všechno nejlepší, ale co pamatuju, nikdy to nikomu nepomohlo. Nebo možná někomu jo, ale neřek mi to.

  31. Já vím, že to Karel Velebný přával, ale dyť to povídám: i když člověk přeje ze všech sil, k ničemu to néni. A taky si neumím představit to zdraví jak jde, natož samo!
    Měli jste k večeři rybu? Já jsem si dala chleba se sardinkama. Ani ty sardinky už nejsou, co bejvaly.
    No nic, až zas bude otevřeno, koupím si to zelí.

  32. Nevstoupíš dvakrát do téže řeky, tudíž nesníte ani dvakrát stejnou sardinku, natož abyste ji zhodnotila týmiž chuťovými pohárky. Rybu jsem k večeři měl, klasického kapra v trojobalu. Ani jsem mu neřekl kapre diem. Zelí mám, ale ještě jsem se k němu nedostal, leč už se těším.

    1. diem jako nazdar? V Římě asi neměli ř, ale proč se teda říká Ř(ím) , ale i tak „kapře ade nebo adieu“ nebo „vejdi a neškoď“, to se ale říká kořalkám, tak asi je to tak, jak říkáte,( Když „ciao“ je ze „sklavo“, to byl otrok, takže je to nejspíš „služebníček, milostivá“ než ugs (to je z něm. křížovek, nenapadá mě čes. ekvivalent, lid. mi přijde málo expresivní, jak je, Stařenko, správné oslovení a pozdrav kaprovi? a taky to označení v křížovkách?)) Teď už asi jen „odpočívej v pokoji ( spíš ve vaně, ne?, ale von nejspíš radši v rybníce), tak teda Petrův zdar, zelí pro celý okres a kaprům RIP.

  33. Odpusťte, paní Diblíková, jen jsem se dopustil slovní hříčky. Diem není nazdar, leč reminiscence na římské carpe diem, což znamená v prý původním slova smyslu využij dne, ale pak to hedonisti zkroutili na užij dne. A snad Eduard Bass napsal někomu z lázní:
    Tak si tady pěkně žijem
    podle hesla carpe diem;
    když nás děvče šťouchne loktem.
    řekneme si carpe noctem
    To poslední slovo nemá nic společného s octem, leč jde o noc

  34. Věro: lichotí mi sice, že se na mne obracíte s dotazem („… jak je správné oslovení a pozdrav kaprovi“), ale marně dumám, z čeho pramení Vaše důvěra v to, že jsem mocna odpovědi. Já s kapry vůbec nemluvím, neboť je nemám ráda. A i kdybych je ráda měla (nebo i kdyby mi aspoň byli lhostejní), žádné vhodné téma mi pro taký rozhovor nenapadá. O „správném oslovení“ už vůbec nemluvě. Nemluvíc. Nemluvíce. Prostě jsem se v celém Vašem příspěvku zcela ztratila v překladu. Myslíte jako, jestli mu tykat nebo vykat (ahoj kapře , nebo pane kapr? Dyť bych ani nepoznala, ešli to néni jikrnáč). A co je RIP?
    A Jirko: mně se něco plete o tom, že ten Horatius v té své básni (nebo teda vlastně ódě asi) napsal „carpe diem quam minimum credula postero“ celý dohromady, ale najdu si to na netu až jindy, protože se vždycky v rámci toho hledání motám na netu a nacházím tam moře věcí, o kterých jsem v životě neslyšela, místo abych napsala stručně jen to, co jsem tady původně napsat chtěla a šla (místo toho flákání se tu) dělat něco rozumného a nanejvýš potřebného – například utřít prach a vyluxovat. Mně se zdá, že to ti hedonisti (Hédonisti) zkroutili na „užij si (každého dne) a vykašli se jak nejvíc můžeš na přemejšlení o tom, co bude pak (zítra nebo v budoucnu)“.
    Jéžiši, omlouvám se všem, já si tu zas budu nějaký čas jenom číst, co krásného a veselého budete psát.
    Čeština je pro cizince fakt těžký jazyk. Píšeme a říkáme např. psát s dlouhým á, ale „nepsat“ s krátkým a. Jak se v tom mají ti chudáci vyznat?

  35. Jako jedni z mála žáků jsme na JSŠ – nyní Keplerovo gymnasium – absolvovali (jako pokus MŠ – už tenkrát se blblo s „vylepšováním“ školství) dva roky latiny, moji spolužáci byli mj JUDr Pavel Rychetský (předseda ÚS) a Msgr biskup Jirka Paďour (těm se to, na rozdíl ode mě, v životě hodílo), na mě si s ňákým caprem nepřijdete. Kapre diem jsem si vyložila po svém, rým noctem s octem by se měl tvůrčím způsobem dále využít. Do Nového roku vám všem přeju, aby nám to vydrželo a blbli jsme si vesele dál, výš, rychleji a víc.

  36. No s tím krátkým a dlouhým je to pořád problém, navíc nejen ostravaci, ale i kolem Paky mají semtam krátké samohlásky – my jsme měli strýčka Otička, ale teta Růženka běžela před deštěm zakrejt Pepoj kůpu (sena), halt to tam maj nějak osobitě, a to je jenom Paka, a né Osoblaha, tam to musí bejt síla. A nemluvivše, evtl nemluvivšíce. Gabriela na nás!

  37. RIP je latinská zkratka pro odpočívej v pokoji. requiescat in pace, pokud si to dobře pamatuju, nemajse spolužáky biskupy ani předsedy ÚS. A s tím odpočíváním – existuje povídka Jiřího Suchého, kterak trénoval hru na violoncello a přišel na něj soused, že ho to ruší a nemůže odpočívat v pokoji. A končí to větou: Tak jsem ho bodl čelem v zad a řekl odpočívej v kuchyni.
    A prach, Stařenko, nestírejte, to byste ho jen rozvířila. Buďte ráda, že se usadil a klidně si sedí. Rozvířený prach je za všecky prachy

  38. Já ten slib o svém slovodňovském mlčení poruším, ale hned po tomhle odeslání jej zase nechám neprodleně vstoupit v platnost. Moc všem děkuji za cenné rady ohledně prachu a uklízení vůbec. Poslechla jsem je všechny předem.
    Suchý mne vždy potěší, jenom ať mi ještě neumře – padá to kolem mě jak kuželky.
    Paní Ivance závidím – ta se teda má! U mne měl Ježíšek přichystané velmi dobré podmínky, ale nepřišel. Já vím, měl toho moc, zdržet by se tu stejně nemohl krz karanténu. A stejně nemám doma jesličky. A ani vola, ani osla – kdo by na něho dejchal?
    Chodím opatrně a nevířím. Přesto však často kýchám, přičemž již prvním kýchnutím zavířím a dám takto vzniknout jejich následné řadě.
    Přeji všem všechno, co se přát dá, ba i víc, ačkoliv vím z dosavadních zkušeností, že má přání nefungují. Včera jsem si na poště koupila los, doma jsem ho oškrabala, a zas nic!

  39. Koukám, že si mlčení vzali jako novoroční předsevzetí všichni (až na mě). Tak já se tedy taky – ale s velkým přemáháním.

  40. Stařenko milá, prosím, odvolejte svoje sliby a porušte mlčení. Když všichni začneme mlčet, tak SlovoDne zajde. A kýchejte do kapesníku, tím se omezí víření.

  41. Odvolávám mlčení. Dobře Vám, Jirko, tak.
    Kýchám do toaletního papíru, kapesníků již nemajíc. Nejraději však mám papírové utěrky – každou po provedení jejího utržení přeložím ve dvé a použiji; celý balík jich mám přichystán na loži, jež mám v úmyslu použít posléze ve vhodném čase jako lože smrtelné, abych pak nemusela pořád vstávat kvůli každýmu blbýmu kapesníku. Poslední vůli psát nemusím, ačkoliv bych mohla, když teď už vidím – jenomže tam nemám co napsat, takže v tomto ohledu mám námahu ušetřenu.
    Prostě šetřím, kde můžu. Odešel mi nespravitelně vařič (můj sporák zůstal v bytě, který jsem poměrně nedávno náhle, spíše nedobrovolně a nečekaně opustila), tak holt – opakuji – šetřím, kde můžu. Ani to zelí jsem si ještě nekoupila (stejně je tu teď uvařit nelze), ale učiním tak, jen co mi skončí izolace a karanténa (jaký je mezi tím rozdíl? Tato otázka mi byla včera večer telefonicky položena) – před několika málo hodinami mi v televizi řekli, že mi na to stačí pouhých pět dnů, což jsou v této chvíli dny již pouze čtyři. A dám si to zelí do ledničky, klesne-li venku teplota, vydrží mi. Taky mi zvýšili důchod, ale neřeknu Vám, na kolik, neboť byste mi to nevěřili. Chci-li být litována, ukážu vždycky útržek poslední důchodové složenky, což tady a teď nelze.
    Jdu balit Ježíšky. Ježíška jako takového jsem musela odložit, protože jsem v patřičném čase nebyla pro nákupy způsobilá. Mám čtyři pravnoučata, některá z nich nejsou úplně má vlastní, nebylo tedy snadné vybrat dárky tak, aby ani ona (ta pravnoučata) ani jejich rodiče nepocítili ani v nejmenším osten nespravedlnosti. Mám velice nepříjemný pocit, že jsem jim místo radosti připravila samé (ale lautr samé) hovadiny. Tak to holt nějak ozdobně pobalím, popíšu, uvedu do přenosného stavu a pověsím zvenčí na kliku. Jejich rodiče si to vyzvednou a pak mne telefonicky ujistí, že to vůbec nevadí, do něčeho děti dorostou, s něčím se naučí zacházet až budou větší, a mnohé z dárků už doma mají, teda sice hezčí, ale nemám si z toho nic dělat.

    Jirko, já jsem svůj slib mlčení odvolala. Vtírá se mi nyní neodbytně do mysli podezření, že i Vy teď odvoláte přání, jež je předmětem Vašeho posledního komentáře. Jéžiši, posledního né, to né! Prostě toho Vašeho komentáře, který je před tímhle mým.

  42. Do izolace jsou uvrženy osoby už nakažené. Karanténa slouží k oddělení osob, u nichž je na nákazu podezření, ale ještě nebyla prokázána ani vyvrácena. Izolace dále slouží k oddělení dvou fyzikálních prostředí: tepelná k oddělení zimy a tepla, elektrická k odělení prostředí prudce kopavého od prostředí kopavého méně.

  43. Přečetl jsem si, Stařenko, svůj předchozí komentář, leč nenašel jsem tam žádné přání, ale nic si z toho nedělejte, některé věci mi docházejí pomalu a některé vůbec. Ale líbí se mi formluace provedení utržení.

  44. Jirko, já jsem se blbě vyjádřila, nešlo asi o Vaše přání, ale reagovala jsem na Vaše tohle: …, prosím, odvolejte svoje sliby a porušte mlčení. Když všichni začneme mlčet, tak SlovoDne zajde. A kýchejte do kapesníku, tím se omezí víření.“ Víření se mi již omezilo.
    Jaroslave, řekli mi (v souvislosti s třetím obdržením očkování, jehož se mi nedostalo, protože … v izolaci nejste, ale karanténu musíte dodržet“ (což už stejně není pravda, protože teď už tato trvá pouhých pět dní).

  45. Tak nevím: už jsem se zase ztratila, nebo to psaní už prostě nikoho nebaví? Soucitu ve vás není, co by se za nehet vešlo! Já nemám co číst, nikam ven nesmím, ke mně nikdo taky ne, v televizi je to lautr Soukup, k smíchu široko-daleko nic, i ty blbý kapesníky už mi došly. Zelí tedy už mám, červený, ale uvařit si ho teď nemám na čem. Aspoň fór nějakej kdyby sem někdo hodil. Nebo dva. Děkuji. Rady nechci, těch už mám plný zuby (ty zbývající teda myslím samozřejmě). Ledažeby někdo věděl o nějaké nové fakt prima knížce (nebo více jich) , já bych už si někoho poprosila, aby mi ji pověsil na kliku. Zvenčí, pochopitelně. (Prachy bych mu pověsila tamtéž – i knihy jsou dnes sakra drahý.)

  46. Milá Stařenko, zkuste Americká léta Jiřího Voskovce od Libuše Rudinské nebo od Jana Klímy Případ půjčeného psa a Smrt má ráda poesii. A já se budu jako obvykle snažit vpisovat další příspěvky, leč za vtipnost neručím. Ale ta snaha.

  47. Nuže, Stařenko, máte to mít.
    První povzbudivá příhoda je pravdivá, autentická, ze života. O Dušičkách se můj otec setkal mým bratrancem na hřbitově. „No ahoj Meinl, já tě neviděl ani nepamatuju, jak se daří?“ „Stojí to za prd, Bohdane, já sotva dejchám, srdce sotva tluče, klouby bolej, že mi boty musí zavazovat Jarmilka…“
    „Hm, hm, tak to máš blbý. A že tu hned nezůstaneš?“

    A druhý příběh je patrně vymyšlený: Dneska mě nasral hrobník! Ptám se ho, kde je hrob 157 a on mě seřval, proč prej vylejzám, když pak netrefím zpátky… blbec!

  48. Tohle mi přeposlala dcera:
    Myšlenky diktátorova osobního kuchaře:
    Jí Kim, či nejí? Jí-li Ki m, jí kim-či či nejí kim-či? Čí kim-či jí Kim, jí.li kim-či? Čím jí Kim kim-či? Čílí se Kim, čili-li v kim-či? Čím víc čili v kim-či, Kim si dá víc limči.

  49. Hurá!!! Moc ď!!!
    Prosím, ešče!
    Nedávno jsem mluvila mobilem se svojí vrstevnicí. Seděla v šalině a dostala esemes od své kamarádky: „Jsi doma? Stavila bych se.“ Ona odpověděla „Nejsem, jedu na hřbitov“. A kamarádka: „Na furt?“
    „Americká léta“ už umím, líbilo se mi moc. O Jana Klímu budu někoho otravovat, jestli by mi to na tu kliku … Já mám kliku, že mi to určitě z tý kliky nikdo neukradne, v tomhle baráku nikdo nečte.

    Kima jsem si musela přečíst třikrát, než mi to seplo.
    Jaroslave, ten druhý příběh je fakt asi vymyšlený, protože co já znám hrobníky, tak jsou všichni zdvořilí.

    1. Alespoň jeden hrobník zdvořilý není. Naše Praha, 30. 07. 2010:
      Dnes krátce po poledni zaútočil ve Štúrově ulici v Praze 4 opilý muž na vietnamského prodavače. Asi šedesátiletý muž vyhrožoval obchodníkovi s mačetou v ruce. Bezprostředně poté, už na ulici, agresivního muže odzbrojili a zadrželi strážníci z Prahy 4. Opilý muž, povoláním hrobník, přišel dnes po poledni do krámku vietnamského obchodníka a chtěl si koupit kalhoty. Měl ale jen 100 korun. Zboží, o které měl zájem, bylo dražší, a tak mu prodavač odmítl věc prodat. „V tu chvíli agresivní muž vytáhl asi půlmetrovou mačetu a řekl obchodníkovi, že si kalhoty stejně vezme,“ popsali situaci strážníci. Obchodník se před mužem stačil ukrýt a ozbrojený muž obchod opustil. V tu chvíli už na místo dorazili strážníci, kteří muže odzbrojili a omezili na osobní svobodě. Při kontrole nadýchal bezmála tři promile alkoholu.

  50. Žádného hrobníka neznám, jen jednoho hrobaře a nevěděl jsem, jaký je mezi tím rozdíl, na wikipedii jsem zjistil, že oba jedno jsou, ne tedy že jde o dvě samostatné entity jako třeba popelník a popelář

    1. Wikipedie kecá. Cit mi říká, že hrobník je pracovní zařazení. Naproti tomu hrobař je nechtěný úděl, zhoubce, ničitel: hrobař české literatury Ladislav Štoll.
      A když je zdrobníme, to je teprv mela! Hrobařík je brouk který zahrabává mrtvoly, zatimco hrobníček je malá popínavá rostlina, která často roste na hrobech. Existuje hrobníček bílý a hrobníček plnokvětý, ktery má větší květy s nádechem do fialova. Hrobníčky jsou u nás ohrožené.

      1. Pane Pavelko, má neskonalá úcta k Vám je ještě neskonalejší. Šíře Vašich zájmů a znalostí je zcela obrovská. Od briket přes Morgensterna až po substantiva se základem hrob. To, že jste vynechal pohrobka, jeví se naprosto marginální.

  51. Na hrobníček jsem ondy narazila při čtení nějaké fantasy(?) a myslela jsem si, že to je jen rekvizita do žánru, tak moc děkuji za rozšíření obzorů, ale bojím se, že to hned zase zapomenu. Taky mi ho ta úča v počitači podtrhla, že jako blbě, ale ona mi podtrhává počitač, asi myslí, že jsem z ostravska. Hřbitovní humoresky jsem bez dovolení opsala a přebírám do repertoáru, nedávno jsem se dočetla, že opravdové stáří je, když zvoní alarm, když vycházíte z muzea. Tak bacha, NMHLMP má všechno teď nové a snad i funkční. (Schválně, kdo ví, o čem píšu? Ne abyste, pánové, tvrdili, že to nevím ani já sama, a to pořád! Já vás v duchu slyším!!)

  52. Strýc Gogle mi nabídl:
    Lot 100 HP 5MM High Intensity 300 MCD Zelená LED 2,2 V DC 20 Deg 570 NM HLMP-8509
    Stav:Nový
    Množství:
    1
    167 položek k dispozici (100 položek na položku) / 1 prodáno
    Cena:
    US $9.99
    Approximately 213.90 CZK

  53. Jarku, dík za pomoc. Tenhle se mi líbil: Na stavbě řeže chlap cirkulárkou, a najednou fik, uříznul si prst.
    Strašně řve, seběhli se ostatní dělníci, ptají se, jak se mu to stalo a on ukazuje:
    „Normálně řežu, řežu, a najednou fik… kurva, druhej!“

  54. Před chvilkou jeme se dali do řeči se známou, která místo aby nadávala na poměry pravila: „Já si ze všeho beru jenom to pozitivní. Třeba teď mi jeden chlap u řezníka řek, že jsem pěkná. Von teda řek, že sem pěkná kráva…“

  55. V restauraci, kde nabízeli kynuté blbouni, mají novou specialitu: řízek přes celí talíř. Neměl jsem odvahu ochutnat

  56. Pane Pavelko,
    12.01. jste byl tak laskav a posloužil dvěma vtipy, z nichž druhý, který považujete za patrně vymyšlený, je o tom hrobníkovi. No a vidíte, není vymyšlený. Akorát jste si popletl číslo hrobu a sebe s babičkou. Fór byl popsán již v r. 2019, tak jsem ho sem nakopčila: Chodí babička po hřbitově a hledá hrob a ptá se hrobníka: „Chlapče, prosím vás, nevíte náhodou, kde je hrob č. 126?“ A hrobník na to: „Ježiš marja babi, vůbec nevím, ale proč vylejzáte, když pak netrefíte zpátky?“ (Autobus007, 29. prosince 2019). A ten hrobník byl zdvořilej náhodou. Úplně ho vidím, jak byl té babičce hotov ku pomoci. A Vy, že blbec!

  57. Jen tak na okraj: To, že byl vtip popsán již před 3 lety, jak píšete, Stařenko, ještě neznamená, že nebyl vymyšlený

  58. Existuje teorie, že na světě existuje pouze jistý počet vtipů, které se všelijak vynořují a obměňují. Sem tam se vyskytne dobrodinec, který jich pár sebere (jako Sušil moravské písničky), ale myslet si, že některé složil Hutka, je naivní. Se vtipy je to taky tak, ty, co vyprávěla moje babička (nar. 1889), se občas vynoří v novém outfitu a občas dokonce politicky zbarvené. Nejsou proto míň (nebo víc) zábavnější. Ono je to jako se sexem, taky si každá generace myslí, že ho vymyslela, protože jsou chytřejší než předkové.

  59. Koukám, že jsem dala špatně „)“. Omlouvám se, soryvoe, jak říkali u nás v hospodě, dokud nezavládl kovid a hospodu nezrušili.

  60. Jirko, máte recht. Už vůbec nehledě k tomu, že samozřejmě nevím, kdy byl popsán poprvé.
    Věro, já jsem u Vás žádnou chybu se závorkou nenašla. To pochopitelně o mně nic nového nevypovídá, já něco nenacházím každou chvíli. Mimochodem, Vaše babička byla o pouhá čtyři léta starší než můj tatínek.
    Hutka složil nějaký vtip? Nemohu uvěřit. Ale jsem silně ovlivněna tím, že ho odjakživa nemám ráda. Už jsem si to tu jednou kdysi dávno kvůli tomu slízla, ale když já jsem holt pamětník. Tvrdohlavej.

  61. Ten Hutka byl k tomu Sušilovi a Moravským dvojzpěvům. Já jsem teoreticky zásadně proti spojování osobních vlastností autorů s jejich dílem, ale …. Jen Saudek (kýčovitě) fotí, Kája stejně maloval , ale nebyl takovej exhibicionista, toho mám ráda, Jena (páč si nechává říkat „Jene“) ne, Mozart byl spratek, sice geniální, ale být s ním se asi moc nedalo. Kocába absolutně nesnáším (možná je to jen xichtem, vypadá jako můj mongoloidní bratranec). Holt jeden či jedna si nepomůže, úplně oddělit se to nedá. Nohavica se mi líbí, Hutka ne, skoro se bojím, aby mě admin nesprdnul jako VJ Gabriel blahé paměti. Jak se na počitači šeptá?

  62. Věro, jsem blbec, že jsem o tom vůbec začala. Spojovat vlastnosti autorů s jejich dílem se fakt nemá, a já to dělám furt. Holt se neudržím. A že jste se zmínila o tom Nohavicovi: toho, chudáka, taky pěkně protáhli kanálem, ale když se pak prokázalo, že v žádném seznamu kata Cibulky (nikoliv Aleše) nebyl, nějak nám (lidu) o tom nikdo veřejně nic neřek, natož že by se mu (Nohavicovi) dostalo nějaké omluvy. Ale už ho neslýchám. Cibulku jo. Před volbama. A předtím – to už je taky dávno, to bylo pro změnu po jedněch volbách – když řekl Havlovi v přímém televizním přenosu: „Jsi prase, Vašku!“

  63. Milá Stařenko, restauraci znám. Blboun je (krom jiného) výraz pro knedlík, v jedné scénce Hlustvisihák Lipský říkal dozorčímu u vchodu Homolovi: Naše rodina má ráda tyhle vojenský blbouny.
    Blboun kynutý je tedy knedlík z kynutého těsta, plněný vovocem, mám dojem, že v tomhle případě to byly borůvky. Pokud máte doma suroviny, můžete si je připravit. Nezapomeňte pocukrovat a hojně polít rozúpuštěným máslem. Dobrou chuť.

    1. Vojáci šli pro knedlici. Blbouny(i) jsou zejména meruňkov teď nevim, jakou udělat vlastně koncovku. Taky s borůvkama (jsem to elegantně obešla). A chce to navrch tvaroh (plus ostatní mňaminky).

  64. Nějak jsem měl dojem, že blbouni jsou jen těstové (jako příloha …). V podobě plněných těchto ovocem (již zmiňované borůvky, meruňky, ale také i jahody – fantazii se meze nekladou 🙂 jsou to výborné mňamky (samozřejmně hojně posypané tvarohem a cukrem a polité rozpuštěným máslem)… Je to sice kalorická bomba, ale nešť Blbounům zdar! Zelí všem!

  65. Neví někdo, proč se neživotným blbounům říká blbouni? Tuším za tím nějakou poťouchlost, jejíž příběh byl časem zapomenut. Jinak, zvěsti o tom, že blboun nejapný (Dronte mauricijský – Raphus cucullatus) vyhynul, jsou mylné. Jeden z nich mi dělal šéfa.

  66. Moc děkuji za popis všech blbounů. Vařit umím, neuvařím si je však, neboť v současné době nemám na čem. Akorát jsem nevěděla, že se tak říká tomu, čemu se v mém nejrodnějším kraji říkalo mým nejrodnějším nářečím „gule“, přičemž tento výraz vyjadřoval i mnohé jiné, jak si správně myslíte, že vyjadřoval.
    Jinak ovšem znám různých blbounů hodně. Japných i nejapných.

  67. „…na střeše máme třiatřicet komínů a ke každému z nich se dala připojit čtvery kamna.“ Chlubí se ředitelka zámku Děčín v Týdeníku rozhlas. Ať dumám jak dumám, je to asi správně, ale vypadá to příšerně. Já bych napsal, když už bych se neudržel, „…dalo připojit čtvero kamen“ a byl by pokoj, ne?

    1. Já mám kamna pomnožná. Pokud, Věro, cítíte kamna co singulár, potom lze bez problémů připojit čtyři kamna. Ale já zdvíhám výstražně ukazovák a pravím: Běda nevědomým, kteří citýrují ducha Gabrielova, neboť on pak se zjeví v celé své hrůzné podobě, provázen duněním hromu a všelikými úkazy nebeskými, a za doprovodu suity lingvistů českých pod vedením archanděla Trávníčka sešle morovou ránu na nás, kteří jsme slepí a hluší, a kteří, nectíce svatý odkaz předků, jako ovce bez pastýře vedeni jsme lžiproroky a podléháme zhoubné nivelizaci jazyka českého, Jazyka Jazyků.

    1. Pardon, ale podvojné je účetnictví. Housle, vrata, varhany, brejle atd. jsou – a teď jsem se do toho zaplet. Vrata a kamna jsou pomnožná, housle a brejle jsou pomnožné… asi s tím na pár dní budu muset přestat, právě na mě zpoza rohu vykouk Chocholoušek.

  68. Já jsem pro čtvero kamen. to mi připadá univerzální. Čtvero ročních dob mi zní přijatelně, ač doba rozhodně není pomnožná. Matou mne ovšem kupříkladu vrata: čtvero vrat – to mi nezní. Ale Boženě Němcové čtvero havranů znělo. Né, to mám špatně, Boženě šlo o jiný počet havranů.

  69. Je to jako v Pelíšcích – řekl jsem pět a myslel jsem deset. Já napsal podvojná a myslel pomnožná. Děkuju za opravu. A krkavců bylo sedmero. A Yvetta Simonová zpívala Devatero lučních květů

        1. Něco se praví, jiné se zpívá. V & W zpívají Devět řemesel – desátá bída, což mě mate a v zájmu zachování labilní duševní rovnováhy se tím odmítám zabývat.

  70. Koukám, že se mi neodeslala okamžitá oprava na „čtyři“ – že se neříká „dvě kamna“, ale jsem to hned napsala, to jo. A proč vlastně ne čtvery? Čtvery kamna jsou sice míň spisovná, ale jdou líp z pusy než -o -en. No ale to víte, Pražanda, tady se na to tak nekouká jako na Moravě, i když je tu Moravanů (spíš Brňáků) víc než rodilých Pražáků. A těch sedmero krkavců a devatero koření byl archaismus už tenkrát, když to Božka psala, aby jí to víc znělo lidovopohádkově. Myslíte, že když dělají u Rotta inventuru, hlásí „100 kamen Haas stáložárných“ jako stero? Asi spíš sto. A hlásí to stereo.

    1. Pokud je podmětem věty pomnožné jméno, musí být přísudek v množném čísle. V minulém čase píšeme u středního rodu koncovku -a, u mužského a ženského zase koncovku -y. (Wikipedie)

  71. Nemaje vzdělání paní Diblíkové, nemohu přitakat tvrzení, že číslovky úhrnné byly před 170 lety anachronismem, leč myslím, že jejich používání slouží k oživení a ozvláštnění běžné mluvy stejně jako třeba přechodníci.

  72. Kolika výskytů je potřeba k důslednosti? Stačí mandel?

    Jinak, abych se přiznal, se mi víc líbí „dvé kamen“ než „dvě/dvoje kamna“… Jsemť nejspíš staromilec 🙂

  73. Pane Pavelko, dovolil bych si s Vámi nesouhlasit, neb číslovka je femininum a přechdník maskulinum. Takže důslednost nedůslednost, pravda je na mé straně. A na osvěžení titulek z dnešních zpráv: Ostrava se zavázala k vyššímu snížení produkce oxidu uhličitého.

  74. Zvýšit snížení čehokoliv je prostě báseň. A sdělená skutečnost, že zvýšení snížení produkce uvedené škodliviny závazně provede Ostrava, je prostě splněný sen. A to celá? (Ostrava?) V dobách mého podstatně nižšího věku se závazky plnily zásadně na víc než sto procent. Jak si s tím asi Ostrava poradí? Možná už neplatí „Jsem hornik, kdo je vic?!“

  75. Nevíte, přátelé, co je to lanc? Dnes jsem se dočetl o Janu Rosákovi následující sdělení: Sbírá také nejrůznější modely letadýlek, které má rozvěšené po domě na lancích, visících ze stropu.

  76. Svislé (visuté) trámy, možná krokve? A pochází to z němčiny, die Lanze, kopí (Lanzenknecht, Lanzenspitze ) nebo die Lanzette, ein chirurgische Instrument. Švagr měl léta viset na balkoně letadýlko,(modýlky byly jeho KÚŇ, větší než rytířský destrier), ve kterém žilo mnoho generací vos, speciálních leteckých, hubenějších než obyčejné, ale jeho další kůň byla entomologie, takže se jich ségra nesměla zbavit a věšení prádla si tím pádem velice užívala. Ale nebyly moc útočné, to se jim musí nechat. Ještě dnes se tam sem tam ňáká objeví. Pokud žije pan Rosák v nějaké gotické haluzně nebo na operačním sále, je to docela pravděpodobné.

  77. Krokev je součást krovu a tudíž musí být pevně ukotvena a nemůže volně viset, tudíž souvislost s kopiníky veškerá žádná

  78. A co hambalek? Vím, co je krokev i hambalek, ale fonetickému půvabu některých archaismů odolat nelze. Taky Mario Lanza, sice nevisutý, ale zato krásně zpíval.

  79. MMCH vlastní bratranec přechodníka je mimochodník, který nejen vstupuje do jízdní dráhy, ale občas chodí i na červenou.

  80. Hambalek se píše fakt s kratkym „a“? (s tím druhým „a“)? Tak to jsem to psala – no, řekněme – devětasedmdesát let špatně: hambálek.
    Já nechápu, proč vzpomínáte na Gabriela jako na zloducha, mně např. hrozně chybí a mám ho naopak za dobroducha, ještě ke všemu zdvořilého, neboť – opraviv jazykový nešvar – připojil často omluvné, zoufalé „prosím!“ Myslím, že konkrétně tenkrát šlo o problém „mě, mně“, a že prosil marně; máme ho tu furt.

    1. Pravda, Stařenko, asi jednou nebo dvakrát jsem vykreslil obraz Gabrielův, kterak mečem ohnivým rozsévá zkázu mezi hordami vrahů Jazyka, ale věřte mi, že jsem si, pln závisti, jen kompenzoval svůj kompex nevzdělance, podle se snaže zahalit ho v rádoby básnický šlojíř. Záludně a škodolibě jsem tak Gabrielovu bohulibou a mírumilovnou edukativní práci převracel v činnost ničivou a zlou. Kajícně si posypávám imaginativním popelem reálnou pleš a volám hlasem silnějším trub jerišských: Zelí všem, a Gabrielovi kyselý! Amen.

  81. V rámci zachování Vaší duševní rovnováhy, pane Pavelko, Vás chci ujistit, že u řemesel je to fuk, neb je jich jedno i více, na rozdíl od vrat, kde se to nepozná. A V+W si to zkrátili krzevá rytmus písně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.